Zpočátku je patrná mírná krémová tuberóza, ale brzo se ztratí. K tomu levně drhnoucí cypřiš, díky kterému není poměrně sladká (moderní syntetika) vůně přeslazená. Objevuje se slanost, která přechází z jemného tónu do dost intenzivní slanosti, zjevně aktuální trend. Evokuje lehký nádech písečné pláže, slunce zahřívající tělo natřené tělovým olejem monoi z Yves Rocher nechává vyniknout krystalkům soli na pokožce. Cypřiše obklopují pláž v pozdním odpoledni, kůže doposud absentuje. Nakonec se po úplném rozvonění vůně o něco víc uhladí a vytvoří efekt hrubšího zlatého prachu na něčem měkce hřejivém, co má kůži zřejmě simulovat. Intenzita značná...

Gurmánka negurmánka, protože plná zakouřenébo černého dřeva wenge a doutnajících balzámů. Krásné a temné, výborně se to doplňuje s jinak dost sladkými gurmánskými složkami v podobě zimní limitky latté z tmavě pražené kávy s nepřeslazeným karamelem, nahrubo namletými praženými oříšky, s nádechem lékořice a kapkou medově dřevitého karibského rumu. Dohromady velmi povedené, vyloženě zimní. Starší formulace je fakt síla a držák.

zázvor, kadidlo, dřevo

hořký nesladký „uzený“ čaj. nevím, jestli něco takového existuje, ale opravdu mi připadne, jak by někdo ty čajové lístky prve vyudil a pak je louhoval. není to žádný slabý nasvěžlý čajíček na léto, ale pořádný „magorák“. /// Kdysi jsem v ní cítila krystalky mořské soli, trochu to připomínalo Figue Amere (Miller Harris) a bylo to úžasné. Ale kdeže loňské sněhy jsou.. Hodně dlouho odstátý, vychladlý černý čaj, který jsme nepřisladili, ale kdovíproč přisolili, nahořklé citrusy, kvanta uzeného kouře prodchnou všechno, drhne zelenodřevitý vetiver a za tím kouřem se schovává i nějaká ta kůže... Za delší dobu zjemní, už máme jen silný černý čaj (znáte Ruskou karavanu?) s citronem, dokonce i trochu oslazený, očouzené dřevo, hořkodivné zbytky uzenosti - jako by ty čajové lístky někdo nejprve vyudil a teprve pak zalil horkou vodou a louhoval - a rozsypanou solničku. Spíš pro pány než unisex.

ach…! :) to je taková krása! sladká, hutná těžká, táhlá, gurmánská, medová, alkoholová, hnědozlatavá, luxusní, lahodná, delikátní… jako hustá hmota pomalu se přelévající z láhve do sklenice. a strašně toužím ochtnat ten koňak.. (kávu naštěstí necítit) --- tak PROČ na mně přestala jít do rumova/gurmánska/kožena/pánska a změnila se v gumový medvídky??!! :(

růžový lukum v tenoučké vrstvě lahodné mléčné čokolády, co se rozplývá na jazyku, kolem jsou rozházené čerstvě natrhané růžové okvětní plátky a opodál ještě kvete růžový keř a slabý vánek sem občas zavane vůni květů plných pylu. hezoučká vůně, je sladká ale není příliš gurmánská. moc pěkně zpracovaná růže s teplým pižmem a vanilkou.

Mydlovy ylang

Banány v čokoládě bez čokolády. Banánový ylang je jakoby pěnový, poprášený ovocným pudrem a osvěžený aldehydy jako po sprše. Usadí se na ovocném dřevě oslazeném krémově vanilkovým benzoinem. Takový hravý ylang, bezstarostný, čistý. Podobnost s Ilang Ivohibe tam naopak vnímám, ale tohle se hodně ohladilo a změkčilo a zabalilo do sladkostí. Mohly by to být pěnové bonbóny. Nebo voňavé tělové soufflé. Svět je v pastelových odstínech žluté a existují jenom dobré a hezké věci.

Fíkovka. Je mi jasné, že touto informací nikoho neoslním, ale ona je to taková jiná fíkovka, protože nesladká a ne tak letně vesele optimistická jako jiné. Dřevitě tlumená a hlavně trochu slaná. Pierre dělá pěkné slané tóny ve vůních, třeba v Harmatan Noir (v Bois Naufragé se ovšem víc krotil)… Protože už jsem k tomu leccos stačila načíst, jsem ovlivněna onou fotografií, která byla údajně inspirací, a s klidem si představuju to naplavené dřevo na pláži, které občas opláchne vlnka slané vody. Kolem to šumí a občas se ozvou racci a támhleta žena přetáhne přes hlavu lněnou tuniku a jde domů, protože už se stmívá a začíná být chladno. A spolu s ní odchází fíková vůně rozehřátého těla zkrápěného sprškami z vln. Bois Naufragé je nápaditá, jemná, přesto zřetelná, nesladká vůně podvečerního posezení u moře.

verze Absolu de parfum: Koncentrovanější verze 1697, pojmenované po roce, kdy francouzský král Ludvík XIV. udělil Frapinovým šlechtický titul. Vůně je hustá, tradičně připmínající kvalitní alkoholický nápoj a kakaovo-dřevitě sladká. Rum opravdu dlouho skladovaný v dřevěném sudu stačil nasáknout vůni dřeva, k tomu hořké kakao smíchané s příjemně sladkou vanilkou. Prohřáté teplým kořením, hlavně skořice, s podtóny sušených švestek, meruněk a třešní, doplněné ještě pryskyřičnatou nasládlostí ambry... Ideální zahřívací vůně na zimu.

nenápadné jemné osvěžující nic s pomerančem...

kafr!!

Jak já mám tendenci všechny tyhle exkluzivky pomluvit a čím limitovanější, tím hůř (zdravím krásnou výjimku Sofii), tohle je zajímavá vůně. Teda spíš z hlediska zkoumání a pozorování vývoje, ale zajímavá. Z nějakého iracionálního důvodu začala kosatcem, dřevitým, suchým, drhnoucím, výrazným a byla bych ochotná tvrdit, že je to až Chanel, kdyby to nepostrádalo chanelovskou křehkost a naopak nedisponovalo guerlainovskou intenzitou, bohatostí a povážlivým tušením vanilky ukrývající se za oponou.. no znáte ten rozdíl. Vůbec nevím, co to jako mělo být, co to mělo připomínat. A později mě mile překvapila, vylezla z ní jemně pudrová, suchá kombinace Shalimaru a Modré hodiny ve verzi na mně vonící. Pěkné.

kousky ananasu vytažené z ledničky, bez cukru, příjemné, neulepené