první dojem: zmoklej popelník. ale postupně přechází do sladce dřevita, ale jen při přičichnutí zblízka, do prostoru vyluzuje drahý kouřový odér. rozdíl je v tom, že to není levná cigareta z Lidlu, ale černá Davidoffka. že to není asociální soused, ale advokát v kvádru od Armaniho – a vy milujete tu zvláštní směs kouře a jeho parfému. a čím déle vůni na sobě máte, tím víc se kouř ztrácí (takže žádné obavy, že budete cítit jak tovární komín). za mě jednička s hvězdičkou, výborná vůně. a guajakové dřevo si značím jako ingredienci hodnou zvýšeného zájmu :mrgreen: --- posléze se ukázalo, že popsané efekty má na svědomí nálož hřebíčků

bile kytky, pak oud, pak oud a champaka... ve stylu Prissany, dobre.

zabijácký Angel s umělou růží

vodnatý Angel

Moje dosud nejmilejší šílená bílokvětinovka Fracas má vážnou konkurenci. Beyond Love nemilosrdně odsouvám za tyto dvě (přece jen tam má špetku zeleně a na to já moc nejsem). Gardénii samozřejmě nelze přirovnat k Fracasu ničím jiným, než že obě jsou vůně bílých květin, toť veškerý styčný bod. Gardénie je omamná a křehká, nežná a vznešená, krémová a luxusní, elegantní a fantasticky ženská… A bez žampionového nádechu – juch! Na Gardénii není naprosto nic rozporuplného, nezvyklého, ba vlastně ani zvláštního – až na to, že to je zhmotněná dokonalost. Představím si elegantně učesanou ženu, jemně nalíčenou s dominující rtěkou v tlumeně rudém odstínu, v dlouhých úzkých šatech až na zem, krémové barvy, s odhalenými rameny, rukavičkami po lokty, lehkým péřovým boa, několika decentními diamantovými šperky a květem gardénie v ruce. Jo a jak že voní? Nemyslím si, že čistě gardéniově. Trochu po té tangerince a pomerančovém květu – je tam takový „oranžový“ nádech – s hebkým tělovým pižmem a malinkým náznakem nějakého teplého základu, ambra apod. :think: Přiznám se, že se mi o ní těžko píše, ty složky nijak nevystupují, jen se místy dávají tušit v dokonale hladké směsi. Jsem unešená a dávám palec nahoru s hvězdičkou.

pěkná čistá květinová mýdlovka, gardénií bych si nebyla jistá..

Asi bylo hodně naivní si myslet, že Micallefovic Gardénia bude lepší než negarnéniová Gardénia od Isabey – protože není Což neznamená, že by nebyla dobrá, jednom je prostě květinová, omamná a velmi autentická, pokud si můžu dovolit tvrdit. Jako stovka plně rozkvetlých, velkých květů obtěžkaných pylem, až se tou tíhou sklání. Bílé okvětní plátky jsou skoro až dužnaté. Sladce květinová krémovitost z nich skoro kape. Vanilka nikoho nešetří a přidává se. Tahle mocná kombinace určitě nepustí ke slovu ani jeden žampion.

spousta šťavnaté zeleně, velmi jemná a spíš svěží gardénie, která vůbec nehoubovatí, a připálené dřevo. to připomíná, jako kdybyste uhasínající ohniště zalili vodou, takový zmoklý oharek, a moc se mi tam nepozdává. avizovaný santal si hraje na Godota a nedočkáme se ho.

Předesílám, že já a tato značka úplně nejdeme dohromady. Je to škoda, ale i přesto je tato vůně po Mon Seul Desir druhou, kterou považuju za "celkem ok". Kožený oud je zcela neškodný a lehce dezinfekční. Pokrývá ho usazená vrstvička suchého koření s prachově jemným šafránem. Vůně je posazená na křehce dřevitém základu ze suchého tužkového cedru s jemnou hřejivou ambrou a nesladkou vanilkou. Orientálka v podobě impresionistické malby v barvách podzimu.

umělá přismahlá vanilka

Térová vůně březové kůry, černé hladké kůže, suchého pačuli, ještě suššího ostrouhanotužkového cedru (dominantní složka) a s mlžným oparem lékárenského oudu. Strohá, jaksi moderně minimalistická, v tmavých odstínech, ostrých hranách. Působí nesladce, ale když se na ni člověk zaměří, za tou drsností se najde nádech kakaa a santalového prachu. Ale jenom nádech. Vyloženě pánská záležitost. Zjednodušená a osekaná Serge Noire, pokud bych se měla pokusit přirovnat. Motorkářská. A poté, co tohle slavnostně napíšu, se celé to dřevito zaleje karibským rumem. A ve mně vyvolá zmatek. Připomíná to Straight to Heaven a co je horší - je to lepší. Syrovější. Stál se ovšem přikláním spíš k pánské straně, jen už ne tak striktně.

Nalakované dřevo, trocha pudru a slušná dávka Iso E Super. Moderní minimalistická a podprahově návyková vůně ala Escentric Molecules, jen výraznější, na které není co zkazit, ale ani čím zaujmout.

Původní tmavý flakon. Nesladký fialkový pudr lila šedý extra jemný a s hřebíčkem, pudrově kořenitý. Pak krásný mléčný santal s pudrovými fialkami, hluboký les ve fialkové mlze protkaný stříbřitými vlákny pavučin, téměř bílý obraz. Prachová tonka se pomalu snáší k zemi jako jemný nasládlý sníh. Ne tak divně táhle sladká, jako bývá dnes; tlumená a skoro mandlová. A kakaový prach jemně oslazený jen pravou vanilkou s černými zrníčky přímo z vanilkového lusku. Krémový santal pomalu ustupuje papírově suchému cedru. Vůně jako z jiného světa, měkké světlo kolem věcí, rostlin, živých tvorů. Všechno leží v nedotčeném tichu a mezi stromy je bílozlatá záře prostupujicí zpoza šedofialkové mlhy. Po rozvonění připomíná Equistrius od PdE kombinací pudru, dřeva a kakaa, pocitově i Iris de Nuit od Heeleyho.

Hrozne sladky kosatec

není špatná vůně, nasládlá (benzoin), ale trochu kořenitá a lehce kožená

lehce do pánska, nádech kůže, hořkosladké mandle

Nevím, jestli se tohle stalo v Georgii nebo jinde někde jinde. Seděla jsem v restauraci venkovského hotelu a chystala se snídat. Na stolech byly naškrobené bílé ubrusy a v bílých porcelánových vázách se secesně zakroucenými rostlinnými motivy byly kvetoucí větvičky magnolií a vedle dveří na terasu čerstvě nařezané lilie. Velkými okny sem proudilo zlatavé světlo a čerstvý ranní vzduch zeleně vlhký rosou spadlou na fíkovníky, vzrostlou kvetoucí lípu a trávu v zahradě. Donesli mi muffin právě vytažený z trouby, velký a americky nadýchaný, s křupavou krustou a měkkým středem, vonící nastrouhanou citronovou kůrou. K němu hrnek neslazeného slabého černého čaje a misku s čerstvými šťavnatými broskvemi, jejichž vůně se mísila s květinami a sladkým pečivem a vůní rána v zahradě. Tohle bude krásný den.