Mona di Orio

Mona Di Orio nejprve vystudovala výtvarné umění a literaturu, poté pod vedením mistra Edmonda Roudnitsky studovala šest let umění parfemářské. Po 15 letech spolupráce (2004) založila svůj vlastní parfémový dům, partnerem jí byl návrhář Jeroen Oude Sogtoen.

Jeroen začal svou kariéru jako módní návrhář, později navrhoval interiéry. Do kontaktu s Monou ho přivedla výroba vlastní značky toaletních potřeb pro hotely.

Mona di Orio zemřela náhle v prosinci 2011, v pouhých 42 letech. Dům, který nese její jméno, zůstává nadále pod vedením kreativního ředitele.

Vůně Mona di Orio jsou inspirované minulostí, ale rozhodně nejsou zastaralé. Evokují zlatý věk parfumerie (dvacátá a třicátá léta dvacátého století), kdy ještě vůně byly skutečně nevšední. Krásně to sama popsala slovy:

"U všech svých vůní pracuji metodou olfaktorického šerosvitu. Miluju tu živost jiskřivých svrchních nót, sladkost a odlesk smyslných nót v srdci a temné potěšení tajemného základu."

Značka má tři kolekce: Signature Collection, Les Nombres d'Or a Monogram Collection.  První dvě řady jsou dílem Mony di Orio, na třetí řadě značka Mona di Orio spolupracovala s perfumerkou Melanií Lerouxe a bude pravděpodobně oslovovat i další parfuméry. Název řady Les Nombres D'Or byl inspirován matematickou představou "Zlatého řezu" (dokonalého poměru). Les Nombres D'Or jsou vyráběny z nejlepších surovin a úsilují o vytvoření dokonalé harmonie.

Původní hranaté flakóny s drátky na uzávěru měly evokovat jiskřivé šampňské. Nový oválný design flakonů k příležitosti 10. výročí vytvořil Jeroen Oude Sogtoen ve spolupráci s renomovanou firmou Ateliers Ferdinand v Paříži (ta pracuje mimo jiné pro Balmain, Yves St. Laurent a Madame Rochas). Původní i nové flakóny jsou krásně jednoduché, ale působivé.

Musím říct, že mně se ty původní flakony líbí asi o malinko víc, jen se z nich hrozně špatně dělaly odstřiky nebo vzorky, ale zrovna ten flakon Lux je z těch nových asi nejhezčí.

Flakóny krásný. Líbily se mi ty původní, líbí se mi ty nové. I když ty původní byly asi o něco originálnější. 

Lancetti Madame (1995)

A při té příležitosti jsem po delší době vytáhla a prošla si svůj letitý parfémový "Beauty Case". 

...krásné flakony,

luxusní barevné provedení.!

Ono se na flakónu už opravdu dá vymyslet málo, když návrhář chce, aby byl nejen hezký, ale taky praktický a jednoduše elegantní. Mně osobně se ten nový tvar líbí víc, protože ten původní praktický moc není, jak už napsala Vendulka. Prostě mám ráda, když je v dlani spíš oblý než hranatý... (proto například u Chanelu mám mnohem raději lahvičku menšího objemu než exkluzivní dvoustovky, jejichž použití provází kalorický výdej jako při ranní rozcvičce.)

Nevím, jestli to nepadlo už jinde, ale značka Mona di Orio bude v Ingredients končit.

Tak to je nesmírná škoda

Mona tím z Prahy úplně nezmizí, zůstává ještě o pár set metrů dál ve Scents Variety v Palladiu.

domenica: Oficiálně to tady ještě neproběhlo, ale za zpráva mě nepřekvapuje. Ty náznaky tam byly, když přiznali, že se neprodává a když přišel Nathan s tím, že jsou v jednání o Creedu a Acqua di Parma, tak jim holt Mona musí udělat místo.

Tak hlavně aby se prodávala v Palladiu... já ji ještě ani nemám načichanou a rozhodně bych chtěla aspoň zkusit (než zmizí).

Dnes jsem se na ní ptal. Opravdu končí a důvodem je, že se objevila v Palladiu. Tedy považují za zbytečné mít značku, která už se v Praze prodává. Hned druhým důvodem ( podle mne tím hlavním ) je, že Mona di Orio se velmi špatně prodávala. Přiznejme si, že její parfémy nejsou moc na běžné nošení. Ocení je pouze pár zasvěcených lidí.  Všechny mají zvláštní starobylý akcent a to může být důvod jejich ,,nepopularity". Bavili jsme se i o klientele. Velkou část tvoří bohatí Rusové, jak se vzhledem umístění prodejny dalo předpokládat. Nejvíc prý kupují Kiliana a Amouage.

Klasika. Část té velké části bohatých Rusů v Ingredients průběžně potkávám. A je fakt, že pravidelně odcházejí s černobílou taštičkou By Kilian. 

Konec značky Mona di Orio byl na spadnutí, takže sdělení, že nadešel čas, mě nepotěšilo, ale nepřekvapilo.

 Mona di Orio Ambre a Vídeňští filharmonici

Ambre značky Mona di Orio je Ambra s velkým A, i když podle složení na ní nevidím nic zvláštního. Ať ji srovnávám s jakoukoliv jinou ambrou - od Histoires des Parfums, Maître Parfumeur et Gantier nebo Montale - měla by se do téhle skupiny zařadit. Ale ona přesto něčím vybočuje. A není to jenom tím, že je méně sladká nebo dřevitější nebo tím, že má krásný jemný podkres ylang ylangu. Nebo že má navíc jemně erotický nádech živočišné ambregris. Nebo že je po rozvonění tak sladce vanilkově zakouřená.

Ne, ona je zkrátka jiná. 

Při takových kompozicích mám vždycky asociace s hudbou, slyším tu dokonalou souhru všech hudebních nástrojů, které hrají své party a přitom vytvářejí jeden celek, harmonický dokonalý zvuk, při němž zapomínáme na to, kdo a jak hraje, jsou tady jen emoce, které v nás ta hudba vzbuzuje.

Ambre Mony di Orio je pro mě zvuk orchestru Vídeňských filharmoniků v jejich domovském Zlatém sále.  Je možné, že Vídeňští filharmonici nehrají lépe než Berlínská filharmonie nebo amsterdamský Concertgebouw orchestr. Nebo Česká filharmonie. A přece je tady něco jinak. Ten zvuk je nezaměnitelný a vždycky rozpoznatelný. Jsou jiní.

Hraje tady roli kvalita složek? Tedy hudebních nástrojů a techniky hraní?

Je to tím, že se zachovává to, co se v historii osvědčilo? Tradiční hudební nástroje, klasická vídeňská technika hraní na smyčce, žestě, které se používaly v 18. století, jednoduché vídeňské lesní rohy, tympány potažené jemným kozím pergamenem? Nástroje z doby před velkou modernizací v 19. století, která měla za cíl silnější zvuk s naložením menší námahy a jednodušší techniky hraní?

Je to setrvání u něčeho, co bylo tak dobré, že není třeba to měnit?

Krásně napsané. A naprosto souhlasím s tím, že tahle Ambra je ambra s velkým A. 

Díky, ta asociace přišla úplně spontánně, tak jsem se o to musela podělit. 

Jj, vím o tom, že se Mona už před tím neprodávala zrovna dobře právě z důvodů, které popisuješ a jakmile se objevila v Palladiu jsem jenom čekala, kdy to přijde.

Jinak to, že Rusové kupují nejvíc Kiliana a Amouage je pro mě pochopitelné, k luxusní vůni potřebují i luxusní flakon a balení, to jim takový Francis Kurkdjian, Diptyque a další značky, co v Ingredients mají, těžko nabídne.

blackviolet: Krásně popsané a souhlas, vyzkoušela jsem už spoustu ambrovek a ta od Mony je opravdu originální a to je co říct.

Eau Absolue

Už dávno vím, že Moniny parfémové výtvory nemůže člověk podobně jako vůně Frederica Malleho soudit jen na základě jednoho vyzkoušení. A možná ani po těch vícero zkoušeních to třeba nebude osudová láska, ale čím víc jejich vůní vyzkoušíte, tím pochopíte, že s nimi dovedla pracovat úplně jinak než ostatní parfuméři. A přesně taková je i Eau Absolue.

Když se totiž necháte unášet zelenou citrusovou svěžestí, jemnou dřevitostí a kupodivu krotkým bobkovým listem (v jakékoliv jiné vůni ho z duše nenávidím), přenese vás slaným podtónem vetiveru do jihoitalské vesničky u moře. Na návsi lemované několika cypřiši (složení sice píše cedr, ale nebudeme detailisté), s jejich větvovím si zlehka pohrává vítr, pobíhá skupinka dětí.

A protože je horký letní den, ti nejznavenější se brzy uchýlí do stínu cukrárny, aby se zchladili sklenicí dobře vychlazené malinové limonády (růžový pepř), zatímco paní cukrářka vzadu v kuchyňce připravuje na voskovém plameni (kouřové labdanum s muskem) jednu ze svých citronovomedových dobrot. Sice tentokrát použila víc medu jak citronu, avšak dětem to jistě vadit nebude.

Eau Absolue má ohromující intenzitu, na kůži drží bez problémů téměř celý den. Možná to není parfém pro každý den, to ostatně málokterá z Moniných kreací, přesto je to asi její první vůně, kde se jí podle mě naprosto dokonale povedlo vyjádřit tu její zamýšlenou vnitřní lásku ke Středomoří. S nosem zabořeným k ruce se usmívám a tleskám.

...vůně má zvláštní, osobité, příjemně provokující a přitažlivé, trochu tajemné, někdy lehce kontroverzní.

V každém případě originální v tom nejlepším slova smyslu.

A kvalitní.

Její "vanilku" bych moc ráda.!

Vanille

Pokud někdo doufal v typickou gurmánskou vanilku, šeredně by se spletl. Osobně jsem v tom přiliš nenašla ani tu (již známou) inspiraci starých nákladních lodí s kořením, tedy možná až na ten hořký pomeranč se zapíchanými hlavičkami hřebíčku v úvodu. Jenže proč je ten námořník v upocené kůži (kombinace se sílícím hřebíčkem) polil horkou vodou s rumem a přinesl k nim nahnilé banány (ylang)?

Ale kde je prosím ta vanilka? Na tu si musíte počkat až po pořádném rozvonění. A ta už se Moně povedla. Má sice podobu pudinku jako např. ve Spiritueuse Double Vanille, ovšem tenhle je navíc politý trochou rozpuštěného másla a zlehka posypaný práškovým cukrem (pižmo).

Vanilku navíc vkusně doplňuje směs suchých dřev, kůže (nyní již hladce zbroušená, bez živočišného hřebíčku) a krotkého doutnajícího vetiveru, který naštěstí nesklouzává do zmoklého popelníku. Nebýt té kůže s hřebíčkem a horké vody s rumem v první fázi, byla by s její nadprůměrnou intenzitou a několikahodinovou výdrží dokonalá.

Lux

Původní verzi jsem bohužel nestihla poznat, nicméně pokud toto měla být přírodní a zářivá citrusová vůně, čekala jsem větší výbuch. Masitou dužinu jako např. v několika vůních April Aromatics tu nepotkáte vůbec, jen nastrouhanou, i když čerstvou citronovou kůru s citrusově nazelenalým petitgrainem se suchými dřevitými podtóny vetiveru a cedru, kterou promícháme s bílým pižmem.

Po delším rozvonění, kdy se přidá kastoreum, nám z citrusů zůstane už jen ta kůra a malinko oschne a vůně se rozehřeje. To mi Lux začíná připomínat Ambra di Luna, jenom tady ta ambra není tak sladká a santal není zdaleka tak mléčný. A skrze pudrově pryskyřičnaté tóny a vanilkový benzoin musím uznat, které tady na rozdíl od Monegala cítím, musím zároveň uznat, že by se to dalo brát i jako moderní variace na Shalimar bez kadidla.

Četla jsem tvou recenzi a vzpomínala, jak jsem zkoušela Lux já. Tehdy od Mitzi ze vzorku na srazu mě nadchla. A říkám si, jo, to je ta, co mi připomněla Shalimar. A ty to na konci zmiňuješ - takže nemám divný nos  No, musím říct, že bych tuhle vůni bohužel nosit nemohla, zejména proto, že v ní mám značnou dávku živočišnosti. Máte to tam taky někdo?