Kosatcový pudr sladký jen lehoulince, v barvě pastelově šedofialové. Takové slušné děvče. Zpočátku trochu pikantní, místy až s náznaky rebelujícího popelníkového vetiveru - to když se chce vzepřít škatulím, kam hodný holky patří. Puberta ale rychle přejde, kosatec potká uhlazený cedr a dají to dohromady, stabilní budoucnost čeká. Kosatec pižmově zjemní a vezme za svůj klasický konzervativní imidž. Jen takhle po večerech si občas na balkoně s pohledem upřeným do nikam vzpomene, jak se v mládí potloukala po čtyřkách.

Voní jako světlé a velmi suché dřevo, aktuální podoba santalu řízlá cedrem. Trošku tužkově a trošku jehličnatě, ale ne příliš, jen aby to narušilo dojem přílišné uhlazenosti. K tomu měděné tóny, ne tak intenzivní jako v CdG Copper, ale taková zahřátá kovovost, co občas zůstane na zpocených dlaních. Nenápadně a jakoby tělově zesládne broskvovou šťávou, podobná byla v Unum Rosa Nigra – po ovoci ani památky, ale tekutá ovocná sladkost rozmělní případnou sterilitu a příliš se prosazující rýsovací pomůcky. Kokos tu – je. Absolutně nesladký, trochu nezrale zelenkavý, osvěžující jako kokosová voda a podobný jako ve Fordově Eau de Soleil Blanc. Dodává suchou krémovost, ale nijak se nepřibližuje plážovému opalováku. A do toho vítr a zemitý prach a suchost a sluneční žár a provlhlé zdi a davy lidí a koření ve stáncích na trhu v povzdálí a ruch ulic a zvuk aut a skútrů, troubení a křik a domy nalepené na sebe, doširoka otevřená okna a představy o americkém snu. Stylově jsme někde mezi Comme des Garcons a Byredem z dob minulých. Moderní, chtělo by se říct minimalistická, ale na to má příliš mnoho vrstev a příliš mnoho barev za filtrem barvy slonové kosti s přepáleným jasem. Pokud jste si jako deklarovanou dekonstrukci mysorského santalu představovali něco, co voní jak mysorský santal, tak si to ve vlastním zájmu zase představovat přestaňte. Ovšem s tím retro rádiem hrajícím v bombajském bytě, tam nejsme úplně daleko...

krémová vanilka, tropické ovoce?

lehký oud, dřevo, ovoce (tmavé bobule)?

přemýšlím, co jde na lukumové vůni udělat ještě originálního. asi nic. jsou všechny skoro stejné, ale pro milovníky sladkých gurmánek božská mana – pochopitelné. začíná to klasicky, růží zalitou třešňovým likérem, který je doplněný marokánkami: čokoláda, oříšky, kandované ovoce. zatím to až tak přeslazené není a je to i relativně „temné“. až v pozdější fázi nastupuje sladká lukumová kombinace vanilka – mandle – pižmo a vůně výrazněji zesládne kamsi směrem k Brulure de Rose. pořád ještě je to ovšem Lutens, takže posléze naštěstí přichází drhnoucí pryskyřice zachránit situaci. ve srovnání s Keikovým Loukhoumem – zde je méně mandlí a vanilky, marokánkový tón přispívá barevnému vnímání v podstatně tmavších odstínech než růžová barvička flakonu Loukhoumu. ve srovnání s Louve – ta mi připadne taková víc intimní (dojmově, ne co se týče intenzity), trochu mléčná, v začátku má poměrně výrazný griotkový tón (víc než třešně v RL) a mandle nastupují hned, ovšem u mě jsou spíš ultrasladké než hořké. ale v podstatě si jsou Louve a RL hodně podobné. nevím, kterou bych preferovala. /// růže zalitá třešňovým likérem s marokánkami, oříšky, čokoládou, kandovaným ovocem, později nastupuje lukumová kombinace vanilka-mandle-pižmo a sladkost zachraňuje drhnoucí pryskyřice

hnojiště

Lestenka na nabytek

mraveniště nebo rezavé jehličí :)) tohle jsem čerkala od Lutensovy Chypre Rouge... koření, lehce živočišné pižmo... spíš na způsob Odinů, ale tělesnejší

Okvětní plátky rudé růže zalité voskem. Stejně jako mají nádech malinového listí jako v Rose of No Man's Land (Byredo), tak je zároveň obklopuje lehká aura zakouřených pryskyřic. Někdo umístil skoro ještě poupě na důležité místo. Možná se stala královnou příliš mladá, ale přesto jí na trůně pod baldachýnem v brokátových šatech mladistvý ruměnec ve tváři sluší.

Jemne poklety pepr, hrebicek, skorice. Suche a pritom krehke, pikantni a presto hladke. A ten strouhnuty cerstvy zazvor je v tom nesmirne osvezujici a pritom vubec neni stiplavy.

Kapka džusově sladkého citrusu uvádí mimořádně prostorovou kombinaci vanilkové levandule a lehce kouřového mléčného santalu s angelovským pačuli (stejné mám i v Richwoodu). Ten santal bych přirovnala nejblíže asi k tomu ve Fordově Santal Blush. Vůně je gurmánsky, v teple až bonbónově, dřevitá a je radno ji dávkovat opatrně.

Bílopižmová, měkce semišová ambra s vanilkovou, lehce větrovou, aromaticky bylinnou levandulí

Naprosto netuším, proč má zase v názvu lásku, ani proč k tomu uvádějí, že to je vůně kaple v cisterciáckém kostele (každopádně pokud ano, voní jim to tam celkem zajímavě). Je to vůně čerstvého borového jehličí, nikoli sušeného (Fille en Aiguilles) ani sladkého (Moscow, Chypre Rouge) a kadidla, kterého je celkem pomálu, je jemné a uhlazené a s jehličím hezky ladí. A do toho kontrast – bílá lilie, sytá a omamná, pokrytá krustou nesladkého pudrového prachu, jehož pravidelnou vrstvu občas poruší nějaká prasklinka a pár prachových zrníček pudru se rozvíří v matně osvětleném studeném přítmí, kde vzduch houstne pálenou myrhou, občas proslazenou pryskyřičnými tóny, občas pikantní černým pepřem, jejichž vůni tu už dlouho vsakuje dřevěné obložení, a přes které lilie voní nejvýrazněji a ostatní složky jí jen dělají garde.