pomerančový květ a Lipo, hodně Lipa

Umele mydlove ruzomaliny

Lipo nebo hroznový cukr s citronovou příchutí zesládne až do podoby višňového dropsu, cukrové lízátko z pouti, obří vínově červený "diamant" na plastovém prstýnku. A pak najednou po nějakých višních s nádechem griotky není ani památky, ani vzpomínka, nic. Místo toho se z průsvitného balzamického kouře doutnajícího zpoza cypřišových keřů vynoří pudrová magnolie zamíchaná s double latté a půl caffé, oslazeno vanilko-tonkovým sirupem.

jasmínová bílokvětinová zřejmě romantická směska, která nevyhovuje mému vkusu (ještě tak ty jahody by se tam našly)

perník s takovou tou růžovou pěnovou náplní s trochu umělou příchutí jahod, resp. převážně ta pěna. špetka jasmínu a špetka poněkud laciné přeslazenosti. potenciální bolehlav. a přitom to není špatná vůně...

začíná jako moderní chypre a přes sladkou růži jde do pudrové vanilky řízlé zábesky kůže.

Vanilka je taková ta krémově jemná, sladká, hebká, a zde se mísí s hořkým pomerančem, v němž zpočátku něco drhne a hořkosti je možná až moc. Posléze ale upadá do docela generické vanilkovky, která skončí jako sladší a méně citrusový Eau de Shalimar bez kosatce, čili vlastně poměrně planý.

jahody a postarší květiny, takový to retro zatuchlo

Květinová žvýkačka na dřevitém podkladě s pudrovým nádechem, v úvodu přibarvená decentním karafiátem, a s bílým pižmem lehkým akorát jako dech zahřívající studené ruce. Je to záhadně umělé/růžově plastikové a přitom to tak zjevně má být a nijak to není na škodu. Je to hrozně povědomé. A docela sladké. Výdrž i intenzita velmi solidní, ale není to žádný omamný bolehlav, kdy vás zavalí hromada květin. Nebýt toho, že se nepřenesu přes tu pro mě už přílišnou sladkost, velmi vážně bych o ní uvažovala, protože to je jeden z těch kousků, kdy za málo peněz dostanete docela hodně muziky (zejm. v porovnání s některými dražšími výlevy).

Noir Epices softcore s vanilkou

V záplavě tolika vanilek je těžko vyniknout s miliontou první variací. Tato nám ukazuje různé stránky jako jednotlivé fazety. Začíná jako vanilka hustě krémová, koňaková, jako (zbytečně) hodně draze ochucený krém na buchtičky. Později ukazuje stránku sofistikovanou, uhlazenou a s vůní dýmkového tabáku. Vzápětí přechází do polohy pryskyřičnatě benzoinové, jen zapálit by to chtělo (a myslím si, že by té vůni styrax slušel… bohužel tam nějak není). Za touto přichází poloha skoro až gurmánská, ale do jablečného štrůdlu Fordovy Tobacco Vanille se nedostane, jen to téma opatrně naťukává, obchází kolem. Ještě to není konec, následuje vanilka promíchaná s tonkou a bílým pižmem, opravdu jako bílá čokoláda s vydlabaným vanilkovým luskem. Poté zkrotne suchým pačuli... a na závěr se ztratí v pudru. Ano, je hezké, že má tolik stran a poloh, ale při nošení je spíše krotká, držící se u těla, a nic, co by ji odlišovalo, nepředvede – byť má člověk zpočátku, resp. při zkoušení a po navonění, docela očekávání.

plastiková mandlová vanilka. nějak nechápu, kde mají ty přírodní složky.