parfémová polička uživatele cashic
L'Eau d'armoise
L'Eau d'armoise (Serge Lutens)

pelyněk v tom sice je, ale není to žádný žaludeční výluh... tohle je sklenice pelyňkového ginu s tonikem a plátkem citronu, svíravě osvěžující, ale zachovává si suchost - tonik tady funguje jako skelná bariéra před opravdovou dávkou bylinné hořkosti... vytrácí se docela rychle do nasládlého odtažitého pižma s teplými tóny sušených lučních květin... líbí se mi, ale čekala jsem ji odvážnější....

L'Eau de Paille
L'Eau de Paille (Serge Lutens)

líbí se mi, jen ta intenzita, jak pro princeznu Koloběžku - navoněná/nenavoněná (i když po rozvonění je to lepší, ale je to rozhodně tělová vůně, což je dáno i charakterem)... začíná jako křišťálová minerálka, ale pak proběhne převrat do kosmetické vůně tělového mléka s jemnými nasládle prohřátými tóny suchých (až možná pražených, vlivem vetiveru) obilných zrn a sena a pak i s kouřovým vetiverem, s náznaky (opravdu jen náznaky) teplého másla jako u Diptyque... hebká krémová vůně, typově sušší Pure DKNY... unosila bych

L'Eau Froide
L'Eau Froide (Serge Lutens)

chtělo by to pořádnější zkoušku, ale zatím - kontrast ledového kadidla (trocha kouře) s teplými zelenými tóny (přišlo mi to jako haitský vetiver, opět teplá máslová vůně)

L'Eau Serge Lutens
L'Eau Serge Lutens (Serge Lutens)

provzdušněná, křišťálová vůně magnólie s infuzí těžších minerálních a nasládlých vodních tónů (vyvstala mi okurka i se slupkou), citrusy velmi tlumené, je tam z nich snad jen mírná nahořklost kůry, krásná bylinková hebká máta, která ale nijak nečouhá, pudrové pižmo a krémová mýdlová pěna... probuzení na dovolené u moře v bílých hotelových peřinách při otevřeném okně...

L'Instant de Guerlain pour Homme (Eau de Toilette)

pánský L'Instant je imho spíše takový androgyn... na jedné straně hladké krémové tóny jasmínu a hřejivého santalu, na druhé drhnoucí cedr a levandule, která vůni posouvá směrem k pánské fougére... osvěžují to navíc stále přítomné stopy citrónovo-bergamotového začátku s větrovým anýzem... někde mezi tím je kakao - tekuté a hladké, jako rozpuštěné ve vodě, a zemité pačuli, ke kterému se v závěru přidá sladce balzamická pryskyřice - v této fázi mi připomněla závěr La Myrrhe... jemná, tichá, perfektně nositelná i pro mě... intenzita i výdrž na mně slabší

L'orpheline
L'orpheline (Serge Lutens)

zvláštní, těžko popsatelná, z barev jí odpovídá taupe... spíš než chladná (protože mi díky suchosti a bylinné prachovitosti přijde docela hřejivá, nebo minimálně vlažná) je odtažitá, není se v ní čeho pořádně chytit...po tomhle rozpačitém prvním setkání se ale rozpovídala: kadidlo se tu smrsklo na jakýsi kovový tón (to bude to, co z ní dýchá chladem, a také to, co je na ní nejzajímavější) - takhle by voněla rtuť z rozbitého teploměru - tekutý kov a sklo, jinak to je hlavně myrha a suché dřevo... i v té neurčitosti je docela proměnlivá, jednu chvíli to vedle myrhy byly i sušené květiny, řekla bych mateřídouška (nebo levandule?), pak zase jasný hřebíček s pižmem (to dělalo až kožený dojem), jindy dávka jemného krémového mýdla navrch k tomu všemu...všechno je hladké a tlumené, dá se tomu přiznat i určitá balzámovost...působí to jako dřevěná světnice, kterou někdo pečlivě uklidil, pověsil květiny na zeď vedle plechových hrnců a pak na staletí opustil...nebo stará lékárna, kde jdou vyčichlé byliny a balzámy cítit jen zpoza skleněných nádob a na pultu stojí kovové váhy...pro mě je to také vůně Jany Eyrové, malé a cizí na odlehlém panství, v prostých šatech ke krku, ovšem s bohatým vnitřním životem...seděl by mi k ní někdo (muž i žena) nenápadný a tichý, s černočernýma vtahujícíma očima...

La Myrrhe
La Myrrhe (Serge Lutens)

jasmín mi tady předvedl psí kusy - začátek je opravdu zvláštně jarový... velmi rychle se do toho přidá hořký mandlový krém a gumový jasmín... no a je z toho vůně nové pryžové hračky, kterou umýváte v saponátu - od jejího úplného zavržení mě ale zrazuje krásná hořká mandle v kombinaci s těmi lepšími jasmínovými tóny, takže je sice divná, ale docela přitažlivě... pak vyleze i anýz a myrha, a konečně mi svitne - vůně nemocniční chodby - čerstvě vytřené linoleum a bavlněné gázy se sladce palčivou desinfekcí, za stěnami nasládlý (hnisavý?) živočišný pach... nebo podobně - igelitový pytel s infekčním zdravotnickým odpadem, kde se mísí umělotina, celulóza, tinktury, masti a tělesné tekutiny... po několika hodinách z ní byla hřejivá balzámová vůně s výrazným anýzem a hladkým jasmínem, předchozí nemocnice jen ve vzdáleném náznaku... popis nejspíš vyznívá hůře než realita, vyloženě nepříjemná mi byla jen v počáteční gumové fázi a finální fáze je naopak velmi pěkná... a ten prostředek - no, poměr těch medicínských a indolických tónů jde naštěstí ve prospěch myrhy a koření, určitě nic, z čeho by se navalovalo, ale...

La religieuse
La religieuse (Serge Lutens)

slibná vteřinka nazelenalého jasmínu, poté květinový bonbonek - těžká nektarová vůně, kterou pronikavě prostupuje pudrové pižmo, řídký kadidlový kouř a minerální mořské tóny.. s vývojem sladkost překvapivě ustupuje zůstává jemný krémový jasmín, kadidlo, pižmo a slané kameny

La Vierge De Fer
La Vierge De Fer (Serge Lutens)

toto se na mně rozložilo hrozně - agresivně jarově hořce, obranné slinění jako u Baptême du Feu a dalších Lutensových květinových, pak do toho ten kov jako vlezlý plech... ne-e

Lavender Extrême
Lavender Extrême (Tom Ford)

levandule, které tvůrce chirurgicky odstranil tu suchou bylinně-dřevitou polovinu, takže se ukázala jako čistý, ledový větrový průvan... skokem to pak převzala mandlově nahořklá tonka a bylo prakticky po všem vývoji - zůstal hořkosladký (na mě dost sladký) pudrový marcipán (vytvarovaný do ostrých ker) prostoupený zvláštní větrovostí, ve které bych levanduli naslepo asi nepoznala - spíše mentolovo-fialkový bonbonek

Le Parfum du 68
Le Parfum du 68 (Guerlain)

sladký a svěží bylinkově-pryskyřičný likér ... máslová květinová krémovost štědře zasypaná pylem, s příjemnou zeleně-bylinnou nedozrálostí jako v Angélique Noire - zde "jasmínový" pomerančový květ, ale vážně tam není andělika? ... hořké mandle, tonka, skořicovo-kakaový pudr, ve kterém se obalují marcipánové brambory (tady je vespod ale spíše syrovější kakaové máslo)... svádivá gurmánka - ne moc sladká, ne vlezlá, perfektně propojené krémové, sladce prachové a bylinně hořké tóny s kadidlem, které jí dodává na tajemnosti... femme fatale v černém šifonu, která vám záhy po schůzce v útulném baru se smíchem zmizne v zastrčených uličkách starého města, kam tak tak dosáhne žlutobílé světlo lamp...

Le participe passé
Le participe passé (Serge Lutens)

z kategorie pryskyřičných lektvarů, divočina to je, ale žádná temnota, spíš povedený LSD trip v lese... takže jste Harry Potter a na otázku kolemjedoucí dámy s vozíkem naloženým dobrotami: "Dáte si něco, hoši?", odpovídáte samozřejmě: "Dáme si všechno."... v kotlíku se vám tak mísí tóny dřevem nasáklého koňaku, máslového ležáku (jak si ho představuji), medu, povidel, lékořicové žvýkačky a mentolového sirupu (nebo mentolové žvýkačky a lékořicového sirupu) se špetkou těžko identifikovatelného koření (možná kardamom a zázvor, dost možná podravka), dosypalo se jehličí... kouzelnou korunu tomu nasazuje překrásná vůně slazené arabské kávy, která do vůně vnáší další ovocné tóny... trochu škoda závěru, který potvrdil slanou podravku

Les 4 Saisons - Hiver
Les 4 Saisons - Hiver (M. Micallef)

zatím jen papírek - odpovídá barvě flakonu... výrazná sytá směs ylangu a pryskyřic, sladká, ale přirozeně, banánovo-vanilkově, rozjasněná citrusy a pár bílými jasmínovými tahy, pod tím tušený santal... teple kořeněná plus pudrová na povrchu

Lost Cherry
Lost Cherry (Tom Ford)

likérová třešniška... napuštěná už tak, že se ztratila pecka i slupka... k tomu tonka a na konci teplý santal... není to ani na mě ani tak přeslazené, jako spíš... třešňové :)

Lyric Man
Lyric Man (Amouage)

dojmově velmi blízko dámské Lyric - vesmírná krajina, něco, co znáte jen z animací a ze snů - je to tak vzdálené a nedotknutelné, skutečné jen jako obraz.... tady chybí to teplé těleso jako gravitační centrum, pánská Lyric je rozprostřená růžovobílá (k mé spokojenosti více pomerančového květu než růže) mlhovina - sušší, ale ne pudrová, hladká, jakoby protkaná hedvábnými vlákny, ve srovnání s dámskou kyselejší i hořčejší (limetka se ne a ne pustit)... není ani tak nahuštěná, v četných trhlinách ukazuje zelenomodročerný prázdný prostor (je to zvláštní, ale není tam vážně nic - ani kadidlo, ani galbanum, ani borovice, ani santal - ale je důležité, že tam nejsou... vůně si jim domýšlím podle hloubky a barev, které tam zanechaly)... pouze jemně nakropený muškátový oříšek... nekonečný klid, který bohužel nevydrží dlouho

Lyric Woman (Eau de Parfum)

růže hrající všemi barvami - od samozřejmé rudé, přes oranžovou a žlutou - kardamom a zázvor tak hladké, že mi vytvořily dojem nějakého dužnatého ovoce, hybrida mandarinky a kaki... pak začala sládnout vanilkou - s ylangem a dřevy a troškou aldehydů to na mě působí podobně jako No. 5 - teplé jádro, kolem kterého se ustálila hustá atmosféra rozprášeného růžového mlhoprachu, která sahá skoro do nekonečna... jen daleko na okrajích to okusuje temný otevřený vesmír - kadidlo s pačuli a větvičníkem... je krásná, sladká a konejšivá, na nošení bych ale, pokud už, dala přednost pánské verzi