parfémová polička uživatele cashic
L'Amandière (Eau de Parfum)

papírek... kolová perlivost na začátku, naskočil mi otočník, ale byla to mimóza... přibarvená lipovým květem víc do žluto-zelenkava... zelená mandle v hezké podobě, kterou už jsem určitě potkala v nějaké kosmetice (sprchový gel od Yves Rocher - kalifornská mandle na 99%)

L'Arbre de la Connaissance

z papírku a tváří se velmi nadějně... opravdu sladké fíky, s červeným vnitřkem... trochu růžově zapudrované a zabarvené něčím svíravějším, čistým, co mi připomíná Thé Rouge od Bvlgari... zaoblující mléčný santal a pronikavé fíkové dřevo a listy... druhá zkouška z papírku - v zásadě potvrzeno, vystupuje hlavně vůně pružného dřeva, červenočajově zabarveného

L'Eau d'armoise
L'Eau d'armoise (Serge Lutens)

pelyněk v tom sice je, ale není to žádný žaludeční výluh... tohle je sklenice pelyňkového ginu s tonikem a plátkem citronu, svíravě osvěžující, ale zachovává si suchost - tonik tady funguje jako skelná bariéra před opravdovou dávkou bylinné hořkosti... vytrácí se docela rychle do nasládlého odtažitého pižma s teplými tóny sušených lučních květin... líbí se mi, ale čekala jsem ji odvážnější....

L'Eau d'Hiver
L'Eau d'Hiver (Frederic Malle)

krásná vlažná vůně... vůně pomalu rozmrzajícího květinového pylu, kresba na mléčném skle - kombinace polní anděliky, sladkého kolového otočníku (ten je top, dává té vílí květinovosti tak trochu na frak), rtěnkovo-máslového kosatce, opojného jasmínu (jen jako opar nad čajem) a průzračné vrstvičky pampeliškového medu... pro mě spíš vůně jarního tání

L'Eau de Paille
L'Eau de Paille (Serge Lutens)

L'Eau de Paille se mi líbí... začíná jako křišťálová minerálka, ale pak se překlopí do nasládlé vůně tělového mléka s tóny suchého prohřátého sena, kterému sekunduje kouřovo-oříškový vetiver (s neznatelnými tendencemi sklouzávat k vůni teplého másla)... kadidlo tu mám rtuťovité, lehce medicinální, ale je ho spíše homeopatická dávka, podobně jako vetiveru... ve výsledku hebká krémová vůně, typově je to pro mě sušší, éteričtější a zajímavější Pure DKNY (říznutá Vetyveriem od Diptyque)

L'Eau Froide
L'Eau Froide (Serge Lutens)

chtělo by to pořádnější zkoušku, ale zatím - kontrast ledového kadidla (trocha kouře) s teplými zelenými tóny (přišlo mi to jako haitský vetiver, opět teplá máslová vůně)

L'Eau Papier
L'Eau Papier (Diptyque)

Rýžová průsvitnost se ukáže až v drydownu, jinak je to pylovo-medová mimóza a nic jiného... Poměrně hutná, což z ní dělá starosvětštější vůni, než by byl můj mimózový ideál

L'Eau Serge Lutens
L'Eau Serge Lutens (Serge Lutens)

provzdušněná, křišťálová vůně magnólie s infuzí těžších minerálních a nasládlých vodních tónů (vyvstala mi okurka i se slupkou), citrusy velmi tlumené, je tam z nich snad jen mírná nahořklost kůry, krásná bylinková hebká máta, která ale nijak nečouhá, pudrové pižmo a krémová mýdlová pěna... probuzení na dovolené u moře v bílých hotelových peřinách při otevřeném okně...

L'Heure Bleue (Eau de Parfum)

otevírá se starosvětsky, jako ráno po koupeli... mokrá namydlená pokožka a jemné nektarové tóny, třeba jako šálek ovocného čaje doslazeného lžičkou medu nebo ovocné šťávy... anýz není cítit anýzově, ale jako dřevitější skořice... s karafiátem je to vůně křupavé vrchní vrstvy nesladkého štrůdlu, posypaného skořicí umletou úplně na jemno, vyčichlou (to je ku prospěchu, podporuje to tu ozvěnu dávných časů, něčeho, co se po dekádách objevilo zapomenuté v šuplíku), suchou jako písek a taky tak místy drhnoucí - škrabkavou 8-) ... a pak nazelenalé polodřevité tóny, které mi seškvařily mozkové závity - zdřevnatělá zelená lodyha, stále svěží, ale tuhá (jako třeba rebarbora), nebo, asi nejpřesněji, vůně mladého proutí... zahradní pergola s oprýskaným nátěrem (tady se teprve opravdu projevil anýz, proměněný do pronikavější vůně laku ukazujícího plošky starého, vyvonělého dřeva - a takto je opravdu krásný), pomalé tiché ráno u toaletky, obláček pudru, sametová fialka a nadýchané horké mandlovo-vanilkové těsto - jen jako závan z trouby, promísený s tím obláčkem pudru... po úplném rozvonění návyková... veleněžná vůně (s poctivou siláží) namalovaná pastely, s filigránovými konturami, krásně posmutnělá, mollová, jako pro baletku z hrací skříňky

L'Homme À la Rose
L'Homme À la Rose (Maison Francis Kurkdjian)

no... růže z dámské verze míhající se v zeleni, nejdřív čerstvě bylinkové, pak opravdu sušené šalvěji, i trochu dýmající, dřevitě pichlavé... netýkavá podobně jako dámská, ale na pánskou vůni je to příjemná změna...

L'Instant de Guerlain pour Homme (Eau de Toilette)

pánský L'Instant je jemná, tichá a sofistikovaná vůně, perfektně nositelná i pro mě... na jedné straně hladké krémové tóny jasmínu a hřejivého santalu, na druhé drhnoucí cedr a levandule, která vůni posouvá směrem k pánské fougére... osvěžují to navíc stále přítomné stopy citrónovo-bergamotového začátku s větrovým anýzem... někde mezi tím je kakao - tekuté a hladké, jako rozpuštěné ve vodě, a zemité pačuli, ke kterému se v závěru přidá sladce balzamická pryskyřice - v této fázi mi připomněla závěr La Myrrhe... intenzita i výdrž na mně slabší

L'Interdit (2018) (Eau de Parfum)

zkoušeno od kolegyně, typově ne pro mě, ale jinak příjemná, hedvábné květiny s ovocně-likérovým začátkem, po kterém zůstává optimistická ovocně-karamelová nasládlost, trocha agresivní omítkovosti, zásaditosti, ta se s rozvoněním vytrácí

L'oblìo
L'oblìo (Meo Fusciuni)

nasládlé dřevo, do kterého se opírají poslední sluneční paprsky, umocněné medovo-kořenitou vůní suchých květů, větvičník k tomu přidává dotek lesních hlubin... tabák nikde, svěže suchá vůně špetky čajových lístků ano... prostupuje to měkký kouř, ale je to (bylinně-)dřevitá vůně, ne kadidlová... už po první hodině se však dřevo úplně rozpadá na kakaový prach doprovázený ambrovými tóny, čímž pro mě vůně docela ztrácí na zajímavosti, ačkoliv pěkná je...

L'orpheline
L'orpheline (Serge Lutens)

zvláštní, těžko popsatelná, z barev jí odpovídá taupe... spíš než chladná (protože mi díky suchosti a bylinné prachovitosti přijde docela hřejivá, nebo minimálně vlažná) je odtažitá, není se v ní čeho pořádně chytit...po tomhle rozpačitém prvním setkání se ale rozpovídala: kadidlo se tu smrsklo na jakýsi kovový tón (to bude to, co z ní dýchá chladem, a také to, co je na ní nejzajímavější) - takhle by voněla rtuť z rozbitého teploměru - tekutý kov a sklo, jinak to je hlavně myrha a suché dřevo... i v té neurčitosti je docela proměnlivá, jednu chvíli to vedle myrhy byly i sušené květiny, řekla bych mateřídouška (nebo levandule?), pak zase jasný hřebíček s pižmem (to dělalo až kožený dojem), jindy dávka jemného krémového mýdla navrch k tomu všemu...všechno je hladké a tlumené, dá se tomu přiznat i určitá balzámovost...působí to jako dřevěná světnice, kterou někdo pečlivě uklidil, pověsil květiny na zeď vedle plechových hrnců a pak na staletí opustil...nebo stará lékárna, kde jdou vyčichlé byliny a balzámy cítit jen zpoza skleněných nádob a na pultu stojí kovové váhy...pro mě je to také vůně Jany Eyrové, malé a cizí na odlehlém panství, v prostých šatech ke krku, ovšem s bohatým vnitřním životem...seděl by mi k ní někdo (muž i žena) nenápadný a tichý, s černočernýma vtahujícíma očima...

La Danza delle Libellule (Eau de Parfum)

tak to je jako když vytáhnete sněhové pusinky z trouby a na povrchu jim to hnědě - skořicově jiskří... chladnou jablečnými tóny a ta svěžest zelených kyselkavých jablek přebírá vedení, cukrovo-skořicový smetanový obláček to jen doprovází... je tam i nazelenalý vodový tón, ochlazující, kokos bez typické plné vůně... beru ji, i s tím trochu laciným cedrem... trefuje se mi do chvíle, kdy se vracím do dětství - sladkost a DKNY jablko v umírněném provedení... zkoušeno na jaře a sedí mi k tomu období

La dompteuse encagée
La dompteuse encagée (Serge Lutens)

papírek - překvapivě neškodná, ale taky nikterak zajímavá... opojné bílé květiny v lázni ze zralého ovoce, medu a pylu, trochu svíravě nakyslé, s pronikavou hořkostí mandlí... nic jasavého, je temná, tíživá... na kůži lepší, příjemná, v zásadě hlavně ylangová, s vůní mandlového krému

La Fille de Berlin (Eau de Parfum)

jen papírek, přesto - velmi intenzivní růžová vůně, olejnatá, sálající, jako výpary nad celou zahradou obrovských červených květů na hranici mezi plným rozkvětem a uvadáním... štiplavost pepře spíš jen tušená, jen podporující pronikavost

La Myrrhe
La Myrrhe (Serge Lutens)

jasmín mi tady předvedl psí kusy - začátek je opravdu zvláštně jarový... velmi rychle se do toho přidá hořký mandlový krém a gumový jasmín... no a je z toho vůně nové pryžové hračky, kterou umýváte v saponátu - od jejího úplného zavržení mě ale zrazuje krásná hořká mandle v kombinaci s těmi lepšími jasmínovými tóny, takže je sice divná, ale docela přitažlivě... pak vyleze i anýz a myrha, a konečně mi svitne - vůně nemocniční chodby - čerstvě vytřené linoleum a bavlněné gázy se sladce palčivou desinfekcí, za stěnami nasládlý (hnisavý?) živočišný pach... nebo podobně - igelitový pytel s infekčním zdravotnickým odpadem, kde se mísí umělotina, celulóza, tinktury, masti a tělesné tekutiny... po několika hodinách z ní byla hřejivá balzámová vůně s výrazným anýzem a hladkým jasmínem, předchozí nemocnice jen ve vzdáleném náznaku... popis nejspíš vyznívá hůře než realita, vyloženě nepříjemná mi byla jen v počáteční gumové fázi a finální fáze je naopak velmi pěkná... a ten prostředek - no, poměr těch medicínských a indolických tónů jde naštěstí ve prospěch myrhy a koření, určitě nic, z čeho by se navalovalo, ale...

La Nuit Trésor L'Eau de Parfum

asi nic víc než Miru a wendulka... ta sladkost a lacinost je až zaskakující, ale jako už jsem dlouho nic podobného necítila, tak mi to nějak neva... na nošení to není

La petite Robe noire Ma Robe Sous le Vent (Eau de Parfum Intense)

začátek rozčarování - nakyslá a trošku syntetická, růžová vlhce pudrová vůně... cukrová vata potvrzena, tady z ní ale nebrní zuby - díky borůvce a pačuli v základu je to typově někde u Flowerbomb - snesitelné... když se nakonec přidala vanilka, začala se mi docela líbit

La religieuse
La religieuse (Serge Lutens)

slibná vteřinka nazelenalého jasmínu, poté květinový bonbonek - těžká nektarová vůně, kterou pronikavě prostupuje pudrovo-mýdlové pižmo, řídký kadidlový kouř a minerální mořské tóny.. s vývojem sladkost překvapivě ustupuje zůstává jemný krémový jasmín, kadidlo, pižmo a slané kameny

La Vie est Belle L'Eau de Parfum

bohužel, fajn začátek s ovocnou šťávou a slibným pomerančovým květem se zhoupl do gumové lakované cedrotužky... pralo se to, v pár chvilkách se tomu povedlo vytvarovat do rybízového listí, nakonec neúspěšně, z květin ani základu se neobjevilo nic...

La Vierge De Fer
La Vierge De Fer (Serge Lutens)

toto se na mně rozložilo hrozně - agresivně jarově hořce, obranné slinění jako u Baptême du Feu a dalších Lutensových květinových, pak do toho ten kov jako vlezlý plech... ne-e

Lady Vengeance
Lady Vengeance (Juliette Has a Gun)

začátek se mi nelíbil - poměrně agresivní růže, takové té odtažité emulzní konzistence... když to ztmaví sametové pačuli s vanilkou, je to podstatně lepší, ale stále má takovou nahořklou umělou pachuť...

Laine de Verre
Laine de Verre (Serge Lutens)

zlváštní vůně, trochu desinfekčně štiplavá na začátku... chomáček vaty, suchý, měkký, pokojová teplota... už vyvanulá nakovovatělá vůně, nepatrně slaná a nepatrně kyselá... ale hlavně vatová... nositelné