Oroseny haj cyprisu s prusvitnym kadidlem

pejsek a kočička vařili dort a vylezlo z toho něco nebývale umělého a přeplácaného

Hořkosladce ovocný zralý grep a svěží rebarbora přímo ze zahrádky vytváří celkem kontrastní kombinaci pro bylinně aromatickou levanduli a jedlový balzám s jasně zeleným jehličím a šťavnatým vetiverem. To bude asi ono - obvykle suché a strohé dřevitě aromatické složky tu působí živě, jsou plné mízy a zářivých barev, posazené na měkce hřejivém kašmírovém polštáři. Co může působit nesourodě je ve výsledku netradiční a zajímavé.

Felanilla je vanilková kočka, která se líně protáhne v ambrovém teple poledního slunce, odpočívající na vyhřátém parapetu ze suchého dřeva. Za otevřeným oknem je na poli kupka sena a vítr občas zavane jeho vůni smísenou s prachem suché hlíny až dovnitř. Felanilla je vanilková kočka, která seskočí z parapetu a na slámovou ošatku se zralými banány převrhne krabičku se sušeným šafránem. Čas plyne pomalu a vůně sena a hlíny přechází do vůně pačuli s labdanem. Felanilla je vanilková kočka, která se schoulí na klíně a přede a vám je v její přítomnosti příjemně a klidně. Jako v líném odpoleni s vůní vanilky, sena a šafránu, do kterého vstoupí krásný suchý kosatcový pudr, na jehož návštěvu jste celou dobu čekali. Dal si na čas, ale to odpoledne je najednou ještě hezčí. Stojí za to se kochat Felanillou.

šumivý šampus, jedna růžička a jedna poněkud umělá jahůdka

Mám vážnou obavu, že tohle se na mně míjí účinkem. Dužnatý, skoro zdřevnatělý stonek – ne – spíš stvol, který někdo drtí a vymačkává z něj tekutinu. Ale ne zelenou dužinu, spíš jen vodu. Jako pokoušet se rozžvýkat postarší kedlubnu. Vyniká větvičník říznutý galbanem, je to takové zeleně drsné až skoro suché a zdřevnatělé. Za delší dobu se objeví neurčité zelenožluté květiny, něco na způsob narcisek, ale bude to něco jiného. Přiměřeně uhlazenou ji nacházím až ráno.

Benzoin... Sytý, hustý, kouřový benzoin promíchaný s medem, zlatavý, balzamický a nasládlý. Je to opravdu hutná, hřejivá vůně, taková "líně plynoucí". Někomu se takhle předimenzovaný benzoin, jehož vanilková strana ustoupila pálenému balzámu, může zdát už moc, odlehčuje ho jen nepatrný poprašek černého pepře lehký jako vánek. Dřevitý základ je suchý a nasládlý, složení uvádí dřevo tanaka, ale já myslím, že ani pro santal - povedený santal - bychom nemuseli chodit daleko.

Růže pojmenovaná po tureckém městě je bobulově ovocná, teple dřevitá a kořenitě pikantní, viděla bych to na směs suchého koriandru s ještě něčím aromatickým, ale díky vlahé růži to nijak nedrhne. Od počátku nemá růže hlavní slovo, ale je spíš rovnocenným partnerem ostatním složkám, což je dobře, protože její ovocná jiskřivost je výrazně tlumená, resp. taková zastřená sladce kouřovým oparem. Lehká živočišnost je příjemná, oud je velmi mírumilovný, téměř bych nepoznala, že tam je, a to ho povětšinou špatně snáším. Po úplném rozvonění se zemitost mísí s medovou sladkostí a růže mírně ustoupí a tematicky připomene lukumovou cukrovinku (ale gurmánka se z Isparty opravdu nestane :) )

Jednoduchá zakouřená sladce balzamická ambra říznutá nějakou tou iso molekulou. S časem ubývá kouřovosti a taje do krémového benzoinu. Ta suchá kouřovost je příjemná, není to přeslazené nebo příliš hutné. Hezké, na tom není moc co zkazit, ale netuším, proč bych ji měla upřednostnit před 150 jinými ambrami.