tělová vanilka s nádechem jemné kůže a lahodnou šťávou z višní

jehličnatý les, slunko, dřevo, kůra jehličí a něco ovocně sladkého, čokoláda

Orientální sladká růžová marmeláda s dřevitým šafránem

"Ty už zase vzpomínáš?!?", zeptala se ho a na rtech vykouzlila mírný úsměv. Převracel v dlani cedrovou kamej s vyřezaným jemným profilem dívky. Nikdy ji neřekl, že na tom portrétu není ona. Nechtěl ji ranit, měl ji velmi rád. Nikdy jí neřekl, proč si za ženu vybral právě ji a koho mu připomínala. Nikdy se jí nesvěřil s přízračným setkáním. Byl tehdy ještě mladý, plný síly a pracoval v lese. Byla to těžká práce. Jednou v poledne ho přemohla únava a on na mýtině usnul. Probudilo ho vískání ve vlasech. Otočil se a uviděl sličnou dívku. V jejích temně fialových očích by se nejeden mladík mohl utopit. Chtěl něco říct, ale umlčela ho a nabídla mu hrst malin. Ochutnal je. Potom ho políbila. A rozplynula se. Zmizela jako přízrak, jako sen... a možná se to nestalo, možná to byl vážně jen sen. Ještě ten večer, jako v horečce, vyřezal cedrovou kamej. Ale tvář víly se vryla více, než do toho dřeva, do jeho vzpomínek. Znovu polaskal dřevěný šperk v prstech a podíval se na svou ženu, která jí byla tak podobná. Opětovala mu jeho pohled, stále se mírně usmívajíc. Pak se odvrátila. Raději. Nikdy mu totiž neřekla ... a v očích se jí temně fialově zablesklo. Po aplikaci cítím hlavně maliny, fialku i hořkost grepu. Začátek je hodně břitký, jako šťáva z červených bobulí, ale rychle se se vůně začne zaoblovat vanilkou a cedrem, s jemným pižmem přimykat k tělu. Takhle nějak jsem si představovala, že voní Féerie. Ale Féerie je ostřejší a zelenější, takový diblík. Cashmer Wood je oblejší a ženštější. Bude to znít divně, ale je jako hrst lesní šťávy zahřátá na ženském těle.

Začátek famózní - skořice, hřebíček, kardamom a likér, krása. Ale velice záhy se vše vytrácí a rozpadá do slaného cedropižma, ze kterého vystupuje při větším nástřiku slaný vetiver. Jenom takové slabé závany. Musím se silou vůle soustředit na ten vetiver, protože potom mi vůně při dobré vůli připomíná vlhký písek na mořském pobřeží. Když ztratím vizualizaci vlhkého slaného písku, tak je tam (nemůžu si fakt pomoct) jenom slaný ejakulát :-). Nejsem si jistá, zda právě toto měl být ten symbol rozbořeného snu.

nebavila mě

...moc pohodlná

ozónová cukrová vata

mandlové mléko snídané u oceánu

Vůně je inspirována více než padesátiletou historií tenisových legend. Oslavuje profesionální tenisový turnaj mužů Monte Carlo Rolex Masters, který se pořádá již od roku 1897. Svůdná čerstvost riviéry byla prý přeložena do moderní fougere-jantarově-ovocné kompozice tohoto parfému. Úplně to vidím. Jsem chlap. Ležím na lehátku u bazénu, v ruce mám ovocný koktejl. Doutník jsem odložil vedle na opěradlo. Nemám na něj chuť, je fakt děsně horko. Klobouk mám stažený hluboko do očí. To, aby mi slunce nesvítilo na ksicht. Když se spálím, vypadám jak vařený rak. No a taky proto, že se z pod jeho krempy dají nenápadně pozorovat zajíčci. Vybírám si, kterého večer v klubu ulovím. :) Tenis nehraju, v hotelu v Monte Carlu jsem nikdy nebydlela, koktejly nepiju a zajíčky nelovím, takže můj popis je jednodušší. :) Připomíná ananasovou šťávu a perníčky. S přídavkem tabáku a pepře. Mě se líbí nejvíc sladce mandarinkový úvod, potom už se prosadí pepř a ten mě ve vůních dost často obtěžuje. Nekomplikovaná vůně pro pány, kterým nevadí sladké ovocně-kořeněné vůně.

marmeláda z růžových okvětních lístků a mandarinky. jedna z mála růži, které na mě nezparchantí a splývá s kůží

Tmavé kakao v raw kvalitě oslazené třtinovým cukrem ovoněné pomerančovým květem. Zprvu káva kakao pouze lehce dochucuje, ale poté převládne, až z ní je hořká kávová sedlina s kurkumou a později má mírně nakyslou živočišnou vůni.

Violet velvet

Dnes jsem si doplnila vzdělání ke kosatcovému článku s vůní Bois d`Iris. Vždycky, když zkouším vůni, najdu si složení a prozkoumávám, která složka je pro mě nejvýraznější, jak vyznívá a hledám ta správná slova, jak ji popsat. Tentokrát jsem si řekla, že se na složení nepodívám a pokusím se složky rozpoznat. Sama jsem byla zvědavá, jak to dopadne. Vydala jsem se tedy do polí na vycházku s naší dalmatinkou v doprovodu "kosatcového dřívka". Co vás budu napínat, podařilo se mi to tak napůl. První dojem - vůně rozhodně patři do mé oblíbené první kategorie lahodných kosatců, a kosatec v ní je nasládle dřevitý. Že cítím kosatec v úvodu je jasné, má malinko mrkvový tón, který se časem vytrácí. První složku jsem trefila. Jak by ne, je v názvu :) . Stejně jako dřevo. To jsem tipovala na cedr v kombinaci se stopou hořkosti vetiveru - uváděný je vetiver a naplavené dříví, no budiž. Napadlo mě i nějaké koření, jako muškátový oříšek a pepř. Pepřové lechtání v nose jsem po tak půl hodině přehodnotila na kadidlo a nespletla jsem se. Dlužno říct, že na správnou stopu mě přivedl dým z ohýnku bezdomovce, který bydlí v místním bývalém kravíně :) . Kytky tam nemám. A pokud, tak mě napadla jen kapička jasmínu - hmm koukám, že tam není. Nejhůř jsem dopadla s tou sladkou složkou. Váhala jsem mezi tonkou a vanilkou. Nakonec jsem se přiklonila k tonce, protože samotná vanilka není sladká, zatímco tonka ano. Ambra mě nenapadla, holt, kolem žádné velryby jsem neprocházela, ty v Lovčičkách nemáme :D . Takže tu sladkost dělá ambra v kombinaci s cukrem a vanilkou. A cukr je práškový, spolu s kadidlem poletují vzduchem, aby polechtaly chřípí v nose. Jo a pro kosatec už na konci místo není.

citronová tráva, bergamot, elemi

gejzír vůní, "medová - pylová" kolínská

Určitě jste to zažili. Při prvním přičichnutí jste odfrkli jako kůň a pak nevěřícně voněli k zápěstí znovu a znovu a stále jste nemohli pochopit, proč by krucinál chtěl někdo takhle vonět? Comme des Garçons - Eau de Parfum (Comme des Garçons) Složení: hřebíček, med, kardamom, muškátový oříšek, růže, santalové dřevo, černý pepř, styrax, kadidlo, cedr, skořice, cist ladonosný. "Výpravo pozor! V pořadí: náčelník Koření Nový. Zde! List Bobkový..." "Zde!" "...Pepř Mletý..." "Zde!" "...na můj povel, vzdálenost jednoho směrníka, šikmo za krajníky, usilovným slavnostním pochodem směr..." "POČKAT! Náčelníku, ty jsi zapomněl na nás. A já se tak těšil!" "Hřebíčku, proboha, co tady děláš?" "Nooo, víííš, my jsme si tady se Skořicí říkali..." prosebný pohled "No tak dobře, zařaďte se. Výpravo pozor! V pořadí: náčelník Koření Nový. Zde! List Bobkový..." "Zde!" "...Pepř Mletý..." "Zde!" "...Hřebíček..." "Zde!" "...Skořice..." "Zde!" "...Kardamom!?! Med!?!!! ..." "VŠICHNI ZDE!" "...No nazdar!..." "ZDAR!!!" "...Na můj povel, vzdálenost jednoho směrníka, šikmo za krajníky, usilovným slavnostním pochodem směr houbová omáčka! Hajdy. VPŘED!" Koření do houbovky. Jalovec, bobkáč a pepř povařený (klidně i s cibulí a houbama) ve vodě. Na začátku z toho vykoukne hřebíček. Pak to medem trošku zesládne a vystrčí růžek skořice, potom kardamom. O pryskyřicích si nechám zdát, ty tam nemám.

netuším, jak to udělali, ale z aldehydů, kadidla, muškátového oříšku a neidentifikovatelných kytek a jakési nasládlosti poskládali rtuť. takto musí vonět rtuť! a líbí se mi

Přeslazené pačuli s růží a kořením. Sladká těžká vůně

citrusy, květiny, šelak a hodně pačuli - prve voní jako náplast na puchýře, potom se promění na plesnivý citron. svědčí ji horko a sucho, potom květiny tančí břišní tance :)

Popis z oficiálních stránek: „Costarela evokuje jedinečný pocit svobody, který člověk může zažít jen při obdivování nekonečnosti otevřeného moře. Parfém, který zachycuje mořský středomořský vánek a slanou dřevitou vůni starých člunů na písku.“ poměrně přesně vystihuje první dojem z přivonění. Slanost je zde zjemněna čajovou nasládlostí bergamotu s ambrou. V pozadí se drží sluncem prohřáté dřevo a písek. Jenže po pár minutách na mé kůži si dřevo bere prim, trouchniví a nejspíš kombinací s šafránem mi připomíná oud (ztrouchnivělé dřevo u nás za domem, určené ke spálení, nebo dřevěnou skříň s čistidly). Přitom u rozprašováčku stále vnímám dřevo jen jako podkres, jako kulisu ke svěžímu mořskému vánku.

boží - kopřivy, citron a bílá čokoláda a překrásný flakón

holčičí bílokvětinová syntetická vůně s ovocem, flakon "do sérky" k zelenému :)

vlezlý tabák

Cuir = kůže. A Beluga je co? Zní mi to nějak povědomě. Jako Husákovo dítě jsem měla ve škole povinně ruštinu. Že by odkaz na ruské bohatýry a jejich bílé koně? To se mi moc nezdá. Vůně je krotká, neanimální. Tož googlím. Běluha je bílá velryba a její jméno v názvu „odkazuje na hladký a jemný vzhled“ protože prý Olivier Polge chtěl vystihnout bílou kůži. Údajně obsahuje pouze 15 složek. To co cítím já, se dá shrnout jednoduše – jako bych si přivoněla ke své kůži umyté krémovým vanilkovým sprcháčem. Tahle oblá vanilka ale není nudná a to díky jemné kůži, suchým květům slaměnky a ambrovému poprašku. Nikdy jsem nevěřila, že to někdy řeknu, kůži ve vůních nesnáším zrovna dobře, ale tady bych jí uvítala více. Do prostoru se Cuir Beluga zrovna nedere a výdrž - posuzuju ze vzorku - je slabší. Tedy rozhodně slabší než Jicky, kterou mám na druhé ruce, abych obě vanilky porovnala.