chapu zminovanou podobu s TF Jasmin Rouge, ale toto je na zacatku takovy ukriceny a zelenejsi, na konci s drhnouci kuzi.

Mimóza není typicky s tóny sena a do gurmánska, spíš plná odlehčeně medového pylu, úplný žlutý keř, a pudrová asi jako když zasypete nezralou, ještě zelenou ochmýřenou slupku broskve nesladkým heliotropem. K tomu čisté a zahřáté tělové pižmo a z dálky závan narcisek a dalších žlutých květin, lehce zeleně drhnoucích, takže se necítím pylem přidušená. Zářivá, plná jarně-letního optimismu. Moc se dál nevyvíjí a teoreticky může unavovat, protože drží opravdu dlouho. Největší podoba je asi s Hummingbird od Zoologist - kvetoucí zahrada.

Odin 03 Cnetury s drobnými náznaky Lutensovy Gris Clair. hořkost absintu, suché dřevo, prachová levandule, nesladká vanilka, špetka pižma a navrch snítka máty. zblízka bylinná a hořká, obláček kolem je pižmově nasládlý. kontrast hořkého a sladkého vzdáleně (!), spíš tematicky, připomíná Douce Amere, ale v té je vanilka podstatně hustější a gurmánštější.

Kremova tuberoza, tropicka tiare a slana morska voda. Vune ostrovniho raje, ale nastesti ne obligatni opalivaci mliko.

med, tuna medu a moč :-/ zkrátka nezdolné omedované živočišno

nejprve jsem si chtěla se zděšením běžet umýt ruku, ale tahle zeleně hořká podivnost má něco do sebe. je velmi osvěžující a autentická.

dost zředěný původní unisexový Absolument Absinthe bez zřetelných bylinných tónů, nahořklá vodička s kytičkama. osobně bych preferovala ten původní pro větší rozporuplnost/o­sobitost, ale komu připadl málo ženský (což by mohl) a pelyněk s konopím nejsou jeho kytky, může zkusit růžovější verzi.

strašlivě sladká!

Kravaťák. Značkovej oblek, košile na míru, vypucovanej, nažehlenej - jako první se objeví silná vůně vypraného a naškrobeného prádla. Ale jak postupuje pracovní den, dá si sem tam nějaké espresso, kůže se zahřeje, prádlová vůně vyprchá. S obchodním partnerem doutníček a se šéfem na oslavu uzavřeného obchodu sklenku whisky. Bez ledu. Sundá brýle s designovými obrubami, zakloní se v pracovní kožené židli a je spokojenej sám se sebou. Taková ta seriálová idea úspěchu.

Hele a tenhle Ben Gorham… má takové všechny vůně? Protože tohle je excelentní hustá marmeláda z lesního ovoce, sladkého, zralého, mňam, s příměsí nejlehčího oudu, naprosto nelékárenského, ba až jaksi čistého. A protože lidové moudro praví, nechť nechválím dne před večerem a pravdu dí, přichází večer, který se rychle přehoupne do nejtemnější noci, lesní ovoce velmi rychle dozraje do černých odstínů, je těžké, měkké, hořkne na jazyku, máte ho plné ruce a svět se s vámi zatočí a stisknete ruce v pěst a rozmačkáte ho a temně rudá šťáva vám protéká mezi křečovitě zaťatými prsty, jak se s vámi točí celý svět ve tmě… ve tmě z oudu těžknoucího jako zatažený závěs opony, když skončila derniéra, zhasly světla a scéna potemněla a možná jediný opuštěný herec, kterému skončilo angažmá, sedí na stoličce v koženém plášti, svém kostýmu, ozářen proužkem mlhavého měsíčního světla, v němž je vidět akorát zvířené nánosy prachu s vůní suchého šafránu a na zemi kaluž z rozlité lahve rumu, kterou křečovité ruce upustily… Uvolní ruce a pohlédne na své černorudofialové dlaně, ze kterých pomalu odkapávají poslední zbytky tekutiny a cítí hořkost konce jedné kapitoly a možná i celé knihy, protože tu není, kdo by jeho životní hru psal dál…