Úvodní intenzita hořkosladkého pomerančového květu zjemní a rozpustí se ve vanilce zpočátku nesladké, okořeněné pikantním prachovým šafránem. Po pomerančovém květu není záhy ani památky, zato vanilka lehce sládne ambrou a šafrán je pomalu nahrazován suchým guajakovým dřevem s vůní starého papíru, podbarveným jemným neživočišným oudem. I přes orientální složení se nejedná o žádnou pecku, vůně je spíš jemnější. Tím mi trochu připomíná značku Ormonde Jayne nebo Musc Ensensé od Aedes, zatímco vůní samotnou se částečně blíží Memoirs of a Trespasser (Imaginary Authors).

Svěží bílé pižmo, jako italské sprcháče. Křišťálově čistá vůně těla po sprše, je úplně cítit ty jemné chloupky. Dokonce i ručník je akorát vytáhnutý ze skříně. Tvoje druhá kůže, jejíž nejlepší atributy někdo nenápadně zdůraznil sladkoslaně mléčně květinovými podtóny. Bez otravných citrusů, bez zjevné umělosti, i když je to moderní syntetická kompozice, posazená na univerzální měkce dřevitý základ. Podvědomě atraktivní, příjemně každodenní, intimní crowd-pleaser.

*Proč?!?* Proč tam proboha nacpali to kadidlo? Nebýt jeho "protivné" (objektivně ne, ale v mém momentálním duševním rozpoložení velmi) kouřové štiplavosti, byl by to nádherný, ba až geniální sladce ambrovo pižmový kosatec (ne ten mrkvový, máslový nebo zemitý, ale ten pudrový) a jasný tužebník. Kadidlo sice časem polevuje a kolem povlává ta idealizovaná krása, ale víc u kůže je znatelné poměrně jasně. Možná to tlumí přílišnou sladkost a vlezlost? Možná je to dráždidlo, které mě provokuje a dělá tu vůni zajímavou a podněcuje touhu se do ní ponořit a objevovat všechny její stránky? Hrozně mě to štve a cítím se rozpolcená! :D