Panthea - bohyně? Ano, ale vystupující v pohádce Anděl páně. Protože tato vůně je jako naducané bílé obláčky na modré obloze. Čistá, vzdušná, čajově kosatcová. Působí luxusně a draze, výdrž hodnotím pro tento typ vůně jako nadprůměrnou.

Svěží a lehká podoba kosatce. S trochou mandarinky a fialkového pudru, ale pořád je to hlavně kosatec. S mléčným santalem a bílým pižmem působí obláčkově a nadýchaně. Neobtěžující vůně pro chvíle relaxu a pohody, která dobře drží a jde i hezky do prostoru.

Růžové lístky vařené pomalu v kotlíku s rozmačkanými malinami, okořeněné špetkou vanilky a kadidla, na závěr přidáno trochu pryskyřice a nazlátlého koňaku. Čarovný nápoj je hotový. Po jeho ochutnání vidíte svět jako růžovými brýlemi, ne nadarmo se říká, že vůně růže je na srdce.

Skok do dortu, po hlavě a přímo do růžové polevy, zabořit se až do sladkokyselé marmeládové náplně. Počáteční sladkost mi připomněla cukrovou vatu z BR 540, pak se přidaly příjemně nakyslé kdoule a vše završil opojný jasmín s pačuliovým základem. Ve druhé fázi se vůně typově přiklonila k Delina (Parfums de Marly) - na chvíli, než se jasmín propracoval k hlavnímu slovu. A i když mě ta dávka cukru na začátku trochu vyděsila, nakonec je to moc příjemná bílokvětinovka sladká tak akorát a hezky proměnlivá.

Pichlavá tmavě rudá růže - to bylo první, co mě napadlo. Tmavá růže s mohutným stonkem a spoustou trnů. Tu pichlavou pikantnost jí dodávají zrníčka červeného a černého pepře. A hned v závěsu za ní pačuli. Pačuli s nádechem vysokoprocentní hořké čokolády. Źádná sklepní plíseň, jen vlhká čerstvá hlína - a čokoláda. Zelený, lehounce trpký fík vůni trochu odlehčuje a cedrový základ ji posouvá směrem k unisex. Absolutně nesladká, velkolepá a trochu dekadentní vůně. Skvěle se hodí do řady Les Absolus d´Orient a flakon barvy potemnělého nebe ji vystihuje. Vybavila se mi Lumiere Noire od MFK - v hustší a temnější podobě. A pačuli s nádechem čokolády nemá chybu. Pro mě osobně bohuže nenositelná záležitost, ale má můj obdiv.

Africká noc. Stánek s kořením na tržnici v Maroku, horký vítr z pouště, suchá tráva a kouř z ohniště. Meditativní vůně.

Název je opravdu děsný.. ale vůně za to nemůže. A protože miluji Quand Vient La Pluie (a tohle má být údajně reinkarnace QVLP), byla jsem hodně zvědavá. Ano, Place Rouge opravdu vychází z QVLP. Rozhodně to ale nené stejná vůně. Od prvního okamžiku v ní nastoupí velmi intenzivní heliotrop, který v QVLP dostává slovo až po chvíli. Vůně je mnohem sladší, mandlově sladká. Kdysi dávno jsem zkoušela QVLP ve verzi č.p., moje čichová vzpomínka už vybledla - vzpomínám si ale, že mi vůně přišla mírně sladší a kulatější než verze EdP. Place Rouge jako by navazovala spíše na verzi č.p. než na EdP a ještě k tomu přidala pár stupňů na sladkosti. A pod tou heliotropovou sladkostí se schovává QVLP - tak jak vůni důvěrně znám. Jemně zelená rozmarýnem, něžně pudrová fialkami. Je to krásné. Opravdu škoda, že není k dostání - pod nějakým důstojnějším názvem a ve flakonu bez obrázku Rudého náměstí... ach jo :)

Kdybych nevěděla, o jaký vzorek jde, tak v první chvíli vsadím na Amour de Palazzo. Velmi podobný koženě labdanový začátek a pocit kvality vůně, která se bude hodně měnit. A taky že ano. Po chvíli už je to klasická chypre s větvičníkem a pačuli, ozvláštněná něčím příjemně nahořkle kyselkavým - kumquat? Tato značka klame tělem. V moderně pojatých a minimalisticky působících flakonech se skrývá klasika. Dost dobré!

Nejméně kontroverzní ze zkoušené čtveřice. Květiny ve stylu Russian Adam - dost podobný směr jako Walimah nebo Koh-I-Noor. Květinové tóny s výrazným nádechem živočišna. Tohle mi vždycky připomene stonky řezaných květin, které byly příliš dlouho ve váze a vodu nikdo neměnil. V základu pryskyřice, jehličí a mech jako ve všech vůních značky. Takže i když je ve složení uvedeno tiaré, rozhodně nejde o tropickou "opalovací" vůni. Tohle tiaré vykvetlo u Bajkalskéh jezera, obklopené borovicemi a potem lovců kožešin. Po rozložení změna -výraznější meruňky a kosatcový kořen. Není to špatné, ale Walimah je o třídu výš.

Velmi příjemná zelená a svěží vůně bambusu, grepfruitu a máty. Kdo chce nesladké letní osvěžení s puncem kvality, tak by měl vyzkoušet.

Dříve patřilo k bontonu dobře situované pařížské ženy trávit léto na venkovském sídle. Protože kdo by chtěl v největším horku pobývat v prachu městských ulic. Bylo potřeba nadýchat se čerstvého vzduchu a zotavit se před nadcházející podzimní a zimní sezonou divadel a plesů. Vždycky jsem přemýšlela, jakou vůni asi tehdy ženy používaly na tyto cesty.. Po vyzkoušení Pois de Senteur se nemůžu zbavit dojmu, že je vytvořena speciálně jako vůně na pobyt na letním sídle. Dýchá z ní noblesa večerů trávených v nákladné toaletě někde ve společnosti, zároveň má v sobě něco mile venkovského a vzdušného. Omamný (a ani trochu zelený) hyacint spolu se svěží růží přechází do příjemně sladké vůně hrachoru, květinové tóny se spolu vesele točí v horkém letním vánku. A tu a tam probleskne tón pudru, pižmově vanilkového, jako hedvábné prádlo skryté pod šaty. Nevím, jak voněla verze parfému z roku 1927, ale ta dnešní (z fontány, dostupná i v 50ml a 100ml flakonu) v sobě nádherně snoubí nostalgii dávných časů a moderní styl dnešních vůní, při zachování vysoké kvality složek. Na čistý parfém má překvapivou projekci a výdrž na pokožce přesahuje 10 hodn. Povedla se.

Je z jedné rodiny s Love Tuberose. Stejná krémovost a sytost. A zatímco Love Tuberose je prvoplánově líbivá, nekomplikovaná a sladká, tak Portrayal má v sobě kousek dekadence. To ten tabák a taky elemi. A v jasmínu trochu živočišnosti. Bohužel tento jasmín na mně z počátku trochu gumovatí, ale to bude individuální a věřím, že se na někom umí rozvonět i bez gumové fáze. Zajímavá, ale pro mě není.

Sladce květinová, gurmánská vůně má být vzpomínkou na první lásku. Souhlasím, pokud tou první láskou byl Hypnotic Poison. Podobně sladká tuberóza a spousta mandlí. Porovnávám i s Confetto a i s tou je tady společná linka. Z Hypnotic Poison má tato vůně omamnost a průraznost, z Confetto našlehanost a hladkost. Je někde mezi těmito dvěma. Hustá, sytá, jedově omamná, sladká. Koncentrace čistý parfém.

Musc Shamal na mně voní jako No5 po arabsku. Cítím vzdušné aldehydy v kombinaci s krémovým bílým pižmem, které je trochu živočišné. ALe žádný zatuchlý pelíšek, spíš hebká kožešina dýchající teplem a životem. Jsou tu aldehydy se závanem horkého pouštního písku. Nechladí, ale hřejí. Krémově hebké přítulno se prolíná s trochou nasládlých růžových tónů. Jako by pro mě někdo vzal to, co se mi nejvíce líbí na No5, Musk Yas a Narcissus od Royal Diwan Group a smíchal z toho jednu vůni.

Cítím Soavissima bez balzamických tónů ambry, místo ní trocha citrusů. Stejné šustění hedvábné spodničky a sladký pudr. A k tomu temperové barvy, o kterých píše Týnka ve své recenzi. Běloba vymáčknutá z tuby. Hustá, krémvá. Narozdíl od Soavissima, která mě trochu dusí, tohle mi sedí.