parfémová polička uživatele Dalia
F for Fascinating
F for Fascinating (Salvatore Ferragamo)

Mladistvá … Sprška svěžích citrusů sládnoucí květinovým nektarem a velmi lehounce zahuštěná tmavšími tóny pačuli, díky němuž nepůsobí prvoplánově rozjíveně. Hezká, nekomplikovaná, mladistvě vyznívající vůně.

Fantabulous (Eau de Parfum)

V této vůni cítím oranžové bonpari. Přesně takové, jaké si pamatuji z dětství. Pomerančová šťáva stlačená do sklovitě hladkého bonbonu a hojně přislazená cukrem. A pak se objeví takový rozostřený květinový akord, který překryje úvodní cukrátkovost. Je to pěkné, hladivé, pozitivně laděné … ano, Fantabulous bych mohla nosit.

Farnesiana (Parfum)

Prachová nasládlost žlutých kvítků mimózy, mléčná nahořklost mandlí a hřejivé santalové dřevo se špetkou sladké vanilky. Působí na mě kulatě, hladce, důstojně i něžně.

Fate for Men
Fate for Men (Amouage)

Aromatická směs koření, v níž dominuje pikantní šafrán s lehounce medovým podtónem. Bylinný akord levandule, slaměnky a pelyňku, který je zaoblený omamnou růží. Balzamická pryskyřice a doutanjící dřevo. A také vanilková nasládlost tonkových bobů se špetkou lékořice. Fate Man je bohatá sladce kořenitá vůně s jemným dotekem kadidla. Velmi pěkná.

Fate Woman (Eau de Parfum)

Čarování barev … Fate je pro mě esencí podzimních barev a vůní. Tóny bronzové, hnědé, červené i temně modré, stříbřitý lesk vodních kapek … mokrý chlad i teplé pohlazení podzimního slunce. Květinová nektarovost s pečlivě odměřenou dávkou na prach namleté skořice a pár vloček pikanterie chili, jemný dým kadidla a balzamický dotek pryskyřic, v němž nechybí ani duši laskající mechově nadýchaná vanilka. Fate je esencí lechtivé sladkosti kořenitých gurmánských tónů a květin, kadidla a dřev a také špetky živočišné smyslnosti. Krásná vůně!

Fathom V
Fathom V (Beaufort)

Zázraky obyčejných krás … Když jaro v léto se přelouplo a země hřeje, přestože slunce dalo si za mrakem šlofíka. Když trávy odkvetly a louka voní hořkosladce jak tuhé stonky, kterých se dotýkám. Když se stíny líně prodlužují a já se jen tak courám a nevím kam. Když je jen tady a teď a se mnou když dýchá celý svět, pak vím, že jsem malým dílkem zázraku obyčejných krás … Bylinně dřevitě květinově hořce sladká … vůně louky.

Féerie
Féerie (Van Cleef & Arpels)

Bonbonová … Kvítky fialek přetavené do tvrdého bonbonového skla. Jejich pudrová sladkost zakápnutá hustou malinovou šťávou a lehoučce zhutnělá růžovým olejem. Vcelku příjemná vůně, jednoduchá, dívčí, hravá …

Feline (Eau de Parfum)
Feline (Eau de Parfum) (Royal Diwan Group / George Kordahi)

Moje růže z Jericha … Obláček vůně z růžového dřeva se kolem mě vznáší jako neviditelný závoj a skrze něj ke mně prostupují všemožné tóny vůní okolního světa, který je v plném květu. Akordy sladce vonících květin, osvěžujících citrusů a nahořkle zemitého pačuli vytvářejí melodii vzkříšení pro moji duši.

Féminité du Bois
Féminité du Bois (Serge Lutens)

Alegorie podzimních dnů ... Dřevo, květiny, koření a čokoláda. Je to elegantní, příjemná a lehce nostalgická vůně, kterou si neumím představit lépe, než jako společnici podzimu.

Femme (2014)
Femme (2014) (Rochas)

Říznější a celkem opulentní vůně, ve které se snoubí květinové tóny s ovocem, mechově nadýchanou zemitostí pačuli a větvičníkem. Nechybí však ani špetka sladké vanilky, díky níž získává Femme i jistou kulatost a ženskou něhu. Hřejivé chypre s nemalou porcí sebevědomé elegance.

Fève Délicieuse (La Collection Privée)

Gurmánská levandule. Levanduli cítím hned na první přivonění. Nejprve je svěží na způsob pánské kolínské, ale svěžest rychle vyprchá a začnou se objevovat jemňounké tóny květin, díky nimž levandule celá zněžní. Potom sladkosti. Vanilka s tajícím karamelem a pralinky z bílé čokolády zasypané kakaovým práškem. A základ je balzamický, pryskyřičný. Je to nádherné.

Fidji (2003) (Eau de Toilette)

Karafiát v dešti ... starosvětsky laděná vůně, v níž dominuje karafiát podbarvený kořenitým galbanem. Nadčasová elegance pro zimní dny a chladnější jaro. Pro mě však bolehlav.

Fifi Chachnil (Eau de Parfum)

Slečna Ro … Říkám si slečna Ro, pro ty co mě neznaj. I když si vlastně nejsem jistá, jestli vůbec chci, aby někdo tyhle moje výlevy četl. Zatím o nich ví jen můj deník, do kterýho teda nepíšu denně, jelikož lenost je moje pokrevní sestra. A rozhodně ho neoslovuju „můj deníčku“. Neříkám mu nijak. Většinou. Občas mu ovšem říkám „šmejde“, a to když ho nemůžu najít, nebo když mě moje zápisky přimějou k slzám. Což se děje skoro vždycky, protože „šmejda“ využívám vlastně jen v životních krizích. Z toho, co píšu, by někdo mohl nabýt dojmu, že furt bulím a můj život, že jedna velká krize. Omyl! Šmejd je dobrej psychoterapeut a co spolkne, zůstane nakonec v něm. Krize se překoná a já se můžu neomylně vydat k nějaký další. Přičemž to mezidobí bývá docela fajn. Teď by šlo možná vydedukovat, že mezidobí opět úspěšně vyústilo v nějakou pěknou slzama prosolenou ztrátu iluzí o veškerým bytí, ale i „šmejd“ se diví – nic takovýho se neděje. Jen mám chuť si na věčný časy zaznamenat, že jsem v sobě objevila svoje černý já, kterýho zrod si může na svý konto připsat pan umělec z podkroví. Madam „Syčící růže“, jejíž vůně se mi na věky věků zaryla do podvědomí, včera za velkýho „haló“ zvedla kotvy. Řekla bych, že k tomuhle konci směřovalo její soužití s Reném hned od začátku. Prvotní cukrování, kterým dost trapně prezentovali světu svou nehynoucí lásku, postupně jaksi vyšumělo a místo něj se náš barák začal stávat svědkem docela hustejch výměn názorů mezi panem výtvarníkem a slečnou „nóbl“. A výsledkem bylo včerejší večerní staccato podpatků po starým schodišti doprovázený hysterickými vzlyky a slovníkem, za kterej by se nemusel stydět ani odchovanec nápravnýho zařízení. Kdo čeká, že jsem v tu chvíli cejtila nějaký pocity uspokojení, tak se samozřejmě nemejlí. Bylo to tam, uvnitř mě, pocit blaženýho zadostiučinění. Ale taky něco dalšího, něco, o čem jsem do té chvíle neměla ani šajn a co bych možná i úplně zazdila kdyby … Je pozdní večer, ale bohužel né máj a ani lásky čas, spíš čas pomalu zabalit dnešní snahu nalejt si do hlavy něco literárních vědomostí a věnovat se něčemu míň traumatizujícímu, třeba horký vaně a měkoučký posteli. Doma vylidněno, protože teta podlehla neutuchajícímu tokání svýho pracovního kolegy a někde s ním randí, a venku hezkej teplej červnovej večer. Okna dokořán, vzduch voní, zase cejtím růže z dědkovic záhonu. Musím uznat, že s růžema to fakt umí. Má je krásný, s velikejma květama, rudý, oranžový i růžový, prostě krása! Stojím v šeru pokoje, nerozsvěcím, nasávám tu venkovní omamnost a je mi děsně fajn. Dokonce mi hlavou bleskne vzpomínka na vůni Reného ex, ale necejtím žárlivost. To něco se ve mně pohne, něco temnýho, poživačnýho … ona přece voněla tak krásně! A ta její vůně se k ní hodila. Byla tak zvláštní, elegantní a smyslná … jako ona. Třeba jsem jí křivdila. Proč jsem ji vlastně nenáviděla? Vždycky, když jsem ji potkala, tak jí to děsně slušelo, vždycky mě pozdravila a usmála se na mě i přes můj škleb, kterým jsem její vstřícnost oplácela. Chci jednou bejt jako ona. Chci mít její sebevědomí … z myšlenek mě vytrhne opatrný zaťukání na dveře. René stojí na zápraží jako hromádka neštěstí a vejrá na mě psím pohledem. Musím uznat že několik dnů neoholený strniště mu sluší, ale nesluší mu odér chlastu, kterej ho provází jak věrnej nohsled a nesluší mu ani póza, do který se stylizuje. Teda jestli to póza vůbec je? Cpe se dovnitř a blekotá něco o tom, že teď nemůže bejt sám. Pak se na moment zarazí a nasaje vzduch mezi náma. Jo, voním. To je totiž moje vůně, blbečku, ne její. Můj obláček z růží a špetky citrusů a taky sladkýho pudru, moje identita. A ve chvíli, kdy mě osloví „Růžičko voňavá“, se to něco defintivně probudí. Pohladím Reného po tváři, přitáhnu si ho k sobě a hlasem sametově zastřeným mu do ucha zašeptám: „Buď hodnej kluk, a běž si rány lízat jinam ...“ Venku už je tma a moje černý já, co se před chvílí vyklubalo na svět, se slastně protahuje a já s ním. Předu jako kočka. Vždyť já nemusím bejt jako ona. Zavřu oči a nadechnu se svojí vůně, do který se vtírá aroma tabáku. To je ono! Růžička voňavá, co má i trny. Hmm, ale už dost přemejšlení. Zapálím si to brko, co žmoulám v prstech a jdu spát ...

Figment Woman
Figment Woman (Amouage)

Jezerní víla a její svět, v němž čas není pánem, kde životem věčným požehnán každičký je květ. Nad břehem vznáší se květin sladký dech a vlnka za vlnkou houpe se v rytmu svém, žádný spěch. A krásný zpěv nese se vánkem, vílí píseň, melodie štěstí, která bolesti všechny usnout nechá věčným spánkem. Figment je omamnou květinovou vůní. Sladce opojný akord gardénie, jasmínu, exotického ylangu a lehounce nahořklého pomerančového květu se mísí s tónem skořicově vonící kasie, s chladnou zemitostí a jemnou aurou dýmu. Pro můj nos nádherná, svobodomyslná vůně.

Fleur de Peau (Eau de Parfum)

Mademoiselle Iris … Zprvu lehce odtažitý, zároveň však semišově hebký, kosatec se ponoří do teplé lázně plné duhových bublinek a vonící po růžovém oleji, který tu původní semišovou suchost potáhne tenoučkým mastným filmem. Elegantně přítulná vůně.

Fleur des Fleurs / Une Nuit à Bali No.1
Fleur des Fleurs / Une Nuit à Bali No.1 (Une Nuit Nomade / Une Nuit à Bali)

Dálky za obzorem … … a nebe bez mráčku. Mám šátek s květinovým vzorem a léto v hledáčku. Chci třeba jen chvíli světoběžnicí být a v úsvitu dne plachty napnout a vítr dobrý mít … … potom vůně tisíců květů bude to první, co ohlásí blízkost vysněných světů. U břehů jejich zakotvím a šťastná tam budu, to prostě vím. Sytá květinová vůně s příchutí exotiky. Pro můj nos je zde dominantní ylang ylang, poprášený prachovou vanilkovou sladkostí. Letní romantika, která je mi vskutku příjemná.

Fleur Oriental
Fleur Oriental (Miller Harris)

Přišel déšť … Nasládlé tóny květin těžknoucí ve vodou prosyceném vzduchu, který jakoby houstne kolem hřebíčkově vonícího karafiátu. Aroma mokré hlíny přidává svůj nahořklý dech a snaží se porazit dotírajcí jantarově vanilkovou sladkost, která přichází neznámo odkud. Každá kapka deště pohlcuje všechny ty jednotlivé vůně kvetoucí zahrady, aby se sama stala půvabným parfémem přírody. Květinová skladba temnějších odstínů, lehce tajemná a velmi krásná.

Fleurissimo
Fleurissimo (Creed)

Klasicky květinová vůně, tak trochu "stará škola", a velmi příjemná. Takřka průzračné pojetí ženskosti zanechávající lehkou stopu za svou nositelkou. Na jaro a léto jako stvořená!

Florabellio
Florabellio (Diptyque)

Musím se přidat na stranu negativních hodnocení, protože jediné, co u této (ne)vůně cítím, je aroma laciného saponátu, který by snad měl vonět po květinách. Je to divné a tahá mě to za nos.

Flower by Kenzo (Eau de Parfum)

Maková panenka s pudřenkou v dlani ... příjemná sladce pudrová vůně. Lehce nostalgická, klidná a krásná!

Flower by Kenzo Le Parfum

Hutná květinová pudrovka. Velmi podobná klasické Flower, ale je temnější, orientálně laděná a celkově hlubší. Pěkná v jakémkoliv počasí.

Flowerbomb (Eau de Parfum)

Květiny z cukru … Hodně sladká květinová vůně s gurmánskými tóny. Mnoho nosů v ní cítí cukrovou vatu a já jim dávám za pravdu. Ovšem nejenom díky sladkosti, ale i pro vatovou nadýchanost, kterou zde vnímám já. A květiny? Jsou křehké, prostě jako z cukru. Malé bílé cukrové jasmínové květy mezi kterými se tu a tam leskne malá kapička růžového oleje. Byly doby, kdy jsem k této vůni nemohla najít cestu. Teď se mi však líbí. Je konejšivá a romantická.

French Leather (Eau de Parfum)

Věrná svému názvu je tato vůně skutečně především o kůži a tím pádem já pro ni nejsem ta správná cílová skupina. Přesto musím nezaujatě přiznat, že French Leather působí luxusně a ve své kategorii se jistě řadí k tomu nejlepšímu. Voní to stejně dobře, jako umí vonět například nová kabelka z pravé kůže plus něco navíc. Ústřední kožený tón je chvíli ostře pepřově pikantní, potom se uhladí díky růži a trošku zesládne, pak se však květinová něha promísí s tabákovým aroma a k tomu všemu se přidá jemná pryskyřičnost jalovce.

Funny!
Funny! (Moschino)

Hezoučká hořkosladká svěženka s lehce pepřově štiplavým úvodem a krémovou pivoňkou v srdci.