První dojmy na papírku mě rozhodně neoslovily… Takové že pudrové kytky a cosi kovového... Na ruce... První (a druhý i třetí) dojem: neroli s Lipem plus jakože kovové tóny, aby nám to ladilo s flakonem (pravděpodobně dohromady teda zkáza složek deklarovaných v úvodu…). To by fakt nešlo. S rozvoněním ovšem přichází (značné) překvapení, když jsem bádala, co to kolem najednou voní??? Někdo dal dohromady sluneční veselost z Cassiopei (Tiziana Terenzi) bez té další vlezlosti, Lipo nabylo veselé gurmánskosti Dragée (Reminiscence) a mimo to by se našli i pomerančovokvětoví maršmeláci z Mademoiselle Guerlain (taky veselí). Je to pižmově hebké, je to vanilkově sladké, i dojem krémových blanšírovaných mandlí s pudrovým popraškem by se našel. Je to fordovsky intenzivní, ale rozhodně ne klasicky fordovské. Léto, slunce, klídek, koktejl s parapletem, obří sluneční brýle, bikiny a slamák s širokou krempou. Z toho bude hitovka... – nebo to za rok zruší. Trochu mě trápí obava o lineárnost v pozdějších fázích a v důsledku únavnost, ale celkově vzato, přesun od prvotního zděšení k nadšenému překvapení je za mě rozhodně moc příjemný.

marshmallow pokryté prachovou Carou, s tím rozdílem, že nejen vanilka je prachová (resp. zde spíš vanilkový cukr, přece jen je sladší), i loupané mandle, a vytváří na pěnovém růžovém bonbónu krustičku, jako když ho po americku opečete na ohni, ale žádné kouřové či připálené náznaky nehledejte, sladká a nevinná vůně se halí jen do hebkého bílého pižma.

sladko, umělo, vanilka

cedrově dřevitý, pižmovo-vanilkově nasládlý kosatec na začátku notně vodově rozředěný čajem. rozvoní se ale do podoby Bois d'Iris bez kadidla a to je mimořádně povedené a příjemné. /// Pánská vůně, která snad ani pánská není, protože i po aplikaci na pána voněla dámsky... Začíná vůní nové kožené kabelky, té z pevné kůže, co drží tvar. Není nijak zapudrovaná, je hladká a nakrémovaná a malinko oslazená vanilkou. Může se zdát, že vůně spíš řídne, vyskytují se tam zpočátku okamžiky jisté vodnatosti, to se zřejmě studený zelený čaj probíjí o své slovo ohledně svěžesti. Dobře mu tak, protože slovo stejně nedostane. Jakmile se vůně úplně rozvoní, setrvá už v neměnné podobě sladkého vanilkového kosatce, jemuž za krk hřejivě dýchají dobře ukrytá pryskyřičnatá ambra a krémový santal. Vanilkový kosatec se mísí s hebkým bílým pižmem a vytváří kombinaci známou s Bois d'Iris stejné značky, akorát jednodušší, sladší, méně dřevitou a bez kadidla. Základ ovšem zůstává. A voní překvapivě dobře, dlouho a intenzivně v třicítkových teplotách, což si ovšem myslí i vosy... Výborný poměr cena/výkon a jako bonus krásný flakon.

probleskující citrusy, excelentní suchá růže a pačuliový základ

čerstvé květy, ale prý je těžší, starobylejší

hustý, hutný med a divná, docela syntetická hořkost.

Na jihovýchod od našich luhů a hájů na pobřeží leží město. Nachází se částečně na kopcích, z nichž je krásný výhled na moře. Na jednom z těch kopců, na jeho slunném svahu, je opuštěná zahrada s ovocnými stromy: rostou tam citrusy a granátová jablka, je tam i několik kvetoucích magnolií. Nikdo se o zahradu nestará, kolem divoce roste leccos, napůl suchá vysoká tráva, sem tam nějaká bylinka. Stromy stále nesou ovoce, ale je drobné a není ho mnoho. Zahrada náleží ke starému opuštěnému domku a za domkem, kde už není tolik slunce, roste několik nízkých borovic, jalovcové keře a starý vzrostlý dub. Občas, hlavně po ránu, se smísí vůně dřeva, jalovcových bobulek a zeleného jehličí s vůni zrajícího ovoce – šťavnatých nahořklých yuzu a sladce trpkých granátových jablíček, krémově citronových květů magnolií, meruňkové vonokvětky, sušené šalvěje a usychající trávy a z dálky je cítit zeleně slanou vůni moře. Vůně je víc ovocná, než jsem čekala, a dojem z ní je takový napůl exotický, jako by se inspirovala místy, která tady moc neznáme.

Pražená káva, čerstvě pomletá na jemno, zalitá zakouřenou ambrou. Není oslazená, není gurmánská. Jakou chceš kávu? - Černou, jako moje duše. (Burlesque) Takovou jsem dlouho hledala. Postupně zjemní, promíchá se s krémovou hořkou čokoládou, až přejde do vůně capuccina a dřevem vykládaného interiéru, kde z okna koukáte na zasněžené hory, podlahové topení hřeje a vonná tyčinka si pomaloučku dýmí. Ani teď to není gurmánka - a překvapivě dobře se nosí.

Na Ellenu dobry! Sladce pudrova mimoza, ale tak zive, zelene kvetouci a trochu drhnouci, mnohem realistictejsi nez dort Farnesiany a hutne seno Fleur de Cassie. Vlastne ellenovsky nadlehcena mimoza. Oekne.

jablkovej kompot? kde?? já cítím tu pryskyřici a prostě tak nějak les, co jiní marně hledají (a co já bych dala za kompot :D )