dojem vysokých kamenných kleneb, ale žádná asociace kostela, prostě jen kadidlo. už vím… zřícenina uprostřed lesů. a na polorozbořené zdi sedí žena, podvedená, opuštěná, zhrzená, zklamaná, a v prstech mne usušená poupata rudých růží, které si schovávala na památku, a pouští je do větru. Emotivní vůně. Dokonalá. Náladová. Obtížně nositelná – chce ten správný čas, to správné místo i toho správného nositele. Štiplavě kořenitá růže v hustém kadidlovém dýmu na suchém dřevitém základu. Před vyzkoušením jsem uvažovala nad dvěma možnými podobami: Lyric – ne, je mnohem uhlazenější pižmem a santalem a má v sobě sytý nádech červeného vína. Perles se Lalique – ne, to je decentní tlumená zemitost kosatce a pačuli, ne ostrá řezavost kadidla a koření.

je to chypre? je to plastový bergamot v misce, zasypané dost chabým lipovým pylem? jsem z toho rozpačitá a nikterak uchvácená. pokus o originální kompozici se vlivem nic moc surovin změnil v plochou umělou divnou nudu.

Jedna z vůní, která začíná úžasně a pak... už to nějak není ono (dalšími zástupci této kategorie jsou Monegalova Mon Patchouly a Frapinovic L'Humaniste). Úvodní růžové dřevo je výrazné, hladké, syté, přesně tak dřevité, jak by si člověk přál, a natěší na další vývoj. Následuje mlhavá kadidlová clona a transformace na tužkový cedr s povážlivým náběhem na březový tér. Tak daleko to naštěstí nedojde, tuhle "drsnejší" část ukončí nástup kořenitých květin ve složení muškát, svěží růže, hladká mletá skořice na prohřátí, pikantnost růžového pepře, zde v kombinaci s tou skořicí až podivně hladkého, a bílopižmový opar se špetkou ambry, které vůni tělově osladí. Ne že by se potom dřevitost ztratila, jen už není tak markantní a výsledná směs složek přece jen působí sice hladce, ale poněkud řídce.

sladký mlíko s macerovaným dřívkem

Lógr z turka, kde byl poměr kávy a cukru 50:50. Dostává se na sofistikovanější level turka pravého. Káva z cezve, protože psáno počeštěně to vypadá stejně podivně, jako napsat mítink nebo mič bjůkenen. Vaří se strašně pomalu. Ta chuť, co zůstane v puse. Ráno, dřív než člověk začne fungovat, pomalý rituál probouzení. Omamné indolické květiny sytě voní za okrajem hrnku, chtivá tuberóza a ylang na tenké hranici své nahnívající polohy. Podivně přitažlivé, přes všechnu tu černou hořkost. Suchý tabák slabě doutnající vedle, krémová vanilka s balzámy hustými jako smola. Vezmeme si 1 maličký sladce mentolový bonbón a pokusíme se přehlušit pověstný kávový dech. Frido, kolik vypiješ denně hrnků, pět, šest? Cítíš vůni své kávy nebo svého Shalimaru?

CHŘUP. Zakousnete se do zeleného kyselkavého jablka, čerstvého, první jakost. Na hladině studeného zeleného čaje plave právě utržený, citronově krémový květ magnolie. Kolem je bambusový les sahající přes dva metry vysoko, vyrůstající z vlhké pačulové hlíny, a vzduch je ztěžklý teplem. Vůně je sladkokysele zelená a křupavá, plná chladivé vláhy, doplněná měkce vanilkovým hutným pylem z květů ovocné vonokvětky a s nádechem citronovníků z Lutensovy Fleurs de Citronnier bez mýdla. Zelený ekvivalent Pulp od Byreda (slupka ze sladkého červeného jablka).

wasabi zajímavé, pikantní, ale rozvoní se hodně kořenitá a suchá, to se mi do vedra úplně nezamlouvá

Myslela jsem si, že nejlepší Crivelli je Iris Malikhan, ale možná to ještě přehodnotím. Tenhle papyrus se sice nejprve tváří suše travnato-dřevitě, stroze a minimalisticky, ale netrvá dlouho a začne se zakulacovat sladkou mrkvičkou s nahořklým, na prach rozemletým koriandrem a jemnou kouřovou elemi, je najednou plný a suše nasládlý, připomíná vůní sojový suk a odřené rohy nábytku z dřevotřísky a tahřátou kůži vonící ráno kosatcovým pudrem a večerní cigaretou. Z nějakého důvodu mi rovněž evokuje měkčí Hiris od Olivie Giacobetti (vintage modrý flakon) pár hodin od navonění. Ne, nejlepší Crivelli není Iris Malikhan, protože tomu to zkazí závěr. Papyrus Moleculaire jeho závěr korunuje.

Nu já nevím, nebýt té bídné výdrže, tak Ciel d'Airain z dílny PG (Huitieme Art) docela fandím pro její, v záplavě citrusovek a akvatických vůní neobvyklé, osvěžení v podobě olivového sprcháče Palmolive, ještě nadlehčeného. Olivo se sice názvem pilně snaží, ale na mně tyto olivy vyzní dost pánsky, absolutně nesladce a s řádnou dávkou slaného vetiveru a suchého dřeva. Vlastně není to nakonec podstatně autentičtější než Pierre?!

Malina s vanilkou + ruze, blacklist... Objektivne dobra

kostel

Medovy tabak

Jemná vůně, hladce klouzavá, saténová. Začíná jako nezralé mandarinky, zelené a kyselkavé, které se postupně přes jemňoučké pudrově hřejivé pižmo transformují do podoby uhlazeného nasládlého bílého santalu, celkem pěkného mimochodem. Jak se říká, na VS dobrý, ale asi by to chtělo se vydatně polít.