Poctivá chypré jako ze starých časů, kdy se ještě ve vůních používal větvičník. Podobný styl jako Paloma Picasso, Eau du Soir. Tohle se už dnes mezi novými vůněmi hned tak nevidí.

Nesladká vanilka s benzoinem, osvěžená zázvorem. Cítím i lehce "kostelní" myrhu, která není uvedena ve složení. Balzamická vanilková vůně s nevídanou výdrží. Odkaz na historické hliněné město v arménské pláni - ano, v této absolutně nesladké podobě je to výstižné. Zároveň velmi dobře nositelné. Po dlouhé době vůně od Nishane, která mě opravdu zaujala.

Zatuchlé sklepní pačuli s oudem a kůží a se vzdálenou, velmi vzdálenou vzpomínkou na Mitsouko (broskev a větvičník). Hodně hardcore začátek vyvolávající ve mě představu podzemní kobky, ve které z rakví o půlnoci vylézají upíři. Pardon. Ono se to asi někomu může líbit, ale když já jsem spíš na kytky.. Asi za hodinu vůně výrazně zkrotla a vystoupily aldehydy (kde se do té doby skrývaly, to opravdu nevím) a vůně se nenápadně posunula do poměrně příjemné, ale nijak výjimečné kožené chypré. Výdrž i projekce nic moc na to, že jde o extrait.

Anvers je sice oficiálně pánská, ale vidím ji rozhodně jako unisex. Svrchní tóny klasické kolínské (citrusy, bylinky) jsou oslazeny trochou medu, jako dominantní složku cítím příjemně nahořklou guavu se semišovým základem. Netuctová svěží vůně.

Narozdíl od Anvers bez čísla je tato "dvojka" poměrně sladká. Bergamot na začátku rychle mizí a leké květinové tóny vystřídá vanilka a tonka, s ambrovým základem. Sladší pánská nebo lehce sladká dámská vůně s vanilkou. Opět unisex.

Značka Roja si se mnou pěkně zahrává. Po zkoušení výrazně orientálních vůní Qatar a United Arab Emirates jsem čekala něco, co zařadím mezi tyto dvě jmenované..prostě oud a růže, jak je z nám z arabských vůní, lehce přizpůsobené evropským nosíkům, ale pořád orient. Přece když se něco jmenuje Aoud, mluví to za vše. Dostalo se mi velmi elegantní a až aristokraticky působící vůně, která mi arabská nepřipadá ani trochu. Oud je zde vycizelovaný a vyleštěný, zbavený všech zrnek prachu a zápachu, načančaný na stříbrný podnos, aby hezky vypadal a nikoho neurazil. Ztrácí se v záplavě májových růží, které sladce dominují a oud nechávají decentně v pozadí. Špetka šafránu (jen tak trochu, aby se neřeklo), dodává ozvěnu exotických dálek - asi tak, jako když si večer u krbu dobře situovaná dáma v pohodlí čte cestopis pojednávající o výstředně nebezpečné cestě na východ a popíjí u toho čaj. Dokonale ucelená, nepříliš těžká, trochu odtažitá. Krásná, ale není pro mě.

Nesladké a lehké tóny bílých květin, trochu chladné a odtažité, jako měsíční svit. Postupně zkrémovatí a zvláční kosatcovým máslem, s popraškem jemného kosatcového pudru.

Neindolický sytý jasmín spolu se santalem připomínajícím zapálené tyčinky v indickém obchůdku. A opět sladká vanilka. Sladkost je mírnější než v Balade. Líbí se mi.

Pro milovnice sladkých vůní a vanilky. Balade Tiare de Tahiti - vanilka s mandarinkou mi připomínají Dulcis in Fundo (Profumum Roma), květinovější variaci. Líbí se mi to. Nevím, jestli by mě vůně při větším nástřiku neotravovala, je opravdu hodně sladká. Jedle sladká.

Myslím, že inspirací pro tuto vůni musel být dezert Pavlova. Kdo ho má rád, tady si zaručeně pochutná. Je to sladké, ale ne přeslazené, nadýchané, lehoučké a požitkářské. Cukrová vata, broskve, bílý pudr. Pudrová vůně do gurmánska, zážitek z baletního vystoupení éterických tanečnic dotažený do sladké tečky.

Miluji ostrovy v indickém oceánu stejně tak ráda objevuji parfémy, které mi připomínají zážitky z cest. Bambou - ano, takto voní prales na Seychellách či Zanzibaru, těsně po období dešťů, kdy všechno kvete a divoce bují. Vůně citronové trávy a plumérií, rozkvetlých stromů ylang ylang a tropického ovoce, muškátové oříšky spadané do vlhké hlíny. Pro mě zážitkový parfém, který velmi příjemně překvapil svou kvalitou. Putuje do Tužebníku.

Od vůně s tímto názvem jsem měla veliké očekávání. Doufala jsem, že bude ztělesněním mého velkého snu: přesunout se na nějaký velmi málo obydlený ostrov, kde nikdy není zima a oděna do skuně z banánových listů tam dožít do konce svých dnů. A vlastně bych ani neměla být zklamaná. Protože Beach Hut na mně voní přesně jako starý dřevěný domek s omšelou barvou, ošlehaný slaným mořským vzduchem. Svému názvu tedy vůně dostála na 100%. Jen jsem čekala i trochu přívětivého tropického povětří a vůni sluncem rozehřáté pokožky. Takže: Vcházím na vrzající terasu dřevěhého domečku s rozpadlou střechou. Cítím trpce dřevitou vůni proutěného nábytku, který na větru a dešti nabyl stříbřitou barvu. Moře je blízko, příboj mě skrápí sprškou slané vody s kousky chaluh. Kdysi to muselo být krásné místo. Kdysi. Nostalgická a trochu smutná letní vůně..

Medové orgie včelí královny. Hodokvas se sladkám nektarem zajídaným mateří kašičkou, podáváno v kalíšcích z vosku. Dřevěné rámky z úlu i s kousky propolisu a pylové kuličky na nožkách včel. Je to tam všechno. Výstižnější název pro vůni asi neznám.

Meruňky se sladkým mléčným krémem a medem. Světlý semiš a pudr. Hodně ženská a jemně vyznívající vůně - tu jemnost nemyslím ohledně výdrže nebo projekce, ale vyzněním. Něha.

Při prvním zkoušení mě nezaujala, ovocná květinovka sice příjená, ale nijak originální. Pak jsem jí ale věnovala více času rozvonět se a musím říct, že má něco do sebe. Hruška v kombinaci s nahořklým grepem, k tomu zelené konvalinky a jasmín. Vlastně spíš naopak. Konvalinky s jasmínem jsou dominantní a ovoce je jen podbarvuje. Je daleko rafinovanější, než jsem si myslela na začátku. A oceňuji její sytost a výdrž.