Vlídná lenošivá vůně od ještě vlídnější spřízněné duše. Kávová vanilka trochu nahořklá kouřem - alžírská káva v kavárně. Ráda jsem vynosila odstřik. Celý flakon by byl moc, přece jenom na ty gurmánky moc nejsem.

Moje méně oblíbená Francesca. Jó, kéž by se dala přeskočit fáze první půlhodiny, kdy jakobych žvýkala dřevitá hnědá vlákna z povrchu kokosového ořechu, s rukama načichlýma kovovou tyčí po marné snaze roztáhnout slunečník... To bych pak určitě našla pochvalná slova pro její líné rozkošnické převalování (lidí omámených vším možným, slaně-mastných vzdouvajících se ručníků, živých i mrtvých žíhaných škeblí v příboji, kelímků od vanilkové zmrzliny a koktejlů, tajuplného žhavého koláče těsně nad obzorem, vyhaslých šupin spáleného dřeva na ukrytém ohništi). Romantika - pro pokročilé.

Vůně s překvapivým vývojem, v prvních minutách vnímám jen jednu část složek (cedr, oud a pelyněk), slanou a teplou, připomínající pražená slunečnicová semínka. Na kůži se mi posléze najednou překlopí do ambrové mírně zakouřené vanilky, okořeněné nakyslým vetiverem. Na svetru z úvodní polohy neuhýbá celé hodiny ani o krůček a dohromady je to tajuplné a nesmírně sexy.