tmavě rudá růže v plném květu, zelené lístky, zdřevnatělé stonky, nakyslý, citrusový nádech a občas probleskne mýdlový tón.

První HoM, která mi úplně nesedí. Vůně kadidla a lesa, chladná jako listopadové ráno. Prokřehlé, přesto svěže zelené větvičky cypřišů mezi kmeny vzrostlých stromů a zem pokrytou mechem, trsy kapradí a spadaným jehličím halí hustá mlha z kostelního kadidla. Kdesi z dálky jsou matně cítit zralé švestky svařené s kořením, objevují se a ztrácí, a člověk jen doufá, že se brzy zahřeje. Cesta domů je ale ještě dlouhá.

tutti frutti

ó! jaké to krásné loupané mandle mě přivítaly hned v úvodu! je to krémově nasládlé a hebké a zasypané suchým šafránem, který ovšem nepřebíjí mandle, jen dokresluje, čímž jednak vytváří neotřelou kombinaci a jednak vůni zachraňuje od bytí další nudnou gurmánkou. potom ještě trochu zesládnou a vypadá to spíš na tonku než na mandle, cítím tam tu bílou čokoládu, jak o ní psává wendulka v souvislosti s tonkou, promíchanou s vanilkou a benzoinem. suchý šafrán je stále přítomný, teď už se zemitým nádechem suchého pačuli, a tak se převaluje s tonkovým krémem o to, která složka bude zrovna výraznější v daném okamžiku. vlastně mi to připadne trochu jako obrácený (a bez styraxu) Oriental Brulant, který začíná tou suchou bylinností (a styraxem) a postupně se rozvine do mandlového krému s vanilkou (a styraxem :) ).

ambra + santal + šafrán + vanilka

Trochu mi celkovým stylem připomíná vůně Paula Kilera a jejich prašnou hořkost. Sagan Dalya je nejdříve něčím podobná Serin od January, klidně bych řekla, že je v ní měsíček nebo něco takového - zkrátka kombinace tmavé hořké zeleně a žlutooranžových květů plných pylu, ale méně zářivých než narcisky. Voní jemně kouřově a je (ještě) celičká zalitá medem, od hlavy až k patě, jen ty kroužky kouře vyfukuje, zatímco si po nějaké té fyzické aktivitě dopřává relax s ručně smotanou cigaretkou, než se odebéře do sprchy. Prsty jí voní po tabáku, když smetá pár smítek z kožené sedačky. Hluboký výdech v záklonu, přivřené oči, celý svět stojí a čeká.

Osvěžující nesladká vůně mladé trávy orosené po ránu, s pár kapkami šťávy z citrusu.. Postupně se přidávají suché bylinky a bílé pižmo, až se nakonec vyloupne aromatická šalvěj, jejíž čerstvě natrhané lístky postupně osychají na poledním slunci, rozložené na papíře. Pro všechny, kdo našli zálibu v jemnějších vůních aromatických bylinek, kam nepřidali všelijaká "zkrášlovadla" - nejblíž mi připadne asi Cartierova Třetí hodina, ale ta je tak nějak "pestřejší", tohle mi připadne poměrně minimalistické.