začátek zvláštní vlhká a teplá směs jehličí, citrusového bergamotu a pak, nemůžu si pomoct, ale rum, kakao a kokos, tvořící dohromady hladkou hmotu, připomnělo mi to vánoční kuličky z Margotek obalené ve velejemném cukrovém pudru, odložené na staré komodě vyleštěné dohladka Diavou - to je jedna - hezčí - asociace... druhá je moje první, ještě dětská, růžová toaletka z drogerie, jmenovala se asi Love, taky tonka s vanilkou, umělá a sladká - ale ne lepivá... DD je pro mě díky tomuhle sentimentu krásná, konejšivá, skoro zapomenutá, blízká... ale taky stará (to ta leštěnka) a naivně holčičí zároveň, nic mezi tím - pro mě spíš k aromaterapeutickým účelům, než na nošení...

vše, co mohlo být hezké, mi opět zradila kombinace pačuli a cedru... nic dramatického, prosvítala pod tím příjemná kořeněně-paloučková vůně dostávající svému názvu, ale škoda...

hořkosladké květinové Raffaello... sálavá exotická pomelová plumérie, zelenobanánový ylang, nektar z přezrálé meruňky, to vše obalené v křupavé krustě se suchým kokosem a hořce citrusovo-mandlovým pudrem promíseným s karamelovými zrnky horkého písku... opulentní léto beze stínu, vynést by to příležitostně šlo, líbí se mi i víc než třeba Terracotta... končí zcela netropicky, hřebíčkově

citron Amalfi je nasycený sluncem, do oranžova, silný a tlumeně hořký... podložený suchými a vzdušnými chypre tóny... toť vše, pokud bych chtěla prakticky čistou citrusovku, může být, jinak ale možná moc jednoduché... výdrž slabší

hořký, hořký začátek, že jsou to citrusy, mi došlo až s asociací citronového čisticího písku... úderné neroli to umocňuje... písek si naštěstí sedá a krémovatí, hořkost se trochu vymývá, až to končí blízko hladké vůně mokré malty (s poctivou porcí neroli), ale toho agresivního odéru se to ne a ne zbavit... i přes to kupodivu není nepříjemná

suché pastely v barvě žlutého ovoce, které pak prostoupí pružná vůně čerstvého tabáku (pak jde vyčichat i višňová příchuť) s povzbudivým čajem, kůže, nasládlých pryskyřic, sladký kouř... je to Cliveovsky zastřené, ale výrazné, bohaté... a trochu ulepené

Agarbathi voní tak, jak se jmenuje... rozpraskaným, otevřeným, rozleptaným, sladkými balzámy a zelenými pryskyřicemi napuštěným drolivým starým dřevem... a výrazným semišem, pokrytým šedými pavučinami... a kadidlovým kouřem... kapka sladkého vlažného mléka smíchaná s jasmínem tam je, ale je to málo... na jen tak čichání dobré, na nošení už míň

tady se podařilo vytvořit tlumeně květinovou vůni se suše akvatickým vyzněním a příjemnou zelenou hořkostí, něco jako Pur Blanca... do dusna balzám

cukrkandlový oud - sladké dřívko s tonkovo-růžovou cukrovou vatou, které pak vystrčí drápy v podobě živočišné kůže a cibetky... je to docela neškodné, ale určitě nic, co by se mi líbilo

z papírku po rozvonění cítím zejména květy mandloně, nejsou ale tak protivné, jak si pamatuji čistý EO... místy vykoukne vlhká vetiverová sklepní zemitost... je to vůně mramorové sochy anděla v podzimním parku

šampónová, jak píše Euridike... sladké maliny a celkem hezká smetanová vanilka, svěží růže a pižmo s vůní pracího gelu... pro děti od 10 let

květinová směs, jejíž sladkost drží před expanzí struktura, konzistence... je chomáčková, "bafá", vydechuje v pulsech... smetanová vanilka po rozvonění je sice krásná, ale u téhle vůně mi to přišla až škoda... více mě bavila na začátku, květiny jako by se rozdělily každá na jednu světovou stranu a vzájemně se vybalancovaly... magnolie na svěžest, jasmín na jižní smyslnost, něžná růže zde na východní straně a těžší zimolez pro eleganci...

mandlová vůně - no, nevím... pokud, tak jako máslo z bílých mandlí, krémové, hořké naprosto minimálně... sametový květinový opar s lehce přípálenou sklovitou karamelovostí jako u některé z Fordových Orchidek (nejspíš Velvet, hodně zředěná)... slabounce vanilkovo-mléčná lepkavost, vzdáleně podobná Féminité du Bois... nositelností bych to přirovnala k sametovým šatům z 90s (nálada + příležitost, a šlo by to)

souhlas s jerry, jde víc do pánska, minimálně v první hodině až dvou... takovouhle sprchu zeleně z džungle jsem doposud cítila jen v Edenu, ovšem tady je samozřejmě jiná, sluncem nepolíbená, opravdu panensky nevinná, čistá, bez ovoce a beze stopy jakéhokoliv rozkladu (když nad tím tak přemýšlím, je svým způsobem až sterilní)...prach, bílý kouř, koriandr a pepř tvoří dohromady tón, který mám spojený s pánskými vůněmi, svěže štiplavý, jako voda po holení, je tam také něco z trávové ostrosti...jako když nějaký civilizovaný průzkumník v čisté košili (!) a s mírným strništěm (!) rozhodným pohybem rozhrne liány... je v ní ale i něco hebkého, naslepo jsem si prvně řekla bílá dřeva, ale pak se kosatec, moc hezký, zemitý, přihlásil...a pižmo v tom zjemnění také určitě bude mít prsty... čímž nastal přesun z energické Amazonie do klidné Asie - stále dužnatá zeleň, ale v takové světlé, jemné a minimalistické formě... jako rozkrojený list aloe... nebo lépe - bambusový les po dešti (kdysi jsem měla bambusový sprchový gel, tuším od Oriflame, pamatuji si ho podobně jako drydown tady)... bohužel se slabší výdrží...

tohle je hezké a vystačilo by i samotné... medová vůně louky a pobřežního vánku, prosáklá do květinového pudru, útulná teplým kořením, které samo o sobě nejde cítit... sladká, možná trochu jednorozměrná, ale příjemná po celou dobu

Amber Kiso je od začátku dřevitě-kožená... kůže je těžká, neživočišná, prolíná se se dřevem v hladkých vlnách a je to docela líbivé a nositelné... pak to něčím teplá a sládne - taková zvláštní červená tekutá skoroskořicovost, a na konci překvapivá vůně anýzu

je to temný les - medovo-kožené pryskyřice, dřevo (to ale spíš svěží, světlé) a tekutá pronikavá jehličnatost... ale je prostoupený světlem - kardamom a mandarinka rozpuštěné do hladké tekuté záře, která probleskuje mezi temnými kouty a má spíš navrch...

silná, myrhově šedonatřpycená, ambra s vůní prosoleného letitého dřeva, vanilkově sladká, kadidlem ještě víc zkovovělá... jako všechny ambrovky ne úplně pro mě, ale krásná

koňakově zlatavý, teple kořeněný začátek, zatuchle dřevitý, ale i suše, mechově zelený, sametovost podpořená broskví... a tak to víceméně i zůstává... slaně pichlavá, stříbřitá, minerální ambra působí pastovitě a neroztahuje se tak, jak to vnímám u jiných ambrovek, spíše než orientální slunce je to začarovaný hvozd... paráda

krásná ambrová vůně v intenzitě akorát pro mě - začíná koňakem se sladkými bylinnými tóny - bude to zelený kardamom, ale napadla mě i máta (něco jako u Cacao Aztèque, tady ale povedené, nerozbředlé) - a pak to proschlo i tím kakaovým práškem, smíchaným se suchým pačuli, také ve formě dřeva rozpadlého na prach (jako v Tempu od Diptyque) - a pak si to tak pomalu plyne, v rytmu klidného mělkého dechu - jednou je to vyhlazeně dřevité a vanilkové - jako šperkovnice se zlatonkou z Mon Boudoir (tady zprůhledněná, jako hologram), pak zase kakaově suché, pak tekutě medovo-koňakové... časem se to ustálí na dominanci hologramu Mon Boudoir, evokuje mi to stejnou atmosféru

teplá, velmi intenzivní, koncentrovaná...kadidlového kouře je tam poctivá dávka, ale je jakoby zapracovaný do medové ambrovo-dřevité hmoty (přesto docela štípe a jde do prostoru, jednu chvíli to bylo vyloženě ohořelé dřevo s popelem)... vanilka je tam velmi lehce, zato v ní cítím kakao... pak se stahuje, uhlazuje se do voskovita se sladkým popraškem, ale bude to už napořád ta kostelní mrskačka v první hodině, co se mi z ní vrylo do paměti (a vlastně i do nosu, ten horký popel mi tam zůstal po celou dobu, i když z vůně samotné byl už pryč)...na můj vkus je moc rozpínavá, až vlezlá (kouřem i pryskyřicemi)

nadějné ingredience, nesnesitelný výsledek - oregano do toho všeho asi nebyl nejlepší nápad, vonělo to na mně jako rozvařená živočišná mast se slanou a ostrou podravkou... až po umytí! byla kořeněně balzámová, ale stále nic, co by se mi líbilo

sladká bílo-žlutá vanilka, odlehčená bylinnou vůní šalvěje a levandule... konzistencí ji vnímám jako lushovská mýdla, suše-mastnou a pórovitou

začíná pomerně živočišně, koženě a balzamicky, osvěžuje to suchý zázvor, pak se přidají zeleně vyznívající pryskyřice, kakaovo-oříškově vonící pačuli a papyrus - suchá protiváha mazlavé zeleně, a troška šťavnatých ovocno-květinových tónů (granátové jablko, kapka medu a růžový pudr)... a tohle všechno dýchá, pracuje, díky doutnavému oudu... jo, tohle je vzácná orientální mast, která k vám jen letmo zavane, když se na vteřinu otevře dózička... zanechává saténový pocit... takhle mohla vonět třeba Lostris z Řeky Bohů... živočišné balzámovosti je ale při nošení na mě až moc (plus pocit z oudu - živý sfinx)

opatrný šťavnatý mandarinkový start a začíná to kvést, rozvíjet se... krémově hladké a pudrové, ale poněkud řídké, s jemnou mýdlovostí... v duchu něčeho generického od Avonu... později se nakyslost stáhne (nebo si zvyknu) a je to docela příjemná baletkovsky jemná krémovo-pudrová růžovka, která později ukáže i máslový vetiver a z růžového pudru přejde zcela na kosatcový krém - po úplném rozvonění tedy už úplně bez výhrad