parfémová polička uživatele cashic
L'Eau d'armoise
L'Eau d'armoise (Serge Lutens)

pelyněk v tom sice je, ale není to žádný žaludeční výluh... tohle je sklenice pelyňkového ginu s tonikem a plátkem citronu, svíravě osvěžující, ale zachovává si suchost - tonik tady funguje jako skelná bariéra před opravdovou dávkou bylinné hořkosti... vytrácí se docela rychle do nasládlého odtažitého pižma s teplými tóny sušených lučních květin... líbí se mi, ale čekala jsem ji odvážnější....

L'Eau d'Hiver
L'Eau d'Hiver (Frederic Malle)

krásná vlažná vůně... vůně pomalu rozmrzajícího květinového pylu, kresba na mléčném skle - kombinace polní anděliky, sladkého kolového otočníku (ten je top, dává té vílí květinovosti tak trochu na frak), rtěnkovo-máslového kosatce, opojného jasmínu (jen jako opar nad čajem) a průzračné vrstvičky pampeliškového medu... pro mě spíš vůně jarního tání

L'Eau de Paille
L'Eau de Paille (Serge Lutens)

L'Eau de Paille se mi líbí... začíná jako křišťálová minerálka, ale pak se překlopí do nasládlé vůně tělového mléka s tóny suchého prohřátého sena, kterému sekunduje kouřovo-oříškový vetiver (s neznatelnými tendencemi sklouzávat k vůni teplého másla)... kadidlo tu mám rtuťovité, lehce medicinální, ale je ho spíše homeopatická dávka, podobně jako vetiveru... ve výsledku hebká krémová vůně, typově je to pro mě sušší, éteričtější a zajímavější Pure DKNY (říznutá Vetyveriem od Diptyque)

L'Eau Froide
L'Eau Froide (Serge Lutens)

chtělo by to pořádnější zkoušku, ale zatím - kontrast ledového kadidla (trocha kouře) s teplými zelenými tóny (přišlo mi to jako haitský vetiver, opět teplá máslová vůně)

L'Eau Serge Lutens
L'Eau Serge Lutens (Serge Lutens)

provzdušněná, křišťálová vůně magnólie s infuzí těžších minerálních a nasládlých vodních tónů (vyvstala mi okurka i se slupkou), citrusy velmi tlumené, je tam z nich snad jen mírná nahořklost kůry, krásná bylinková hebká máta, která ale nijak nečouhá, pudrové pižmo a krémová mýdlová pěna... probuzení na dovolené u moře v bílých hotelových peřinách při otevřeném okně...

L'Instant de Guerlain pour Homme (Eau de Toilette)

pánský L'Instant je jemná, tichá a sofistikovaná vůně, perfektně nositelná i pro mě... na jedné straně hladké krémové tóny jasmínu a hřejivého santalu, na druhé drhnoucí cedr a levandule, která vůni posouvá směrem k pánské fougére... osvěžují to navíc stále přítomné stopy citrónovo-bergamotového začátku s větrovým anýzem... někde mezi tím je kakao - tekuté a hladké, jako rozpuštěné ve vodě, a zemité pačuli, ke kterému se v závěru přidá sladce balzamická pryskyřice - v této fázi mi připomněla závěr La Myrrhe... intenzita i výdrž na mně slabší

L'oblìo
L'oblìo (Meo Fusciuni)

nasládlé dřevo, do kterého se opírají poslední sluneční paprsky, umocněné medovo-kořenitou vůní suchých květů, větvičník k tomu přidává dotek lesních hlubin... tabák nikde, svěže suchá vůně špetky čajových lístků ano... prostupuje to měkký kouř, ale je to (bylinně-)dřevitá vůně, ne kadidlová... už po první hodině se však dřevo úplně rozpadá na kakaový prach doprovázený ambrovými tóny, čímž pro mě vůně docela ztrácí na zajímavosti, ačkoliv pěkná je...

L'orpheline
L'orpheline (Serge Lutens)

zvláštní, těžko popsatelná, z barev jí odpovídá taupe... spíš než chladná (protože mi díky suchosti a bylinné prachovitosti přijde docela hřejivá, nebo minimálně vlažná) je odtažitá, není se v ní čeho pořádně chytit...po tomhle rozpačitém prvním setkání se ale rozpovídala: kadidlo se tu smrsklo na jakýsi kovový tón (to bude to, co z ní dýchá chladem, a také to, co je na ní nejzajímavější) - takhle by voněla rtuť z rozbitého teploměru - tekutý kov a sklo, jinak to je hlavně myrha a suché dřevo... i v té neurčitosti je docela proměnlivá, jednu chvíli to vedle myrhy byly i sušené květiny, řekla bych mateřídouška (nebo levandule?), pak zase jasný hřebíček s pižmem (to dělalo až kožený dojem), jindy dávka jemného krémového mýdla navrch k tomu všemu...všechno je hladké a tlumené, dá se tomu přiznat i určitá balzámovost...působí to jako dřevěná světnice, kterou někdo pečlivě uklidil, pověsil květiny na zeď vedle plechových hrnců a pak na staletí opustil...nebo stará lékárna, kde jdou vyčichlé byliny a balzámy cítit jen zpoza skleněných nádob a na pultu stojí kovové váhy...pro mě je to také vůně Jany Eyrové, malé a cizí na odlehlém panství, v prostých šatech ke krku, ovšem s bohatým vnitřním životem...seděl by mi k ní někdo (muž i žena) nenápadný a tichý, s černočernýma vtahujícíma očima...

La Fille de Berlin
La Fille de Berlin (Serge Lutens)

jen papírek, přesto - velmi intenzivní růžová vůně, olejnatá, sálající, jako výpary nad celou zahradou obrovských červených květů na hranici mezi plným rozkvětem a uvadáním... štiplavost pepře spíš jen tušená, jen podporující pronikavost

La Myrrhe
La Myrrhe (Serge Lutens)

jasmín mi tady předvedl psí kusy - začátek je opravdu zvláštně jarový... velmi rychle se do toho přidá hořký mandlový krém a gumový jasmín... no a je z toho vůně nové pryžové hračky, kterou umýváte v saponátu - od jejího úplného zavržení mě ale zrazuje krásná hořká mandle v kombinaci s těmi lepšími jasmínovými tóny, takže je sice divná, ale docela přitažlivě... pak vyleze i anýz a myrha, a konečně mi svitne - vůně nemocniční chodby - čerstvě vytřené linoleum a bavlněné gázy se sladce palčivou desinfekcí, za stěnami nasládlý (hnisavý?) živočišný pach... nebo podobně - igelitový pytel s infekčním zdravotnickým odpadem, kde se mísí umělotina, celulóza, tinktury, masti a tělesné tekutiny... po několika hodinách z ní byla hřejivá balzámová vůně s výrazným anýzem a hladkým jasmínem, předchozí nemocnice jen ve vzdáleném náznaku... popis nejspíš vyznívá hůře než realita, vyloženě nepříjemná mi byla jen v počáteční gumové fázi a finální fáze je naopak velmi pěkná... a ten prostředek - no, poměr těch medicínských a indolických tónů jde naštěstí ve prospěch myrhy a koření, určitě nic, z čeho by se navalovalo, ale...

La petite Robe noire Ma Robe Sous le Vent (Eau de Parfum Intense)

začátek rozčarování - nakyslá a trošku syntetická, růžová vlhce pudrová vůně... cukrová vata potvrzena, tady z ní ale nebrní zuby - díky borůvce a pačuli v základu je to typově někde u Flowerbomb - snesitelné... když se nakonec přidala vanilka, začala se mi docela líbit

La religieuse
La religieuse (Serge Lutens)

slibná vteřinka nazelenalého jasmínu, poté květinový bonbonek - těžká nektarová vůně, kterou pronikavě prostupuje pudrovo-mýdlové pižmo, řídký kadidlový kouř a minerální mořské tóny.. s vývojem sladkost překvapivě ustupuje zůstává jemný krémový jasmín, kadidlo, pižmo a slané kameny

La Vierge De Fer
La Vierge De Fer (Serge Lutens)

toto se na mně rozložilo hrozně - agresivně jarově hořce, obranné slinění jako u Baptême du Feu a dalších Lutensových květinových, pak do toho ten kov jako vlezlý plech... ne-e

Lavender Extrême
Lavender Extrême (Tom Ford)

levandule, které tvůrce chirurgicky odstranil tu suchou bylinně-dřevitou polovinu, takže se ukázala jako čistý, ledový větrový průvan... skokem to pak převzala mandlově nahořklá tonka a bylo prakticky po všem vývoji - zůstal hořkosladký (na mě dost sladký) pudrový marcipán (vytvarovaný do ostrých ker) prostoupený zvláštní větrovostí, ve které bych levanduli naslepo asi nepoznala - spíše mentolovo-fialkový bonbonek

Layla
Layla (Al Kimiya / Kemi Blending Magic)

nejkrásnější ylangová vůně ever... Layla je od prvního nádechu objímavá, bezpečná, jako mámina náruč - tohle ale samozřejmě není Seifertova maminka v zástěře, ale laskavá a majestátní orientální bohyně, která pro vás natáhla houpací síť přes celou hvězdnou oblohu (něco jako karta Existence ze zenového tarotu)... začíná studeným medem rozpuštěným v bezinkovém čaji - ylang je tady čajový (jako čajový jasmín - tzn. i trochu do zelena), tomuto dojmu zřejmě napomáhá i růže (ta je tu podobná té v Santal Royal nebo pánském Lyric = jedna z nejkrásnějších) - houpací síť z látky barvy průsvitné slonoviny nebo champagne, protknutá pistáciovou zelení (jen odstín, vůně je pak jako pribináček z nezralého banánu), tekutá v tenké vrstvě, jako voda z vodopádu, na konci měkce zpěněná, uchycená syrovooříškovým cedrem... a houpe a houpe...

Le Parfum du 68
Le Parfum du 68 (Guerlain)

sladký a svěží mandlovo-bylinkově-pryskyřičný likér, mechová zeleň z Le Baiser du Dragon, modernější ale... máslová květinová krémovost štědře zasypaná pylem, s příjemnou zeleně-bylinnou nedozrálostí jako v Angélique Noire - zde "jasmínový" pomerančový květ, ale vážně tam není andělika? ... hořké mandle, tonka, skořicovo-kakaový pudr, ve kterém se obalují marcipánové brambory (tady je vespod ale spíše syrovější kakaové máslo)... svádivá gurmánka - ne moc sladká, ne vlezlá, perfektně propojené krémové, sladce prachové a bylinně hořké tóny s kadidlem, které jí dodává na tajemnosti... femme fatale v černém šifonu, která vám záhy po schůzce v útulném baru se smíchem zmizne v zastrčených uličkách starého města, kam tak tak dosáhne žlutobílé světlo lamp...

Le participe passé
Le participe passé (Serge Lutens)

z kategorie pryskyřičných lektvarů, divočina to je, ale žádná temnota, spíš povedený LSD trip v lese... takže jste Harry Potter a na otázku kolemjedoucí dámy s vozíkem naloženým dobrotami: "Dáte si něco, hoši?", odpovídáte samozřejmě: "Dáme si všechno."... v kotlíku se vám tak mísí tóny dřevem nasáklého koňaku, máslového ležáku (jak si ho představuji), medu, povidel, lékořicové žvýkačky a mentolového sirupu (nebo mentolové žvýkačky a lékořicového sirupu) se špetkou těžko identifikovatelného koření (možná kardamom a zázvor, dost možná podravka), dosypalo se jehličí... kouzelnou korunu tomu nasazuje překrásná vůně slazené arabské kávy, která do vůně vnáší další ovocné tóny... trochu škoda závěru, který potvrdil slanou podravku

Les 4 Saisons - Hiver
Les 4 Saisons - Hiver (M. Micallef)

zkouška na papírku - odpovídá barvě flakonu... výrazná sytá směs ylangu a pryskyřic, sladká, ale přirozeně, banánovo-vanilkově, rozjasněná citrusy a pár bílými jasmínovými tahy, pod tím tušený santal... teple kořeněná plus pudrová na povrchu... na kůži je to docela jiné - ylangová plnost tu tam, je dřevitě pudrová - a tím pudrová myslím vůni dětského zásypu (sem tam prosvitne ylang jako vůně banánového pribináčka), kořeněná také ani tak ne - naopak, je to spíš dřevo tlumené pižmem... výrazná, přesto však něžná, a díky tomu zásypu trošku retro vůně, ke které se v závěru přidá ještě vanilka z No. 5 Eau Premiere... nějak mě napadlo, že takhle mohla vonět Zdena Studénková ve S tebou mě baví svět

Les 4 Saisons: Black Sea

krásná karafiátová orientálka, čistá a s hloubkou... hořce citrusový začátek ala bergamot s kořením, a pak pudrové pižmo prohloubené krémovými kuličkami pepře (ty jsou až jalovcové, asi díky hřebíčku), závan Baileys... pak to krémovatí ještě víc typickou starosvětskou vůní karafiátu, přičemž v tom stále zůstává to hladké černé koření a stejně hladké dřevo

Les 4 Saisons: Red Sea
Les 4 Saisons: Red Sea (M. Micallef)

mýdlově hořké neroli, skrze které už se začíná prodírat růže - je to celé suché, jako suchá pára a růže je vlastně také suchá, ale ne křehká, jako suché plátky... tyhle jsou silné jako plátky dřeva, vyztužené a voní intenzivně

Lil Fleur
Lil Fleur (Byredo)

na Byredo překvapující intenzita - kůže to celé tónuje do temna, morbidna, je černá, popraskaná, vyschlá tak, že už pomalu splývá se dřevem... růže opravdu olejnatá, objeví se a zmizí (a vrací se jako rtěnková sladká pusa, tekutá a vínovo-malinová)... semišový šafrán, koženější než kůže, ve všech barvách - jako obnošený brokát, okrový podklad s červenými (portské) a zelenými (kopr) nitěmi... takové nafintěné stáří (ale ne staroba, to není ono)... rozpité a kaskádovitě navrstvené, jako několik vrstev zaschlých skvrn po víně na dubovém stole... nebo jako obrazy Anderleho...

Lilac Love (Eau de Parfum)

hezká vůně s krásným (retro cukrárenským - santalové salko a kávová zmrzlina) závěrem... viz wendulka, konečně tonka, která se drží zpátky a líbí se mi

Lilt
Lilt (Rouge Bunny Rouge)

na první počich z bílé řady nejzajímavější - protože tohle je zas jednou pořádná břečťanová zeleň, rozlámané silné listy, mezi nimi jemnější fíkové a hebká fialka, zaoblené žlutou vetiverovou olejnatostí... broskev v tom chvilku voní jako broskvová mýdlová pěna s velkými bublinami, ale záhy se ustálí na své vlastní konzistenci - slupky s jemnými chloupky - a pak je to hlavně broskvová vůně s trochou tuhé zelené nezralosti... finální vyznění je pak čajové

Lily of the Valley (Eau de Toilette)

krásná lehká, ale přesto úderná konvalinka, u které mě neruší ty časté těžké tóny... podkreslená slunečným ylangem a krémovým jasmínem, s občasným růžovým závanem

London
London (Tom Ford)

jen papírek, ale i tak to pro mě bude asi nenositelné - docela živočišné, maskulinní, kožené a kořeněné, "upocený" kmín - zato oud a dřevo, vnímané někde pod tím, mě v tom dost přitahují