Tanec jemného chmýří tichým prostorem … Lehounké ovocné tóny otevírejí cestu pudrově vonícím květinám a měkkému pižmu. Vše je bílé, klidné, decentní a pro můj nos jaksi bez zajímavosti.

Lístek máty rozemnutý mezi prsty a kotoučky páry nad horkou hladinou. Trpkost černého čaje a větvičky maliní ztěžklé podzimním vlhkem. Drobné květy usušených slaměnek a pár kožených rukavic. Dým z doutnajícího dřeva a tající pryskyřice. Po dávno vypitém čaji zůstal jen prázdný šálek a krb vychladl. Už byl čas odejít. Ale vzpomínky stále voní jako lístek máty rozemnutý mezi prsty a kotoučky páry nad horkou hladinou … Vůně čajově pryskyřičná s tónem kůže.

Den tepající životem a já uprostřed něho úsměv nebe nad světem na rtech sladko a v srdci blaho … Do ovocna vyladěná tuberóza se rozkošnicky uvelebí mezi dřevitě pryskyřičnou nahořklostí a rtěnkově krémovou sladkostí, nechá se prohřívat doteky slunečních paprsků, aby pak pro změnu hřála ona mě … na duši. Zvláštní, krásná vůně.

Stejně jako něha je imanentní lásce, tak Ibitira je zosobněním laskavé něhy. Je pohádkou o kosatci, o jeho podstatě jemně prostupující bytím toho, kdo mu dopřeje pozornosti. Lehkost, až takřka éteričnost, je stěžejním výrazem Ibitiry. Úvodní tóny se otevírají v duchu lehoučkých nuancí chyprovosti. Sotva znatelný, avšak zachytitelný, pánský akord vetiveru a dřev nakrátko zahraje prim, ale rychle se tlumí a dává prostor květinám. S nezvyklou pokorou se ozývá růže, tiše a upejpavě, jen aby celé kompozici vdechla malinko dulce impresión či snad i něco ze své kulatosti, tak jako to ona umí. Kdo je však králem scény, o tom není pochyb ani na krátký okamžik. Od prvního tónu až po samou bázi je akcentován kosatec. Svou roli zde pojal se sobě vlastní aristokratickou vážností, přesto ale pro tentokrát zanechal svůj klasický výraz někde v zapomnění. V Ibitiře se nedočkáme suše drhnoucích kosatcových tónů, tak příznačných pro jiné vůně, v nichž je iris hlavním protagonistou. Právě naopak. Kosatec nabízí rámě mladé růžičce a nechává se svést její nevinností. Nabízí se mi podobenství Ibitiry a Infusion d'Iris. Ano, jsou podobného vyznění, ovšem umění formy každého z nich je někde jinde. V nuancích modré zazáříš světu a času běh zamykáš v samet své tváře. V bezčasí duši mou bereš si k dálnému letu, k obzoru myšlenek, do dálav vábení modravé záře …

Malé kouzlo v perleti … Z moře dárek držím v dlani, co zdobený je perletí. A přitom myslím právě na ni, s níž duše vždy se rozletí. Na tu vůni z růží květů, která unáší mě do dálných světů. Do světů, kde vracím se do dětských chvil a růže tam voní k tanci víl. A v tom perleťovém matném jasu zakletý je sám pán času … proto jsem stále dítětem. Půvabné pojetí růže, které se v úvodu představí nahořklou svěžestí bergamotu a lehkou trpkostí tvrdé zelené hrušky. Trošku divoké, ale příjemné. Navíc se ovoce rychle odporoučí a už se můžeme kochat celým růžovým záhonem vydechujícím svou nektarovou sladkost. Postupně se přidává heboučká pudrová stopa, která na kůži zůstává dlouhou dobu. Romantická, ale ne vyloženě dívčí, snivá, perleťová vůně.

Nesladce květinově pižmová vůně s trochou slanosti. Ničím originální.

Za bílou konvalinkou a kvítkem frézie se skrývá sladce vonící šeřík. Nektar z jarních květů vznášející se kolem jako nadýchaný obláček. Půvabný optimismus!

Vůně jehličí se snoubí s aromatickým kořením. Nastrouhaný muškátový oříšek, skořicová kůra a kardamonový poprašek svou vůní prostupují jehličnatou zeleň, ve které po chvíli vnímám i jemný dým kadidla. Uzoučký proužek namodralého dýmu stoupající z medově zabarvených kousků pryskyřice. Pro mě je Mandala vůní lesa, klidu a rozjímaní.

Svět za mlhou … L´Attesa je pro mě jako probuzení do mlžného rána. Svět kolem je chycen v nadýchané vatě, rozplývající se kontury všeho jakoby proměňovaly hmotné v abstrakci … Letmé zašimrání bublinek v nose, záblesk jiskrné rozvernosti citrusů, pár slunečních paprsků se v prchavém okamžiku snaží dosáhnout na svět utopený v bílé pasti … marně. Ostrý vjem jasu prvotních tónů se v momentě tlumí a matní. Rozpíjí se ve vlhkem ztěžklém vzduchu, ztrácí se v bílém oparu, který je zlehka prosycen vůní mokré hlíny. Jemné nuance holubí šedi prostoupí bílou, aby se v té chvíli čas zastavil … z mlhavé clony vystupuje pastelová modř. Uhlazený suše sametový kosatec se vyloupne v celé své kráse, obestřený zemitou vlhkostí se nechá konejšit pudrovou něhou, distingovaně si zalaškuje s akordem kůže a zůstává němým společníkem v tom tichém ránu … nebo kdykoliv.

Dokonale vyvážená kompozice růže, koření a ambry. Růže je sytá a omamná, koření pikantně nasládlé a ambra se ukazuje v medově zlatavých tónech. Musím vyzdvihnout skvěle zakomponovaný pepř, který neruší přílišnou štiplavostí, ale zároveň odlehčuje sladkost ostatních složek. Nechybí zde ani kůže, která je však pro můj nos naštěstí decentně zapracovaná v suše zemitém pačuli a je měkoučká jako dámské rukavičky. Tango vnímám asi jako jednu z nejpovedenějších vůní v kategorii sladce kořeněných do ambrova laděných růží, co jsem kdy zkoušela. Vskutku nádherná!

Nebeské citrusy … Netřeba zde mnoha slov. Prvotní tóny jsou zářící explozí šťavnatých čerstvých citronů, žlutých jak samo slunce, a pak se vůně uhladí do podoby jako pírko lehkého krému vonícího květinami a mandlemi. Vůně je to jemná, decentní, kouzelná ...

Vůně suchá, hořkosladká, zlatá a důstojná. Osvěžující citron v úvodu je pouhý mžik, po němž se objeví slaměnka vonící trošku květinově, trošku bylinně a trošku jako dřevo. A její zvláštní aroma se snoubí s jemným sametovým dotekem meruňky a šafránu. Immortelle Corse působí sofistikovaně a v mé duši navozuje pocit klidu. Krásná vůně.

Dřevěná špejle ulepená cukrovou vatou a zapomenutá v plastové misce s dešťovkou, do které spadlo pár okvětních plátků vadnoucí růže. Ne, mému nosu nelahodí.

Léto ... Barva flakonu i samotné vůně pěkně koresponduje s čichovým prožitkem, který mi Incandessence Enjoy navozuje. Vůně je to letní, sluníčková, v úvodu ovocně svěží, později spíše květinově krémová. A takový oranžovožlutý optimismus si v sobě nese od prvních tónů až po měkce pižmový základ.

Nenáročná vůně s moc hezkým úvodem v podobě opravdu šťavnatého ovoce a nasládle pudrovým pokračováním. Jasmín je zde lehce gumový, což mně osobně nevadí, protože to já mám u jasmínu ráda. Jo, líbí se mi to.

Něžná vůně s hořkou mandlí, která se postupně ztrácí ve vanilkově květinovém závoji. Cítím i něco trošku pryskyřičně gumového, stejně jako v Infusion d'Iris. Líbí se mi to.

V dlani svírám starý klíč od branky malé, za níž je svět, v němž všechno je stálé. Ve stinných zákoutích i v ostrůvcích, které koupou se v sluneční záři, tam všude mé sny jsou zvěčněné jak v tajemném snáři. Cítím dech stromů a vůni barevných květů, slyším zpěv ptáků, tak šťastných ve svém letu. Dotknu se kouzelně modrých kosatců a zašeptám jednomu z nich, že v nuancích modré zazáří světu a času běh uzamkne v samet své tváře, že v bezčasí duši mou vezme si k dálnému letu, za obzor myšlenek, do dálav vábení modravé záře … Infusion d'Iris se podobá No.19 Poudré, ale tam kde v Chanelu nastupuje krásný jemně nasládlý pudr, tak Prada odhaluje sladce balzamický tón s lehoučkou gumovou nuancí. Celek navozuje zvláštní meditativní pocit, uklidňuje a svádí ke snění.

Pár bílých kvítků ... Cítím, jak slunce rozpaluje pokožku, která stále ještě voní po oblázku krémového mýdla s vůní pomerančových květů. Hořkosladce, elegantně, malinko odtažitě … a cítím i dotek lehoučké látky na svém těle. Taky voní. Trochu mnou a trochu svou čistotou. Hezká, řekla bych až relaxační vůně.

Růže zářivě červená s průzračnými perličkami rosy, vonící šťavnatou sladkostí silně a omamně, smyslně krásná i mladistvě hravá. Vůně růže zpočátku odlehčená osvěžující mandarinkou a nahořkle citrusovým aroma květů neroli, později zlehounka podbarvená balzamickým galbanem.

Jedno léto, jedno snění ... šťavnatá rybízovo-karamelová variace, svůdná a svá. V mrazivé zimě se třpytí, v horkém létě roztaje v matný lesk ... kdykoliv je krásný. Jedno léto, jedno snění ... sny plující v bílých oblacích (2015/Maršov). Jak vata nadýchaná jsou oblaka plující blankytnou modří, jen ležím v trávě a na ně se dívám, teď jsem jen já a oni, mí přátelé dobří, beránci bílí, ve kterých obraz snů svých vídám. A zas je tu ta krásná vůně, kterou už znám, a přesto mé srdce po ní stůně. Vůně, co v zimě se třpytí jak krystalky ledu a v létě zas taje jak v horkém čaji kapičky medu. Vůně, co umí trpká být, aby pak zesládla stejně jak život, který musím teď žít … to je ta vůně andělů. Šťavnatá rybízovo-karamelová variace, svůdná a svá. V mrazivé zimě se třpytí, v horkém létě roztaje v matný lesk.

Nálada ryze letní … Nejprve osvěžující vzdušné tóny s lehce pánským akcentem, který mě tady ovšem vůbec neruší. A pak to zesládne po jahodách s vanilkou, ke kterým se přidá špetka slanosti, což má asi vytvářet dojem moře. Vůně mi typově připomíná Levante od Nobile 1942 v umírněnější podobě. Je velmi příjemná, pohodová, letní a u ní si troufnu použít přívlastku svůdná.

Umím být drzá i tiše milovat a v pokoře najít k životu sílu umím i přes slzy z bytí se radovat a v lánu fialek hledat svou vílu … Půvabná víla ze světa, který zrakem spatřit nelze, zatoužila vytvořit kouzelný elixír, jehož vůně se stane bránou sem k ní. Bránou otevírající se těm, kteří zde budou chtít nalézt něco krásného pro svůj pozemský život. Posbírala tedy vůni z tisíců křehkých fialek a do jejich sladké melancholie přimíchala pár kapek ovocné rozvernosti společně se špetkou hořkosladké noblesy pomerančových kvítků. Vše bylo takřka dokonalé, ale přece něco důležitého chybělo. Nyní přišla ta pravá chvíle pro skutečné čarování. Víla chvíli naslouchala sametovému šepotu kosatců, zlehka se pousmála a pak jejich nevyslovené tajemství vdechla do hedvábně fialové tekutiny, kterou po celou dobu s láskou opečovávala. Už stačí jen přivonět …

Moje radostná ... Insolence je mou srdeční záležitostí v jakékoliv koncentraci. Toaletka je fialkou mixlou se slušnou porcí červeného ovoce, je rozevlátá, hravá a jako stvořená pro sluncem zalité jarní či letní dny.

Hedvábná fialka ... ze všech koncentrací je tato nejvymazlenější. Všechny složky splývají jedna v druhou a vytvářejí harmonii smylnosti. Kéž by se extrait začal opět vyrábět. Dříve než mi dojdou mé zásoby.

Jsou okamžiky plné krás třeba když venku kvetou růže když láska žije uvnitř nás nebo když šálek kávy zase může na chvíli zastavit splašený ten čas … Vůně útulné kavárny s dřevěnými stolky, které už něco pamatují. Prostorem se vznáší aroma čerstvé kávy, smetany, dezertů i papíru z novin, které si hosté mohou vypůjčit a v klidu číst. Nad tím vším je cítit omamná sytě rudá růže, jejíž květ je tak velký, že vyplní celou mou dlaň. A cítím i ambru, měděně zlatou, vznešenou, tajemnou. Tato vůně mě okamžitě vzala za srdce. Je nádherná.