Myšlenky běží cestičkou klikatou z písmen jsou slova pak věta za větou za okny sněží a vůně vanilky k životu probouzí tu holku okatou ... Podzim se loučí, začíná zima a mě konejší klidné odpoledne vonící pohodou. Vůně kávy s vanilkou láká příchozí, aby se usadili k malým dřevěným stolkům a veškerou uspěchanost nechali venku za dveřmi. Nebo ji přinejmenším pověsili s kabátem na věšák. Voní i stolky, dřevem a tajemstvím, kterého se už dlouhé roky stávají svědkem. Tajemství a příběhy šeptané, psané i v srdcích zamčené se v šumu zapadlé kavárny stávají jejím duchem. A venku sněží, když tady sedím s myšlenkami, co běží cestičkou z inkoustu … Sametová, vanilkovo kávová, lahodná, požitkářská a v srdci něžná.