zpočátku těžká, hutná až mastná, ale rozvoní se do bohatých květin (zejm. růže) na vanilkovo-pudrovém základě podbarveném kůží, přičemž po celou dobu si zachovává mýdlový tón. kdyby byl Al Pacino v Kmotrovi ženská, voněl(a) by Habanitou :))

Tak to je síla. Vůně je vyloženě „plnotučná“, nešizená, začíná letmou upomínkou na klasickou, původní Habanitu edt, na její sladkou živočišnou rtěnku a květinovou kůži a voskově vanilkové mýdlo a doutník v rudých rtech tančící Hispánky. To by bylo prvních pár vteřin. Vůně se uhladí do mléčně kořenité hebkosti, typově velmi podobné Lumiere Blanche. Kardamom a muškátový oříšek v čerstvé, husté smetaně, do které vmícháváme velkou vařečkou vanilkovou esenci. A vůně se mění dál. Omamný výbuch květin s rtěnkovo-pudrovým akcentem, intenzivní růže, heliotrop, možná i špetka té mimózy. A zase změna. Květiny se utiší a prolnou se s kořenitou mléčností, vše se zjemní a usadí a zespodu občas vydechne dřevito-zemitý, sladší základ – benzoin, santal, pačuli, labdanum. Prakticky jsou všechny složky krásně identifikovatelné, propojené do syté květinovo-mléčné směsi na stabilním, klasickém základu. Myslím, že tohle se opravdu povedlo, drží to pohromadě, vyvíjí se to, voní to teple a příjemně květinově žensky, chybí původní drsnost a živelnost, což mně osobně nevadí. Kdyby šel dát palec s hvězdičkou, dám ho, a řadím k tomu nejlepšímu z poslední doby.

Nejprve na nás docela zhurta houkne medicinální oud v evropském stylu s koženým šafránem, ale postupně začíná teplat, měknout, sládnout. Objevují se sladce kořenité, poněkud bonbónkové květiny (hlavně fialka), dokonce až s gurmánskými náznaky jablečného štrůdlu se skořicí. Nakonec ale oudu se šafránem, které se postupně uhlazují, zůstane doprovod v podobě kandované růže v krustě ze třtinového cukru s pomletým muškátovým oříškem a kardamomem na hřejivě ambrovo dřevitém základu. Vznikne tak pěkný kontrast sladkých a drsných složek, který vzdáleně připomíná Duchaufourův Traversee du Bosphore.

podoba s Eclat d'Arpege velmi vzdálená, založená na dost špatných nahořklých fréziích, jinak je to umělé a horší. další podoba - Yearn.

citrusy i s kůrou, její hořkost je tam cítit. a snítka bazalky. nebo je to Mr. Proper „lemon fresh“?

pomerančový květ, kde se snaží prosadit sladkost, ale nejde jí to, tak zůstane tlumeně hořký a s přírodními citrusy

dvojče Ambre Narguilé

Křehká prachová tuberóza přechází do krémové ananasové zmrzliny oslazené jemnou vanilkou, z níž později vystupuje v podobě zeleně dužnatých okvětních plátků připomínajících spíš gardénii. Na závěr se ovocně šťavnatá bílokvětinovost s kostkami ledu smísí s teplým, jemně kořenitým pižmem. Veselejší a svěžejší podání tuberózy, které se sladkostí nikdy nejde přes hranu.

krém od buchtiček s rumem a čmoudící arménský papírek z Bois d'Armenie. v podstatě na mně BdA light. za zkoušku stojí, ale v porovnání výdrže a intenzity by neobstál.