Olfactive Studio

Olfactive Studio patří k poměrně mladým niche značkám. Autorkou konceptu, založeného na propojení umělecké fotografie s vůní, je Céline Verleure. Vystudovala původně management, pracovala pak pro Kenzo a tam se začala podílet i na tvorbě parfémů. Značka Olfactive Studio je unikátní v tom, že se rodila i z podnětů parfémové komunity (podobné jako je ta naše ) kolem blogu věnovaného vůním. V současnosti se jejich debaty přesunuly sem: https://www.facebook.com/LeBlogDuParfumQuiNExistePasEncore

Céline Verleure vyšla z myšlenky, kterou proslavil Marcel Proust, že vůně má schopnost evokovat vzpomínky a že je vlastně svébytným pocitovým deníkem, spouštěčem našich zasutých emocí. Funguje tedy jako jakási olfaktorická fotografie, která zachycuje prchavý okamžik. Odtud byl již jen krůček k marketingově nepochybně úspěšnému propojení umělecké fotografie s parfémem.

První vůní, kterou Olfactive Studio uvedlo na trh v září 2011, byl Autoportrait, následovaný vůněmi Chambre Noire a Still Life.  Všechny vůně jsou v koncentraci EdP a v balení 50 a 100 ml.

Obrázek viz http://zgostoreblog.com/tag/olfactive-studio/

Lumière Blanche: vůně vytvořila Sidonie Lancesseur; fotografii, která je pendantem k vůni, pořídil Massimo Vitali.

obrázek viz www.olfactivestudio.com

Vůně má být založena na kontrastu tepla a chladu a je pravda, že se v ní opravdu střídají dvě zdánlivě neslučitelné polohy. Začíná štiplavým kardamomem a výrazným badyánem. Nástup je to razantní, ovšem poté koření skončí v mléce, v němž se pomalu svařuje. Zpěněné mléko pak zvolna vychládá, ale občas z něj znovu vystoupí koření, které nijak neztratilo na intenzitě. V závěru je hebký mléčný tón vystřídán tekutým pudrem. Vůně je jako průsvitná látka v tělové barvě, na níž coby výrazný plastický vzorek vystupuje koření.

Flash Back: vůni vytvořil Olivier Cresp - o to větší byla má očekávání. Autorem fotografie je Laurent Segretier.

Flashback v podobě rebarborového koláče z dětství, který avizovaly reklamní materiály, se nekonal. Místo toho mi někdo naordinoval dietu sestávající z kyselého grapefruitu, nazelenalého pomeranče (takového, jaké se za mého dětství dovážely z Kuby - takže přece jenom flashback!) a mezi jejich dílky stahující ústa natrhal pár bylinek. Dvě desítky minut se vůně chovala jako nezkrotný gejzír unisexové zelené svěžesti, pak konvertovala k ryze pánským vůním. Cítila jsem ještě zřetelně vetiver v jeho zemitější podobě, na ambru - uváděnou ve složení - se už nedostalo.

obrázek viz www.etiket.ca

Panorama

Už promo text k téhle vůni, slibující inspiraci vůní zelené městské džungle kolem Los Angeles, kterou zachytil na své fotografii Miguel Sadinho při výhledu z vily Sheats Goldstein, mě hodně navnadil, že tohle by mohla být opravdu zajímavá zelená a ne výhradně citrusová svěženka. No a taky že jo.

(http://media.ausliebezumduft.de)

Snad až na trochu bergamotové kůry v hromadě pikantního kardamomu v ní totiž citrusy jako takové vlastně ani nejsou cítit a pak už vás vítá nádherná jemně nahořklá zelená vůně fíků, galbana, čerstvě posečené trávy, jetele a tónu, který bych přirovnala k zelené kedlubně a nastrouhaným zázvorem (možná wasabi?).

Ve vší té džungli najdeme i jeden sametově zelený lístek fialky. Mnohem podstatnější je však kopa jehličí páleného v nasládle voskových pryskyřicích v jejím samém srdci. A na samém konci vás čeká už jen mladý jedlový háj, plný čistoty a svěžesti s polštářkem toho nejjemnějšího bílého pižma se stopovým množstvím krémové tonky.

Na takhle povedenou zelenou vůni člověk narazí málokdy, akorát by mohla držet déle než jen dvě hodiny, i když od tohoto typu vůně asi nelze v tomto ohledu očekávat lepší výkon. Přesto pro svěženkářky a milovnice zelených vůní by měla být podle mě snad svatá povinnost Panoramu vyzkoušet a nejen je možná příjemně překvapí.

Still Life

Na začátku vás přivítají lehoučké jiskřivé citrusy, osvěžené pepřem a trochou hořkého zeleného galbana. Badyán zase přidá ještě příjemnou, lehce zemitou větrovost. Po pár minutách klasický pepř zmizí, zůstane jen sladký růžový, takže z toho vznikne nasládlá citronáda, o níž se zmiňovala Miru.

Kdyby vydržela takhle, byla by to opravdu zajímavá svěženka, že by mi k ní seděl i ten název. Jenže jak se k ní v základu přidá chemicky hřejivý ambroxan se sice vzdušným, ale ostruhovanotužkovým cedrem, změní se v docela vyčpělou břečku, kterou někdo dlouho nechal v nevětrané místnosti, zatímco do ní přes okenní skla pražilo slunce.

Lumière Blanche

Bílá barva se k téhle vůni opravdu hodí a stejně jako Fleur musím potvrdit i to, že ty kontrasty tepla a chladu jsou tu patrné už od počátku, kdy se k štiplavému kardamomu s větrovým badyánem přidá teplá, lehounce živočišná skořice. Během pár minut už vás ale zalije hustá bílá záře mandlového mléka.

Po rozvonění do něj vmícháme velkou dávku bílého pižma s trochou pudrového kosatce, což v danou chvíli může částečně připomínat sněhobílou pláž, kterou zachytil Massimo Vitali na fotografii. V další fázi, kdy mléko zlehka zahřejeme na cedru s pomocí kašmíru a lžičky medu a přihodíme do něj i trochu cedrového jehličí, se znovu dostavuje teplo.

Tentokrát už ale ten kontrast není tak výrazný jako na začátku, protože i když přímý dojem písčité pláže už mizí, pižmo vůni kupodivu stále provzdušňuje jako svěží vánek. Nebo si to můžeme říct úplně polopaticky: vezměte Geste (Humiecki & Graef), seberte z ní fialku a pryskyřice a místo nich přidejte kardamom, badyán a skořici a víc pižma a máte Lumière Blanche.

Ombre Indigo

Při pohledu na fotografii Gustava Pelizzona, jíž byla Ombre Indigo inspirovaná, jsem očekávala temnou vodní vůni, ale barevně ji vidím spíš v odstínech zelené a černé s lehkým dotekem tmavěfialové. Jediná spojitost s vodou se dá jakžtakž hledat v prvotních svěžích tónech citrusově nazelenalého petitgrainu, kterou ovšem v zápětí rozpráší zelená tuberóza s prašným gumovatějícím šafránem.

Když pak po rozvonění zmizí i ta, Ombre Indigo se ukáže jako surová, teplým kadidlem zakouřená, kůže. Změkne až zásluhou měkké dřevitosti papyru a podtónům sušených švestek. Od Olfactive Studio je to bezesporu jedna z těch povedených vůní, má nadprůměrnou intenzitu i výdrž, jenže od začátku do konce na mě působí vyloženě pánsky.

Vendulko, a co Selfie - zkoušela jsi už?

Hledala jsem něco s andělikou, a tohle na mě vypadlo...

http://www.parfumanie.cz/database/detail/selfie-olfactive-studio

Zatím ještě ne, ale chystám se brzy objednat vzorek.

Selfie

Už v Novinkách jsem naznačovala, že tahle vůně tentokrát není inspirovaná žádnou konkrétní fotografií jako v případě Autoportrait, přesto s tématem souvisí. Tzv. selfie nabírají v poslední době na čím dál tím větší popularitě, proto se tentokrát u Olfactive Studio rozhodli pro vůni, která má odrážet vás samotné a na krabičku tak místo fotografie umístili zrcátko. Složení slibovalo zahřívací podzimní vůni, a protože předcházející Panorama u mě zakotvila jen na základě vyzkoušení pouhého vzorku, bylo jasné, že Selfie nemůžu vynechat. A jaká tedy je?

Selfie je především kořenitá orientálka s výrazným javorovým sirupem. Ten začíná být ve vůni signifikantní, jakmile mu uvolní cestu větrový badyán s pikantním zázvorem, špetkou nazelenalé anděliky a směsí pryskyřic. Nepůsobí ale vůbec přeslazeně a lepivě, je ho spíš jen malá lahvička, ležící na stole, k níž dostanete hromadu pražených oříšků, obalených ve vydatné vrstvě skořicového cukru. A tím vším se prolíná vůně dalších pryskyřic a dřeva, která vyvolává dojem starého zaprášeného kamenného stavení, vyzdobeného chvojím. Je to hodně dobré včetně intenzity a výdrže, avšak ve srovnání s Noir Exquis už unisexová každým coulem. V tomhle ohledu to Betrand Duchaufour podle mě zvládl o trochu lépe.

Autoportrait

Na vůních Olfactive Studio se mi líbí ta provázanost s určitou uměleckou fotografií, i když v případě Autoportrait to nefunguje hned úplně od začátku a můj osobní olfaktorický obraz je malinko širší. Po bergamotovém, štiplavě pryskyřičnatém úvodu vidím velkou vilu, zařízenou starožitným, přesto čerstvě nalakovaným dřevěným nábytkem. Všechna okna jsou otevřená a dovnitř jimi proudí chladný vzduch.

Venkovní obloha je zamračená (kouřové tóny vetiveru) stejně jako na fotografii, doprovázející Autoportrait. Schyluje se k bouřce. Vlivem proudění se tu a tam zvedne prašný vír (kakaové aroma benzoinu s bílým pižmem, vlažným kadidlem). Rozum vám říká, že byste měli zůstat uvnitř a pozavírat všechna okna, ale vás to místo toho láká ven do cedrové aleje, kde se chcete brouzdat bosky po vlhkém mechovém podkladu.

Still Life in Rio

Původní Still Life mě zrovna dvakrát nenadchla kvůli značně odfláknutému základu. To naštěstí pro tuhle vůni neplatí. Od své starší sestřičky si vypůjčila jiskřivé citrusy, osvěžené pepřem, jen místo galbana pracuje s chladivou mátou. I zde po pár minutách klasický pepř zmizí a zůstane jen růžový a znovu vznikne osvěžující citronáda, která ovšem díky přidanému zázvoru působí ještě o něco perlivěji.

Rozcházet se začnou až po rozvonění, kdy Still Life in Rio nabídne čerstvě otevřený kokosový ořech, v němž ještě stále zůstala kokosová voda. Ta je zajímavá tím, že si do ní přikápneme trochu rumu, abychom jej mohli uchopit v rukavičkách z hladké kůže a celý obsah vypít. Tomuhle už říkám povedená svěženka. Teď ještě zapracovat na intenzitě a lepší výdrži a třeba to do třetice už vyjde se vším všudy.

Close Up

Po menší odbočce se Selfie se značka Olfactive Studio opět vrací k inspiraci uměleckými fotografiemi. Tentokrát jde o fotografii lidské duhovky (iris) od Surena Manvelyana s neobvyklou modro-hnědou pigmentací na černém pozadí. Podle složení bylo už předem jasné, že nemůžeme očekávat kosatcovku. Tak tedy oko jako okno do lidské duše, symbol vědění nebo zdroj světla? Ale kdepak. Close Up je vůní, která tématicky navazuje na vůně jako Luctor et Emergo.

V úvodu přináší višňový likér, ukrytý pod nánosem nezralých zelených kávových bobů. Přeskakuje mandlový marcipán a místo toho přechází rovnou k sladkému aromatickému tabáku, evokujícím i tady hromadu čerstvého sena. Sem se nám ovšem přimíchalo i několik hladkých cedrových hoblinek a sladce pačuliová růže. Mandlový marcipán (tonka) přichází na řadu až v balzamickém ambrovém základu s hebkým bílým pižmem. Jen mi přijde, že ve srovnání s Luctor et Emergo nejde tolik do prostoru.

Woody Mood

Stejně jako 99 % vůní Olfactive Studio byla i Woody Mood inspirovaná určitou fotografií. Tuhle konkrétní od Rogera Steffense, nazvanou Červený mimozemšťan, potkala Céline Verleure, zakladatelka značky, na podzim 2016 na výstavě v pařížském Grand Palais. Zachycuje sekvojovce, rostoucí již tisíc let v kalifornském okresu Mondocino, které jsou tak mohutné, že propouští jen minimum slunečního svitu. Znázornit olfaktoricky takový les, to chce opravdu velkou dřevitou vůni a jestli to někdo umí, je to Betrand Duchaufour.

Slunečními paprsky, které jen zlehka prosvítají skrze dřevo, je tu bergamot se zázvorem a natrpkle citrusovou svěžestí šalvěje muškátové v úvodní fázi. Potom už vás obklopí masivní kmeny temného lesa a pak nastane to nejpříjemnější překvapení. Uvědomíte si totiž, že se tam nacházíte s vaším milovaným motorkářem v kožené bundě a semišových rukavících z Bvlgari Black a popíjíte černý čaj. Jen místo vanilky je Woody Mood oslazená kakaovým styraxem a zároveň je duchaufourovsky kadidlovější a zemitější.

Flash Back in New York

New York patří k nejfotografovanějším světovým metropolím vůbec, a tak není divu, že si našel cestu i do hledáčku objektivu Vivienne Gucwa, jejíž fotografie zasněžené noční newyorské ulice, osvětlené pouličními lampami s mrakodrapem Chrysler Building v pozadí se stala inspirací pro nejnovější vůní od Olfactive Studio. A Jerome Epinette ji dokonale převedl do olfaktorické podoby.

Ucítíte studený noční vzduch a sníh, křupající pod vašima nohama a před jehož chladem vás chrání rukavice ze semišového šafránu a sametově zelených fialek a vaše kožená bunda, zatímco jdete ruku v ruce se svým drahým, který se navoněl bylinkovou kolínskou s římským kmínem a muškátovým oříškem. A i když je vám přesto trouchu zima, jeho polibek chutná tak nádherně tonkově sladce.

Woody Mood

Světlé dřevo se zeleným jehličím, jehož svěží vůně je zdůrazněna zázvorem a bergamotem. Les houstne, dřevo tmavne kakaem a koženým tónem a s pačuli a kadidlem se ocitáme ve stínu sekvojového lesa s nepropustnými korunami. V konejšivém stínu tichých a majestátních velikánů.

blackviolet Těší mě, že ji vnímáme podobně. Já tam teda mám ještě navíc trochu i ten Bvlgari Black.

wendulka No já právě Bvlgari Black moc neznám. Ale Woody Mood se mi moc líbí.

Flash Back

Citrusovo-dřevitá vůně s kořením. Citrusy jsou nesladké (citrón, grapefruit), v začátku se mihne cosi zvláštního (rebarbora?) a přidá se vůně koření s omítkovým nádechem, něco jako kurkuma. Citrusy díky tomu začnou připomínat šumivý Celaskon, je to trochu umělé, ale příjemné a je to asi záměr. Základ je dřevitý, cítím trochu santalu a hlavně krásný cedr. Vůně mi připadá spíše pánská, jako krotký Lutens (např. L'Eau).

V barvách si Flash Back představuju šedo-černobílo-žlutou, třeba jako černobílý snímek se žlutými prvky.

Vanilla Shot

Říkají mi vanilková střela. Ve skutečnosti jsem ale vanilková růže se švestkově nachovým žíháním, které jsem zdědila po Decadence, vzdálené tetě z daleké Ameriky společně se šafránově semišovými rukavičkami. Ráda se při západu slunce brouzdám ve fontáně, obklopené rozkvetlými pomerančovníky. A stejně jako moje teta miluju marshmallow a taky máslové karamelky!

...

Chypre Shot

Bertrand Duchaufour už několikrát ukázal, že chyprovky jsou jeho doménou. V této pracuje se stejným akordem upraveného větvičníku a ambrovanilky jako v Chypre Palatin, doplněným o pačuli. Jen zde použil místo kůže semišový šafrán s labdanem a osvěžil šálkem ledového černého čaje s chladivým kardamonem a kapkou bergamotu, k němuž přidal i trochu kávy z Noir Exquis.