těžká váha... hyacintový začátek, medové květiny - narcis hlavně, krémové mýdlo a kouř, popílek z vonných tyčinek... v drydownu příjemná, dřív vlastně taky... jen možná na mě moc matrónská

zelená mandarinka! trpká a tvrdá, úplně to cítíte... pak se k ní přidá i oranžová zralá a začíná přetahování v mantinelech z květin, které tvoří zejména petitgrain... jenom papírek, ale vypadá to na pořádnou intenzitu

bergamot v popředí od začátku do konce, hořko-kyselý, až z něj trochu brní zuby... znatelný badyán, který vůni "zdomácňuje"... doplňují je tóny pot-pourri, kde může být i ta levandule a šalvěj, na troud suché a ukazující své svíravé a protahující kafrové a eukapyptové stránky... Mandragore je bylinná, suchá a kouřová se stopou hladkého kadidla... výsledek je přes to všechno stále silně citrusový... pokud by se měla popsat jedním slovem, tak hořko-kyselá

jen papírek, ale rozhodně lépe vyzkoušet - neuvěřitelně svěží hladce kořeněný začátek - kardamom a zázvor, jako záplava slunečních paprsků - pod tím jen tušení hloubky

plnokrevná růže, podbarvená svěže nahořklými tóny citrusů a pelyňkového vermutu, květinová avivážovost pro mě poprvé v podobě, která to neshazuje... pod tím je vrstva portského s dřevitými a čokoládovými tóny - nic těžkého, jen jako jako suchý letní vzduch nasycený vůněmi... animálními tóny jen šmrncnuto, snad jen díky nim více vynikne olejovitost růže, současně zůstává po celou dobu i citrusová... jak je hladká, působí na mě skelně, což zaručuje osvěžující efekt

mandarinka s grepem se vyvážily do ani ne moc sladké, ani ne moc kyselé vůně... nic moc prostředek s vyfoukanými, trochu umělými dřevy... celkem fajn závěr, dřevitý vánek očervánkovatěný zbytky citrusů... na papírku zůstává výrazněji grepová

vůně babího léta a lékořice ve velmi příjemné podobě - hořkosladká "meducína" uhlazená guajakovým dřevem, sladká velmi přiměřeně, medově, je to spíš nasládlost vlhkého tabáku... myrha s větvičníkem jsou tu opravdu jako bylinná peřinka, připomíná mi to také prohřáté seno a suché bodláky, oříšky jsou pražené (vůně jde i trochu do kouřova) a jemně mleté...stejně jako Panenka v ní mám prosluněnou a útulnou mechovou chýši báby kořenářky... v drydownu přebírá velení vůně oříškovo-moučno-vápnitého tělového mléka, jakou si pamatuji z Bois Farine

hlava se mi seskupila do vůně okurky, ke které přibyl hořký pelyněk a zvláštní (hezké) bylinné tóny, blízké fenyklové nati... a pak už jen čímdál víc kůže, zcela odlišné od dámské verze - tohle je měkký broušený rub šedého opasku, jen o pár milimetrů vespod už je tušený hladký líc... v závěru nahradí okurkovo-bylinný doprovod tabák, kouř a hladký santal s větvičníkem, přesto ale kůže stále vede... krásná pánská vůně

Pandora od Waterhouse... teplý kořeněný med, který kontrastuje s ponure působícími květinami - tipla bych lilii, suchá růže v melancholickém, nostalgickém vyznění, taková planá růžička... podbarveno mechovo-bylinnými tóny a prostoupeno suchým kadidlovým kouřem... kůže, bez které bych se obvykle obešla, se mi tu opravdu líbí, je jako těžké sedlo na koňské srsti, prolíná se s orientálními dřevy, na konci se připojí i balzamický styrax, v drydownu se pak překlápí do živočišna z Feminite du Bois... přenádherná vůně, divoká a aristokratická současně... rozlehlé opuštěné mramorové síně, měkké brokátové závěsy visí vedle popínavého houští a lišejníků... a bubny, z Noční jízdy přes Kavkaz... vše polohmotné, éterické jako zvuk, snové předivo, archetyp.... až budu velká...

byla by asi docela pěkná, kdyby mě v ní nezradil opět cedr... hebká máta s jemnou vanilkou jsou v pánské vůni zajímavým akcentem na mechovém pačuli

růžový pepř s podtóny jahodové marmelády, bílé šlehačkovo-mandlové květiny slazené karamelovo-vanilkovým mléčným santalem - a tento zákusek je podávaný na znepokojivé, ostré vůni s kovovou pachutí - (ne)rez - kousek nerezového plíšku se zrezlými okraji, chladná ocelová a rozleptaná měděná, kterou ten proces zahřívá - jako by to leptala teplá mořská voda, k pachuti kovu je tam i slanost... celek působí lehce pudrově, je to asi konzistence suché pěnové pusinky nebo marshmallow a nakonec i tak docela voní, slaná kovovost se stáhne a překlopí do už jen lehce svíravé pižmové mýdovosti a objeví se příjemná vzdušná luční bylinnost... rozhodně zajímavá a nad očekávání příjemná

melounový start příjemnější, než jsem čekala, pak to začíná krystalkovatět, pudrovatět mimózou - taková domácká vůně, trochu jako turecký med, minimálně barevně - přesto stále květinová

krásný čajově senný, zelený kořeněný začátek... pak popelavá myrha v takové ulepené formě, vyznívalo to dlouho jako intenzivní větvičník... na konci pak už tlumenější, zpříjemněná cedrem... na papírku zůstává svěžejší a kořeněnější než na kůži

pižmová vůně s kořením, dřevem, trochou květin a tmavého ovoce... citrusový začátek, ke kterému se přidávají poměrně sterilní květiny, sladce štiplavý kardamom a větrové koření... citrusy se mění na hustou rybízovou šťávu, kterou před ulepeností drží pomerančový květ... za ní už jde tušit sušší, temnější pozadí - kouřový oud, mechový větvičník a - na odlehčenou - vzdušné suché dřevo lehoučké jako pírko... koření se stále drží a díky němu a zejména mošusu je vůně (s ohledem na těžší hráče) čistá, dýchající, nadlehčená... působí na mě ale nespojitě, nijace, nevytváří mi žádný obraz...jednotlivé složky, které mohly být zajímavé, jakoby se navzájem vynulovaly a celé to vyšlo tak nějak do prázdna

vodová květinová vůně, zpočátku dost kyselkavá, zelenou mandarinku zjemní svěží broskev... z květin především pivoňka a trochu teen vodičková růže... vylepší to příjemné sametově zemité podtóny neznámého původu - nakonec asi opět broskev

z papírku po rozvonění - pěnový marshmallow, prostoupený zvláštní svěžestí, takovou puškvorcovou, podobnou Freudian Wood, mléčně zakouřený les... rozhodně ještě zkusit

zlatavé, nepříliš kyselé citrusy, čistá, filtrovaná broskvová štáva, podtóny moštu, temně zlato...ee - jablečného :), nasládlý odér kvasu... strouhnuté krémové mýdlo, které se v tom postupně rozpouští... z mýdlového roztoku pomalu vystupuje směs květin... jasmín je mladý, zelenkavý, růže ještě zavřená, kompaktní poupě... trocha koření rozpuštěného v kapce jantarové ambry tohle ranní probouzení ale ukazuje přes závoj pozdního odpoledne, takže je to jako oranžové slunce nad jezerem, nahoře teplo, odspodu svěžest a chlad... světlo dne posbírané do jediné broskve, která se ještě houpe na stromě, může spadnout ještě dneska, ale spíš ne, ještě potřebuje dobrat slunce z dnešního západu... oldschool větvičník do toho obrazu perfektně pasuje, suchý, ale stále sytě zelený mech, nasáklý navíc dřevnatým hřebíčkovým olejem, který to odspodu začíná obrůstat, jako vykonavatel soumraku... spolkne trošku broskvového slunce, ale na mýdlovo-květinové jezírko, které nabírá pižmovou vazkost a smetanovost, je malý pán... takový timelaps dne nad jezerem, kdy je v hlavním záběru stále broskev, uzavřený do vialky...

nadýchaný květinový začátek - velmi sladký, na hranici to drží sytá malina... styl trošku jako Blossom Love, ale pak se to přehoupne do mladší sestry Mon Boudoir - navlas stejné dřevo s vanilkou (ta je mírnější) - tady tomu jen chybí ta hloubka, ambrová koňakovost... projekce je podobná = značná

květinový začátek, studený a vlhký, kvetoucí růžová mangolie v tajícím sněhu... pak bonbonková fialka a křupavá vůně zelených jablek... pak to nabralo trochu tmavě zelené, fialkových lístků, roztopené v té koncentrované květinové rose... je to svěží, mladé, olejnatě akvarelové jako jiná Byreda, ale zároveň úderné, bez ustání sálavé jako celá zahrada, která svou vůní bojuje proti lijáku

Obě zkoušené Rosine mají tu růži dost podobnou, svěže drhnoucí a mléčně skelnou jako svoje flakony... tady ta hořkne do prádlova... nevadí mi

gurmánská vůně s výrazným santalem, jedna z nejpěknějších vanilek (s citrusy je jako sladká pomeračová karamelka), doprovázená už od začátku suchými tóny pačuli, myrhy, vetiveru a santalu, vše se spolu prolíná do dřevito-mechového závoje, který tlumí tlukoucí vanilkové srdce, prohloubené sladkými pryskyřicemi (působí díky nim jemně koňakově) a obalené smyslnou, hladce pudrovou vůní květin - i ty rozumí svému místu v orchestru, takže výsledkem není boj, ale působivá spolupráce, kde nemá smysl rozeznávat jednotlivé složky, ale vnímat celek... je sytá, ale působí kompaktně, jako malá zlatonka s květinovými křídly, která by mohla odletět, jen co ji vypustíte z vyhlazené dřevěné šperkovnice... po rozvonění nadšení mírně opadlo - zůstala studená vanilka s hřejivým ylangem, ze suchých tónů pak jenom hladký santal, šedý a trouchnivějící (možná ještě pačuli), vůně přišla o tu mechovou škrabavost, která se mi v začátu líbila... pak to spravila už opravdu koňaková ambra - ve výsledku krásná, příjemná vůně.... vyřezávaná postel s nebesy, pozdní odpoledne, sluneční paprsky tlumí závěsy

čichám po rozvonění k lehce čističovému citronu, trpkým listům, verbeně a ovocně-mátovému shisu a smůle načichlé ještě dřevem a marně přemýšlím, jaká byla na začátku, ale takováhle určitě ne... přišla mi možná svěže konvalinková...

poslední dlouho míjená Jul et Mad... bála jsem se kůže, ale nakonec je z toho jedna z jejich nejzajímavějších vůní... kůže je opravdu ten nejhebčí semiš, na který se vylil ambrový koňak, zaprášený smetanově pudrovými květy a notně muškátovým oříškem, očouzený dřevy, oslazený karamelovo-vanilkovým benzoinem... jemná a živočišná zároveň, ke krbu...

semišově hebká kolínská, decentně limetová, kouřovost a bylinky vpletené do pěny na vlhké dřevěné mýdlence... uklidňující a doporučeníhodné

začátek pelyňkový a čajový - silný černý čaj s ovocnými tóny, znovu vykoukl později a už se nepustil... na chvíli byl přehlušen vůní kompaktního pudru, trochou kouře a pepře, výrazným pačuli a živočišnějšími hladkými olejnatými tóny - kůže a oud... ospalé odpoledne v prázdné čajovně s měkkými koženými křesly nasáknutými kouřem, dřevěná opěradla ohmataná úplně dohladka... uzavřený salonek vybavený starožitným nábytkem, ve kterém stojí vzduch a po každé vůni tu zůstane stopa, jen mezi těžkými sametovými závěsy je malá mezera, přes kterou proniká podzimní světlo a vy jste líní se zvednout z toho křesla, ke kterému jako byste přirostli... kadidlo začíná uvolňovat kovové tóny, na chvíli vyvolávají znepokojivé asociace s krví, ale pak se objeví kovový samovar (také ohmataný, na všechno se tu soustavně sahalo), který se do té čajovny nakonec hodí lépe a přesně tak se tam ten kov i úhledně zařadí... Monarch je pro mě líná, těžká vůně, ale spíše uspávacím dojmem, než že by dusila nebo zahlcovala (jako když vás někdo přikryje hebkou vlněnou dekou poté, co se jste se přepili čaje)