Když Auguste Guerbois otevřel v roce 1885 lázně Les Bains Guerbois, nemohl tušit, že se toto místo promění v rušné centrum pařížského nočního života, kde bude o sto let později sídlit vyhlášená diskotéka a hudební klub. A možná by ho potěšilo, že k původnímu konceptu relaxace se legendární místo v současnosti vrací, a to včetně vlastní značky parfémů, která se po Eau de Cologne z roku 2016 a vonné svíčce rozvíjí v kolekci Une date, une histoire.
Jean-Pierre Marois otevřel na místě někdejších lázní luxusní hotel, spa, ale také koncertní sál a noční klub. K pestré minulosti Les Bains Guerbois odkazuje parfémovými vodami, které mají v názvu vždy jeden z letopočtů přelomových pro historii podniku. Ke spolupráci získal vyhlášené parfémáře a navzdory jejich originálnímu rukopisu má kolekce společné vyznění v podobě jisté "retro modernosti", asi jako když mladá slečna vyloví z babiččiny skříně skvělý nadčasový kousek, který ideálně zapadne do jejího aktuálního šatníku.
Pár dojmů z rychlého zkoušení jen na papírek:
1885 Bains Sulfureux: osvěžující, ale zvláštním způsobem; bylinky se mísí s ovocnou šťávou a nakonec se promění ve vysušený nasládlý prach.
1900 L´Heure de Proust: nejgurmánštější z celé kolekce, ale úplně jiná, než jak jsme na podobné vůně zvyklí, nic plnotučně těžkotonážního. Vůní se táhne jako drát pod vysokým napětím elektrizující ovocný tón trpkých borůvek a citrusů, který je obalen vláčným těstem. Kontrast hebké nasládlosti s neónově pronikavým ovocem je zneklidňující a neutlumí ho ani jemný semišový opar. Tahle vůně mě něčím přitahuje a rozčiluje zároveň.
1978 Les Bains Douches: opojná kombinace švestek, whisky, tabáku, dřevěných parket a také prachu, který se víří s každým krokem, každým pohybem, ale je to spíš prach jako z divadelního jeviště, voní šminkami a květinami, které prší při premiéře.
1979 New Wawe: štiplavá máta, pepř, dřevo, semišový kosatec s čerstvě nastrouhanou mrkví; co vypadalo drsně, je na dotek sametově hebké, zapudrované.
1986 Eclectique: citrónová šťáva, nálož ovoce čerstvého i do vláčna sušeného, pepř všech druhů a barev, tabák v plastovém sáčku, zelené tobolky kardamomu, kožená bunda a kusy suché hlíny s profilem podrážky, které někomu odpadly od bot. Fakt nechápu, proč se mi to vlastně líbí.
1992 Purple Night: obří bublina z tuberózové žvýkačky. Před podobnými vůněmi prchám, tady už jen dodávám, že původně měla ta žvýkačka zřejmě meruňkovou příchuť.
2013 Résidence d´Artistes: tuhle vůni bych brala i jako interiérovou, vzbuzuje ve mně dojem poklidu, pohody, svěží kardamom s ovocem do oranžova nadopovaným sluncem se tiše rozplývá v jemném koženém obláčku. A cítím tam vůni starých knížek!
2015 Le Phénix: kadidlová terapie. Vonná tyčinka tenká jako jehla se špičkou nabroušenou zázvorovým pepřem, po zapálení z ní stoupá jediná kouřová spirála propojující zemité tóny pačuli s pižmovým obláčkem. Kadidlo je ve vůni přítomno od samého začátku a spolu se svěžím zázvorem a kardamomem podtrhuje pocit čistoty. Láska na první přičichnutí.
2018 Roxo Tonic: původně osvěžující drink, který vypadal jako neškodný nápoj, má na dně sklenice nachystané sladké překvapení v podobě ovocného sirupu hustého jako med a svíravého čaje. Bacha, tohle fakt nebude program na celý večer pro toho, kdo je zvyklý na čistý gin s tonicem.