marmeláda z červených bobulí, jejíž sladkost tlumí drhnoucí pačuli, jehož stinnou stránkou je, že to pak voní jako každá druhá pačulová ovocenka. ale nebylo to zlé.

Kolinska s natrpklym zelenym cajem (gunpowder)

citrusy přecházející do teple kořenitého pižma ... kosatec aka VCA Bois d'Iris, heboučké bílé pižmo, jemné světlé dřívko, borové jehličí a špetka kouře. když se nerozvoní - kouř, jalovec, vanilka, je to sladké a zároveň štiplavé. /// Jeden z poněkud rozpornějších výtvorů od Byreda, protože je spíš jemnější, drží se víc u těla a někdo může mít problém s výdrží. Pokud tomu tak ovšem není, dočká se krásné vůně dobře nositelné i do kanceláře. Začíná svěží směsí citrusů, jehličí a kouře. Je to drhnoucí a štiplavé, ale člověk doufá, že se nakonec prosadí ta vůně lesa. Prosadí - začíná postupně hřejivě pižmově sládnout, ně nějak živočišně, jen jako zahřáté tělo v objetí u pohasínajícího ohniště. Citrus i kadidlo zjemní a ustoupí mléčnému santalu s vanilkou, které vůni zcela ovládnou, doplňovány nádechem jehličí a nyní už sladkých citrusů. Společně s nimi je tu ten hebce bílopižmový nasládlý kosatec známý z mnoha jiných vůní. Tady působí dospěle a mnohovrstevnatě, kouřové a dřevité tóny mu dodávají na barvitosti. Nakonec převládne nad santalem i sladkými citrusy, ačkoli ty stále místy vykouknou, a vůně dostane podobu Bois d'Iris (VCA), Bois d'Argent (Dior), 450 (Farmacia SS.) atd. Záleží na tom, kdo jaké podtóny a zpracování preferuje, osobně si ale myslím, že tyto vůně se jinak můžou vzájemně velmi dobře nahrazovat.

zpočátku těžká, hutná až mastná, ale rozvoní se do bohatých květin (zejm. růže) na vanilkovo-pudrovém základě podbarveném kůží, přičemž po celou dobu si zachovává mýdlový tón. kdyby byl Al Pacino v Kmotrovi ženská, voněl(a) by Habanitou :))

Tak to je síla. Vůně je vyloženě „plnotučná“, nešizená, začíná letmou upomínkou na klasickou, původní Habanitu edt, na její sladkou živočišnou rtěnku a květinovou kůži a voskově vanilkové mýdlo a doutník v rudých rtech tančící Hispánky. To by bylo prvních pár vteřin. Vůně se uhladí do mléčně kořenité hebkosti, typově velmi podobné Lumiere Blanche. Kardamom a muškátový oříšek v čerstvé, husté smetaně, do které vmícháváme velkou vařečkou vanilkovou esenci. A vůně se mění dál. Omamný výbuch květin s rtěnkovo-pudrovým akcentem, intenzivní růže, heliotrop, možná i špetka té mimózy. A zase změna. Květiny se utiší a prolnou se s kořenitou mléčností, vše se zjemní a usadí a zespodu občas vydechne dřevito-zemitý, sladší základ – benzoin, santal, pačuli, labdanum. Prakticky jsou všechny složky krásně identifikovatelné, propojené do syté květinovo-mléčné směsi na stabilním, klasickém základu. Myslím, že tohle se opravdu povedlo, drží to pohromadě, vyvíjí se to, voní to teple a příjemně květinově žensky, chybí původní drsnost a živelnost, což mně osobně nevadí. Kdyby šel dát palec s hvězdičkou, dám ho, a řadím k tomu nejlepšímu z poslední doby.

Nejprve na nás docela zhurta houkne medicinální oud v evropském stylu s koženým šafránem, ale postupně začíná teplat, měknout, sládnout. Objevují se sladce kořenité, poněkud bonbónkové květiny (hlavně fialka), dokonce až s gurmánskými náznaky jablečného štrůdlu se skořicí. Nakonec ale oudu se šafránem, které se postupně uhlazují, zůstane doprovod v podobě kandované růže v krustě ze třtinového cukru s pomletým muškátovým oříškem a kardamomem na hřejivě ambrovo dřevitém základu. Vznikne tak pěkný kontrast sladkých a drsných složek, který vzdáleně připomíná Duchaufourův Traversee du Bosphore.

podoba s Eclat d'Arpege velmi vzdálená, založená na dost špatných nahořklých fréziích, jinak je to umělé a horší. další podoba - Yearn.

citrusy i s kůrou, její hořkost je tam cítit. a snítka bazalky. nebo je to Mr. Proper „lemon fresh“?

pomerančový květ, kde se snaží prosadit sladkost, ale nejde jí to, tak zůstane tlumeně hořký a s přírodními citrusy

dvojče Ambre Narguilé