super počin, takhle bych si představovala benzín jako parfém, včetně uzávěru; trošku kouře, kůže, ale i jemnost, takže nositelné

je sice citrusová vůně, ale ve srovnání s předešlými citrusovkami od AC je hutnější, má docela vývoj a relativně dlouhou výdrž. Bergamot a sladce trpký pomeranč, za kterým lze tušit pomerančový květ a z jehož nakrojené zelené slupky vytéká olejovitá nahořklá šťáva, je brzy okořeněn kardamomem a vzápětí se objeví levandule, jemná, bez dřevitosti, jen s trochou zelených lístků. Také jasmín, který citrusovku nakrátko posune lehce směrem ke květinovce, je čistý a krotký. Na náznak ambry, pokud se to vůbec dá nazvat ambrou, si musíme počkat několik hodin. Nejdřív je zeleně mechová a nakonec světle dřevitá, asi jako sluncem rozehřátý kmen pomerančovníku. Název je docela vystihující, je to opravdu slunečný den někde v jižní Itálii.

Pro tuto verzi je získávána bergamotová esence starou technikou la spugnatura vtlačením ručně oloupané kůry do mořské houby a následném vymačkání esence do terakotové nádoby. A je pravda, že tento bergamot voní opravdu výjimečně. Kolem něho krouží ještě pár dalších citrusů jako pomeranč a grapefruit, také trochu zeleně a květin. Bergamot stále v popředí, později trochu zaoblený dřevem a pižmem.

U Mazzolariho si člověk nemůže být jistý tím, že vůně nazvaná Bergamotto bude vonět po bergamotu. A taky že ne. Ne že by tady žádný nebyl, spolu s citronem a mandarinkou nás zavedou do citrusových hájů ve Středomoří, ale brzy podlehnou fialce. Sladká fialka vůni jednoznačně dominuje a s troškou pomerančového květu a jasmínu udělají z citrusovky květinovku, která je doplněná krémovým pižmem.

elegantní jasmínovka

Andělská zahrada je pro mě vzdušná a přesto sytá karafiátová vůně. A to navzdory složení, ve kterém se karafiát vůbec nevyskytuje. Citrusový bergamot s růžovým dřevem a pudrová fialka podmaluje červené hlavičky kvetoucích karafiátů, vůně se mění ze vzdušné na hustou a krémovou hlavně díky zlaté ambře a dřevitě vanilkovému pižmu.

Sladkokyselé ovoce se prolíná se zeleným citronem a nahořklým neroli. Zelení a guajakovým dřevem prosvítá magnólie s muškátovým oříškem, frézie, růže a karafiáty. A pak jsme najednou na jarní ulici v Buenos Aires, lidé sedi v parku na trávě, povídají si a nechávají kolovat calabazu s čajem maté, upíjí kovovou bombillou, ponořenou do horkého nápoje, smějí se a užívají si krásného slunečného dne s rytmem argentinského tanga znějícího na každém rohu. Láska vášnivá? Je osvěžující a plná energie.

Vzdušné ovocné tóny, krémové liči, citrusy, bobule černého rybízu se sytě zelenými rybízovými listy, ostružiny a brusinky. Vonokvětka voní po zralých meruňkách a broskvích, v zeleně mechovém povětří se vznášejí kvítky jasmínu a okvětní plátky růže.

květinovka, nejdřív citrusová a pak krémová, něžná a přitom bohatá, s růží a vymydleným cibetem

na pírku z ALZD: balzamicky kořenitá dřevitá s pěknou vanilkou

kůže a sladká broskev, nevím...

pomeranč s čokoládovou polevou a není to moc sladké

broskev s pevnou dužinou, trochu whisky s pačuli a davanou jako lehká chypre, ale hlavně krémová vanilková benzoinová, santalová a labdanová krása, jako krém, který splyne s kůží, jenže to bohužel dlouho nevydrží

černý puškovorec jako hustý inkoust na papyru s růží a kadidlem

Kdo by čekal pod tímhle názvem koženou vůni? Má jít o vůni Londýna po dešti, takže si toho gentlemana sklápějícího deštník a vydávajícího se na cestu po čistých mokrých ulicích velkoměsta docela dovedu představit. Kůže k Londýnu tak nějak patří. Svěží vzduch je představován kardamomem a bergamotem, březově dehtová kouřová kůže je zjemněná fialkou a doplněná lehounkým pačuli.

ne úplně orientální, jen šmrncnutá orientem, švestka s hebkým santalem, akorát dřevitě mechová, tu bych brala

Na začátku připomíná Daturu noir, ale tady je tuberóza hojně posypaná pepřem, je zelená a ve společnosti ylang ylangu. Rozpouští se v balzamickém krému, který se postupně vysušuje a mění v pudrový prach. Vůně není příliš sladká nebo tuberózově opojná a dovedu si ji představit i na pánech.

Zahřívací vůně na pošmourné dny. Trochu kouře z kadidla, tabákové listy a vůně kávy. Sládne a houstne, káva je asi ozdobená krémovou čepičkou. A pak ještě cedr a ve výsledku je tu příjemné zakouřené dřevo s ambrou.

Sladká ambrová vůně. V úvodu je tón podobný leštěnce na nábytek, který mám někdy v jasmínových vůních. Mohl by to být balzám tolu s pačuli a tonkou, ale ať je to cokoliv, je to pro mě příjemné. Hustý ambrový balzám pak vytvoří myrha s mošusem a vanilkou, které hezky kontrastují se zeleným pačuli vyvažujícím sladkost.

častý nešvar nových vůní - vybalí na začátku kompletní nálož květin, ovoce a kávy s vanilkou, aby po chvíli zůstalo velké nic

Black Orchid ve své uhlazenější podobě, bez kyselosti, květinovější, dlouhá výdrž, líbí se mi (2021)

ovocný višňový tón je hodně zřetelný,růže a kůže nějak pomálu; po celodenním nošení musím bohužel zkonstatovat, že cítím třešňový čaj jako v originále a otravuje mě, takže nic

Montalovská variace na dřevitou ambrovou růži, ale růže tady nemá hlavní part, pouze vůni doplňuje. Hlavním hráčem je ovocný tón s kapkou pomeranče, hlavně sladká švestka a trochu trpká šťáva z bobulí, představovala bych si třeba brusinky. Růže se objeví později, tmavá a sametová, s pačuli a tmavým dřevem.

Už když jsem zkoušela Black Rain poprvé v létě, vybavil se mi, nevím ani vlastně proč, hřbitov. Nic nepříjemného, žádný zmar ani smutek, spíš klid a smíření. Mramorové náhrobky, úhledné cestičky s jehličnany, keříky růží. Přitom je to vlastně příjemná kožená vůně s lehce orientální růží a pudrovou fialkou, doplněná zemitým pačuli a dřevitou ambrou. Přesto je pro mě taková meditativní, uklidňující, vzpomínková. A třeba i dušičková. Abychom si vzpomněli na všechny blízké, kteří tady s námi už nejsou, ale z našich srdcí nezmizeli.