Hvězdný prach ... snad první chladné pojetí vanilky, které jsem ve vůních poznala. Kombinace ylangu a pepře vytváří nevšední lehce větrový tón, který rezonuje skrze vanilkovou sladkost. I toho kadidla by se trocha našla, ovšem je pěkně tlumené, sotva postřehnutelný proužek dýmu, který se rozplývá do ztracena. Vůně nočního ticha, hvězdami posetého nebe, nekonečna ...

Oranžový svět … Lahodný vanilkový krém, ukrytý pod tenkou vrstvou nadýchaného piškotu, do nějž se pomalu vsakují drobné kapky mandarinkové šťávy. Lákavé pokušení s trochou zdobnosti v podobě tenkých mandlových plátků. Sladký zákusek rozjasňující pohodu podzimního dne. Svět si opět pohrává s paletou všemožných barev, ovšem oranžová, ta hřejivě oranžová, hraje prim.

V úvodu cítím svěžest bergamotu společně se zelenkavě jehličnatě nasládle citrusovou vůní pelargonie, která se na rozdíl od bergamotu prolíná do hlubších vrstev kompozice. Objevuje se omamná růže a pačuliová zemitost, do které proniká medově jantarová ambra a balzamická pryskyřice. Jemně kořenitá, nasládle květinová, ambrově pryskyřičná vůně. Jestli někdy zatoužím po vůni s ambrou, pořídím si Click Song.

Jsi se mnou od počátku času a podob máš na tisíc jsi tím, co duši dává spásu … láskou bez hranic. A tak jsi třeba vůně a krásná natolik, až srdce z toho stůně. Zahřeješ sladkým kořením a omámíš mysl dechem růže ve chvíli, kdy staneš se touhy zrozením, kdy prvně se dotkneš mojí kůže. Pak zlehka mě hladíš jako oblázek mýdlový a konejšíš hebkostí stejně tak, jak byla bys okvětní plátek růžový … jsi láskou bez hranic a dokud jsi nepoznána, pak duše nezná nic. Coco je elegantní, jemně kořeněná, květinově sladká a trošku mýdlová kráska. A pro mě je vůní podzimu.

Sladké mé bytí … Skrytá je ve stínech košatých korun stromů stará ulice i se svými malými obchůdky. Starými i novějšími. Chodník i zdi domů či skla výloh se místy blýskají zlatými odlesky slunečního svitu a otevřené květinářství láká kolemjdoucí k zastavení. I já se musím zastavit, musím vejít a nasát tu voňavou atmosféru, která mě vždy zaručeně pohladí po duši … Toaletní voda je oproti EdP vzdušnější, lehčí a květinovější. Ale i zde je troška sladkého koření a pár hoblinek luxusního mýdla. A zatímco její silnější sestru mám spojenou výhradně s podzimem, tak tuto něžnější Coco mohu nosit klidně i v horkém létě.

V podvečer léta … Do bronzova laděné teplo, které se příjemně opírá do mé kůže vonící ovocem s vanilkou. A kovové odlesky, v nichž se zrcadlí zbytky slunečních paprsků, když vzduch pomalu těžkne přicházejícím večerem. Ovocná sladkost se mísí s kořenitou zemitostí, vůně růží se nese v zajetí lehkého vánku a tam kousek dál už cítím bílé mámení jasmínu, který mi šeptá pohádku jedné letní noci …

Optimismus mládí ... šťavnaté citrusy a sladce vonící květiny, přelom jara s létem, slunečný den ... tak vnímám tuto Chanelku. Není odtažitá a chladná jako většina vůní z této rodiny. Je hravá a plná života.

Když pošimrá mě na nose prstem zlatým … Koruny stromů obalené zelení a na chodníku pod nimi zlatá prasátka, která chvíli nepostojí. Chvějí se při každém i sebemenším zavanutí jarního větříku. Ze zeleně nad hlavou zaznívá ptačí koncert a já jsem jeho vděčným posluchačem. Celý svět kvete, voní a raduje se z toho, že ho někdo tam shůry pošimral prstem zlatým. Energická květinová vůně, nasládle svěží, ležérní a radostná.

Tváře mi zrůžověly a červánků je plné nebe ještě před chvílí tu zvony zněly ještě před chvílí jsem měla tebe a potom zvony oněměly … Tváře mi zrůžověly ty usmíváš se na mě z červánků. První tóny jsou jiskřivé a zároveň šťavnaté. Sytě oranžové jako pěkně zralá mandarinka, kterou zde opravdu cítím. A pak se oranžová utlumí, přidá se pastelově růžová heboučkých okvětních plátků. Je zde světlými květy obsypaný keř růží a jsou zde i bílé kvítky jasmínu, které mi voní malinko gumově, což se mi moc líbí. Nádherná pastelová vůně květin a ovoce.

Nebe je jako černý samet a třpytí se tečkami zlatého prachu. Je bez konce a jeho tóny zbavují mé srdce strachu … Černý samet sladce voní. Někde v něm je tvoje duše a já toužím stále po ní. Coco Noir mi asociuje noční oblohu plnou hvězd. A jak mi voní? Krémová nasládlost je její podstatou. Nejprve cítím citrusy, především grep, za chvíli se však objeví lehce nahořklé kořenité aroma pelargonie, ale ani tato fáze netrvá dlouho. Čím více se vůně prohřívá, tím více sládne a stává se krémovější. Na řadu přichází nádherné nadýchané pižmo, které je trošku ovoněné vanilkou a sytou růží. Vnímám i jemné tóny do hladka opracovaného dřeva a tenoučký proužek dýmu z vonné tyčinky. Umí být noblesní, ale i relaxační, prostě je univerzální. A v teple je nejlepší.

Distingovaný kosatec … Nasládle pudrový kosatec a hodně dřeva. Hodně pěkného dřeva. Pěkně sluncem vysušeného, takřka bílého dřeva a věkem ohlazeného až k dokonalosti. A troška ambrové smyslnosti. Decentní a hebká vůně, kterou považuji za jednu z nejlepších kosatcovek, k nimž jsem kdy přičichla.

Jarem vzduch voní a modré je nebe toužím zas po ní a vyhlížím tebe toužím zas po lásce která tu není … Sladce vzduch voní, po nektaru květů, teplem a dálkou cizích světů. Trochu i deštěm, co svlažil tu zeleň bláznivou a na chvíli proměnil pod oknem cestu ve stružku blátivou. Tu cestu, po které tak dávno už jsi šel, společně se mnou, a dlaň mou v té své jsi měl … Vlhce šťavnatá zeleň, která pomalu osychá a čím je sušší, tím více sládne měkoučce prachovou gardénií. Půvabná melodie jara.

Slečna Ro … Říkám si slečna Ro a říkám si tak jen já. Ostatní mi říkaj všelijak, ale já slyším jen na to, na co chci. „Růžičko voňavá“ už mi ovšem dlouho nikdo neřekl … René podlehl vábení hada z ráje a v jeho podkroví se už pěknejch pár týdnů roztahuje ta madam, která se stala příčinou mýho morálního úpadku v dědkově záhonu růží, a jejíž vůně na mě teď syčí z temnejch koutů společnýho schodiště každej den. Zpočátku jsem přemejšlela, že bych třeba mohla madam trochu vylepšit design černýho laku na jejím před domem zaparkovaným mazlovi, případně jí zajistit rychlej sešup z horního patra až dolů a svést to na ty její štekle. Ale pomstychtivý a vražedný představy jsou jedna věc a jejich realizace věc druhá. Prostě na to nemám. A vlastně si teď říkám, jestli by mi René za něco takovýho vůbec stál. Dnes je krásnej zimní den. Z nebe se ladně snášej obrovský vločky sněhu a na zemi už z nich vznikla parádně nadýchaná bílá peřina. A k dobrýmu pocitu přispělo i dunivé klapnutí starejch vrat našeho gymplu, protože to vnímám jako pomyslnej start prázdnin. Zimní prázdniny … konečně! Rána, ve kterejch mě z postele nebude tahat vřískající budík, vůně cukroví, atmosféra Vánoc … a teta a já a vzpomínky na jiný Vánoce s našima, ale taky odhodlání se v těch vzpomínkách nenimrat a být tetě dobrou společnicí. Vždyť ona mě má možná i ráda. A tak se courám zasněženým městem pomalu domů a svět kolem mi přijde takovej zvláštní, zasněnej … Mami? Pohled velkejch hnědejch očí. A v hlavě mi znějí slova a známej hlas. Tak jdu za ním a za tím pohledem a okamžik se mění v němej úžas, když po sněhu není ani památky a nejenom po sněhu, ale i po všem, co znám. Kde je chodník z kočičích hlav, po kterým jsem před chvílí šla? Kde jsou domy, co znám, ulice, auta a lidi? Místo toho všeho jsem někde, kde to neznám a nedohlédnu dál, než k těm očím, který se na mě upřeně dívají. Znám ten pohled plnej něhy a tichýho úsměvu, kterej doprovázel těch pár občas pronášenejch slov … „ty jsi dámou mého srdce, moje malá“. Mami? Jsem v pořádku. Kde jsi? Blízko … Sedím v šeru kostelního ticha na tvrdý dřevěný lavici. Musela jsem usnout a zdálo se mi o mámě. Co jinýho by to bylo než sen? Zimou zkřehlé tělo se nechce zvednout, ale měla bych jít. Ale než se zvednu k odchodu něco mě přinutí kouknout se vedle sebe a ve stejnou chvíli vzduch kolem zesládne po růžích, malinách a zavoní i hořkým kakaem a včelím voskem. Běží mi hlavou, že tu vůni přece znám a nevěřícně se dotýkám karty se srdcovou dámou, kterou někdo tady na té staré kostelní lavici asi ztratil …

Slastné to chvíle, kdy svět voní květinami a život v plné je síle … Come L'Amore je vůně plná nektarové sladkosti květin, pylové pudrovosti a slunce. Královnou květeny zde však není růže, ale omamně vonící lilie, kterou velmi zlehka doplňuje zralá ovocnost mirabelek. A v základu je květinová sladkost umocněna jemnou nasládlou balzamičností styraxu. Poměrně sytá, sladší květinová vůně, která může při neskromném množství působit trošku dusivě.

Mechově nadýchaná se zvláštním fialkově zemitým akordem. Vlhká pačuliová zemitost se prolíná s jemně dřevitým pohlazením a sladký dech květin probleskuje skrze temnou bázi jako sluneční světýlka prostupující bohatým listovím velké koruny stromu. Velmi povedená a velmi elegantní vůně. Jemné chypré zachycující esenci ranního rozbřesku, vůni probouzejících se květin, lehounkého vánku, ještě ospalých paprsků slunce, třpytivou vlhkost rosy a odraz snů v duši, když se pohled stočí ke vzdálenému horizontu.

Rozkošnická … Květinový nektar rozpínající se kolem v lenošivém rozpoložení, jakoby omámen sebou sám. Aroma sladkého koření a jemná pikanterie pepřových zrnek dráždivě lahodící smyslům, stejně jako vanilkové latté stojící na stolku z tmavého lakovaného dřeva. Chutě a vůně, z nichž se rodí kouzlo okamžiku právě teď. Květinová, kořeněná, balzamická vůně s příjemně hřejivým akcentem.

Když se duše raduje … Balzamické pačuli ochucené bílou čokoládou a plátky citrusů, ovoňené sladkou růží a lehce zastřené kadidlem. Svobodomyslná, trošku rebelská a těžce návyková.

Pohádková zeleň, ve které leží snítka usušené levandule a za mechovým polštářem vykukují bílé hlavičky konvalinek. Teplý vzduch je prosycený aurou vody po předešlém dešti a o sladké pohlazení smyslů se postará kousek lahodné bílé čokolády.

Citronáda v prášku ... ... vymačkaná šťáva z citrónu, pár kapek šťávy z pomeranče, umělé vanilkové aroma podtržené umělým sladidlem. Nic víc, nic míň ... musím přiznat, že toto je pro mě jeden z nejhorších parfumérským počinů, jaký jsem kdy měla čest zkusit.

Růže s kořením. V úvodu cítím čerstvou orosenou růži, ke které se přidává troška štiplavého pepře a poprašek aromatické skořice. Později se z čerstvého květu růže stane růžový olej, jehož medově zbarvené kapky se pomalu vsakují do sluncem vysušeného dřeva.

Zahrada jara … Vůně šťavnaté jarní zeleně nasycené vláhou, dřevin pulzujících mízou a nasládlé omamnosti kvetoucích hyacintů a zimolezu. Nechybí zde ani citrusovost, zpočátku jiskrná a svěží, později hořkosladkého charakteru. Cristalle je důstojně elegantní, zároveň však romantická, květinová, zelená, příjemně hladká a klidná.

Ozdobím se úsměvem … Průzračně čistými, jiskřivými citrusy začíná příběh krásného dne. Nebe je blankytně modré a všechny barvy světa se předvádějí v těch nejzářivějších tónech. Sluneční paprsky laskají vše, čeho se dotknou. Například růžových nebo sněhobílých květů magnolií, které svou omamnou vůní sytí okolní vzduch. A já … usmívám se. Dokonalý soulad citrusové svěžesti a květinového akordu, lehkosti a elegance.

Poklidný zahradní kout … Hezká vůně s lehounce pikantně svěžím úvodem a potom s bílými květinami rozpuštěnými v hladkém krému. Rozhodně je ve své kategorii osobitá a řekla bych, že o dost převyšuje mnohé současné mainstreamové „rychlokvašky“.

Překročím stín a už tam jsem jsem tam kde jedním život je i sen … Tisíceré pohlazení slunečních paprsků ukryté ve šťávou nalitých měsíčcích mandarinky, které se pozvolna noří do našlehaného vanilkového krému. Nechám se svést touhou ochutnat a zároveň se těším veškerou laskavostí dlouhého léta vetkanou do barevných hlaviček slaměnek. Příslib podzimu o barvách, vůních a mlhavých ránech, v nichž i čas zleniví, zažene smutek po konci horkých dní a něco uvnitř mě opět rozezní strunu radosti. Impresionisticky laděná vanilková něha podbarvená kouzelnou kořenitě bylinnou stopou, jantarovou ambrou a bělostnou jemňounkou kůží.

Než se objeví kůže v plné síle, cítím květiny a mýdlo. Květinový akord nemálo podobný tomu, který zní v L'Heure Bleue. Pak se pomalu rozvíjí aroma kůže společně se vzdušným a přitom lehounce dehtovým tónem břízy a jemnou svěže kořenitou vůní jalovce. Příjemná květinově kožená vůně s lehce starosvětským puncem.