Je svačvečer. Lysperní jezeleni se vírně vrtáčejí v mokřavě. Vetchaří hadroušci jsou roztruchleni a selvy syští tesknoskuhravě. ...šalvěj, čerstvý tabák a začouzené listí rozmočené v cukrovém roztoku... medicinální, bylinné, ovšem žvýkačková tuberóza to převrací do absurdní, burtonovsky pohádkové atmosféry - hutný dětský sirup proti bolesti v krku... měkké guajakové dřevo, vanilka tu jsou spíš na té doslazovací straně, podporují tu pryskyřičnou hmotu a pomáhají tomu sklouznout... svěžest tabáku a pronikavost zeleně se později vytrácí a zbyde žvýkačkovo-kouřová mlha s kakaovým pačuli na úplném konci... vůně jako vystřižená z Alenky v říši divů...

začátek možná růžový pepř, ale určitě mandarinka... a pak frézie, nejdříve vodní, orosená, pak stále docela svěží, ale už více květinová, pružně hedvábná, vláknitá, bílá... pak začíná hutnět, intenzivnět, už ji vnímám růžově, fuchsiově... jako nos zabořený do květu, uprostřed pylem obalený pestík, zeleno-žlutě hebce suchý (to asi ty dřevité tóny), medový a nahořklý a také stále slabě mandarinkově kyselkavý... končí pak docela úderně, sálavě nezralo-banánově

Olene je z papírku prakticky jen a pouze omamný jasmíno-ylang, s tušenou tropickou banánovou zelení a něco zpěněných avivážových květin s medovo-nektarovými tóny

mazlivé citrusové kadidlo, vlhké oříšky tam mám stejně jako ModestMourek, dělají mi v tom takový syrový dojem, vyvstala mi vůně tvarohu do buchet, umíchaného se žloutky a s nastrouhanou citronovou (nebo pomerančovou) kůrou... hebké cedrové piliny s podtóny sladkého kakaového prášku, také navlhlé... kaplička v lese, chladivé zdi, vlhká omítka, jiskřivé sluneční paprsky mezi popadaným jehličím a zeleným jetelem... beze všeho... komu by se zdála Tam Dao, stejně něžně dřevitá, až moc dřevitá, může zkusit...

ze zkoušených Evody nejpěknější... osvěžující vůně tmavého cypřiše, který drží krásně pohromadě, nepodstrkuje ani dřevo, ani jehličí, ale rozpuštěnou hladkou tmavězeleno-dřevitou vůni, která tu v tuto chvíli stojí zcela jednoduchá, jako bělostná lesní žínka oblečená do skořicovo-dýmového závoje, ale za sebou má celý klidný, stinný les, vláčnou černou hlínu, a všechny tůňky, ve kterých se kdy koupala... neprvoplánově osvěžující, i v té tmavosti... velká konkurence Hwylu (i když na papírku je o něco hezčí, než na ruce, tam je zelenogumovější - a opět s tím podtónem nedopalku - je to pružnost a světlost, vymytost, kterou dělají květiny, dřevy, kouřem a zelení pouze tónovaná)

krásná vůně, unisex spíše do pánska... tuhá kůže z Memoir, po rozvonění vlastně podobně červeně kořeněná, nasáklá, černé mechové a úplně suché pačuli, ambra jako koňaková skvrna na semiši, zaschlá do sklovitých kapek, šťavnatě ovocný smyslný jasmín zahalený hebkým popelavým kouřem... není rozbředle teplá a vlezlá, spíše chladnější

Omniu jsem měla zafixovanou jako mizernou siláž a výdrž... což při aktuální zkoušce už, nevím proč, neplatí... ovocně-čajový začátek doplní tóny teplého másla a sladké smetany s jemným kořením

poměrně nadějný začátek... hebké smoothie s banánem (ylangem) a broskví, příslib mléčnosti původní Omnie... ale nenaplněn... zpropadený cedr ve formě překližky, umělý podobně jako v Nomade, tady ale nepříjemnější, kysele řezavý... škoda

první půlhodina ne úplně pro mě - jako když vypění Fanta, jednu nepříjemnou chvilku stéká po horké plechové střeše a pak skončí ve vyprahlé rašelině... dřevo je hladké, ohebnopastelkové, tady mi připomněla Nomade... takže půlhodinu na to neštěstí čumím, pak mě ale teda napadne si zapálit a konečně je mi fajn...

rozlítané citrusy a záplava bílých květů, působí to dost mladě, jarně, jako by samy květiny byly ještě nedospělé a nevyprofilované a držely se v hloučku jako káčata a pořád se přes sebe batolily, takže splývají do jednoho chumlu... chumel pak dostal ťafku od neroli a pustil trošku broskvové medovosti... a pořád je to prosluněné pomerančovou šťávou... a pak se to opálí lehce do hněda a uhladí do sklovita, jako průhledná vrstvička květinové vody a broskvové šťávy, která bez vsáknutí pokrývá dřevo vespod a nad tím se vznáší květinová pára

Oud z papírku - neuvěřitelně zajímavý, jiný než cokoliv doposud, indigově modrý se zlatavým třpytem (aniž jsem viděla flakon)... dojem vodní hlubiny, kde ze dna prýští gejzír dojem na kůži - sušší, dřevitější, vůně lakované tužky, tedy světlé dřevo, lak a grafit... a zlato... ještě tekutý kov, třpytivý, s načervenalými odlesky... červená zapudrovaná sladkost, višně, Griotka nebo granátové jablko, trocha vanilky (v téhle rovině je podobná Secrets du Paradis Rouge)... modrý gejzír je skoro ten tam, tohle je zlaté a rudé, stojaté, mělce oddychující... kolísám mezi těmito dojmy a moc se mi nedaří je spojit... je v tom posvátnou hrůzu budící panenská příroda a pak určitá anachronická okázalost - něco jako báryšňa v brokátu a kožichu, masivní zlaté šperky a višňově rudá rtěnka... zabíraná z dálky, stojící na mrazu nad nábřežím Něvy, výrazná natolik, že jako jediná jde vidět přes oblaka páry... i přes ten kýč je pohled na ni milý, k vyvážení ledového pekla je potřeba pořádný kalibr...

oud teplý a sladký, sladké dřívko, prostoupené ovocnými šťávami, malinovou a pomerančovou (trošku jako Fanta)

otevírá se jako šafránový květ v dřevitém oparu (při druhém zkoušení se mi to zdá docela pryžové, zahřátá měkká černá guma), růže to jen zhebčuje a mírně oslazuje, plyne spíše tak okolo, ve středu je pak dřevitý oud s mírně koženými tendencemi, konzistencí uhelnatý, jen se rozpadnout (přesto ve vůni bez té spálené černoty)... je také poměrně dost sladká, jako by byl místy roztroušený zcukernatělý med... plus samozřejmě jemný minerání opar stoupající do prostoru... moc příjemné mi to není

oudová nebesa pro ty vzorné... bez průtahů se vám hned na začátku otevře brána do nebeské umývárny - mýdlově-minerální opar (jemně sirné podtóny), koncentrovaný a prašný, s kardamomovo-citrusovou špičkou... v téhle vůni mi úplně chybí ta zvláštní skelnost oudu, kterou vnímám jinde... tady by to byl spíš bílý mramor s kresbou v holubičí šedi, který někdo opodál rozbíjí sbíječkou - úplně beze zvuku, k vám se dostane jen ten matný, vápenitý oblak prachu, podpořený jemnými tóny kadidlového kouře... pozemská živočišnost z vás stéká jen uzoučkým stroužkem kožené vody dole pod nohama, ani si ho nemusíte všimnout... tipovala jsem růži, a bylo to růžové dřevo, které se spolu s pačuli vytvarovalo do suchých vláken nepříliš sladké cukrové vaty, kterou dostanete na uvítanou, když už jste zabalení v bílém mechovém županu a přesouváte se do dřevěné sauny, kterou to končí

buď tomu nesedlo teplo pokožky, nebo řasy s oudem nejsou nejlepší nápad... řasy, čisté, propláchnuté, ale tím saunovým oudovým teplem zapařené... a v teple rozležené... vadily mi tam... pak se to spravilo - oddělil se tmavý dřevitý oud, oddělily se řasy, které se mi pak už zdály sušší a křehčí, tím vším prostupoval slaný minerální opar... nějak jsem si představovala, že to to Minérale vytáhne na povrch, provzdušní... ale tohle je naopak cesta oudu k Minérale, na hluboké tmavé dno, krásná barva, která na jednu stranu táhne do hlubin, ale nějak se to příčí zkoumat ze strachu, co vyplave...

obavy rozptýleny hned s prvním nástřikem - tohle je oudové créme brulée - výheň ukrytá pod křupavou karamelovo-vanilkovou krustou, navrch zapudrovaná květinovým moučkovým cukrem a ozdobená štiplavou malinovou růžičkou... ano, vespod jde tušit suchá rašelina, doutnající dřevo, rozehřátá guma, kůže a černé masti, ale sladká krusta to propouští jen v naprosto bezpečných závanech... nenosila bych (?), ale užívám si ji...

ze tří zkoušených Oud Mood mě oslovila nejméně, ale možná se karta ještě obrátí... poměrně plochý dřevito-syrečkový oud, kůže živá, prokrvená, obnažená a teplá, zvířecí a bezbranná (spící sfinx třeba :)), potažená matnou vrstvičkou dětského zásypu pomalu nasakujícího mazem, postupně prosychá do šafránového semiše... není to tedy nijak vražedně živočišná vůně, ale znejisťuje mě...

kouřící malinová štáva vylitá na hedvábnou tkaninu z oudu a saténových dřev, jemně pikantní, svěží a vymydlená díky šafránu a pelargónii (a možná cedru)... vmísí se do toho ještě krásný kouřový vetiver a přidá se stejná vanilková karamelovost jako u Oud Mood, tady to ale zůstává pořád spíš u malinovo-dřevitého hedvábí, než u oudového dezertu...

Oud Palao z papírku: začíná poměrně silným živočišno-syrečkovým oudem, následně to prosychá spoustou dřeva a pojí to troška pryskyřic - růže se má k téhle mase jako David ke Goliášovi... nakonec se jí to podaří zkrotit, ale není to hezký boj... pak to převezme vanilka se santalem, které oud rozhrnou jako slunce mraky - zlatý poklad na dně pekelné jámy - oud to stále obklopuje a ukazuje vinnou kyselost

růžové dřevo a koření mi vytvořilo dojem červeného/černého čaje, suchého a svěžího zároveň... pod tím vrstva dřevo-kouře (spíš možná dřevitého kouře s medicinálními tendencemi), oud dodává jen koženou hladkost a neznatelný saunový opar, který tím, jak prostupuje vzhůru, spojuje čaj s tou noir vrstvou... moc se mi líbí po celou dobu, atmosférou je pro mě stejná jako Plum Japonais, asijsky tajemná, prázdná noční ulička...

Oxiana je docela divná vůně, když uvážím, jak se mi její složení zdálo bezpečné... poměrně ostrý lihovo-igelitový začátek ("To se ti líbí?! Takový umělý...), sladce štiplavý, jako desinfekce, kysličník... a pořád nic, jenom skořice bojuje a snaží se to prorazit... voyage - cesta, ale i plavba - takže to nemusí být Marco Polo s naloženou karavanou... je to tedy plavba kolem Cejlonu, zpěněné, tříštivé moře dýchající aseptickou smrtí si dělá z lodi hračku - lodičku ze skořicové kůry... do sladkého dlouhotrvajícího cíle (studená cukrárenská vanilka s tonkou, cedr stejně voskově zapudrovaný jako dřevo v Sorrisu) začíná zvolna připlouvat až po cca třech hodinách...

začátek prolínání sušších a hořkých citrusových kůr... nejdřív sladká mandarinková, pak kyselejší citronová (limetová?)... tymián ve svěží podobě, takže to celé evokuje nějaký čistič, podpořený pichlavou dřevitostí... pak se tedy uhladí do podoby hladkých bylinkově nasládlých lístečků a pilinového dřeva