Shalimar č.p. + Coromandel EdP + přidat na volume asi tak o 20 čárek = Le Lion de Chanel. Pryskyřičně kožená nádhera se sílou lva. Vyznívá na mně trochu více pánsky než bych chtěla, ale i tak od ní nemůžu odtrhnout nos. Neobvyklý Chanel. Nevědět, o co jde, tipovala bych nějakou hodně drahou arabskou vůni..

Největší zklamání! Přece jde o značku, která má být vzhledem ke svému příběhu naprosto výjimečná a odpovídá tomu i cena. Řídká květinová voda. Rajská zahrada? Leda za předpokladu, že si ji představujete jako velmi slabě vonící směs jasmínu, magnolie a vody z potoka. Nemám co dodat.

Souhlasím s wendulkou, že oud je tady podobného typu jako v The Night. A že růže je perleťová, Je to nádherná orientální kompozice oudu a růže, kdy obvyklé koření je nahrazeno mecohvě zemitými tóny v závěru a ta růže jako by vyrostla na prosluněné pasece uprostřed hlubokého a temného lesa.

Jako arabský mukhallath – směs bylin, šafránu a dřev s výrazným cedrem a santalem. Kouřové dřevo.

Fialkový pudr a kosatec osvěžený citronem a galbanem. Ledově chladivá pudrová vůně, elegantní, trochu odtažitá. Vidím ji jako dámskou.

Letní zahradní párty. Šampaňské s jahodami už je připravené a slunečným dnem se nese vůně čerstvě posečeného zeleného trávníku. Někdo s tou sekačkou zajel až do záhonu s růžemi a přibral i pár trnitých stonků, světle růžové okvětní plátky teď leží rozsekané spolu s kousky trávy okolo chodníku. Mladá dívka v lehkých žlutých šatech je bosou nohou odhrnuje z cesty a nese mísu ledově vychlazeného melounu. Naprosto živá představa. Ta vůně mě přenesla v čase i prostoru někam doprostřed léta a vyvolala pocit bezstarostnosti a pohody. Aromaterapie pro temné zimní dny a proti jarní únavě.

Takto si představuji vůni Londýna někdy v 19. století. Počet obyvatel prudce stoupá, buduje se železnice, industriální čtvrti zahalují okraje města do šedavého kouře. Je zapotřebí nová kanalizace, protože Temže už nedokáže vstřebávat všechen odpad do ní vypouštěný. Stěhuje se sem pestrá směsice národů z kolonií a přivážejí nové vůně, barvy, zvyky. Cholera pustoší obyvatele, okolo lazaretů se vznáší pach smrti, pro útěchu se chodí do chladného přítmí kostelů.. Tohle všechno cítím v London. Zvláštní směs orientálního koření, kouře, labdana, kůže a živočišna. Není to děsivé ani depresivní, je to - autentické. Jako život. Vůně, kterou na jednu stranu obdivuji, nosit bych ji ale nemohla.

Velké a krásně zralé černé třešně v nepřeslazeném kompotu, do kterého někdo přidal pro lepší chuť spoustu amaretta. Třešně a mandle. Mandle výrazné, vůně amaretta postupně zjemní a přejde v mandlový marcipán. Růžová esence spolu s jasmínem posouvají vůni opojnějším směrem, než by to dokázaly třešně samotné. A balzamický základ vytváří hřejivě sametový dojezd. Trochu jsem se bála, aby dvojsmyslný název a provokativně rudý flakon nebyly jen reklamním tahákem a nepřebíjely vůni samotnou. Postavit vůni této cenové kategorie na třešni a nesklouznout k bezduché ovocence, považuji za dost riskantní. Vyšlo to. Lost Cherry bude hit a zaslouží si to.

Svěží champaka a výrazně zelený tón, který mi připomíná stonky tulipánů. K tomu decentní dřevitý oud. Po rozvonění velmi zjednodušeně: něco mezi La Tulipe a Melkmeisje. Projekce spíš střední, výdrž na pokožce mnohahodinová. Vůně působí velmi přírodně, kvalita mě příjemně překvapila.

Něžná vůně fialkových bonbónů a rtěnky. Má v sobě fialky z Insolence a zároveň maliny a pačuli z White Rose de Alix. Fialky jsou sladké, malinová šťáva osvěžující, heliotrop dodává pudrový obláček. Nositelka bude do okolí vysílat jednoznačné poselství: "Hýčkejte mě" :)

Sytá vůně růže (skoro soliflor) s průrazností růžového esenciálního oleje. Osvěžená svíravou zelení pelargonie a cedrovým dřevem. Působí na mě jako velkokvětá rudá růže se silným stonkem, vytržená ze záhonu i s kořeny a odhozená do trávy. A je škoda toho velkolepého květu, že už bude vadnout..má v sobě krásu a smutek zároveň.

Tohle přece znám.. Ano, Delina (Parfums de Marly). Vše, co jsem napsala o Delině, platí pro Lust in Paradis s tím malým rozdílem, že se dotyčná dívka odebrala na prázdniny na Azurové pobřeží a růže nechala doma na zahradě. Radostně letní vůně vyvolávající pocit mořského vánku ve vlasech. Liči je zde trochu výraznější než v Delina, stejně tak pivoňky. Stále se jedná o vůni spíše květinovou než ovocnou, s příjemně dřevitým základem. Vnímám společnou linku i s Fleur Narcotique. A mám dojem, že Quentin Bisch si jak v Delina, tak ve Fleur Narcotique s danými složkami pohrál lépe než Louise Turner v Lust In Paradise. Protože i když se mi Lust In Pardise vlastně líbí, přijde mi chvílemi až moc líbivá..chybí mi něco, co by lehce provokovalo a dráždilo. Prostě Delina u mě vede.

Voní jako horká medovina, do které napadaly květy jasmínu. Tečka.

Nádherně intenzivní vůně neroli a sladce omamných pomerančových květů, se sametově ovocným tónem vonokvětky a pižmovým základem. Něco jako Neroli Portofino, ale s větší výdrží a celkově uhlazenější, elegantnější.

Po Lost Cherry přichází značka Tom Ford s další vůní, která se s velkou pravděpodobností stane hitem. Je líbivá, moderní a bude se lehce nosit. Zároveň je z ní cítit kvalita. Když se k tomu připočte kvalita složek a velmi dobrá výdrž, tak je to za mě recept na "davovku". Nemyslím to nijak hanlivě, naopak. Začátek bych zjednodušeně popsala jako "citrusové dropsy v kostele". Sladké citrusy v kombinaci s tolu balzámem, který přidává "kostelní" nádech se mi moc líbí, je to svěží a zároveň trochu fordovsky temné. Pak přichází ledové krystalky aldehydů, které vůni přidávají kovový šmrnc. Není jich moc, lesklý kov se jen mihne a lehce vůni ochladí. A nakonec přichází prachově nadýchaný vanilkový dojezd, kdy se vůně přehoupne v ryze dámskou záležitost. Není to nic přehnaně rafinovaného a sofistikovaného, ale za mě má tahle vůně šmrnc a spoustu pozitivní energie. Příjemně překvapila.