papírek - hlavně růže, hebká, hluboká a sametová - nijak mě nedráždí, jak se mi stává - uvědomění, že je to opravdu růže, mi zabralo pár sekund

"wow" hned od začátku - pepř je krémový a hladký (přísahala bych i na jalovcové bobule), dřevo jakbysmet, kadidlo jím úplně prostupuje, kouřové je to tak akorát, vše perfektně vyvážené... na mně jde cítit zejména santal, spolu s kadidlem je to vůně lehce doutnající vonné tyčinky na uhlazeném cedrovém dřevu, teplá a lehoučce kořeněná díky guajaku...je to spíš podvečer v setmělé místnosti v čajovně s otevřenou terasou s výhledem do lesa - je sice vzdušná, ale procházka venku za deště to úplně není, na to je pro mě až moc prohřátá a uhlazená... nicméně nádhera

rozkousnutí žlutého lipa - doposud nejtekutější zázvor, avivážový petitgrain (nijak mi nevadí, na papírku), něco hořké zeleně... dražéovitá sladkokyselost ale zůstává

krásná nahořklá tmavě zelená břečťanová míza, štiplavá pelargónie blížící se k olejnaté vůni růžových lístků s hořkou citronovou kůrou... přidává se pižmo, které v kombinaci s výše uvedenými vytváří vůni čerstvě vypraného bílého lněného povlečení, které jde ještě cítit mýdlem... vůně stinného zákoutí ve staré městské čtvrti, kde se suší prádlo venku (žádné cizí kraje, pro mě třebíčský Jejkov nebo Horka-Domky), ideální ochlazovací na léto

To není žádná průsvitná studánka, ale zelená tůňka se spoustou kořenů, lehce nahnilého mechu, bílých květin... ne to, co jsem od toho čekala, ale kdybych chtěla nositelnější verzi Brackenu, tak ještě vyzkoušet

tahle společnost dělá mátě lepší službu než doposud zkoušené fougére - tady je opravdu svěží, tmavě zelená, nerozbředlá a přirozeně (nežvýkačkově) nasládlá... pak se přehoupne do vůně krémového mýdla, které ty svěží tóny jen doplňují - v této fázi je moc pěkná

nejsem si jistá, zda nemám verzi z 2013, ale dojem by podle složení odpovídal nakonec spíš této, medovost je prohloubená lepkavě oříškovým větvičníkem, ta vůně odpovídá čistému EO a po rozvonění je zcela ve vedení... vítr prožene vypraná prostěradla a schová se v citronovníku - vůně celých citronů, sytě žlutých s tuhou slupkou... za okny vyšlehaná pěna na holení se špetkou nějakých těch bylinek, levandule, rozmarýnu - vůně klasické kolínské... citronový čaj oslazený ambrovým medem a sluncem vyhřátý nasládlý santal, už trochu ztrouchnivělý... začátek paráda, zařadila jsem si ji po bok Colonie a Chevaliera, ale pak škoda, toho větvičníku je moc a je trochu plastelínový...

tak v tomhle nejsem schopná poznat nic kromě vody s jarem a pracím práškem, mýdlové, nahořklé a agresivní... neroli (jediný příjemný tón v téhle vůni) se dostane ke slovu až po cca dvou hodinách, pak je i relativně nositelná

citrusy bergamotově hořké a ostré, ale nikoliv křemičito-kouřové, ale jasně žluté a tekuté... oranžové tóny z růže nikde, tady je růžička jen světle růžová, skoro průhledná, jinak je to lehounký vanilkový pudink s krémovým jasmínem, stahovaný více k tělu studeným matně máslovým kosatcem, který supluje lojovou svíčku v Shalimaru, je v něm i náznak oplatkovosti... kolem toho se drží sladká atmosféra z vanilkového cukru konzistence moučka, dochucená citronovou šťávou... je to vesměs Lolitovské, jen s našedlým kouřopudrovým asi-vetiverem z No. 19, a to je na vyvážení sladkosti málo, kadidlo mi tam chybí

jestli Soleil Blanc byla grilovačka pod UV zářivkou, tohle jiné kafe - prvotní ošplouchnutí v teplé mořské vodě zabarvené slunečnými citrusy do zlatooranžova, jako četné odlesky na hladině a prosvítající písek na mělčině... pak nastoupí opalovací krém - poctivý, nostalgický, silně kokosový - je to vůně tlusté dužiny, už vyschlé, takže je i v té dominanci kokos docela tlumený... pak se do toho vtratí nahořklá pomerančová kůra, která celou vůni drží stále teplou, jako zahřátou od opalující se kůže, na které ještě ulpěla trocha drhnoucí slanosti... tolik slunce odevšad, že se nemůže tvořit žádný stín - dovolená v Itálii před 20 lety par excellence...

Eau de Sens je zatím nejlehčí a nejsvěžejší pomerančový květ (nicméně na krémovosti mu to neubírá), odlehčený ještě navíc vůní pomeranče, která má ale blízko k citronu (je to až trochu okenové)... zeleň anděliky a hladkost jalovcových bobulí to jen podkreslují... končí pak pomerančově nahořklou a pelargóniově růžovou vrzavou čistotou, která musí v létě sednout...

Eau Duelle mi nakonec přijde trochu podobná Odor 93, snoubí se v ní lesní medicinálnost (svěží díky čaji), bylinnost se sladkými sirupovo-balzámovými tóny (tady jsou vanilkovo-ambrovo-kakaovopačuliové, což je mi určitě příjemnější než tuberóza), kouřovost nechybí... na to, abych z ní byla unešená, by ale poměr sladkost : bylinnost musel být asi víc ve prospěch druhého...

papírek - tohle by mohlo být pěkné - krotký ylang, spíš do zeleno-smetanovo-kokosova, než do banánova, tekutý zázvor a další složky prakticky k nerozeznání, ale určitě to drží na uzdě, přidávají suchost...

růže naoranžovělá a kyselkavá od liči, pudrové mýdlo se starosvětským heřmánkem, které tomu nakonec udává žánr

kopřivová a trávová zeleň, hořké pampeliškové mlíčí a nesmělá narůžovělá levandule... posekaná louka, do které se opírá slunce... zkrémovatí to takovým jemným, nevtíravým způsobem, který se k těm lučním bylinám hodí (champaca nejspíš - hedvádně chladivá krémovost s citrusovo-máslovými tóny)... vyloženě suché seno tam nakonec mám jen okrajově, překvapivě drhnoucí je však pižmo, jako trouchnivějící růžová gáza s indolickými balzámovými tóny, které po rozvonění převažují...

opravdu rum - respektive sladká rumová tresť a pak čaj - respektive chai - červený a kořeněný, koření naprosto neostré, nedrhnoucí, roztopené, zůstalo v něm trocha rumového řízu... a pak mi zplastelínovatěla

pampeliškově chundelatá a nahořklá ovocenka, ze začátku docela sympatická, pak protivně čpavá

začátek koncentrovaný lesní balzám, vypadalo to na rozvinutí do směru zeleného jehličí rozvařeného do sladkého lepiva, ale nabrala jiný směr - zezlátla, zjantarovatěla a zdřevnatěla, z neurčité počáteční kořeněnosti vystoupil dřevitě-kafrový hřebíček (tady divoký, žádné asociace se svařákem)... jehličí proschlo do hněda a ustoupilo na okraj kruhu, v jádru zůstala ambrovo-hřebíčková... ale to jehličí, přece jenom - smíšené s hřebíčkovými silicemi to prodýchává, nadzvedává, prostupuje jako horký výpar, který vůni následně a trochu paradoxně ochlazuje... Embers chce za mě specifickou náladu, je poměrně intenzivní a slavnostní... každopádně plus

Je opravdu slaná, jako když se nadechnete nad rozbouřeným mořem. Mimo to je velmi krémová, připomněla mi Slona od Kenza, působí stejně exoticky - pro mě je to hustý světle žlutý smetanový puding ozvláštněný kořením a v tomto případě i tou solí. Celek podle mě docela zradila lékořice, která je tady až žvýkačková - ale zkoušela jsem jen na papírku, takže tomu dám ještě pokus.

na první přičichnutí z papírku to byl prostě kopr... a i pak se udžel nádech do koprova... aldehydy, hladká růže, ambra se slaným dozvukem...tušení oudu - kouřová pronikavá skelnost...

cypriš ano, ale úplně suchý, bez terpentýnové pronikavosti jako u CdG, vlastně mi ani nepřišel nijak zelený... jenom lehounké aromatické dřevo a hladké suché jehličí... pak vetiver (stejně jako daniela jsem měla neodbytný pocit, že je to kadidlo) a zase - nikde ani trocha olejovitosti a zeleně, přesto je známě zatuchle sklepní, šedý, prachový a kamenný... ke konci s hladkým kašmírovým dřevem a nasládlým pižmem... suchá a jednoduchá, ale líbí se mi

souhlas s ModestMourkem, pěkná aromatická fougère vůně, vyznívá klasicky, ale i nadčasově...docela podobná je A Different Drummer, ovšem tady sladkost zajišťuje jenom pačuli a je to o dost lepší... chladivé levandulovo-mentolové tóny prostupují jako pára teplou a vlhkou, sladce tlející zeminou, skrze mech a dřevo a nahoře tvoří opar... vlastně to působí až magicky, jako když se o svatojánské noci vyjeví ze stříbrné mlhy zlaté kapradí...

oříškovost nikde

především rybíz

podobný problém jako s dámskou Epic - polévkové koření, octově nakyslé, poté kmín, se kterým to pokračuje v nabraném směru, šafrán zde jako uzená paprika... plus znatelný oudový opar