šumivý šampus, jedna růžička a jedna poněkud umělá jahůdka

Mám vážnou obavu, že tohle se na mně míjí účinkem. Dužnatý, skoro zdřevnatělý stonek – ne – spíš stvol, který někdo drtí a vymačkává z něj tekutinu. Ale ne zelenou dužinu, spíš jen vodu. Jako pokoušet se rozžvýkat postarší kedlubnu. Vyniká větvičník říznutý galbanem, je to takové zeleně drsné až skoro suché a zdřevnatělé. Za delší dobu se objeví neurčité zelenožluté květiny, něco na způsob narcisek, ale bude to něco jiného. Přiměřeně uhlazenou ji nacházím až ráno.

Benzoin... Sytý, hustý, kouřový benzoin promíchaný s medem, zlatavý, balzamický a nasládlý. Je to opravdu hutná, hřejivá vůně, taková "líně plynoucí". Někomu se takhle předimenzovaný benzoin, jehož vanilková strana ustoupila pálenému balzámu, může zdát už moc, odlehčuje ho jen nepatrný poprašek černého pepře lehký jako vánek. Dřevitý základ je suchý a nasládlý, složení uvádí dřevo tanaka, ale já myslím, že ani pro santal - povedený santal - bychom nemuseli chodit daleko.

Růže pojmenovaná po tureckém městě je bobulově ovocná, teple dřevitá a kořenitě pikantní, viděla bych to na směs suchého koriandru s ještě něčím aromatickým, ale díky vlahé růži to nijak nedrhne. Od počátku nemá růže hlavní slovo, ale je spíš rovnocenným partnerem ostatním složkám, což je dobře, protože její ovocná jiskřivost je výrazně tlumená, resp. taková zastřená sladce kouřovým oparem. Lehká živočišnost je příjemná, oud je velmi mírumilovný, téměř bych nepoznala, že tam je, a to ho povětšinou špatně snáším. Po úplném rozvonění se zemitost mísí s medovou sladkostí a růže mírně ustoupí a tematicky připomene lukumovou cukrovinku (ale gurmánka se z Isparty opravdu nestane :) )

Jednoduchá zakouřená sladce balzamická ambra říznutá nějakou tou iso molekulou. S časem ubývá kouřovosti a taje do krémového benzoinu. Ta suchá kouřovost je příjemná, není to přeslazené nebo příliš hutné. Hezké, na tom není moc co zkazit, ale netuším, proč bych ji měla upřednostnit před 150 jinými ambrami.

Tohle je taky tak trochu kočkopes. Suché pikantní koření na perníčky, ale bez sladko-gurmánských tónů, do toho tóny pánské aromatické vůně, květiny zastupuje pelargonie a za sladkosti je tu jablečný štrůdl. Protřepeme, nemícháme, posadíme to vedle sebe na dřevo a necháme vzájemně překřikovat. Chvílemi to spolu ladí, ta kořenitá část je pěkná, ale většinu času je to spíš páté přes deváté, místy až umělé. Taková vůně, co chtěla být vším a nakonec je obtížné ji zařadit. Ve výsledku působí jako kdyby někdo vyrobil papír z recyklovaných jablečných slupek.

Úvodní intenzita hořkosladkého pomerančového květu zjemní a rozpustí se ve vanilce zpočátku nesladké, okořeněné pikantním prachovým šafránem. Po pomerančovém květu není záhy ani památky, zato vanilka lehce sládne ambrou a šafrán je pomalu nahrazován suchým guajakovým dřevem s vůní starého papíru, podbarveným jemným neživočišným oudem. I přes orientální složení se nejedná o žádnou pecku, vůně je spíš jemnější. Tím mi trochu připomíná značku Ormonde Jayne nebo Musc Ensensé od Aedes, zatímco vůní samotnou se částečně blíží Memoirs of a Trespasser (Imaginary Authors).

Svěží bílé pižmo, jako italské sprcháče. Křišťálově čistá vůně těla po sprše, je úplně cítit ty jemné chloupky. Dokonce i ručník je akorát vytáhnutý ze skříně. Tvoje druhá kůže, jejíž nejlepší atributy někdo nenápadně zdůraznil sladkoslaně mléčně květinovými podtóny. Bez otravných citrusů, bez zjevné umělosti, i když je to moderní syntetická kompozice, posazená na univerzální měkce dřevitý základ. Podvědomě atraktivní, příjemně každodenní, intimní crowd-pleaser.