Ovocná chypre "moderní", ve které najdeme určité prvky nálady ze Shangri-La (Hiram Green), ale stižené hipísáckým bohémstvím 1969 Parfum de Revolte (Histoires de Pafums). Meruňka zde je stejně sytá a zralá až sirupovitá jako v Une Rose de Kandahar, doplněná krémově šťavnatou bílou broskví. Kolem si to v kruhu, držíce se za ruku, tančí blíže nespecifikované bílé kytky, aby pak únavou padly svorně vedle sebe na hebký měkký polštář z pačuli. V téhle vůni se mísí zvláštní nádech dětské radosti (a gumového míčku) a šílenství v očích Viktorky od splavu. Dávkovat nutno velmi opatrně, není to "jenom" např. Mugler a má potenciál vyklidit větší protor než šalinu v ranní špičce... Co obecně na Tauerville oceňuju je konečně absence typické Andyho březové kůry s ropnou skvrnou na hrubé kůži. A to, že člověk za svoje peníze nedostane nejdražší polívačku vůbec (ahoj, Pierre a Bois Naufragé), ale opravdu koncentrovaný držák, kterého se 3 dny nezbaví :)

růžový (barva, ne kytka) vitacit

„Smells like a real prick,“ čtu na Fragrantice. Ta recenze nemá žádný balónky, a přitom je velmi výstižná. Je a není. * Voní jako hezkej chlap, ne zženštilej, navoněnej nasládlou fougérovkou, upravenej. Kouří a sluší mu to. Vlastně dost klišé. Má široký ramena, sametovej hlas a umí bejt přesvědčivej. Nikdy se na něj nezlobíte, ale ani ho neberete vážně. * Cigáro a další panák whisky, puč mi tu tvou slavnou koženou bundu a veď, ty chodníky jsou nebezpečný, haha, ještě bych se ztratila, hahaha. Takhle to začíná, takhle to končí. A druhej den, než vlezete konečně do horký sprchy smejt všechny hříchy světa, to na sobě všechno cítíte. Svůj pot, cizí pot, směs parfémů, cigára, chlast, hořkost i pocit vítězství – jako dokument každý jednotlivý vteřiny. A tu vůni vám z paměti už nikdo nevymaže. * Je to pudrově tělově nasládlý a bylinně hořce drhnoucí, s podtónem kůže a měkkýho plastu se sametovým povrchem. Není na tom nic tak zvláštního, jen že to v hlavě spíná vícesmyslový asociace. V tom je to jediný kouzlo.

strašlivé citrusy s kořením, které mě nehodlaly opustit. ech.

Vůně mentolově zeleného jehličí oroseného jinovatkou. Větve stromů jsou propojené tak pevně, že skrz ně nepronikne skoro ani paprsek mdlého zimního slunce. Z dálky voní zapálené chvojí v kamnech i kadidelnice z kostelíku na kopci, a stejně tak hrnek trpkého uzeného čaje v dlaních. Zřejmě zahřívá mimořádně účinně, protože vůně má nenápadný živočišný podtón zdravě zpoceného těla a mentolové jehličí přechází až do čokolády. Krásná klidná vůně nekonečných lesů na severu a útulné chalupy i se ztepilým dřevorubcem.

JAK se mi mohla kdy nelíbit?!? dřevo a kůže vysušené neustálým vlivem vonného kouře z pár (desítek) dýmek – cítím i nějaké to pačuli, lehký nádech oříšků (asi o tisíc procent méně protivný než v Praliné de Santal) a medu. Provoněná malá místnost s tlumeným světlem, atmosféra uzavřené společnosti a úplně cítím ten absolutní relax polosedu na měkkých polštářích, labužnického šlukování a pomalého vyfukování obláčků kouře. /// labužnický kouř, suché dřevo, suchá kůže, medový tabák. velmi autentická – živě si představím malou místnost plnou modravého voňavého kouře z dýmek a ten absolutní relax při pokuřování.

Čajovna. Ovocný tabák z pár vodních dýmek se mlžně rozplývá v malém uzavřeném prostoru, prach usedá na hromady polštářů a na vzorované tapisérie na stěnách, v hliněných konvičkách je horký, čerstvě zalitý jasmínový čaj. V tlumeném světle je slyšet bublání a tlumené hlasy. Tuhle je potřeba otočit uhlík a opadá trochu popela, tuhle se tabák trochu připálil, tuhle to chtělo o půl uhlíku míň, protože to táhne až moc, a možná je ta kombinace jahodového a jablkového tabáku trochu divoká (a prý je to tuberóza a sladká hruška). Hezké. Autentické. V závěru jde do gurmánska a hodně zesládne karamelem, vanilkou a cukrovou vatou s trochou dřevitosti.

Jedná se o CPO, ale není to žádná arabka, ani si to na ni nijak nehraje. Konzistence je řidší, než s jakou jsem se obvykle u olejů setkala. V zásadě jde o ovocnou květinovku, nekofliktní, prosluněnou, optimistickou, příjemnou, snadno nositelnou – a líbivou. Nejvýraznější z celého vývoje je sladce citrusová hlava, kde převažuje docela originální až kompotový tón kdoule – není to typická složka, kterou potkáte v ledasčem. Vůně se poměrně rychle „vsákne do kůže“ a výrazně zjemní, postupně se začínají ve sladkých citrusech objevovat květiny a zanedlouho se přehoupne do květin a nasládle pižmového základu, takže květinového srdce jako takového si člověk nijak moc neužije. Základ se drží hodně u těla. Vůně nepůsobí nijak levně nebo genericky, provedení je vcelku solidní, nikde nic umělého, jen bych ocenila větší prostorovost během vývoje.

první dojem: zmoklej popelník. ale postupně přechází do sladce dřevita, ale jen při přičichnutí zblízka, do prostoru vyluzuje drahý kouřový odér. rozdíl je v tom, že to není levná cigareta z Lidlu, ale černá Davidoffka. že to není asociální soused, ale advokát v kvádru od Armaniho – a vy milujete tu zvláštní směs kouře a jeho parfému. a čím déle vůni na sobě máte, tím víc se kouř ztrácí (takže žádné obavy, že budete cítit jak tovární komín). za mě jednička s hvězdičkou, výborná vůně. a guajakové dřevo si značím jako ingredienci hodnou zvýšeného zájmu :mrgreen: --- posléze se ukázalo, že popsané efekty má na svědomí nálož hřebíčků

bile kytky, pak oud, pak oud a champaka... ve stylu Prissany, dobre.

zabijácký Angel s umělou růží

vodnatý Angel

Moje dosud nejmilejší šílená bílokvětinovka Fracas má vážnou konkurenci. Beyond Love nemilosrdně odsouvám za tyto dvě (přece jen tam má špetku zeleně a na to já moc nejsem). Gardénii samozřejmě nelze přirovnat k Fracasu ničím jiným, než že obě jsou vůně bílých květin, toť veškerý styčný bod. Gardénie je omamná a křehká, nežná a vznešená, krémová a luxusní, elegantní a fantasticky ženská… A bez žampionového nádechu – juch! Na Gardénii není naprosto nic rozporuplného, nezvyklého, ba vlastně ani zvláštního – až na to, že to je zhmotněná dokonalost. Představím si elegantně učesanou ženu, jemně nalíčenou s dominující rtěkou v tlumeně rudém odstínu, v dlouhých úzkých šatech až na zem, krémové barvy, s odhalenými rameny, rukavičkami po lokty, lehkým péřovým boa, několika decentními diamantovými šperky a květem gardénie v ruce. Jo a jak že voní? Nemyslím si, že čistě gardéniově. Trochu po té tangerince a pomerančovém květu – je tam takový „oranžový“ nádech – s hebkým tělovým pižmem a malinkým náznakem nějakého teplého základu, ambra apod. :think: Přiznám se, že se mi o ní těžko píše, ty složky nijak nevystupují, jen se místy dávají tušit v dokonale hladké směsi. Jsem unešená a dávám palec nahoru s hvězdičkou.

pěkná čistá květinová mýdlovka, gardénií bych si nebyla jistá..

Asi bylo hodně naivní si myslet, že Micallefovic Gardénia bude lepší než negarnéniová Gardénia od Isabey – protože není Což neznamená, že by nebyla dobrá, jednom je prostě květinová, omamná a velmi autentická, pokud si můžu dovolit tvrdit. Jako stovka plně rozkvetlých, velkých květů obtěžkaných pylem, až se tou tíhou sklání. Bílé okvětní plátky jsou skoro až dužnaté. Sladce květinová krémovitost z nich skoro kape. Vanilka nikoho nešetří a přidává se. Tahle mocná kombinace určitě nepustí ke slovu ani jeden žampion.

spousta šťavnaté zeleně, velmi jemná a spíš svěží gardénie, která vůbec nehoubovatí, a připálené dřevo. to připomíná, jako kdybyste uhasínající ohniště zalili vodou, takový zmoklý oharek, a moc se mi tam nepozdává. avizovaný santal si hraje na Godota a nedočkáme se ho.

Předesílám, že já a tato značka úplně nejdeme dohromady. Je to škoda, ale i přesto je tato vůně po Mon Seul Desir druhou, kterou považuju za "celkem ok". Kožený oud je zcela neškodný a lehce dezinfekční. Pokrývá ho usazená vrstvička suchého koření s prachově jemným šafránem. Vůně je posazená na křehce dřevitém základu ze suchého tužkového cedru s jemnou hřejivou ambrou a nesladkou vanilkou. Orientálka v podobě impresionistické malby v barvách podzimu.

umělá přismahlá vanilka

Térová vůně březové kůry, černé hladké kůže, suchého pačuli, ještě suššího ostrouhanotužkového cedru (dominantní složka) a s mlžným oparem lékárenského oudu. Strohá, jaksi moderně minimalistická, v tmavých odstínech, ostrých hranách. Působí nesladce, ale když se na ni člověk zaměří, za tou drsností se najde nádech kakaa a santalového prachu. Ale jenom nádech. Vyloženě pánská záležitost. Zjednodušená a osekaná Serge Noire, pokud bych se měla pokusit přirovnat. Motorkářská. A poté, co tohle slavnostně napíšu, se celé to dřevito zaleje karibským rumem. A ve mně vyvolá zmatek. Připomíná to Straight to Heaven a co je horší - je to lepší. Syrovější. Stál se ovšem přikláním spíš k pánské straně, jen už ne tak striktně.