Chladná mátová vůně s nasládlým kardamomem a šťavnatým zázvorem, pod mátou prosvítají bílé pláně pokryté mandlovým a máslově kosatcovým krémem a kousky santalového dřeva.

Druhá pocta tuberóze. Svěží začátek se zázvorem a banánovým listem je kratší než v Musa Paradisiaca, brzy začínají převládat tóny zakouřeného dřeva, kůže a březové kůry, zeleň je ve stylu lehké chypre s větvičníkem. Tuberóza je tentokrát nezastřeně animální, živočíšnost prýští z každého jejího okvětního plátku a kromě stopy ylang ylangu tady povlává i kosatec a jasmín. Peřinka pro tuberózu je santalová, ale stále i pižmově živočišná.

Začátek je tak trochu jako bylinková hojivá mast. Heřmánek, kardamom, čerstvá pryskyřice z jehličnatého stromu a konečně čaj, černý, dřevitý a kouřový. Kouřové dřevo má v sobě kožený podtón a krásně harmonizuje s kosatcem a lehce broskvovým nádechem. Krásná fáze a škoda, že tak nezůstane. Pro mě by tam ten jalovec = gin a bobkový list už nemusel být. Výdrž je hodně dlouhá, ale na mně je vůně spíš tělová.

Ovocně šafránová růže s dřevitým oudem a kapkou pačuli

Bohémství? Svobodomyslnost? Být na cestě bez cíle, na motorce ujíždět podél pobřeží Pacifiku s vlasy vlajícími ve větru. Večer si třeba sednout na pláž na vyplavený kmen stromu a dívat se na vlny s pěnovými korunkami. A nic nemuset. Vzdušné kadidlo a nahořklá bylinkovost se spojí s guajakovým dřevem, na chvíli se připojí kosatec a pryskyřice s koženým podtónem. A další hodiny se všechno uhlazuje do podoby bílého krémového dřeva.

Bois Bélize je krásný blend zelených rostlin s dřevem a květinami. Všechno splyne, jako by to k sobě vždy patřilo. Kapka bergamotu a bujná zeleň s pačuli a větvičníkem vás pohltí jako park po dešti, do kterého zasvitlo ranní slunce. Záhony růží všech barev a vůní, kořenité pelargonie. Meruňková vonokvětka a šálek kouřícího čaje maté. A dřevo, samozřejmě, to guajakové. A to všechno poskládané s francouzskou elegancí, která je tak typická pro hodně vůní Patricie Nicolaï.

citrusové dřevo, neroli, kapka zeleně s pepřem; pak jde krásně do dřevita, ale trochu citrusu v něm zůstává

dřevo s pryskyřicí a zelení, trochu kůže, trochu kouře, povedená (zk. 2012)

Odvážná vůně, smekám před Julienem. Opět. Začátek je opravdu jako táborák v lese. Kouř tak trochu jako v udírně. Tohle mi přece něco připomíná, zvlášť když vidím ve složení whisky. Ano, to je ono. Bowmore. Abych to vysvětlila, máme jednoho dobrého známého, který je nadšenec na whisky a tomu dobře rozumím, to testování, přičichávání ke sklence s tekutinou a přemýšlení - co tam cítím? Jen tady je to korunováno ještě ochutnáváním, to nám u vůní odpadá. Na závěr se ochutnává single malt whisky z ostrova Islay na západním pobřeží Skotska jako třeba Bowmore. Slad z nezralého zeleného ječmene se suší nad ohněm z rašeliny, na slaném vzduchu přicházejícím od oceánu, potom se fermentuje a po destilaci zraje v dubových sudech. Tak přesně tuhle whisky já tady mám - kouřovou, trochu kořenitou, ale taky ovocně nasládlou a jemnou a křišťálově průzračnou. Bois d'Ascese je kožená vůně s whisky Bowmore, kožená chypre s balzamicko ovocným tónem. A je dobré počkat do konce, drydown je opravdu krásný, všechno se uleží a zjemní, kůže je nakonec kouřově balzamická s nesladkou vanilkou. Tak "slàinte mhath"! ( "Na zdraví" ve skotské gaelštině.)

dřevitě pryskyřičné pačuli, balzamicky nasládlé

citrusy se dřevem a borovicovým jehličím, jde lehce do chypre, není špatná

To, co mě na tomto Zimním lese překvapuje, je ta zvláštní sladkost. Nejsou to žádné bonbónky, žádné sladké delikatesy. Je to hladká bílá poleva se špetkou štiplavého pepře a mentolového kardamomu a nenachází se na dortu, ale na dřevě. Se sladkostí kontrastuje suché zemité pačuli a dotyk květin. Obě složky pak spojí pudrové pižmo, které začne dominovat a krásně harmonizuje s dřevitou složkou. Může takhle vonět les v zimě? Možná. Ale ne ten náš chladný jehličnatý nebo smíšený les pod sněhem. Spíš les někde na jihu, kde je teplé klima a ve vzduchu je vůně suchých cedrových větví, suché půdy a sladkého pudru.

kosatcovka, suchý kosatec, pro mě příliš lehký a bez výdrže

Úvodní tóny kořenité pryskyřice vytvářejí dojem až desinfekčního prostředku, úplně jsem se lekla. Tak tohle je hodně originální. Když se budu snažit, najdu tam i kapku té pomerančové kůry nebo spíše olejíčku z ní, a pak už se objeví dřevo a pár tabákových lístků. No a v této chvíli je to moc hezké. A ještě hezčí je, když se objeví mandlový likér, který vytvoří s dřevem takový hořkosladký kontrast. Je to jako čerstvě naleštěný mahagonový nábytek, takové hladké, olejové.

sladké fialky s dřevem

EdP začíná měkčeji, jiskřivé svěží aldehydy s bergamotem skoro chybí, s mandarinkou se hned objeví květiny. Dřevitost je úplně utlumena ylang ylangem a bílými květinami. Oproti pudrovější EdT je krémový santal v EdP doplněn nebo spíš z větší části nahrazen sladkou vanilkou a tonkou. Vůně je to pořád hezká, ale chybí jí ten drive EdT, a tím, že je sladší, není tak příjemně osvěžující v teplých letních dnech.

jiskřivé aldehydy s bergamotem, stopa květin a santal s ambrou a pudrem, krása, hlavně ten santal jen sen

Medově voskový balzám prolínající se s jedlovými větvičkami s kapkami svěže zelené pryskyřice, kořenitě tabákovou slaměnkou a usušenou šalvějí. Pryskyřice a byliny se ale postupně ztrácejí a v balzámu, který sládne benzoinem se objeví květinový tón karafiátu a dřevo.

Když jsem před lety zkoušela Songe d'un Bois d'Été, připadala mi jako stará kožená bunda na poušti. Příliš kožená, příliš pánská. Bois Mystérieux se mi moc líbí. A není to jenom tím, že jsem si mezitím našla cestu ke koženým vůním. Ona je opravdu trochu jiná, rozhodně hladší a obohacená o zelený vavřínový list a neroli, k šafránu má příjemný květinový tón jasmínu, pačuli jen lehkou rukou a hlavně - ta kůže. Jestli kožená bunda, tak tentokrát jen z jemné luxusní kůže s balzamickou lehounce zakouřenou myrhou.

guajakové dřevo, kořenité dřevo, suché zemité pačuli a santal, jako třešnička na dortu kožené labdanum a sladká balzám; dřevo par excellence a nejen pro muže

Kosatcový pudr s pryskyřičnou myrhou a vanilkovou ambrou. Kapky medu na dřevě. Elegantně kosatcová a hřejivě ambrově dřevitá. Podobná vůním jako Bois d’Iris ( VC&A) nebo Bois d’Argent (Dior).

dřevo s marmeládou, na občasné nošení v chladném počasí, pro mě jinak dost sladká

Otevřete dvířka a ocitnete se v jiném světě. Pestré barvy, slunce, hemžení lidí na ulicích, energie pulzujícího velkoměsta. Bombay ... dnes Mumbai. Tuhle atmosféru se snažil zachytit do flakónu Bertrand Duchaufour na přání Neely Vermeire. A když Indie, tak určitě mango. Tady je mango ještě nezralé, s troškou kyselkavého rybízu, liči a kardamomu. Uhladí se do podoby jemného mangového krému, ke kterému se přidávají květiny - banánový ylang ylang, plumérie, jasmín, závan růže. Že by další nudná ovocná květinovka? Tady v žádném případě. Tahle vůně má krásný stabilní základ s krémovým santalem, dřevitými tóny a vanilkou. A v tom základu se občas mihne mangový krém. Výdrž je celodenní. V zimě dokáže projasnit pochmurný den a v létě osvěží jako pohár mango lassi.

Bílá karamelová květina s ovocnou vůní, naaranžovaná v dřevěné misce se zrnky pepře macerovanými v koňaku, s pryskyřicí, tabákovými a čajovými lístky a slaměnkami s jemně koženým podtónem.

Květinovo citrusová vůně s mandarinkou, citronem, jablkem, svěží magnólií a růží. Trochu mechově zelená. Začátek není vůbec špatný, jen ty konce...