Tající pryskyřičné slzy, v jejichž měděných odlescích obživl tajemný žár ... Vůně, která se na kůži pomalu rozpouští a já cítím dokonalý soulad mezi vším, co ukrývá. Voní tu šafrán a skořicí poprášené jablko. Obestírá mě stín oudu, který mi připadá neobyčejně vábivý. A nasládlou ambru si zde představuji jako jemný zlatě zabarvený prach, který vše měkce obestírá. Vůně vznešená a tajuplná.

Kéž zvěčnit by se dala radosti chvíle jediná a zůstat v ní navždy pevná jak skála a navždy být dětsky nevinná … Nejprve cítím neskutečně měkoučký oud, který jakoby se rozpíjel na kůži v podobě zlatavého oleje. Přitom se kolem něj vznáší nasládlé likérové aroma, husté a lahodné, až se sliny sbíhají. Vnímám šafrán, který je zde mírný a uhlazený a dává prostor omamně vonící růži, ovocným tónům i hřejivé skořici a santalovému dřevu. Verze EdP je oproti CPO méně kořenitá, více květinová a taková lehčí. Pro mě jsou obě nádherné.

Jaro je v plném proudu a větvičky plné mízy se obalují něhou třešňových květů. Jejich vůně se společně s jemným vánkem nese po okolí. V ústech se mi rozplývá sladká chuť smetanové zmrzliny, když se proti blankytné modři oblohy vznese bílá holubice. Provázím ji pohledem a touhou. Také chci roztáhnout křídla a letět neznámo kam ...

Chuť na sladké? Ano … Vezmeme si tu nejhezčí pěkně zralou modrofialovou švestku, rozpůlíme ji, pecku vyloupneme a do obou švestkových lodiček usadíme kopeček vanilkového krému. Přizdobíme hoblinkou tmavé čokolády. Vypadá to chutně a stejně chutně to i voní. Aby také ne, vanilka s čokoládou dělají své. Ale teď zavřeme oči, znovu se nadechneme a co to tady ještě voní? Ta gurmánština se celá točí kolem snivé vůně kvetoucích pivoněk … no, tak to je přece chvilka obyčejného štěstí. K této vůni jsem přistupovala, ani nevím proč, s určitým despektem. Snad proto, že se mi nelíbí její flakon? Možná. Nakonec jsem ráda, že jsem ji vyzkoušela. Zasloužila se totiž o pro mě příjemné chvíle, kdy mi dělá společnost. Intenzita je střední, a ač se jedná o vůni hodně sladkou, tak na mě nepůsobí nijak úderně. Není to sladkost ulepená a vlezlá, je spíše sametová a tak akorát.

Růžový vánek … Něžně působící vůně růží s velmi jemným dotekem santalového dřeva a měkkého pižma. Připomíná mi Roses Musk od Montale, ale Khalifa je vzdušnější. Moc hezká vůně.

Zkapalněná smyslnost … Pokožka sálající vlastním žárem, co rozdmýchán je pouhou představou. Tam v hlubinách hlubin samotné tebe, vytrysknul pramen, jenž věčnosti je zástavou … Zkapalněná smyslnost, co táhne se líně jak hustý med, chutná tak sladce! Věř mi … … tam v hlubinách hlubin samotné tebe ztrácí se pryč nevinnost. A ty?! Hasíš svou žízeň lačnosti, topíš se ve svém prameni … … nebylo nic a nebude, věčnost je zástavou pro pouhé TEĎ! Nádherná a sytá růže, jejíž krvavě rudý květ se v němém výkřiku utápí v medovém zlatě.

Zářivé citrusy s pudrovými květinami, mezi nimiž dominuje sladká růže. A čím více se vůně zahřívá, tím zřetelnější je oud, který je zde oslazený medem a ozdobený tenoučkými plátky mandlí. Pohádkově krásná, vznešená, zlatá vůně.

Podzimu květ v mlhavém ránu, rudá se odívá v okolní šeď, na chvíli ozdobí stařičkou bránu, za níž ticha se skrývá vzdálený svět … Kismet je pro mě vůní, v níž se sladké aroma růže rozplývá v mlžném závoji prosyceném vlhkou zemitostí. Úvod na mé kůži je až drsný, citrusově dřevitý, nahořklý, drhnoucí … a chvíli trvá, než se nad tímto vstupem vyloupne skutečně krásná nektarově opojná růže. Když se jí to podaří, stává se královnou celé kompozice a své vlády se už nevzdá. Postupně se přidává jemný poprašek suché vanilky, takže sladkosti je najednou zase o trochu více, ale takřka současně s vanilkou začínám vnímat také pryskyřičné tóny, díky nimž Kismet jakoby tmavne a získává punc lehké dekadence. Nádherná vůně!

Mléčná koupel … Zvláštní směska kandovaných plátků citronu, růže, oslazeného mléka a mýdla. Jako aroma teplé lázně klidně, ale jako parfém? No … divná vůně.

Mýdlová … Kostka tvrdého mýdla jemně vonící růží a fialkou, jejichž romantický duet zastírá dřevitěpryskyřičný tón cedru.

Krémová delikateska … Hedvábný krém hořkosladce vonící po kvítcích pomeranče vpíjející se do prohřáté kůže, špetka levandule rozemnutá mezi prsty, jemné aroma rozkvetlé růže … okamžiky požitku. Vůně utěšitelka.

V uliček tajemstvích rozlil se jas a do sítí z lásek mých chytil se čas … Letmé zajiskření citrusů prosvětlí cestičku mezi keři obsypanými bílými kvítky. Kroky jsou měkké a tlumené vlhkou zemí, nad níž se omamnost jasmínu snoubí s vůní kypré hlíny a pryskyřic. Nechám se obejmout teplým vánkem, v němž uvízl šepot kvetoucí levandule a jdu dál vábená sladkou vanilkou, jdu dál, až vnořím se do labyrintu malebných uliček a stanu se součástí jejich tajemství … Tajemně balzamická, klidná, snová … čarující vůně.

Okázalost osmdesátek se odráží v každé molekule této vůně, která se typově přibližuje starému dobrému Opiu od YSL. Sytá květinová omamnost se prolíná s lehce zelenkavě nahořklým aroma olejovité pryskyřice galbana. Je zde mýdlově laděný karafiát i podobně vonící hřebíček se zemitým akcentem. Špalíček skořice společně se santalovým dřevem evokuje pocit tepla. A cítím i špetku gurmánské sladkosti díky doteku vanilky. Kobako je pro můj nos old school vůně. Květinová, kořenitá, trošku mýdlová, lehce živočišná a s nemalou intenzitou.