nasládle koprový šafrán (po chvilce kopr zmizel) a pak už hlavně pudrové fialky jen trochu šmrncnuté šafránem, uhlazené dřevy a koženým vetiverem, na konci i malinová šťáva

začátek věrný složení... ale pak ten fík a ta káva, na které jsem se těšila - tak ty tam nějak nejsou... pryskyřice tu s květinami zafungovala jako bílá žvýkačková hmota, sama bez chuti, která možná pobrala něco ze sladkého fíkového džemu a kávy... ale pak se žvýkalo a žvýkalo, až se to vyžvýkalo, a zbyl jenom takový slabě ovoněný průvan a žvýkačka, kterou jsme si trochu oválenou v suchém jehličí dali zpátky do pusy, abychom z ní dostali ještě zbytky sladké chutě... na kůži se k tomu přidává ještě docela vtipná tečka - chuť špačka od cigarety

květinová cukrárna... tohle je záplava sladkého třešňového květu, nekonečné defilé hebkých a nadýchaných plátků... a ta tmavě červená barva uprostřed pak voní jako pralinka z bílé čokolády a hořkého marcipánu... jako u cukrárny - stačí jednou za čas (uherský rok)... je to ale stále hebká květinová vůně, zaplácaná cukrem jsem se s ní necítila

tohle se o fík, zdá se mi, jen tak otřelo... první hodinu jsou to jen kyselé citrusy, zelené a taky jemně grepově nasládlé, do růžova... pepř jen jemně, skoro vůbec neštípe... pak to tedy trochu nabere na neurčité dužnatosti, pokud fík, tak nedozrálý, který ještě moc nevoní, zapudrovaný decentně cukrem moučkou... a průhledný cedr... sama o sobě je příjemná, na fíkovku je to zklamání

pižmová, teplá, příjemná nasládlá a koženě hladká variace na klasické kolínské... zpočátku bergamot, pak vyfouknutý cedr s muškátovým oříškem a levandulí, květinově zapudrovaný s jemnou vetiverovou kouřovostí a slabou ambrou....

krásná vůně, typově Neroli Outrenoir... vonokvětky jsem se obávala, ale jen zženšťuje čajově-dřevitou kouřovou vůni... na konci překvapila štiplavým kardamomem

bergamotově nakyslá lehká dřeva s trochou růžovosti od pepře, pak řidké krémovosti pomerančového květu s petitgrainovo-neroliovou čistotou... přišla mi dost průměrná, neurazí, nenadchne

jedna z příjemnějších balzámových vůní - počáteční zemitou egyptskou pačuliovou nálož s olejnatými zelenými tóny a intenzivní vůní koriandru v doutnavém pryskyřičném balzámu umravňuje evropská pralinka - guerlainovská vanilka a kakaový prášek vmíchaný do kosatcového másla - na této straně je i lehoučký teplý guajak a samozřejmě obláčkové pižmo, zabarvené výše uvedeným do tmava - šeda, hněda, měděna, bronzova a místy světle růžova (malinovo-jahodový marshmallow), určující konzistenci... vyznívá nakonec překvapivě relaxačně, jako sladký kadidlový dým, rozptýlený v otevřeném prostranství

svěží jalovec a mrkvový kosatec, nasládlý kouř s teplým dřevem, prachové pačuli, špetka orientu z šáchoru, oříšková myrha, medová ambra a plíživý chlad... mohl by to být africký krámek nebo čajovna, ale i prostě jenom vyhasínající ohniště za teplého večera, zpovzdálí mollové drnkání...

banánový ylang v aldehydech, vyznívá ale zemitě, koženě, špinavě, živočišně, přestože je chanelovsky průzračný jako vodový závoj... hnědočerné banánové slupky nadlehčované aldehydy a srážené zpátky do balzámového mazlava vanilkou, sušené opět santalem, přižehlým, popelavým...

sladce citrusová s jemně "lupavým", šumivým efektem, ne přímo lipo, ale takový rozpouštějící se žlutý bonpar, se sladkostí v příjemných mezích... pak tím začaly sem tam prostupovat zelené lístky a pudrový kosatec, který ale v kombinaci s tou barevností citrusů a fialky a medovostí ambry vytvořil spíš dojem mimózy, nejdřív par excelence, pak už to opravdu byl kříženec pylové mimózy a kosatcového másla, kouřový santal velmi stydlivě v pozadí, občas problikne štipka citrusové kůry, kosatec jde na konci krásně do zemita... moc hezká vůně (typu to go), na papírku zůstává poctivě kysele bonparová

jen na papírku - hodně kožená, cedr s náznakem plastelíny, koření ovšem zajímavé, teplé díky vavřínu, něčím cukrově podslazené - ještě zkusit na ruce - cukrová podslazenost je růžová marmeláda s jahodovými podtóny, která to otevírá a objeví se znovu po stažení oudu... vaří se se spoustou šafránu a trochou oudu - i díky tomu to jde do kožena, až se tvoří pěna - vymydlené středomořské neroli se špetkou slané vody z moře... a pak už převládá ta kůže, napuštěná a pružná, zjemněná omamným jasmínem, "otevřená", horká oudem... vavřín je v tom asi úplně rozpuštěný, je z něj jen slabý hlásek v tomhle podsvětí... a ta plastelínovost tu není tak zlá, původem oudová, asfaltová, gumová...

květinová marmeláda se svěžestí rozmarýnového větrového bonbonu... ovocnost z rybízovo-bergamotového želé... pak se nadlehčuje, provzdušňuje jako marshmallow, polodřevité, polosladkopěnové, stále protkané rozmarýnou, tentokrát už říznější

sakra dobrá pánská vůně... úplně neslyšná, oldschool, aniž by tím nějak křičela, nic nevyčuhuje, bylinky ani jako by tam nebyly ... strašně uklidňující, to bude asi medem :)... jednoznačně pánská, díky jasmínu jen splyne s kůží, příjemně dřevitá i kouřová, ale zas jen jako by se tím o mě otřela...

samice pavouků jsou zpravidla robustnější a jejich hlavním zaměstnáním je lov potravy; drobnějším samcům hrozí nebezpečí, že je samice zkonzumuje, proto ji musí přesvědčit k páření a odvrátit tak od sebe hrozbu... u Brackenů je tomu stejně - menší pánský Bracken nezapře svůj zemitě-hořký rod, ale musí být zároveň líbivý natolik, aby ho jeho kyprý jezinkovský dámský protějšek nesežral... já ho mám v kategorii ponurých krajin (pačuli v popředí) s pohádkovými světýlky... po bylinkovo-lihovém začátku to je půda v listnatém lese za mlhavého podzimního dne - kyprá zemina, tlející listy - sem tam ještě probleskne olejnatá zeleň, hořká kůra stromů, vlhké jílovité tóny - bahno :) ... ze skořice a hřebíčku je jemný prach, díky kterému je vůně teplá a rozjasněná - na tom mají podíl i citron s bergamotem - trošku jako kalíšek řidšího Slona s levandulí namísto lékořice, který máte s sebou na zahřátí... na povrch vystupují i dřevité tóny, které splývají s muškátovým oříškem a pikantním muškátem a vytváří spolu trouchnivějící lávku, pevnou půdu pod nohama, na které už sice zahlodala bažina, ale stále vám udrží nohy v suchu... podobně jako u dámského Brackenu tu vnímám kontrast nehostinného lesa se zútulňujícími prvky - tam heřmánek a fialka, tu perníkové koření a levandule... divočina v pánské verzi je spíš světle šedá než tmavě zelená, řidší, prosvětlenější, klidnější, což dělá celek podstatně civilizovanější...

nálož zeleně, květin a ovoce - obrovská pohřební kytice rozdupaná na navlhlé lesní půdě...je tam pudrová fialka i něco červeně trpkého (rybíz?)...rychle se uhlazuje a jemně hořkne, cítím suchou březovou kůru a kůži...je taková melancholicky bohatá, vybavují se mi romantické balady, Kytice, Balladyna... noční lesy, hřbitovy, světýlka... díky heřmánku a fialce je však stále blízko domů...jako bych stála v podvečer na hranici lesa za vesnicí... po cca hodině už je silně hořká, bylinná a zemitá (takhle bych si představovala čisté kapradí), to je střídavě více a méně překrýváno pudrovou (a lehce tlející) nasládlostí

lehká, bezstarostná, kořeněně čistá vůně se sladkým kardamomem, štiplavou pelargónií, skelně hladkou kůží, lehkým suchým cedrem, prohloubená teplým guajakem... vůně k bílé košili, kabelce z lakované kůže a gin tonicu na dřevěném pultu v útulném baru

začátek úderně galbanový, olejnatá nos protahující zeleň... po slehnutí je z ní příjemná vůně, kterou bych se nebála použít jako pánskou... hebce pepřová, jako vyhlazená zrnka, uklidňující vůně palouku s fialkami (nijak rtěnkovými), chladnoucího za podvečerního vánku, suchost dodaná vyvanutou levandulí, pořád ještě podbarvená těmi šlahouny lesa...

teple a skadce pomerančová, kořeněná a kožená... pak se citrusy utlumí a zůstane příjemně bylinno-kožená, podobná Spiritu, ohmatané desky, svíravý inkoust, nasládlé zemité bylinny, prašně kouřové... v drydownu opět pomeračově sladká... neurazila