po svěže pryskyřičném úvodu následuje nástup koření - chvíli je to příjemně mechové, poté vůně kořením proschne a dotvoří pačuli do bažinaté, jílovité podoby, podobné jako v pánském Brackenu... tady ovšem koření netvoří protiklad zemitým tónům, nevyčnívá, naopak je tak zapracované do neurčita, že celek voní opravdu jako nevypálená, vlhká terakotová keramická hlína a nic jiného... místy ještě prodýchne pryskyřicí z úvodu... zpočátku mi ta vůně vadila, pak jsem si asi zvykla, ale její nošení je pro mě i tak těžko představitelné...

grepovo-mandarinkový začátek, ke kterému se přidaly kořeněné pánské tóny... pak mě opět zradila kombinace cedru s pačuli - plastelína

barva flakonu tedy za mě úplně mimo... toto je poměrně hutná hnědo-zlato-žlutá hmota... po úvodních ryze pánsky svěžích tónech je to vanilkovo-banánový mechový semiš... tedy ne tak, že byl tam byl ylang ylang a pod ním santal a pačuli, ono se to nějak smíchalo do nelepivé hmoty, která působí spíše jako poloprůsvitné benzoinové zakouřené těsto s dřevitými a ovocně-vanilkovými tóny doplněné vetiverem, který je tu jen a jen oříškový, a sem tam mi problesknou i tóny broušené kůže... dojem vlastně podobný závěru No. 5, je i dost sladká - jakoby zapracovaný sladký pudr do toho celého

zadání docela splněno, měňavá magnoliová rosa se stejně živou, jiskrnou frézií, banánový ylang, živočišnější jasmín mi tu nevadí, je pro hloubku - v horku jsem se s ní cítila dobře, je osvěžující a smyslná zároveň... jako dva překrývající se pramínky, jeden průzračný křišťálový, druhý nektarový, ve kterých se mihotá sluneční světlo... jemná vůně pro vodní nymfy, výdrž ale chabá

začíná výrazně kardamomově a pak se přes fázi s ostřejším pačuli dostává ke karamelové pryskyřici slazené javorovým sirupem... sladší, než by se mi líbilo

chci vonět jako nadýchaná sladká macronka s výraznou malinovou trpkostí a mléčnou karamelovostí s neznatelně slanou tečkou? ano, v těžkých dnech bez uzardění ano... pro mě zimní životabudič a asi celoroční balzám na duši, po boku Myrrhe & Délires, Néy atd.

růžová vůně něčeho z dětství

Marcipánově pudrový hustý chomáč... Nenadchlo

živočišná část Rooku mi voní jako hodně přezrálé banány, už prakticky shnilé... začíná vystupovat sladký kardamom, sušený zázvor a březový dehet, které v tom působí osvěživě, kompost se prosušuje prachem, hladkým kouřem a lehce uzenými koženými tóny... s kapičkou vinného octa... a tyhle skoro černé banánové slupky se překlápí do kožena, až je z nich rovnou celá bunda a v ní chlap, co kromě prachu voní klasickým mýdlem a nějakým spicy-citrusovým šamponem a sveze vás na chopperu, i tu nezapálenou cigaretu zandá kvůli tomu zpátky do krabičky... a já to beru, i když na tohle nejsem... tomu říkám políbit žábu...

asi budu chtít... růžový olej vsáklý do starého dřeva porostlého mechem, vše v příjemném pološerém hávu s odlesky svěžesti

takže Rose America... je ta nejtmavší červená růže... na začátku je lesklá a temně třešňová, intenzivní... jako lesklá rtěnka, se kterou Marina zpívá o American Queen... dřevěný kalíšek, trny... a zahušťuje se do povidlovosti, opravdu s podtóny (a barvou) pečených švestek (z papírku ještě více než na ruce)... trochu drzá femme fatale

jop

ač mě růže nijak moc nebere, tahle je krásná... autentická, sytá a čistá, "dospělá", ale ne přehnaně smyslná, sušší, ale přitom plná, se známými malinovými tóny... před nosem mi úplně vyvstává plátek se všemi buňkami, vůně jde trochu do pudrova, ale zachovává si zároveň medovost... aldehydy mi překvapivě nevadí, zřejmě se jejich projev omezuje na tu pudrovou čistotu...

olejnatá růžička v lososově růžové... s otočníkem a mandlí je až gurmánská, smetanová, neupatlaná, se suchou vůní vloček instantní kávy, jako pohlazení

Dětsky nevinná růže v trní a suchém plevelu, rozfoukaná polním větrem... Hořká nejdřív zeleně, pak pižmově, což je trochu škoda

viz jerry... červená vodovo-olejnatá růže s šafránově drhnoucím skelným písečkem na šustivém suchém maliníku, trochu kamenně slaná... na nošení snesu

křehké růžové plátky v ledovém toniku s kapkou vodky a citronu - takový dojem na mě dělá díky zvonivé, průzračné, nazelenalé, "syrové" magnolii, která zde růži skoro úplně přebila... hlíznatá vůně prvních jarních květin v tajícím sněhu... pak se přidala i nakyslá travnatá vůně sena, která mi připomněla Bel Respiro

předobrazem pro tuto vůni má být zpěvačka Mylene Farmer, pro mě je ale Rousse o něco méně civilizovaná ohnivě zrzavá keltská kráska s mléčnou pletí, zázvorovými pihami a ohromující hřívou... tohle jsou prameny všech odstínů od mandarinkové, přes teplou santalovou, zlatavou ambrovou, tmavou narudlou skořicovou, až po pár šedivých kouřových, které se mezi sebou proplétají v měkkých vzdušných vlnách a sálají příjemné teplo... na omak jsou suché a jemně drhnou - cedrovým dřevem, ale i skořicí, která se má k té kuchyňské jako šavlozubý tygr k domácímu kotěti - takováhle musela být kdysi pradávno... nasládlý muškátový oříšek ve štědré porci to ale přece jen trochu zdomácňuje a i díky neurčité (snad broskvové, připomíná mi Féminité du Bois, dokonce i s tou vanilkou), podprahové živočišné lepkavosti mi nakonec nepřijde zas tak drsná...

Aesop stvrdil naše souznění i svou růžovou vůní, které obecně nepatří k mým oblíbeným... Rōzu k mé libosti působí docela outdoorově a růže v ní ani nehraje prim... je potemnělá, dřevitá, osvěžená skořicovo-mátovou vůní shiso, hebkou jako plyš... krémový ylang je tu skoro úplně pozbaven exotické opojnosti, stejně tak jasmín je velmi krotký, jen vůni vyběluje a zhedvábňuje... pak se tím snaží prostrčit růžky les - kromě prohřátých mléčných dřev vlhce kouřovo-mechový vetiver a smolová myrha... a růže s tlumenou vůní zralých malin... cesta z města... v bílé hedvábné halence a nažehlené sukni se bosy položíte naznak do podrostu, stromy rostou až do nebes a nepustí k vám skoro žádné světlo ani zvuk zvenčí, teplo se ale stále ještě drží na opálené kůži, slabě provoněné opalovacím krémem, v puse dozvuk chuti po cigaretě přebité žvýkačkou (bylo to vůbec dnes?)... a chce se vám uvolněně zasmát bez důvodu...