kouřově-kardamomový začátek se uhladil do "myšího kožíšku" - stejně heboučký efekt jako u White Suede, tady ovšem ten semiš není kožený, ale vytváří ho teplé koření (šafrán, muškátový oříšek, kardamom, něco kmínu, ale cítím i badyán a anýz) a pražené mleté oříšky a oud - tu opravdu jako sladké dřívko, a nakonec i ta kůže - těžká a hladká... svíravý pelyněk to jen tak drží v mezích.... příjemná a nositelná vůně, vzpomněla jsem si u ní na Aomassai

začátek silně bylinný - pánskofougerová levandule, proteplená kardamomem... pak se přidal oudový kouř, který stejně jako v Solis voněl šalvějově... a pak si to úplně lehlo a byla z toho teplá chlupatá prodyšná deka - podřimující oud, zbytky suchého šalvějového kouře, teplá nevyčnívající ambra, která to jen tak pojí... Hayat je příjemnější, nositelnější, Solis byla zajímavější

složení jsem neznala, vůně mu nakonec odpovídá, ale je to zklamání... svěží, teple kořeněná kluzišťová dřeva s nakovovělou pachutí jalovce... docela se dere do nosu, a přitom je taková prázdná

určitě příjemná vůně... nicméně davana se mi víc líbila utlumená, v sytém a sušším zpracování v Sunshine, tady je poměrně dost sladká a rozlézavá, umocněno ještě zimolezem, který dostává svému anglickému názvu, nezrale svíravý a (medově) nakyslý je jen kapku... pokud bych ji měla brát jako ovocnou vůni, tak může být... intenzita i výdrž nad očekávání

prakticky čistě květinová vůně, jedna z těch pěkných.... díky gardénii (hlavně té) a jasmínu působí dojmem hladkého smetanového krému se znatelnými ovocnými - přesněji broskvovými tóny... na špičce jen lehce poprášená kořeněnými ťupkami, u kterých jsem si nebyla jistá, zda to není jen karafiátová kořeněnost... barva slonové kosti je přesná, je velmi jemná a ušlechtilá, dárek pro dámu... s vývojem krém bohužel trochu rozbředne, květiny povadnou a více vystoupí nakyslost a mýdlová pěna - ale stále je pěkná

bylinně zelený začátek si poměrně rychle lehne a zůstává směs kadidla, dřeva a pryskyřičných tónů... dojem kolísá mezi zemitě prašným, suše dřevitým, kouřovým a balzamickým, ale není to žádná lesní divočina, spíš prosté, ale kultivované útočiště v lese - kadidlo prozrazuje stopu civilizace, někdo tu docela nedávno byl, ale teď jste tu sami ... je meditativní, neznatelně nasládlá, ani studená, ani teplá, nesnaží se uchvátit ani odradit, je si sama pro sebe, současně hluboká a lehká... jako buddhistická svatyně uprostřed lesa

vteřinka bromhexinu a pak uzené dřevo a kůže - je to venkovní, kouř se rozptyluje v prostoru a jde cítit vůně jehličnanů a suchých uhlíků a přikrývá to akácie, namedovělá vůně s kovovou tíhou (no jako v kapkách proti kašli)... ale ta kůže - je ještě dýchající, růžová a zapudrovaně hebká, o tělesné teplotě a cítím na ní každou štětinku... chudák prase... pro masožravější (nebo cyničtější) než jsem já to ale může být malebné, jako Ladova Zabijačka

vanilka s kmínem, vybělená květinami a kokosem, lehce mandlově zapudrovaná, plátek světlé růže, náznak dřevitosti... působí to ale úplně vyfouknutě, dutě, jako vyfouknutá skořápka, rafaello nebo mandle obalené ve vanilkovém cukru, plastově nerozbitné, ale uvnitř nic