Penhaligon's

Historie tohoto britského parfémového domu sahá až do dob viktoriánské éry, kdy se William Penhaligon, původem z Cornwallu, rozhodl založit v Londýně holičství na Jermyn Street. Samozřejmě nezůstalo pouze u přípravků na holení a o pouhé dva roky později už uvedl svou první vůni Hammam Bouquet, inspirovanou tureckými lázněmi, které sousedily s jeho obchodem. Důkazem toho, že William byl úspěšný obchodník, je i to, že to dotáhl až na dvorního holiče a parfuméra samotné královny Viktorie.

(www.penhaligons.com)

Dalším důkazem, že u Williama Penhaligona nakupovala samá vybraná britská smetánka, je i vůně Blenheim Bouquet, kterou vytvořil na základě požadavku vévody z Marlborough v Blenheim Palace a až dodnes je prý jednou z nejprodávanějších vůní značky. V průběhu dalších let se firma úspěšně rozrůstala, získávala další a další zákazníky, dokonce i Sira Winstona Churchilla.

(www.penhaligons.com)

Do historie nemile zasáhla až 2. světová válka, kdy byl v roce 1941 během bombardování Londýna obchod na Jermyn Street zcela zničen. Firma i její vůně ale tuto nepříjemnou událost přestály a v roce 1956 byl firmě vévodou z Edinburghu uděleno královské povolení na výrobu toaletních potřeb (další následovalo v roce 1988, kdy jej vydal už sám princ Charles).

Londýňané si na otevření nového hlavního stánku, tentokrát v Covent Gardens, museli však počkat až do roku 1975. Původní vůně Williama Penhaligona pochopitelně zůstaly víceméně zachovány a znovu vydány v tzv. Anthology Collection, ale značka už naznačila i nový směr moderními květinovými vůněmi jako Bluebell aj.

(www.penhaligons.com)

Vůně jsou dodnes vyráběny ve stejných flakonech z čirého skla a s ozdobnou stužkou tak, jak je navrhl William Penhaligon. Kromě vůní jsou v nabídce i produkty péče o tělo jako sprchové gely, koupelové oleje, krémy na ruce či tělové krémy, mýdla, ale i bytové vůně a vonné svíčky a samořezmě neopomenutelné tradiční přípravky pro luxusní holení.

V současnosti naleznete vůně Penhaligon's nejen v mnoha buticích jak ve Velké Británii, tak i Severní Americe a Evropě. Po Williamovi Penhaligonovi se na dalších vůních podílela řada zvučných parfumérských jmen jako Mike Parrott, Morillas, Olivier Cresp, Mathilde Bijaoui, Christian Provenzano, Michael a Francis Pickthall, Olivia Giacobetti nebo Bertrand Duchaufour. Bohužel i na tuto značku jako na řadu jejich nikových kolegů před nimi zřejmě dolehla ekonomická situace a letošním rokem došlo k akvizici značky koncernem A. Puig, takže nezbývá než bedlivě sledovat budoucí vývoj jejich vůní.

(zdroje: www.penhaligons.com, www.ausliebezumduft.de a www.fragrantica.com)

Artemisia

Je typem vůně pro dobrou náladu, v níž se počáteční svěží zeleň pozvolna mění ve směs jablečného džusu, konvalinek a vanilky. Prostor dostává znovu až po rozvonění a spolu s vanilkou a pižmem vytvoří měkce nadýchanou pudrovou vůni. Nejideálněji se rozvoní na jaře, kdy pižmo v ní nemá tendenci drhnout a dobře drží.

Iris Prima

Parfumér Alberto Morillas v tomhle případě spolupracoval  a nechal se inspirovat dvěma tanečníky Anglického národního baletu Nathanem Youngem a Laurrettou Summerscalesovou. Ale žádnou krev, pot a slzy, bolest, ani tvrdou řeholi, kterou balet bezesporu je a jak o ní mluví propagační materiály byste hledaly marně. Morillasův balet je romantický a něžný.

Svěží nahořklá zelená citrusová fanfára s téměř neznatelně pikantně nasládlým pepřem přivádí na scénu jednotlivé tanečníky. Nejprve je to kosatec, který se zprvu zdá býti zemitým. Ten však vzápětí odtančí, aby uvolnil místo překvapivě nežnému a jen nepatrně medově nasládlému jasmínu, aby se svými orosenými zelenými lístečky udělal po jevišti pár piruet a opět zmizel v zákulisí.

A pak už se scénou vznáší jen ta "pudrová" kosatcová primabalerína ve svých špičkách se stélkami z jemné kůže v kostýmu se semišovým živůtkem. Obličej má jen jemně přepudrovaný minimálně sladkou vanilkou a jen tu a tam se jí nožka lehce dotkne drhnoucí suché dřevěné podlahy pódia.

No možná je to jednou stranou romantické a optimistické, ale zase to nijak nedrhne, jak to výjimečně třeba Artemisia mívá ve zvyku a na koho je Fordova White Suede kvůli jisté dávce živočišnosti příliš velká pecka, tady by se mohl najít. Dokonalejší baletní střevíčky jsem našla už jen v Diaghilevovi od Roja Dove.

Love Potion No. 9

Tahle vůně měla tak kouzelný název, že jsem prostě musela zjistit, zda si svoje jméno zaslouží. A ukázalo se to být více než potěšující zjištění. Hned po suchém bylinném úvodu s kapkou citrusové svěžesti totiž ukáže nádhernou levanduli. Takhle jen čistou, přirozeně nasládlou bez doprovodné vanilky či tonky ji totiž potkáte málokde.

Pikantnost vůně získává až s karafiátem, který jde ruku v ruce s palčivou dřevitostí hřebíčku, takže jen s pomocí jemných krémových tónů (růže s jasmínem) se v této fázi jakžtakž daří rozeznat, kde začíná koření a končí květiny. Hřebíček získává převahu teprve v základu s pomocí husté vanilky, teplé skořice, ambry a cedru a společně se zbytky levandule vytvoří vůni hebkou jako kašmírová šála, do níž se chcete s chutí zachumlat.

Malabah: Osvěžující realistické citrony, trochu nahořklé, vystřídá pikantní zázvor a přidá se čaj ve formě suchých čajových lístků. A aby to nebyl nějaký Ice Tea, je to celé šmrncnuté kardamomem a řekla bych, že i trochou pepře a dalšího koření, možná muškátového oříšku. Koření pak hraje prim, citronové tóny zmizely, zbyla jen kombinace koření, zázvoru a trochy suchého čaje. Ale celé je to velmi umírněné, žádná divočina. Pak mi přijde, že vůně úplně obrátí, pikantnost a kořeněnost zmizí a je vystřídaná růží na pižmově dřevitém základě. Sem tam zavane i trocha koření, ale už je to spíš o růži. Ne o záhonu růží, ale jedné, příjemné a tak nějak skromné růži. Přes dřevitý základ s pižmem vůně vyšeptá do ztracena... Výdrž horší průměr. Vůně prošla pro mě hodně zajímavým vývojem a stojí za vyzkoušení. Nositelná celoročně kamkoli. Taková trochu uťápnutá orientální čajovka. Nebo spíš britská podoba kořeněného čaje, který není nijak silný a pije se místo z mosazných nebo keramických kalíšků z tenkého porcelánu a na stolku v decentní čajovně stojí váza s jedinou růží. 

Violetta

Jde o hodně zvláštní typ fialkové vůně. Díky bergamotu a pelargónii není jenom ostře zelená, ale i hodně zemitá. Jako když smícháte fialkový kořen s pár kapkami fialkového nektaru. Teprve pižmo ji učiní i jemně pudrovou, avšak díky listečkům, obtěžkaných ranní rosou se u ní rozhodně nemusíte obávat nějaké obří labutěnky a naopak dostanete hebkou, sametově zelenou fialku. Jen ten ostrouhanotužkový cedr v základu si mohli odpustit.

Lavandula

Tahle levandule začíná hodně bylinkově. Bohužel kombinace bazalky s pepřem, kterou posléze vystřídá nahořklá svěžest šalvěje na mně působí už unisexově, chvílemi na mně dokonce vylézají pánské podtóny a nemůžu si tak pořádně užít tu přirozenou čistotu levandule jako v Love Potion No. 9 for Ladies, než se změní s levandulové mýdlo. Situaci vylepší až tonka s vanilkou a bílým pižmem v základu, jenže je mnohem naředěnější, takže šalvěj neumlčí docela. Milovnicím vůní typu Mandragore by se ale mohla nejspíš zamlouvat.

Cornubia

I když tahle vůně nese starolatinské označení pro jedno hrabství v Cornwallu, za typicky anglickou, vznešenou či starosvětskou bych ji rozhodně neoznačila. Přesto jde o jednu z mála vůní, kde nemám sebemenší problém s frézií. Já jí tam totiž vůbec necítím, jen osvěžující mandarinku s moc pěkným pomerančovým květem, která pozvolna přejde do podoby jemně namletých sladkých mandlí.

Po rozvonění se k otočníku (v této fázi ukáže i pár coca-colových bublinek) přidá i bílé pižmo s vanilkou a jemně zvýrazní celkové pudrové vyznění. A nemusíte se bát, do labutěnky Cornubia rozhodně nesklouzne, jelikož tomu zabraňují hřejivé tóny dřevité ambry s kapkou hořkého neroli v pozadí. A i když je Cornubia spíš intimnější vůní, vysílající do okolí jen lehké závany, na kůži drží více než dobře, téměř půl dne.

Empressa (Trade Routes Collection)

Podle názvu vůně i samotné kolekce jsem si představovala hedvábnou květinovou orientálku, jenže ono je to cele jinak. Otevře se sice moc pěkným šťavnatým červeným pomerančem a nezralými malinami, ale taky rozmačkaným rybízovým listím, které úplně nemusím, a hlavně citrusovým čističem koupelen (takhle mě vždycky zlobí laciná mandarinka s bergamotem).

Kdyby to tím alespoň končilo, jenže on si ještě přisadí skleníkový muškát. Až po delším rozvonění se zjeví sametově ovocná růže s jiskřivým nasládlým růžovým pepřem. Kdyby takhle zůstala, byla by příjemně osvěžující, no bohužel se k ní rozhodli přihodit angelovské pačuli s hřejivou pryskyřičnatou ambrou a zbytečně z ní tak dělá malinko uvřeštěnou a ulepenou karamelovou fiflenu.

Levantium (Trade Routes Collection)

Ne, že bych neměla davanu ráda, ale tohle je v poslední době už asi desátá vůně, kde v kombinaci s prašným, částečně gumovým šafránem a kapkou bergamotu voní po spálených švestkových povidlech. Růže v ní je sice pěkná, má podobu jemného mýdélka s nepatrným ovocným nádechem, jenže v kombinaci s palčivě dřevitým hřebíčkem a sametovou broskví nemá tolik prostoru, aby mohla patřičně vyniknout.

Po rozvonění se navíc začne ztrácet ještě víc, protože to se s hřejivou ambrou, sklepním pačuli, suchými dřevy a kouřovými tóny oudu naplno projeví orientální charakter vůně. A co bych osobně raději vynechala, je snaha krotit medicinálost oudu čistotou bílého pižma. Ne, že by tyhle dvě složky nešly dohromady, ale tady je to vzhledem k celkové kompozici vůně podle mě zbytečné.

As Sawira

Tento zatím poslední přírůstek Trade Routes Collection má prý interpretovat město Essaoiura, které patří mezi úplně první marocké přístavy a dodnes je oblíbeným turistickým centrem. No a když orient, tak co jiného očekávat než ouduvku. Oud se hlásí o slovo ihned po natrpkle svěžím bergamotovém úvodu s absintem, suchým prašným šafránem a podtóny připálených švestek (davana).

V první fázi je hodně medicinální a doplněný vydatným množstvím živočišného hřebíčku. Až tak po dvou hodinách se trochu zklidní mimo jiné i za pomoci bílého pižma, jen kdesi vespod lze tušit trochu ovocného jasmínu, přesto stále zůstáváme někde u teplé koňské srsti. Spíš než mořský přístav mi to tak dojmově připomíná koňskou stáj kdesi v rozpáleném pouštním městě. A tím pádem mi taky As Sawira přijde vyloženě jako pánská. Nicméně oudovka je to velmi povedená s neochvějnou intenzitou a výdrží.

Ano, je bohužel spíš pánská. Jinak mi připadá elegantní a identická natolik, že Araba neurazí a Evropana nevyleká.

Halfeti

(http://naturalgarden.org)

Vůně nese stejnojmenný název jedné turecké vesnice, jíž protéká řeka Eufrat, kde v těchto místech lemuje její břehy specifická odrůda růží, které jsou tak intenzivně temně karmínové, že vypadají jako černé. I zadoufala jsem v růži - naivní, já vím :) . Žádná růže v ní pochopitelně není. Začíná směsí trpkého bergamotu, pelyňkové hořkosti, muškátového oříšku a špetky živočišného kmínu. Kupodivu to však ale není další oudovka jako As Sawira, jak jsem se původně trochu obávala.

Naopak se už po pár minutách dočkáme alespoň toho černého sametu, jenž růže z Halfeti vzhledově evokují. Vytváří ho šafránový prach, lehce připalená skořice, fialka a krotký oud. V základu se pak už jen přidá trocha drhnoucí kůže s prašnou zemitostí pačuli a pikantním cedrem. Pro mne je Halfeti coby sametová dřevitá orientálka z celé Trade Routes Collection jednoznačně nejlepší a není vyloženě pánská. Komu se líbí Cicatrices (LM Parfums) by měl taky vyzkoušet, řekla bych že mají pár styčných bodů.

Elisabethan Rose

Alžbětinská růže v sobě zpočátku moc růže nepobrala. To vás jen ochladí jiskřivými aldehydy s mátově svěží pelargónií. Ty jsou však velmi hezky zakomponovány do uklidňující vůně fialkovým pudrem opyleného heřmánku. Na samotnou růži si musíte počkat až po rozvonění. Je trochu ovocně nakyslá a hodně ambrová. Dojmově připomíná prakticky nesladkou sušenou růži, kterou jsme si dali vylisovat do starého památníku, vybarevného voskovkami.

(http://d2gg9evh47fn9z.cloudfront.net)

Lily of the Valley

Ke konvalinkovým vůním obvykle ráda jenom čichám, protože často jdou na můj vkus až příliš do zelena jako např. ta letošní guerlainovská. Jedinou výjimkou pro mě v tomhle byla Envy (Gucci), která byla mou první opravdovou vůní. Letos se objevila Muguet Porcelaine, o níž jsem si myslela, že by mi jí mohla nahradit, ale jen do doby, než mi cestu zkřížila tahle konvalinka.

Je osvěžená natrpklým bergamotem a citrusovými tóny pelargónie. Díky růži s jasmínem, který se přidá po rozvonění, působí lehoučce ovocně, přičemž v konečné fázi se usadí na mechový podklad a vyvolá dojem trsů konvalinek, rostoucích v lese podél zurčícího potůčku. Pro mě je toto zatím ten nejdokonalejší posel jara.

Portraits: The Revenge of Lady Blanche

Flakónky této portrétové edice se sice hodně míjí s mým vkusem, ale nakonec jsem se přece jenom rozhodla vyzkoušet Lady Blanche poté, co ji prodavačka chválila jako krásnou kosatcovku. Jinak bude Penhaligon's v této edici pokračovat, spolupracovat na ní mají renomovaní perfuméři a jak to tak vypadá, bude to taková jejich exkluzivní řada. Zřejmě to teď musí mít každý.

Lady Blanche sice je kosatcová vůně, ale na začátku je hodně zelená, kosatec pak není zemitý, ale květinově pudrový, a kromě něho jsou tady i jiné květiny, připomínají mi šeřík nebo konvalinky, možná i ten hyacint, a vůně se stává postupně medovou a pižmovou. Je celkem linární, ale výdrž má dobrou. Docela pěkná květinová vůně.

Portraits: Clandestine Clara

Další přírůstek z edice Portraits, které mají odhalovat pikanterie ze života excentrické britské aristokracie. Flakónek s pávem je věnován Claře, tajné milence lorda George, a její vůně má být afrodiziakální, tedy žádná chladná lady, spíš žena vamp.

K tomuto portrétu vůně docela sedí. Je teplá, rumově vanilková s pěknou dávkou živočišné skořice a pižma. Clara se nezdá. Svádí sladkými vanilkovými pohledy, naleje číšku alkoholu, ale pokud si někoho pustí k tělu, čekají ho rafinované hrátky se zemitým pačuli a balzamickou ambrou.

Já jsem si už podle složení říkala, že by se mi asi mohla líbit. Dobré se ujistit i takhle.

Ještě přemýšlím o té Revenge of Lady Blanche, jestli si taky pořídit vzorek anebo spíš raději počkat, až ji někde potkám v parfumérii.

(recenzi jsem přesunula sem do vlákna, aby to bylo pohromadě)

Obě jsou pěkné, i když žádný zázrak, takže za tu cenu, ve které je zřejmě i ten flakónek, je nepotřebuju. 

Ale kupodivu prý se to prodává dobře. No a kosatcovka a ambrovka, ty jsem musela vyzkoušet.

To já nemyslela, že bych od nich očekávala, že mi rozšíří tužebník, spíš jestli stojí za to opatřit si vzorek nebo jen zkusit v parfumerii, až je člověk někdy potká nebo ani to ne.

Já jsem si nechala udělat vzorek v parfumerii, teď jsem se dívala, že třeba na ALZD chtějí za jeden 9 euro, tak to je dost velká pálka. Podle mě stačí zkusit v parfumerii, popřípadě poprosit o vzorek, pokud udělají. 

No to je odpověď, kterou jsem potřebovala slyšet! Díky.

Penhaligon´s mají v KaDeWe zrovna v koutku, kde paní prodavačka na požádání udělá vzorek i z testeru, pokud nemá originální (i když to prý od těch značek mají oficiálně zakázané).