Une Nuit Nomade

Značka Une Nuit Nomade už u nás díky Vavavoom zdomácněla, takže jí není zapotřebí dlouze představovat.

Její koncept se odvíjí od "čichového nomádství", cestování v čase a prostoru díky vůním, které dokáží vyvolat atmosféru vzdálených končin. Cestování, při němž jediným pohybem nutným k přemístění je stisknutí rozprašovače...

Původně se jmenovala Une Nuit a Bali podle destinace spojující první čtveřici uvedených parfémů, ovšem po uvedení druhé kolekce Une Nuit a Montauk došlo k volbě obecnějšího názvu Une Nuit Nomade.

V těchto dnech se představí nová řada, jež čerpá inspiraci z Ománu. První z nové série Une Nuit a Oman, Jardins de Misfah,  má evokovat zahrady v horské vesnici Misfah.

(fotografie převzata z webových stránek Une Nuit Nomade)

Měla jsem možnost vyzkoušet v předpremiéře a parfémová voda mě, ostatně jako žádná od uvedené značky, nezklamala: je to vůně šťavnatě sladká,  zkrocená hořkými mandlemi a v závěru ji podtrhuje černá linka, jako kdyby se všechny ty datle, růžové okvětní plátky a mandle zapekly dohromady na tmavou vláčnou hmotu se špetkou lékořice a šafránu.

Na podzim pak značka oficiálně uvede i druhou z ománské série, tentokrát půjde o pouštně suchou ambrovou vůni. Tam se mi sice úvodem prošla velbloudí karavana, ovšem kráčela rychle a zanechala za sebou krásný oblak bylinně suché ambry se špetkou arabských sladkostí.

Bohemian Soul

Sametová dřevitá vůně se slabší projekcí, připomínající Gypsy Water od Byreda. Bylinná hořkost se snoubí s jemně oříškovým kadidlem, které si dopřeje sklenici citronády a vydá se prozkoumat sluncem vybělené peprné guajakové dřevo, které kdosi pohodil na pláži. Jeho stopy v hladkém bílém písku dávno odvál vítr, ovšem vůně sladce dřevité myrhy podbarvené ruskou kůží po něm několik hodin přetrvala.

Suma Oriental

Štiplavý kouřový šáchor, mírně zemité a následně rumové pačuli, sladký dusivý kakaový prach a nahořklý dlouhotrvající hřejivý samet. Až na úvod se mi docela líbila. Výdrž přesáhla 6 hodin.

Mr. Vetiver

Povedená vůně. Úvodní směs citrusů a koření mi na kůži vykouzlila kyselé zelené jablko. Po něm se objevila jemná pelargonie, která ustoupila nasládlým štiplavým papričkám piri piri smíchaným se suše dřevitým vetiverem. Závěr patřil jemně koženému vetiveru prohřátému nahořklou ambrou. Výdrž přesáhla 8 hodin.

Po včerejším opakovaném zkoušení vím, že Jardin de Misfah nebude pro mě. Vylézá mi z toho jakýsi hnijící puškvorec a úplně to zazdil jeden z nezávislých názorů, kterému jsem dala přivonět k zápěstí - prý to na mně voní jako odbarvovač v kadeřnictví.

Fleur To by naopak pro mě mohla být dobrá zpráva - ne kvůli odbarvovači, ale kvůli neshodě v oblíbených vůních

Korsičanka Tohle je typ vůně, kterou musí každý vyzkoušet doslova na vlastní kůži. Jsem zvědavá, jak s ní pochodíš.

Fleur V Brně mi ji Li předá, tak uvidíš na vlastní oči:)

Korsičanka Raději bych ucítila, ale nestane se tak - budu tou dobou v Praze .

Fleur A jo, vždycky zapomenu:( Tak jen poreferuji

Jardins de Misfah

Mám s ní podobný problém jako Fleur. Hned po úvodní fázi s chladivě pikantním zeleným kardamomem a muškátovým oříškem, osvěženými granátovým jablkem mě zavede ke krátké mezizastávce u kompostové skládky s nahnilým ovocem a zelení. Teprve potom mě vpustí do slibované a opravdu kouzelné zahrady, plné sladce lepkavých datlí, šafránově semišových růží a červeného bobulového ovoce a nabídne i několik svatebních mandlí. A o to víc mě ten v mém případě zhruba desetiminutový kompost mrzí, jelikož by se mi jinak jevila jako originálnější, prostorovější a zároveň univerzálněji nositelná variace na Le Plus Beau Jour de ma Vie.

wendulka Ten kompost je výstižný Naštěstí na mně trvá jen chvilku a vůbec mi nevadí.

Jardins de Misfah 

Orientální  lahůdka s decentní sladkostí. Růže v malinovém želé a sladké datle na lakovaných podnosech, sušené meruňky rozprostřené na palmových listech, mandle v cukrové krustě a krém ze šťávy granátových jablek, všechno vyložené na stolech vedle pytlů s kardamomem, šafránem a muškátovým oříškem.

A ještě zkouším tu novou podzimní a na vzorku se mi podařilo rozluštit část názvu - Khadjar. 

Pryskyřičná ambrovka suchá jako písek z pouště, s kadidlem, koženým labdanem a pačuli, se sladkým benzoinem. Typově mi trochu připomíná Taklamakan.  

Ambre Khandjar: inspirována kandžárem; zakřivenou zdobenou dýkou, která byla výbavou válečníků a ještě dnes ji v Ománu nosí muži jako součást tradičního oděvu.

Je to gurmánsky zpracovaná ambrová vůně s několika přechody mezi různorodými fázemi. V úvodu je nečekaně svěží ovocný tón ze sladkých mandarinek, broskví a přezrálých švestek, jako kdyby pršely ze stromů a někdo je tím kandžárem ve vzduchu rozsekával. A pak náhle ovocný déšť ustane, ovoce zhoustne a přetaví se v lékořicový proužek. Ten je pečlivě zabalen do jemné kůže, jejíž nasládlá vůně je obohacena o kakao a vanilku, až se kůže promění v čokoládovou pralinku. Ta se pomalu rozpouští, sládne a odkrývá vanilkovou náplň. A všechna tahle kouzla se odehrávají za bílého dne mezi rozpálenými písečnými dunami.

Vůně má červenou barvu, která by se mi více líbila u Jardins de Misfah.

Fleur Ambrovky mi momentálně dost sedí a tahle nezní vůbec špatně, tak se těším, že při příští návštěvě Brna bude zase co zkoušet a hned jsem jí přidala do databáze.

Fleur Konečně vím, jak se jmenuje. Ano, ten písek tam je.

wendulka Líbí se mi, brala bych ji, ale mám těch ambrovek už nějak moc.

blackviolet wendulka Já ji zkoušela hned na jaře, když se uváděla do prodeje Jardins de Misfah, ale pouze ze vzorku. Připadá mi, že pořádný nástřik v kombinaci s horkým počasím jí jen prospěl. Ambrový je tam spíš ten hřejivý obláček, jinak je opravdu hodně gurmánská , ovšem sladká až ve finále.

Fleur Ano, sladká až ve finále. Mně jenom nějak uniklo to ovoce na začátku, to možná taky potřebuje pořádný nástřik.

Fleur 

Po důkladném prozkoušení musím říct, že zcela souhlasím s tvojí recenzí Ambre Khandjar - inspiraci kandžárem bychom mohli hledat leda v tom smyslu, že jej někdo vyjmul z koženého pouzdra (podtón pryskyřičnatého labdana, které může alternativně evokovat klidně i ty písečné duny) jeho prostřednictvím rozsekal šťavnaté mandarinky a přezrálé banány (ylang) a přimíchal je do švestkového likéru. Po jeho vypití se pak promění už ve vyloženě gurmánskou ambrovku s vůní banánů v čokoládě a vanilkové pralinky, posypané kakaem. Je rozhodně povedená, nicméně pro mě se jako nejproblematičtější jeví nikoliv její sladkost, nýbrž labdanová hořkost, která mi v nevhodném počasí nedělala úplně dobře již v Grand Soir.

wendulka Labdanová hořkost v Grand Soir? A kdy ses s ním voněla? Já ho používám jen v zimě a je rozhodně bez chyby!

Korsičanka Právě když nebyla úplná zima.

Ambre Khandjar

Ambrově horký dech …

Temně ovocný začátek a měděně suchý zbytek. Úvod je lahodný díky šťavnaté likérové švestce a mně se líbí nejvíc z celé kompozice. Je prostě k sežrání. Ale během pár okamžiků mizí a vyloupne se ambra. Pro můj nos suchá, trošku dřevitá, hřejivá, měděná … pěkné to je.

Původně jsem si tuto vůni řadila k podzimu, případně k babímu létu, ale nakonec si myslím, že i suché a horké počasí jí sluší.