Phaedon Paris

Pure Azure

Do téhle vůně jsem ve spojení s názvem a fíkem ve složení vkládala velké naděje. Jenže tu přímořskou rybářskou vesničku v tom ne a ne najít. Lépe řečeno tahle vesnička se nachází někde ve vnitrozemí, nejsou tu žádné bílé zděné domečky, ale dřevěné chajdy. Kolem roste hořce svěží neroli a nazelenalé hořké fíky. Je tu vedro na padnutí, vzduch se nehne (směs teplého koření a lehce živočišného jasmínu).

Až bíločokoládová tonka s mandlovou příchutí způsobí, že fíky konečně trochu zesládnou, i když opravdu ne moc, protože je zároveň i lehce prosolíme. Avšak chybí tomu mořská svěžest nebo nějaká vlhkost, takže pokud někdo čekal variaci na Bois Naufragé, tak tady ne, tohle je prostě jenom sůl. Na druhou stranu tahle vůně patří k tomu zajímavějšímu, co Phaedon může nabídnout a rozhodně odnikud neopisuje.

Verveine Figuier

Na tuhle vůni jsem byla pochopitelně zvědavá především kvůli tomu, kolik tam bude z toho fíku, když pochází od Pierra. No ono je to nakonec víc o té verbeně, ale za to je krásně čerstvá. Voní po šťavnatě zelených citrusech. Fík nebo tedy jeho list tomu dodává jen trochu nazelenalé hořkosti.

V další fázi se přidá krotká lékořice, což v kombinaci s předchozími dvěma složkami vytváří dojem teplého lékořicového čaje s nastrouhanou citronovou kůrou. Avšak aby tahle vůně zůstala svěženkou a nerozehřála se přespříliš, se starají tóny chypre se špetkou jemného pižma, které nám ten čaj zase ochlazují. Jediná škoda je, že nijak zvlášť nedrží, i Bois Naufragé je na tom líp.

Coton Egyptien

K prádlovým vůním vždycky raději předem přistupuji obezřetně, protože v 99 % z nich začnu dříve či později cítit škrob nebo pižmovou zapařenost. Coton Egyptien naštěstí patří k čestným výjimkám. Začíná totiž naprosto skvostným galbanem, které evokuje louku s vlhkou, čerstvě posečenou trávou, na níž i přes počátek léta stále kvetou něžné konvalinky

A zanedlouho na ní objevíte i to bílé bavlněné prádlo. Díkybohu ho nikdo neškrobil, naopak ho nakropil vodou z pomerančových květů po té, co ho vyndal z proutěného košíku a rozprostřel na trávu, aby se usušilo. Je pravda, že až na galbanový úvod je Coton Egyptien hodně tělová a je potřeba se jí často přestříkávat, ale stejně je podle mě škoda, že se přestala vyrábět, protože mi přijde dost povedená.

Možná jste to už někteří z vás zaznamenali, ale kdyby ne, tak to pro jistotu píšu sem. Pokud jste si někdo stýskal nad ukočením výroby Rue de Lilac a Coton Egyptien, ona omezenou dobu se nyní vrací do prodeje v limitované reedicihttp://www.phaedonparis.com/eaux-de-toilette.html

Sable & Soleil

Jak už sám název naznačuje, tahle vůně nás má lákat na slunečnou pláž do tropického ráje. Osobně jsem se trochu obávala kokosu ve složení, ale tady s ním Pierre pracuje opravdu hezky. Šikovně tu zastupuje jak vůni opalovacího krému, tak i tropický koktejl v kokosovém ořechu s paraplíčkem, podpořený úvodní svěžestí citrusů. Kombinace santalu, bílého pižma a kašmírového dřeva v další fázi zase výborně evokuje dojem teplého písečného pobřeží. Smetanová vanilka s našlehanou tonkou v základu by pak pro změnu mohly představovat tentokrát mléčný koktejl. Ano, tohle jsou podobně jako Antigua prázdniny ve flakonu.

(www.extrait.it)

Rue de Lilas

Pierrův šeřík je velmi autentický, povedený a nenásilný. Jediný problém je, že mi tak trochu typově připomíná En Passant, jen místo okurky jej doplnil jemnou konvalinkou. Po rozvonění se ovšem rozejdou, kdy se Rue de Lilas ukáže být přece jen víc plochou vůní a přejde už jen do pudrově pižmových tónů, zlehka proslazených růžovým dřevem. Nicméně sama za sebe musím říct, že kdybych před měsícem neobjevila Lilac Love, Rue de Lilas by pro mě osobně asi byla ve své nekomplikovanosti a příjemnosti šeříkovou volbou.

Coton Egyptien by asi bylo lepší zkoušet v jarním počasí, ale když já jsem byla tak zvědavá! Za oknem sice padají sněhové vločky o velikosti bavlníkových květů avizovaných ve složení, ale doma je příjemně teplo, takže se snad vůně rozvine tak, jak má.

Začátek se mi moc líbí, protože sestává z galbana v neštiplavé podobě. Čerstvě posekaná tráva ve stínu, vůně je příjemně chladivá. Za krátkou chvilku do ní ovšem vstupuje pižmo a to si na mém zápěstí uzurpuje veškerý prostor. Někde pod ním se občas mihne cosi bílokvětinového, ale pižmová peřina to vždycky udusí. Ke konci vůně zjemňuje a nepatrně zesládne, v téhle fázi je již nerozpoznatelná a klidně bych ji zaměnila s jakoukoliv jinou pižmovou vůní. Když vezmu v potaz slibný úvod ve znamení galbana, tak mi vyvstává jedna asociace: Narciso EdT, v němž byl pudr nahrazen pižmem.

No ona je to hlavně pižmová vůně. Rozdíl akorát je, že to pižmo v ní v teple příjemně osvěžuje, místo aby drhlo. Je pravda, že ta její první fáze je tou nejzajímavější z celé vůně, nicméně i tak mi na svěženku přišla povedená.

To určitě ano, navíc pižmo tam není těžké. Ale mně by se zamlouvalo, kdyby ta první zelená fáze vydržela výrazněji déle.

Tak to mě taky.

Rouge Avignon jsi vystihla skvěle!

Nemohu si pomoct, ale s každým dalším zkoušením kolem mě RA obmotává ta svoje neviditelná chapadla stále víc a ne a ne mě pustit. ... a že ji zkouším poctivě! Každý večer ji mám na zápěstí a ukládám se s ní ke spánku.

Tohle obmotávání kolem prstu znám velice dobře.

Ilanguara

Název v sobě spojuje madagaskarský ylang ylang a Guara mandlí z Alicante. A přestože tuhle vůni tentokrát nevytvořil přímo Pierre, může být na Gérarda Betranda podle mě docela pyšný, jelikož jde celkem zdárně v jeho stopách. Ilanguara nabízí v první řadě máslový ylang s vůní zralých banánů a plátky citrónu evokující tropické léto a hromadu svatebních mandlí v cukrové polevě z benzoe a s tradiční guillaumovskou vanilkou. Zároveň je ale podbarvená pryskyřicemi a dřevem a stále přítomnou citrusovou svěžestí v bio kvalitě. V podstatě se tak dá říct, že Ilanguara je po Dolce Amalfi od Xerjoff další povedenou odpovědí na Sunshine od Amouage, která pro vás bude připomínkou letní dovolené v chladných podzimních a zimních dnech.

Rue des Lilas 

Jarní vůně. Rozkvétají šeříky, fialové kalíšky jsou plné sladkého nektaru a lákají včely ke sběru. Ve stínu dřevitého keře svítí bílé zvonečky konvalinek a pár bílo žlutých hvězdic lilií.

Májová kytice naaranžovaná hlavně z větviček šeříku, obklopená obláčkem pudru.

Albizia

Spíš než o lesní jahůdky se jedná o sirup z nich, do něhož Pierre zamíchal ledově vychlazené bobulky růžového pepře. Jemná mimózová vůně albízie s medově sladkými podtóny se objeví až po rozvonění, ale chypre ani náhodou. Od Jo Malone bych ji brala, no na Pierra mi takto jednoduchá líbivka přijde dost málo.

Bapteme Ambré

Je velmi příjemnou skořicovou ambrou s kořenitou růží, překvapivě bez obvyklých štrůdloidních tónů. Vanilka s pudrově pryskyřičnatým opopanaxem v základu jí potom dodávají moderní shalimarovský nádech.