Lubin

U vzniku značky Lubin stál Pierre-Francois Lubin (1774–1853). Učedníkem se stal již v 10 letech u rodiny Tombarelli, která přišla z Florencie do Grasse v 16. století. Roku 1790 byl jeho učitelem Jean-Louis Fargeon, jenž vytvářel parfémy pro královský dvůr. Lubin začal své vlastní parfémy vyrábět až na konci 18. století. V roce 1798 otevřel vlastní butik „Au Bouquet de roses“ – název spiklenecky narážel na královnu Marii Antoinettu, kterou Lubin obdivoval. Brzy se stal velmi oblíbeným: Paříž chtěla rychle zapomenout na revoluci, zrodili se dandyové, pro které byl parfém nezbytnou součástí jejích „l´art de vivre“. Když se v roce 1815 Bourbonové vrátili na trůn, Lubin jako následovník Fargeona se stal dodavatelem parfémů nejen pro francouzský, ale také pro anglický dvůr a pro ruského cara.
V roce 1844 převzal vedení podniku Félix-André Prot, kterého si Lubin vybral jako spolupracovníka a následovníka (neparfémová vsuvka – Prot byl synem veterána napoleonských válek, který se zúčastnil bitvy u Slavkova a byl za statečnost v boji vyznamenán). Prot vybudoval v roce 1867 jednu z prvních evropských továren na výrobu parfémů v Cannes. Byl to moderní provoz, kde vůbec poprvé parní stroje zpracovávaly vonné esence a lisovaly olej.
Po jeho smrti roku 1885 převzal žezlo syn Paul Prot, který byl nazýván „kosmopolitním vizionářem“. Studoval v cizině, mluvil německy a anglicky, inspiroval se zahraničními podnikatelskými podněty. S jeho působením je spjat největší ekonomický rozvoj firmy.
Následně firmě kralovali synové Paula Prota: Marcel Prot a Pierre Prot. Marcel se věnoval spíše obchodním záležitostem, zatímco Pierre se podílel přímo na tvorbě parfémů (Douce France, Eva, Kismet, Magda). Flakóny vytvářeli Julien Viard a Maurice Dépinoix. Skoro každý rok vznikal nový parfém: Jasmin d´Espagne (1922), Amaryllis (1923), Ocean Bleu (1925)…
I po druhé světové válce zůstala firma pod vedením rodiny Protů. Pierre Prot zemřel v roce 1949, Marcel v roce 1964, značku řídili jejich synové André a Paul Protovi. Firma však nedokázala konkurovat rychle se rozvíjejícím módním značkám (Dior, Rochas, Chanel), postupně rozprodávala své výrobní provozy a nakonec střídala nadnárodní vlastníky (Sanofi, Muelhens, Wella).
V 90. letech hrozil značce zánik. Tehdy Wella přistoupila na návrh skupiny, kterou vedl Gilles Thévenin (někdejší kreativní ředitel Guerlainu) a jejímiž členy byli i dva synové Paula Prota Laurent a Fréderic Prot. Dohodli se na odkoupení značky pro její záchranu a první nová vůně značky Lubin se objevila v polovině prvního desetiletí 21. století (nalezla jsem údaj, že vůně byla představena v říjnu 2005, ale také rok uvedení až 2007): Idole (flakón Serge Mansau, vůně Olivia Giacobetti). Je to v pořadí 466. parfém značky Lubin!
/zpracováno podle: De Feydeau, Elizabeth. Les Parfums. Paris: Robert Laffont, 2011./

V současnosti má Lubin malý butik nedaleko od kostela Saint-Sulpice v Paříži. Ve skromné výloze o velikosti okna jsou vystaveny historické flakóny i obaly od pudřenek a mýdel. Podle sdělení zaměstnance butiku plánuje firma do budoucna také výrobu a prodej tělové kosmetiky k parfémům tak, jak tomu bylo dříve.

Inedite

Zvláštní vůně, zajímavá a přitom neofenzivní, neutrální. Ve své podstatě je to tělová vůně, pižmo s nesladkým pudrem. Výraznou složkou je prachově jemné, suché koření /hlavně koriandr, pak trochu skořice, v pozdějších fázích se o slovo výrazněji hlásí hřebíček/ které vůni činí jemně štiplavou, pikantní. Suché růžové plátky dodávají nádech ženskosti, strohá kořenitost taje jako hnětená v teplých dlaních a sládne jemnou, velmi málo zřetelnou vanilkou. I přes poměrnou vyváženost složek suchých a hřejivých, krémových, lehce zemitý a opět spíš suše laděný základ s pačuli a cedrem jasně definuje, že toto nebude (další) sladká orientálka, ale vůně velmi decentní.

Akkad

Vůně nese název dosud neobjeveného hlavního města akkadské říše, kterou kolem roku 2340 př.n.l. založil král Sargon. Jeho říše zahrnovala téměř celou Mezopotámii a část Sýrie. Postava Sargona je tak trochu mystická, neboť jeho matka byla kněžka v chrámu. Svého syna tak přivedla na svět tajně a pak ho poslala v košíku po řece Eufrat. Malého Sargona naštěstí zachránil královský zahradník Aqqi a vychoval ho jako vlastního syna a pod bedlivým dozorem bohyně Ishtar se z něj nakonec stal mocný vládce. Nepřipomíná vám tenhle příběh něco ;) ?

Samotná vůně zprvu žádné starověké město moc nepřipomíná, je nasládle citrusová, bylinková, kořeněná pikantním kardamomem a na jemný prach namletou sladkou skořicí. Atmosféra starobylého chrámu se dostavuje až po rozvonění díky kadidlu a dalších suchým kouřovým tónům. Jen nám do posvátných prostor vnikla i živočišná cibetka. Ale my se nedáme a vyženeme ji s pomocí hřejivé, medově sladké ambry, prachového kakaa, vanilky a troškou karamelu.

Bluff

(www.mrnystyleandtravel.com)

Oficiálně je tato vůně věnována známému pistolníkovi a hrdinovi Divokého západu Divokému Billovi Hickokovi, který jak víme byl zastřelen při hraní pokeru v jednom salonu v Jižní Dakotě. Respektive je inspirována speciálními povzbuzujícími kořenitými nápoji, které míchali tehdejší medicinmani hráčům pokeru, jímž byl i Divoký Bill, aby vydrželi co nejdéle vzhůru. Jedna z těchto směsí s exotickým kořením a extraktem z kolových oříšků pak byla použita např. ve slavné Old Tennessee Whiskey nebo ve spojení jen s těmi oříšky pak vznikla známá Coca Cola jako osvěžující nápoj pro mladé lidi.

No a jak je to se samotnou vůní nebo je spíše tím povzbuzujícím kořenitým drinkem? Je obojím. Směs svěžích zelených citrusů a alkoholu připomíná mix mojita a gintonicu se štiplavým kořením. Najdeme tu i tón té Coca-Coly, schovaný za hromadou bylinek, poprášených pudrových kosatcem. Po rozvonění přichází onen Bluff a před námi vyskočí sám Divoký Bill v slané upocené kůži a zablácenými botami (pačuli) a se všemi drinky se posadí k pokerovému stolu ze suchého drhnoucího cedru. No a na správném pokerovém stole nesmí kromě drinků a karet nesmí chybět ani (zmoklý) popelník aneb slavný vetiver podle andry.

Idole (2005)

Ač by se mohlo zdát, že Idole EdT, předchůdce Idole Eau de Parfum (2011). je prvotinou této značky, není tomu tak. Vůni téhož názvu prodávala firma Lubin už od roku 1962. Jenže jak tomu tak bývá, přišla krize a Lubin před krachem v roce 1998 zachránil současný nový majitel Gilles Thevenin. A byl to právě on, kdo se rozhodl dát značce novou tvář a pojmout nově i koncept této vůně.

Inspirací se staly jeho cestovatelské vzpomínky, kdy jako mladý žil několik let na Jávě, cestoval po západní Indii a čínském moři na tradičních dřevěných plachetnicích, převážejících koření, ryby a dřevo. Vzpomněl si při tom na předky těchto námořníků, kteří po staletí brázdili obchodní trasy mezi Asií a Afrikou (víčko ve tvaru africké masky) a často museli svůj náklad chránit před pirátskými útoky. A já jsem velmi příjemně překvapená, protože Olivia Giacobetti dokázala, že i ona stejně jako Christopher Sheldrake umí skvěle pojmout námořní exotiku.

(www.mugete.es)

Máme tu znovu dřevěnou loď s nákladem rumu, koření (kmín), pomerančů a šafránu, i když toho vezou ve srovnání např. s Noir de Noir jen malý pytlíček. Kromě toho zde najdeme i rozinky namočené do zahřátého karamelizovaného cukru. Samozřejmě nesmí chybět námořník v kožené zásteře, lehce ušpiněný prachem a načichlý kouřem. A ten štiplavý, lehce "krémový" santal taky není k zahození. Je to hřejivé, je to pojato ve stylu noir se zlatavými slunečnými odlesky, kromě té exotiky je to zároveň i tak trochu civilni, asi že tam chybí ta nálož pačuli, ale je to krásné, k nakousnutí. Velká škoda, že se tak krásná vůně už nevyrábí :/ .

Idole Eau de Parfum

Zatímco EdT z roku 2005 byla věnována odvážným námořníkům a dobrodruhům, verze Eau de Parfum (2011) má vyjadřovat uznání odvážným ženám „objevitelkám“, které se beze strachu vydávají vstříc nebezpečí a dobrodružství. Oficiální stránky zobrazují u této vůně pro ilustraci fotku Amélie Earhartové.

Tak tady se tedy narozdíl od toaletky bylinně štiplavým šafránem nešetřilo :) , zůstalo i další koření a nahořklý pomeranč, ale zato bylo ubráno zlatavého rumu. Vůně pak plynule přechází ve směs teplého kadidla se dřevem a místo rozinek je tu hořká čokoláda rozpuštěná v horké lázni. Dokonce i ta kůže v základu se mi zdá taková víc zdrsnělá a je zakouřená větším množstvím přidaných pryskyřic.

Marně hledám ten santal z toaletky, ale přes ten kouř asi nemá šanci proniknout. Místo ní nacházím stopu hořkoslané ambergris, což je sice příjemné (vůně je celkově povedená), jenže ten dojem námořnické exotiky je jaksi pryč. A opět souhlasím s jerry, celkově se mi jeví tato verze jeví víc jako pánská než předchozí toaletka, taky bych to zařazení otočila :) .

Inédite

Přiznám se, že marketingová propagace o harému a závojích jde i tentokrát mimo mě. Co jí ale upřít nemůžu upřít, je to, že v sobě zajímavým způsobem spojuje pozitivní starosvětskou stránku, kterou jsem dosud našla zejména u vůní Caron, s modernějšími tělovými pudrovými tóny. Jak již bylo řečeno, vůně je postavená zejména na suchém štiplavém koření jako pepř, nesladké "prachové" skořici, nasládle zeleném koriandru a hřebíčku. Mihne se tu i šťavnatá broskev.

Postupně se však přes koření propracovává jemné prachové pižmo, které spolu s šumivě pudrovými tóny, vylisovanou sušenou růží z herbáře, trochou průsvitného a možná tak maximálně dvěma zrníčky vanilky (jinak je totiž vůně prakticky nesladká), což činí z Inedite kromě té úvodní pikantní stránky, zároveň i romantičtější a intimnější záležitost.

Grisette

Jako griseta byly koncem 19. století nazývány v Paříži svobodné mladé ženy nízkého původu, které pracovaly jako pomocné švadleny v krejčovských salonech. Svou přezdívku získaly podle pro ně typických šedých šatů z lehké bavlněné nebo vlněné látky (francouzsky je šedý gris). Kromě mladistvého vzhledu se prý vyznačovaly nezměrnou radostí ze života a nelámaly si moc hlavu s tehdejší morálkou (známější vám bude asi označení koketa). I proto se řada z nich stala milenkami studentů v Latinské čtvrti, jiné zase můzami umělců na Monmartre (např. malby od Pierre-Augusta Reniora). A přesně jimi má být tato nová vůně inspirovaná.

(http://www.kustkopie.de)

Přesto musím říct, že mě úvodní grep malinko vyděsil. Nemá totiž daleko k dezinfekčním prostředkům na WC. Naštěstí ho během chvilky zahnala veselá a něžná svěží růžička s lehounkým ovocným nádechem. A stejně romantický je i křehký pudrový kosatec se špetkou bílého pižma, který se po rozvonění úchylí do vřelého objetí kadidla, vzdušného cedru a ambry, přičemž drydown je v režii madagskarské vanilky s vůní sušené smetany Takže i když je Grisette spíše tělovější vůní (ale drží), což se ovšem podle propagačních materiálů dalo očekávat, a zapomenu-li na ten grep, potom se z mého pohledu zadání povedlo.

Kde se ti podařilo vyzkoušet? Já jsem na tuhle vůni velmi zvědavá, dokonce jsem podle složení zvažovala nákup naslepo. Mojí jedničkou u Lubina asi zůstane Black Jade, ale pořád hledám i nějakou netuctovou mladistvější vůni a Grisette vypadala, že by mohla mou představu naplnit.

Mám vzorek z ALZD, objednávala jsem zrovna něco v den, kdy ji naskladnili a líbilo se mi složení, tak jsem si jí tam přihodila.

Ano, to by mohla, záleží, co na tobě provede ten grep na začátku, jinak ale potom je dokonalá, to mě coby kosatcovka dostala daleko víc než White (Puredistance).

Mně se zatím od Lubin líbila nejvíc už skončená Idole EdT. Black Jade už jsem kdysi zkoušela, ale měla jsem jen maličký vzorek ve viálce a taky od té doby jsem trochu protočila polici, takže jsem se rozhodla dát jí ještě jednu šanci a pořídila pořádný rozprašovací.

Blíží se mi narozeniny a začíná mi nad Grisette cukat ruka .

Gin Fizz

Musím souhlasit s Fleur, tahle vůně se rozhodně nedrží jen zadaného formátu osvěžujícího alkoholického nápoje. To platí leda pro první polovinu s nazelenalými jiskřivými citrusy, které tomu v kombinaci s jalovcovým jehličím, mají dodat zdání citronového ginu se sodou. Osobně z toho ten dojem vyloženě nemám, ale i tak je to příjemně osvěžující.

Během pár minut však jako bychom ten koktejl vypili. Jalovec zmizí úplně, citrusy se stáhnou kompletně do pozadí a vůně se změní v lehoučkou, benzoinem prohřátou květinovku. Puget se skládá z okvětních plátků růže, osvěžujícího, nepatrně nasládlého pomerančového květu a pudrového kosatce a je zasypaný hromadou bílého pižma, které osciluje na pozemí sypkého a tekutého pudru.

Fleuřin přívlastek kosmetické pižmo je v tomhle případě taky naprosto trefný. Nicméně ani já si ji jako vůni pro Grace Kellyovou nějak nedokážu představit. Na to je tahle vůně až příliš moderní. Ale pokud někdo hledá zajímavou "svěženku" s poměrně slušnou výdrží, měl by Gin Fizz vyzkoušet.

Jsem ráda, že Gin Fizz vnímáme stejně .

Black Jade

Poprvé jsem tuhle vůni zkoušela jen z viálky a to byla evidentně chyba. Ona totiž potřebuje pořádný nástřik, aby ukázala všechno, co v ní je. Za lehoučkým bergamotově svěžím úvodem s jemně štiplavým kardamomem totiž ukrývá moc krásnou růži s pačuli a vanilkou, která v první chvíli vzdáleně připomíná Midnight Poison.

Růže Lubin je ovšem ve srovnání s Diorem sama o sobě daleko lehčí a svěžejší a velmi brzy se i ukáže, že je daleko propracovanější. Dopřáli ji totiž horkou koupel v kadidle a zábaly teplé prachové skořice. Ty vůni jednou stranou dodávají hloubku, aniž by však přitom sama růže ztratila svojí lehkost.

Z hlediska intenzity je to spíše intimnější vůně. Zase si ale u ní narozdíl od takové Gin Fizz dovedu představit, že takhle nějak mohla vonět Marie-Antoinette, když se procházela zahradami Versailles - veselá, roztančená a svým způsobem zároveň tajemně podmanivá i přes tu potřebu častějšího přiživování.

Upper Ten

Název téhle zatím poslední novinky od Lubinu v sobě odráží přezdívku, kterou vymyslel americký spisovatel Nathaniel Parker Willis pro prvních 10 000 osadníků, kteří se vydali z Evropy směrem na západ k novému kontinentu a dali zde později vzniknout Spojeným státům americkým. Samotná vůně však ve vás údajně vyvolat pocit, že jste právě vstoupili do jednoho z gentlemanských klubů, na něž jste koncem 19. století mohli narazit v amerických velkoměstěch jako New York nebo Chicago. A musím s potěšením říct, že přesně tuhle atmosféru v ní najdete.

Na baru, lehce zaprášeném šafránem, je tu pánům v křišťálových sklenkách naléván gin (bobule jalovce), přelitý bergamotovou šťávou a posléze okořeněný kardamomem a nasládlou, najemno namletou skořicí. Jako další občerstvení jim slouží mísa s chlupatými zralými broskvemi. Stoly v klubu jsou z cedrového dřeva a jsou vyzdobeny vázami s nesladkým pomerančovým květem. Nechybí ani kožená a semišová křesla a vzduch v klubu je prosycen jemnou vůní tabáku a zemitostí pačuli. Podle mě je ideálním pánským protikladem k Black Jade, unisex bohužel ne, což jí ovšem neubírá na její povedenosti.

(http://eyespy.typepad.com)

Jsem zvědavá na dámskou verzi Upper Ten. Tu jsi ještě nezkoušela?

Zatím ne, ale mám ji už od zadání tady do databáze poznačenou a bedlivě ji vyhlížím (zatím jsem ji viděla jen na americkém Aedes), protože na základě příjemné zkušenosti s Upper Ten jsem na tu dámskou verzi ještě víc zvědavá.

L de Lubin

Je reedicí vůně ze 70. let, která tehdy oslavovala éru hippies a jejich radost ze života. Původní verzi neznám, ta současná voní po jiskřivých zelených citrusech se svěží zelení, které nápadně připomínají Cristalle Eau Verte, jen L de Lubin v sobě navíc obsahuje drcený pepř. A i když CEV po pár minutách zmizí a do popředí se dostane palčivě dřevitý hřebíček, s jasmínem, májovou růží a pudrovým kosatcem v pozadí stále tak trochu zůstává na chanelovské vlně.

V základu se pak díky velmi šikovně zapracovanému pačuli projeví i jako moderní chypre se sladkým růžovým dřevem. Zásluhou otočníku, pudrové vanilce a bílému pižmu zase příjemně sladce perlí. Jen je obrovská škoda, že je v téhle fázi už zase typicky po lubinovsku intimní, jinak bych ji brala na poličku hned, protože oproti Chanelům je mnohem energičtější - alespoň v tomhle ohledu zadání splnila :) .

Ta "lubinovská intimita", jak jsi to trefně nazvala, mě štve - jinak bych si u nich bez problémů vybrala!

Nuit de Longchamp

I v tomto případě se jedná o reedici stejnojmenné vůně z 30. let minulého století, která nese v názvu označení slavného pařížského dostihového závodiště a údajně má vykreslovat tamější atmosféru. A svým způsobem se dá říct, že ji tu najdeme, budeme-li už úvodní citrusové aldehydy s nazelenalým pikantním kardamomem považovat za tamější orosenou travnatou plochu a muškátový oříšek za tehdejší dřevěné tirbuny.

Ovocná růže s jasmínem a pudrovým kosatcem po rozvonění by pak zase mohly představovat květinovou výzdobu klobouků dámských návštěvnic zdejšího hippodromu. kožený tón labdana zase jejich rukavičky, aby nás nakonec hřejivý balzamický základ s mechovými tóny vrátil opět a zelené závodiště. Jde sice trochu lépe do prostoru než třeba L de Lubin a i lépe drží, nicméně ve srovnání se samotným Chanelem No. 5 to pořád není vyložená hitparáda.

(https://upload.wikimedia.org)

(https://s-media-cache-ak0.pinimg.com)