teple kořeněný čajově tekutý úvod s mandarinkovou šťávou, troška kouře a popílku z cigarety, pak se ukáží i čajové byliny a kůže... celé je to červené a namedovělé (trochu jako Memoir), prostoupené sennými tóny... uklidňující a fajn

tohle je povedené (a pro mě i originální, na neroli s kosatcem jsem myslím ještě nenarazila a je to skvělá kombinace), čisté a jemné jako mušelínový šátek, v létě bych klidně nosila

jehličnato-pomerančovo-kořeněná vánoční směs, podobná byla snad kdysi některá od Saloosu... skořice rozpuštěná v javorovém sirupu a klouzavých mýdlových bublinách... je jich tolik, že už je to spíš vánoční koupel, s plátky sušených pomerančů... a pak už je tam i krásná balzámová myrha, medovo-oříšková, vůně teplých perníčků...

galbanově-bylinný začátek, pak je z ní příjemná mléčno-kouřovo-vetiverově-kožená a oříšková vůně, s nepatrným náběhem do plastelíny, ale pěkná, s lehce škrabavým popelnatým větvičníkem, přesto mlžně plynoucí... na ruce ale rychle slábne...

další ze zklamaných nadějí... jarový začátek se zvrhl v babiččin byt - kočičina, zatuchlé deky, narcis s kadidlem (které mám jinak ráda) tady jsou hřebíkem do rakve - kostel a staropanenská květinová vůně

ultra příjemná měkká lesní vůně, bylinkově jenom nasládlá, dřevitě-zemitá, živá, měkce dýchající, opravdu jako lesní podrost... typově blízko Hwylu, jemnější, ženštější

skořice a dřevo (podobné jako v Rousse) - obojího hojně, obojí krémově hladké, zároveň lehce štiplavé... pod tím něco vlhkého, ovocně-likérového, jako naložené broskve a švestky...znatelná olejnatá růže, ta ale hraje až druhé (nebo ještě další) housle, stejně jako vanilka... plná a smyslná při dalším zkoušení v ní navíc objevuji sklovité tóny portského (namísto toho hutnějšího likéru), zdá se mi lehčí, vanilkovější a pro mě čímdál vhodnější

osvěžující vůně.. představuji si ji jako obrovský džbán s domácím ledovým čajem, ve kterém ale nakonec není ani vidět tekutina přes všechno ovoce a okvětní plátky... čajově svíravá, dřevitá, květinově prašná, drhnoucí, ovocně šťavnatá a sladkokyselá (a opravdu granulovaný broskvový čaj)... trochu fíková až na samém konci druhé zkoušení - ve vedru byla smetanová, a sladce prašná, granulovaný broskvový čaj oslazený

žvejka, konkrétně Hubba Bubba s náplní uvnitř, a to dobrou hodinu... pak teprve jsem v tom začala rozpoznávat zelený (a trochu gumový) jasmín a ylang - nezralé banány a hennu - tedy cassiu s charakteristickou pronikavou vůní, provázené pořád květinami, které pouští ty nektarové tóny seč můžou, co dvou hodinách to začíná prosychat papyrovými vlákny

z papírku - od začátku působí "egyptsky", balzámově, tělově... jinak se mi nedaří nic moc vyčichat, (ne)určitá ovocnost v tom je, i zeleň... chtělo by to zkusit na ruce

další z lektvarovitých - tady rozpuštěné kandované ovoce, jemně pronikavý jehličnatý extrakt, tekuté koření - pikantní vavřín, neznatelně řezavý... vše ztmavené kadidlem, pomerančově nasládlým - lesní pelech, podobný Arsu, tady jen temnější, soumračný...

Marshmallownový sněhulák v životní velikosti, karamelizující (do připálena-dřevita, což je tady fajn), tající ve sladkém mléce... toť vše

skořice z Rousse doplněná svěžím citrusovým zázvorem, přidává se med, ambra s kouřem a dřevo... vůně ale dýchá, a to pořádně, dřevo je prodyšné a zázvor svěží... malý plápolající krb, v kotlíku se zahřívá vlažný závorový čaj s medem a skořicí, tak hutný, že už můžeme mluvit o sirupu (přičemž zázvor v něm je i suchý, trochu drhnoucí, jako by se v pryskyřičné tekutině ještě nerozpustil), a ovocně-medové výpary skoro přehluší vůni dřeva... s časem dřevo voskovatí a ze sirupu je zakouřená marmeláda máznutá na křehké jemně vanilkové sušence...

mošusové semínko až nepříjemně živočišné, starobní... kosatec jako fleecová dečka, jen pro strukturu, vnáší jen lehce kosmetickou, zásypovou vůni, suše mazlavou... růže v podobě ztěžklé růžové vody, lehká a dávno známá, nadřevitělá vůně... no, díky růži se na to nakonec dá zvyknout

nenadchlo... slabá intenzita, nicméně - vycmrndlá vanilka, stejně vycmrndlá (cukrovo)vatová mimóza, v závěru pak nasládlé kakaové pačuli... generická vůně nějakého laciného interiérového parfému... tóny mimochodem podobné Different Drummer

připomněla mi díky své svíravé inkoustové pudrovosti 2 od CdG... Floriental by na mě ale asi byla nositelnější - je jemnější, uspořádanější - jako květinová sněhová vločka, která se tvaruje do krajkového vzoru kolem těžšího inkoustovo-dřevitého středu, po rozvonění nabere díky santalu a švestce (která jde cítit trošku jako saké) na smyslnosti

po letech, kdy jí bylo všude plno, ji znovu zkouším a čert to vem, je krásná - vanilka je voskovo-kouřová, barví pižmový pudr, jemná svíravost hlohu je plus, fialka je sladká, krémová... je v ní trochu z eo opia

je to růžová vůně - na začátku ve smyslu čerstvé, autentické růže, nicméně tím bylinným teplem tak nějak zapařené... a pak suše růžová jako sladký chomáček nelepivé cukrové vaty

sladká, sladká, sladká růžová vodička, kterou za pár okamžiků jakž takž spravilo pačuli s ambrou... proschla do podoby cukrové vaty s občasnými šafránovými a medově-dřevitými tóny a pačuliovou zeminou... jasmín je tu sotva postřehnutelný, nicméně mi opět vyšel poněkud uměle, v kombinaci s vanilkou je to jako dětská vůně z drogerie (naslepo bych skoro přísahala na tonku) soupeřící s pěknou pikantně-růžovou orientálkou...

čistota, o které se toho nedá moc říct... lehce svíravá, do kysela, studená, peříčkově šimravá, větrná, lehce pudrová

broskvovo-marakujová nálož, záplava husté dužinaté šťávy, naštěstí hebké, nelepivé, slazené horkým medem s troškou skořice, v pozadí ohebnopastelkové dřevo, vanilka, sladká povidlová švestka, která to barví do tmava, vše květinově sálavé... nejsem si jistá, jestli je použitelná, je to tak na hraně...snad kdybych se chtěla fakt vykoupat v opulentní ovocné duze... i když to umělé dřevo mi tam dost vadí

velké zklamání - vedle jehličí a hřebíčku to byla především plastelína - muselo to dolů

jajajaj... šťavnatá máslová tuberóza, růžovo-fialová, jako masitý polštářek Hubba-Bubba, který se sotva vejde do úst, nafutrovaný tekutým žvýkačkovým sirupem - ten záhy nabírá chuti i konzistence meruňkové marmelády... a v ní se i místy mihne chladivý pružný plátek růže, fialky i jasmínu (hezky to hraje barvami) a ředí to vodnatá zeleň, jako stonky ve stojaté a už trochu kvetoucí vodě... do samého konce zůstavá žvýkačkově měkká, hnětací... není odpudivá, ale kdo by to mohl nosit? říkám si... já si s ní připadám, že bych potřebovala tak o třicet kilo víc a make-up Jeffreeho Stara, abych držela krok

skořicový prášek zapudrovaný sádrou a špetka živočišného kmínu na mléčné pěně, sahlep - krupicově drhnoucí hustý nápoj ... aby to nebylo moc uspávací, profukuje to puškvorec - předpokládám - jemně žvýkačkovou, svěže plevelnatou vůní a oslazuje (což je možná silný výraz) krotká mimóza, která vnáší vůni tureckého medu a pár chundelatých pylových zrnek... a v nápoji se vše rozpouští a odpařuje, až je tušit santal vespod, trochu ožehnutý, ale vše zlé je zahlazeno mléčnou mlhou... je to ukolébavka, indiánská, o vánku v lukách plných odkvétajících pampelišek, zpívaná nikoliv mámou z masa a kostí, ale tou druhou, ke které běhají šamani v podobě divokých prasat... pokud toto není sofistikované afrodisiakum, tak už nevím co...

povedená vůně - začíná citrusovo-zázvorově, ale nikoliv naturálně, spíš jako rýžový dortík, želatinově měkký, osvěžující, ale nijak zvlášť kyselý, ani štiplavý, ani trpký, žlutá barva jako by byla ztlumená rýžovým gelem do pastelova... pak se přidává krásný karafiát, jemně navilý, nasládlý a našlehaný jako pěnový krém, proteplený sladkou kořeněnou špičkou, suchým prašným zázvorem a prostoupený jemnými tóny cedru a pižma, které jsou tu čichově spíš neviditelné, jen ten květinovo-citrusový krém stahují zpátky