Etro

Tato italská módní značka byla založená roku 1968 v Miláně Gerolamem "Gimmem" Etrem jako rodinný podnik, kterým zůstává i v současnosti. Původně se sice zaměřovali jen na luxusní oblečení (Prêt-à-Porter a haute couture), vyznačující se propracovanými přírodními materiály, zdobené pestrými barvami. Postupem k času k tomu přibyly i boty, šperky, kožené zboží. Co je však nejdůležitější, že od roku 1989 se firma věnuje i vůním. Do současnosti jich značka zvládla uvést na trh již přes 25.

(http://en.wikipedia.org)

(www.swedishloveaffair.com)

Ambra

Jde o moc příjemně zpracovanou ambrovku a má neskutečnou výdrž. Zprvu je citrusová, říznutá trochou koriandru a protkaná muškátovou "sladkostí". Následně se dostává ke slovu směs jemně kouřících pryskyřic a konečně i prachová ambra. V základu ještě zesládne a zhoustne díky přidané vanilce. Celkově vyznívá jako takový hebounký sametový šál, který vás (nejen) v zimě krásně zahřeje.

Vicolo Fiori

Hodně zvláštní květinová alej. Skleník mi nepřipomíná, spíš jezírko s vodními květy, obklopené bramboříkem a ovocnými stromy a trávou. Ovoce je taktéž vodní a svěží. Kromě jezírka je tu i malý vodopád. Okolní zem je vlahá právě od kapek vody, které na ní dopadají odrazem od vodní hladiny.

Nad jezírkem se vznáší pudrový kosatcovo-pižmový obláček. Nedaleko něj najdeme na dřevěné lavičce pod broskvoní i otevřenou lahvičku s opalovacím krémem, kterou se asi někdo chystal použít, aby se ochránil před jarním sluncem v podobě hřejivé pryskyřičnaté am­bry.

Pokud je na vás taková zahrada v Edenu (Cacharel) příliš depresivní nebo hřbitovní, možná by mohla tudy vést cesta. Tahle zahrada není zarostlá či kompostová, je vcelku udržovaná, ani si to nešine na jih jako tropická L´Eau de Circé, drží se hezky v našich klimatických podmínkách.

New Tradition

Nová tradice a v čem ? Podle mého je to namíchané, půl staré školy a půl moderních prvků. Na začátku to voní jako jiskřivá citrusová kolínská s poněkud ostřejší aromatickou bylinnou levandulí, aby se rozvoněla do šťavnaté, lehce olejovité růže. Doplňuje ji zemitost pačuli a hodně výrazný hřebíček, který v kombinaci s živočišným pižmem na mě působí nepříjemně zatuchle.

Zatuchlost a živočišnost se naštěstí po rozvonění rozmělní v obláčku z kosatcového pudru a „krémové“ vanilky. V základu se vyplatí počkat si na překvapivě krotký, minimálně drhnoucí suchý vetiver s téměř neznatelným slaným podtónem. Se zbytkovou stopou růže a pudrového kosatce se báječně doplňuje a vytváří tak dojem příjemné neškrobené vůně čistě vypraného prádla a dřevěného zahradního nábytku.

Greene Street

Podle ww.nstperfume.com má vůně vzdávat poctu newyorské čtvrti Soho, kde tato značka roku 2011 otevřela jeden ze svých butiků. I tak ve vůni ale nějakou zeleň najdeme, napřed jenom maličko v podobě čerstvě rozmačkané svěží bazalky, z níž odkapává šťáva a kterou smícháme dohromady s pikantně nasládlým růžovým pepřem a mírně strouhneme muškátovým oříškem.

Víc ze přidá až po rozvonění, kdy se teplé kouřové kadidlo spojí se "sametově" zelenou fialkou a svěží mátou. Bohužel se nám do toho přimotá i trocha zapařené skleníkové zeleně. V drydownu však veškerá zeleň mizí a místo toho nás obklopí suché, sladce kouřové labdanum s "prachově" pryskyřičnatou ambrou a mléčným santalem - vím, že ho složení sice nepřiznává, ale je tam a je nádherný!

Patchouly

Nedá se říct, že by tahle vůně byla kouzelnou zbraní, přitahující pohledy, která zapaluje vzduch, jak se vám zhruba snaží namluvit oficiální stránky, ale je to příjemně zpracovaná suchá pačuliovka bez sklepních či plesnivějících tónů. Pačuli se hlásí hned po krátkém svěžím citrusovém úvodu s nahořklými bylinkami. Díky květinové sladkosti muškátů a troše „mléčného“ santalu však vůbec nepůsobí tím typickým vlhkým zemitým dojmem a vůni ani nedoprovází žádná tlející zeleň.

V kombinaci s ambrou spíš naopak vyvolává dojem pokoje s dávno vyhaslým krbem, kde v popelu najdeme i sušené listí a jehličí. Pro zahřátí nám tu zůstávají jen krémově vanilkové paprsky, pronikající skrze okno do místnosti.

Sandalo

Proč se Sandalo jmenuje Sandalo? Protože santalová přiliš není, správně . Rozhodně ne tak výhradně, jak by většina milovníků santalovek čekala. I tak ovšem dokáže nabídnout dost zajímavého. V prvních tónech se snoubí svěže nahořklé citrusy s aromatickou levandulí a jemnou pudrovou růží. Dojmově to vyvolává pocit pár dešťových kapek, které právě spadly na vyprahlou zem kdesi v africké savaně.

Ale ten závan zdánlivé zemité vlhkosti je tak pomíjivý, že vzápětí vás obklopí hřejivé prašné dřevité sucho – kombinace kouřového santalu, trošky cedru a ambry – se špetkou květinové sladkosti muškátů. Nakonec pod paprsky krémové vanilky teplo zhoustne a vysuší okolní zem prakticky na troud (velmi krotká vůně pačuli).

Shaal Nur

(http://i0.wp.com)

Tedy ne, že bych fandila bylinkovým vůním, ale toto je skutečně velmi zdařilá orientálka. Začíná hodně svěžími až štiplavými nahořklými citrusy a aromatickými zelenými bylinkami. Brzy se však kolem vás rozline hřejivá sladce medová vůně růží, tymiánu a suché dřevitosti (cedr plus muškátový oříšek).

Pačuli dodává špetku zemitosti, vetiver drhne jen nepatrně a teplé kouřové kadidlo to celé pěkně prohřeje, takže dojmově to skutečně připomíná komnatu nějaké indické princezny, kterou její služebná právě natírá růžovým olejem a bylinkovými mastmi a pro balzamické zklidnění jí k tomu zapálila i nějaká ta vykuřovadla - kromě kadidla je patrný i "pudrově" pryskyřičnatý oppopanax.

Heliotrope

Popravdě, nemyslím, že nabídnu nějaký objevný pohled na tuto vůni – vlastně si ani nemyslím, že takový nabídnout lze, protože je poměrně prostá a lineární. Křehké, oloupané bílé mandle, hladkost a zaoblenost jejich povrchu, jako když je člověk pohladí prstem. Sladkost vanilky rozprášené kolem, občas rozvířené dechem. Náznak čehosi zeleného, co vůni mandlového jádra dodává autentičnost. Podoba s Carou, která je ovšem ještě mnohem křehčí (Heliotrope je oproti ní těžkopádná), méně mandlová, více jemně vanilkově prachová.

Royal Pavillon

Ohromně zvláštní vůně, na absolutní hranici mezi „óóó, zajímavé a neobvyklé!“ a „uuuf, eklhaft!“. Jednoduše řešeno jsou to syté květiny (růže, ylang, jasmín) a dřevité zeleno (větvičník a dřevo), zpod kterých se neúnavně dere neodbytný závan pavilónus poměrně aromatickými živočichy. Na kom zvířátka nedělají neplechu, určitě by měl zkusit, kombinace je to totiž sice odvážná, ale věřím, že na správné nositelce může být dokonce klasicky elegantní :) (osobně bych ji zařadila jako květinovou chypre).

Palais Jamais 

Je to chypre? Je to plastový bergamot v misce, zasypané dost chabým lipovým pylem? Jsem z toho rozpačitá a nikterak uchvácená. Pokus o originální kompozici se vlivem nic moc surovin změnil v plochou umělou divnou nudu.

Rajasthan

Růže a mimóza... citrus... ambra a pižmo.  Výsledek: jemnější (= bez bergamotu) Shalimar. Krásná orientálka.

Paisley

Orientálka s trochou zelených tónů, a hlavně pěkně okořeněná. Květiny jsou zastoupeny jasmínem a ylangem, ale prim hraje pačuli, kardamom a lístky černého rybízu. 

Heliotrope

Začíná pěkně průrazným marcipánem se vším všudy – až jsem se trochu vyděsila, marcipánový „soliflor“ by mě teda fakt neto.
Ale! Stejně jako pořádnej chlap, čím starší, tím lepší! Nevím jak , ale během tří hodin se Heliotrope nádherně zhoupnul do supergurmánky gourmand-coquinovského střihu. Kytky? Neee… Pižmo? Ale kdeže…
Pořádná čokoláda s pořádnými celými mandlemi? Jooo…
Je to mazlíček…nemá v sobě nic addictovského, nic blackorchidského, ale taky nic banálně amourdecacaovského. Nesrovnávala bych ji s ničím – Jasmin Noir není gurmánský, Louve taky ne, Amandes Orientales mají příliš postelový potenciál, Oriental Brulant je proti Heliotrope tetka z venkova…prostě ne. Heliotrope je jen jedna jediná. A je božansky boží!

Musk

Ach ne. Ne! Je to doopravdy kyselý dřevo. Guajak s citrónovou kůrou a zkyslý pižmo. Celkem se podobá ambře od GAPu nebo Amber Splash od Jacobse, ovšem ve smyslu nudný dřevitosti, kterou kyselost posílá až do horoucích pekel. Lidi si u týhle vůně často stěžujou na mizivou výdrž – to teda v tomto případě bohužel potvrdit nemůžu, držela cca pět hodin a zůstala absolutně lineární. Souhlas s Juanou, naprostá zbytečnost a od Etra je tohle opravdu zklamání.

Rajasthan

(http://joshua-s.com)

Vůně nese název nejrozlehlejšího indického státu, nacházející se na západě země při hranicích s Pakistánem a jeho převážnou část zabírá poušť, křižovaná velbloudími karavanami. Kromě toho tam prý však člověk narazí i na různobarevné stavby, tak i na nejrozmanitější vůně. A jak je to s tím vztahem k Indii doopravdy?

Začíná nasládle pikantním růžovým pepřem, který v pozvolném přechodu do sladce citrusova chytá podtón nezralých malin. To už ale otěže přebírá najemno nastrouhaná citronová kůra s bylinkami a "pudrovou" mimózou, což mi naokamžik typově připomnělo úvodní fázi z Moody (Arabian Oud), zde ovšem se zelenými listy rybízu navíc.

Po rozvonění pudrovost ustupuje do pozadí a na scénu vystupuje "medově" nasládlá a zároveň "sametová" růže s trochou sladkého pomerančového květu. Tuto dvojici nám zahřívá ambra a nechává se kolébat na vlnách uklidňujícího kouřového labdana s velejemným "pudrovým" pižmem, v nichž se jejich sladkost pozvolna rozplývá. Tak Shalimar se sice v mém případě nekonal, každopádně vůně je pestrobarevná přesně tak, jak slibuje design na flakonu a příznivci sladších květinových orientů by měli určitě vyzkoušet.

Ten Shaar Nul, to zní dobře. Kolik je tam toho kadidla?

Řekla bych, že pro tebe akorát ;) .

Hm...akorát teď nevím, jestli to mám brát jako pozitivní informaci. Když si k tomu přimyslím ještě ten opoponax (...který mi tu zrovna voní na pícce, to je prostě slast), brala bych to za tu cenu na elninu snad i naslepo...ale to nejdéééé.

A proč to nejdéé :) ? Ne, tak jestli chceš, já mám pořád ve vzorku menší půlku, tak pokud by se ti povedlo dorazit na sraz, můžu ho vzít s sebou a vyklopila bys ho na sebe.

Protože musíme taky něco jíst. Těch vůni, který z ničeho nic "nutně potřebuju", začíná bejt nějak moc.

To by bylo super. Zatím netuším, jestli dorazím, ale dám kdyžtak vědět.

Jen ten vzorek vezmi - ráda si přičichnu aspoň k figurantce (jestli dorazí) :-)