divoká čajovka, svěží černý čaj s alkoholově pronikavou sladkou mátou, suché seno, kouřová teplá a měkká kůže... chvíli byla poměrně intenzivní a pod mátovou svěžestí jsem se obávala sladké lepivosti, která se ale vytvarovala do příjemné vůně bezu... jojojo, klid a svoboda

ostře, břečťanově zelené a extra hořké...přidává se mléčný krémový tón, jako míza, všechno se dere dopředu (takhle protahovací to bude zřejmě díky myrtě, kterou ale jako takovou jinak necítím), jako když si před nosem rozemnete listy... mám tam i lehkou slanost, jako když vánek nese vůni pěny od břehu (ten dynamický prvek by mohla být zase myrta - neviditelný poslíček), trocha vyplaveného a vyšisovaného dřeva... s vývojem nic nepřibyde, nic neubyde, jen jde všechno více do hladka...) něco takového jsem čekala od Philosykos, ze které na mě (vedle stejně povedeného fíkovníku) vyskočil máslový popcorn... tohle je ovšem bezchybné

divoké zelené listoví, jehličí, hořký pomeranč se na chviličku vyrve z otěží, borovice ho záhy srovná do latě, a ten pak v listí hořce trucuje... borovice je silná, rozložitá, úplně vás obklopí a schová do stínu pod větve...nesměle vykouknou hladké a aromatické jalovcové bobule...s vývojem se tam dostávají sluneční paprsky (pomeranč se udobřil) a z borovice zbyde vyhřátý hladký pařez, kolem šťavnatý jetel a čerstvě odloupnutá kůra...lesní svěžest se jí musí přiznat, je v tom něco až saponátového, hlavně v začátku (není to ale přehnaně agresivní, jen tak nakopávací)...

lihovo-mrkvový kosatec, na začátku se stopou neroliové hořkosti... svěží, s bylinno-kořenitými a dřevitými tóny... trochu okena... po rozvonění příjemná kosatcová vůně s přídechem všeho ze začátku (vůně umytého naleštěného okna) a pak ještě i opravdu nakyslá vůně piva, které kosatec přikrývá jako pěna... zkoušeno paralelně s Bas de Soie, která se mi v začátku líbila víc, pak se ale karty obrátily

z Tanga jsem rozpačitá... je v něm něco větrově (anýzově) lihového, co jde do prostoru, živočišný kmínový odvar, který mi není moc příjemný... působí jako pečený čaj, ve kterém jsou navíc rozvařená dřeva.. pačuli je tu hliněné, postupně sládne vanilkou a ambrou

první zkoušení - růžové dřevo, které do sebe vpilo všechny ostatní vůně, nahořklé tučné mandlové mléko... při druhém zkoušení jsem objevila aromatickou zeleň podobnou artisanovské Caligne

viz slniecko, rebarbora a čaj to posouvají dál od růžové... pro mě ne, jako dárek by šla

jen z papírku - velmi ostré, až dehtové tóny, pronikavá živočišná kůže (ve které se ještě bydlí)... květiny na zjemnění jsou patrné, ale jen jako doklad marného pokusu

infuze... může být... pro mě to byla spíš sprška, skok do napěněné slané mořské vody, kyselé citronově, ale hebce, avrilově... takhle svěží je ale jen na povrchu, opravdu jen hebká pěna kolem srdce z krémových květin, tažených konvalinkou, nesmělou růží, šalvějí a cedrem do vůně bylinkově-dřevitého mýdla, a citron se pak překlopí do sladké limetky... je to podobný kontrast středomoří a tuná jak u Sole di Positano a líbí se mi to hodně...

jen papírek a je to dobře... po rozvonění tmavá ambra s čokoládovými podtóny - to by bylo v nejlepším pořádku... kromě toho ale připálené koření a kůže - regulérně spálenina... plus i něco živočišného typu kočičí žrádlo nebo myšina - Sindríšek usilovně žvýkal a trhal

jen papírek - kardamomový nářez, přes který se ta trocha arabské kávu snažila zkraje dostat, pak to vzdala a zapojila se do sladkého, leč těžce vyčichatelného pozadí s karamelem a plastelínovým pačuli

Iris Ganache mě docela zarazila... kosatcové máslo je sice krásně hladké, pudrově fialkové, ale působí i syrově, trochu gumově a "nejedle" - skoro jedovatě... kromě zemitého pačuli je to "jenom" kosatec, zato poněkud monstrózní, vystavující se v namodralém laboratorním světle, opalizující, v nadživotní velikosti, zbytnělý ostatními složkami (vanilkou, kakaovým máslem, cedrem), které všechny pohltil, sebral jim barvu a proměnil ve studené pastelově světélkující spektrum, trochu tepla mu dodává jen okolo poletující zlatavý sladký pyl (nejspíš skořice)... IG na mě ve výsledku působí studeně a kolotočově (jako v hororu), seděla by mi k ní spíše alienovská prezentace... první hodinu jsem se obávala migrény, pak se ale docela umírnila, kosatec šel více do sucha, ambra pustila kapku medových tónů a celé se to ztlumilo do neškodné rtěnkové hmoty, zůstává v ní ale stále stopa po té mimozemské divnosti...

sladká strouhaná a už trochu oschlá mrkev, prachový kosatec s oříškovými a zemitými tóny, dost sladký, ale takový nesmělý, přidušený tím suchem... a na konci je z něj dezert, stále nesmělý, potažený kosatcovým semišem, sorrisová ebeno-vanilka se skořicí a kardamomem, trochu kávově kyselkavá... fajn vůně, spíš tedy gurmánka než kosatcovka

co říct... mrkvový kosatec uvězněný v na troud suché pomeračové kůře a dřevu z nějakého starého příborníku, plynule přechází do zemitosti, do vůně keramiky, osvěžené párem magnoliových kapek, a opět vysychá do jemně fialkového, sladce zemitého pudru, kosatcově krémového... ultra něžná a příjemná vůně... intenzita bohužel dost slabá

ovocná, letně barevná růže, sladká a příjemně nakyslá, bezstarostná a rozpustilá, jako bonpar v puse po dlouhé době, už v dospělosti, pak Sisleyovské deodorantové tóny, růže už je "normální", škoda trochu laciného cedru, na druhou stranu je to v takovém elegantně odtažitém aldehydovo-plevelnatém oparu, na konci mechové pačuli v květinové svíravosti... celkový verdikt - oldschool avonovské, jako třeba Pur Blanca... jen je to pořád růžová vůně v té podobě, která mě moc nebere

noční Izia, za mě proč ne - tady je tím myšlená ovocně-květinová povidlovost, po rozvonění mírně balzamická a indolická, nutí mě čichat s přilepeným nosem... vzpomněa jsem si na Plum Japonais, i tady květiny vytváří mírně drhnoucí skelnost, takže to není nijak nesnesitelně lepivé... ovšem zploštělé cedrem