Amouage

Library Collection: Opus V

Hodně zvláštně zpracovaný kosatec, nejprve to vypadá na kosatcový kořen v ledově chladném kovovém pohárku, z něhož ještě sálá aroma rumu, který tam byl předtím. Přidává se vůně kůže, hřejivého živočišna a „chladného“ kouře (oud). Po rozvonění přechází kosatec do pudrova. Kromě pudru tu z líčidel máme i čerstvou rtěnku (jahodově červenou) na toaletním stolku ze suchého dřeva (cedr?).

Library Collection: Opus VI

Mohla bych to napsat úplně jednoduše: light verze Opus VII, ale to by vám asi moc neřeklo, takže to vezmu postupně. V tomhle krámku s kořením vás čeká štiplavý pepř, hřebíček a bobkový list. Všechny leží ve váčcích z lehce živočišné kůže (oud). Obchodník nám tu kromě toho pálí teplé kadidlo a do toho loupe čerstvé vlašské ořechy, které právě spařil v horké vodě.

Jen by nemusel mít boty zamazané od vlhké hlíny (pačuli). Vzadu za závěsem pak má v dřevěných regálech (mihnoucího se špetička mléčně nasládlého santalu) schovaných i několik papyrových svitků a starých zaprášených knih v kožené vazbě (opět oud s živočišným podtónem). A protože na něj kadidlo bylo jako vykuřovadlo příliš silná pecka, zamění jej v závěru za hřejivou ambru a labdanum a inhaluje jeho uklidňující suchý kouř.

Beloved Man

(http://1.bp.blogspot.com)

Tahle vůně si pro vás připravila nejprve sklenici ledové citronády se spoustou štiplavého kardamomu a zve vás podobně, jako to blackviolet popisuje u Journey Man, do zakouřeného pánského klubu. Každý gentleman je vymydlený "ovocným" jasmínem a pižmem a za klopou saka má květ "mátově" svěžího muškátu. Najdeme tu ale i zemitý kosatec, který u květu přechází nepatrně do pudrova. Všichni pánové posedávají v kožených křeslech s doutníkem v jedné ruce a sklenkou martini se solí (vetiver) v ruce druhé, které nakonec odkládají prázdné na dřevěný stůl před nimi.

Journey Woman

Jako výstřel do hlavy. Medová sladkost, meruňkový osmanthus, zelený jasmínový čaj s trochou koření a tmavá, zakouřená kůže Všechno najednou a ještě něco navíc - složka, nebo spíš kombinace složek, která vytváří zajímavý, umělý tón barevných voskovek. Je to divné a líbí se mi to. Dokonce si vzpomenu na Quand Vient la Pluie a nádherně zpracovaný heliotrop. Deset minut.

(foto: mythicalmonkey.com)

Škoda, že po slibné desetiminutovce nabere Journey docela jiný směr. Začně převažovat mdlý, nudný jasmínový čaj s medem. K němu meruňky přelité medem. Přelité ještě jednou. Přelité ještě třikrát. Meruňky plavající v medu. Med je ale jakoby naředěný, není nektarově sladký jako v třeba v Beige (zlatá Beige!!). Meruňky vystoupí z medové lázně a zahalí se do semiše a kůže.  Jasmín zůstává bohužel pořád v podobě, ve které ho nemám ráda, to znamená odtažitý a nakyslý jako v AA Jasminoře, a je evidentní, že během téhle Cesty se to už ani nezmění. Postupně nabírá dech, ale v zakouřené špeluňce je to těžké. A vše, o čem píšu, je poměrně tiché, komorní. Pro Amouage netypické až k pláči. Když chci identifikovat další vývoj, musím zabořit nos do ruky. Výdrž nekonečná. 

(foto: tavaslimmingtea.co.uk)

Library Collection: Opus VII

Indický krámek s kořením, za který by se nemusel stydět sám Lutens, to bylo první, co mě napadlo, ihned po nástřiku. Uvnitř najdeme hořké zelené galbanum, štiplavý kardamom, špetku pikantně nasládlého růžového pepře, suchý muškátový oříšek, seno a především spoustu kopru.

Takhle zelenou vůni opravdu potkáte málokdy a člověka opravdu zarazí, jestli se s tou černou barvou flakonu nespletli, stačí však chvilku vydržet a temnější orientální tvář vůně se projeví v plné parádě. Přestavuje jí kouřový živočišný oud a drhnoucí kůže spolu se zemitostí pačuli, která tentokrát hází i tóny „prachového“ kakaa. Vše nám prohřívá hořkoslaná ambergris.

Pokud jde o tu dřevitou část vůně, dominantní je samozřejmě agarwood. Teprve v základu jej uhladí trocha mléčného santalu, což je jediný nasládlý tón v celé vůni, dá-li se to tak vůbec nazvat. Ovšem i ten vzápětí mizí pod novým přívalem dalších kouřových pryskyřic a sušené hořké zeleně, poprášené „pudrovým“, lehce drhnoucím pižmem. No je pravda, že oficiálně jsou sice všechny opusové vůně vedené jako unisex, ale tohle je maskulinní, jen to fikne.

domenica, blackviolet, v upoutávce je Journey Woman ve fialově - inkoustovém ladění, evokuje Journey Woman fialovou?

Pro mě ne, já ji vidím sytě oranžovou. Asi takhle:

(www.kuvertshop.com)

Něco jako od Rothka asi, tzn, že Tě barva spolkne na ex, přesně takhle oranžově mi přišla mj. Une Rose de Kandahar .

Ta barva sedí, ale Une Rose de Kandahar je mnohem lepší. Já Journey zkoušela ve stejný den jako domenica a věř mi, zase nic pro tebe, ani pro mě.

Krásná recenze, kéž bych to takto dokázala popsat.

Opusů jsem zkoušela 5 kousků, trojku neznám, ale z těch, mnou vyzkoušených, se mi tento líbí nejvíc.

Opus III je víc ženštější, ale spolu se dvojkou jsou z celé té řady z celé kolekce nejzajímavější, znám je už všechny. I když ještě mi chybí vyzkoušet osmičku - vzorek mám, jen jsem se k němu zatím nedostala.

Osmička je pro mne hodně náročná vůně - tahle knihovna je schovaná v sakristii nějakého významného chrámu, v obláčcích štiplavého kadidla jsou cítit stohy papíru - starých a mírně naplesnivělých kancionálů a bichlí, ošetřených protiplísňovými a desinfekčními prostředky, nějaká ta bílá květina to vše maskuje svou jemností, a někdo v tom archivu tady hodně větrá, skoro až k takové té babičkovsky kafrové svěžesti.

Tento opus byl pro mne při prvním zkoušení skoro nevydýchatelný, ale při druhém už si zvykám, a víc cítím bílé květiny a olibanum - není to svádivá vůně, je přísná a téměř nutí k rozjímání a pokoře.

Takže mě wendulka povzbudila abych sem překopírovala své amatérské postřehy ze zkoušení mých opusů. ;-)

Library Collection Opus II            

První závan mírně dřevitý, opět je tu pocit starobylé knihovny, provoněné levandulí, hory levandule, byliny a něco hořce likérového živočišného, vůně chladne jasmínem a podvečerním závanem květin, avšak stále hraje prim levandule, jež se převaluje v pikantně hořkém pelyňku, a jen velmi pozvolna se přelévá do pačule a kadidla. Cedr vnímám jen maličko, ambra všechno zaobluje, po čtyřech hodinách cedr vystupuje více. Ráno na kůži stále cítím krásně bylinně-pelyňkovou levanduli. Ze všech pěti, mnou vlastněných opusů, se mi líbí nejvíc. Ba moc se mi líbí, tenhle Opus chci, holt jsem vyrostla v horách, toto je pro mě ta pravá aromaterapie.

Library Collection Opus V         

kosatec a knihovna plná v kůži vázaných knih, na nedávno vyrobeném, ještě nelakovaném dřevěném stolku, oknem na něj praží slunce, kosatec a alkohol - jako rum mi ovšem nepřipadá. Všechno je strašně vysušené. Vůně po necelých třech hodinách slábla, zdálo se, že se už nevzkřísí, šla jsem spát a uprostřed noci to přišlo...nádherná opojná hluboká vůně květin, téměř violový koncert, vnímala jsem ho všemi smysly, ano i zvukem - to se mi ještě nikdy nestalo, aby mě parfém probudil.....ráno jsem ještě cítila typické oudovo-pižmové zbytečky. Výdrž cirka 15 hodin, takže příště se vonět zásadně dopoledne, aby ta květinová krása přišla s podvečerem..... Ano, seženu-li sponzora, beru ho taky

Library Collection Opus VI          

Hned od počátku je na mě ambrovo-sladce-kořeněně kadidlová, nevím co je hedvábná liána a jak voní cypriol, ale pokud mám popsat pocit, je to jako posezení v zelené zahradě téměř bez kvítí, oblečena v hladkém hedvábí, u ohníčku, kde pálíte koření...aby scenerie nebyla až příliš romantická příjemně hořkne pačulí, ale jen tak, aby zůstala vyvážená příjemná v kůži - spíš v nejjemnější kozince svázaná hořkosladkost - tak nějak voní ty strašně vzácné rumy z argentiny. pokud bych k této vůni přiřadila knihu, tak sofistikovaný ženský román ...souhlasím, že je podobná dojezdu Opus VII. Ze všech pěti testovaných Opusů má na mě nemenší výdrž.

Library Collection Opus VII    
Zatím už hodinu a půl cítím různorodou syrovou naťovou zeleninu, byliny a kedlubnu krájené do salátů a polévek, galbanum tu s ostatními ingrediencemi zdařile evokuje letně vegetariánovu zahrádku...nu což, Chanel devatenáctka začíná taky zeleně, ale proti tomuto je No19 cukrové lízátko. Začíná to dřevnatět až po drahné chvíli (cirka 2 hodiny) muškátový oříšek a babiččin kořenkový sekretářík (okořeněná kedlubna je náhle pikantní))),  vůně začíná hřát a jen mírně kouřovatět a objevuje se krásně uhlazený civilizovaný oud, který se mi finálně na tom všem líbí. Výdrž excelentní.

Fate

Někde jsem četla, že připomíná opium, trochu mě to zaskočilo, ale opravdu…hned po nástřiku – malý závan podobný Opiu jakoby ze sousední zahrady.....O­kamžitě nastupuje jemně piakntní pepř s kořením, chvíli se převalují s papričkou a bergamotem, po ustálení vystupují květiny, nejdřív hodně krásných narcisů, po něm růže s jasmínem v typickém amouage-pudru, pod ním cítím kadidlo, všechno to obaluje lehkým kouřem. Tato květinovo-kadidlová kombinace neslábne, první hodinou sílí, ale pravda, že se do prostoru příliš nešíří, spíš se drží u těla, avšak po 2 hodinách se opět z toho obláčku kolem těla, tu a tam, snad někde metr nade mnou znovu uvolnují zákmity toho mírného náznaku Opia ze sousední zahrady, po dvou hodinách vnímám vůni podobně jako ji velmi dobře popsala Wendulka29.
Dle mého soudu – vůně intimní, svádivá na večer.
Držela na mě 4 hodiny, pak jsem šla spát.

Moc hezké popisy vůní!

Amouage Beloved aneb "...ale já chtěla nekuřácký pokoj"

Další vztah, který nevyšel. Chtěla tu bolest přehlušit drahou dovolenou. Padly na to všechny úspory, ale ať. Hrozně se těšila.
Teď tu nerozhodně stojí uprostřed pokoje v Burj Al Arab, kouká na luxusní kytici ve váze, zřetelně vnímá kouř a pižmo po předchozích arabských hostech a v hlavě má prázdno. Přemítá, zda si jít na recepci stěžovat. Pak ji vyděsí ta myšlenka, kterou si dosud nechtěla připustit ... proboha, co tu bude týden dělat?...
... unloved.

Je to jako pokoj v luxusním hotelu. Čerstvě uklizený a vyvoněný, přesto je znatelně cítit, že v něm bydleli silní kuřáci. Jako by se pokojské ten kouř snažily přebít květinovou bytovou vůní. Přesto je kvalita znatelná a takovým zvrhlým způsobem se mi to líbí. Ale nosit bych to nemohla.
Výdrž a siláž asi u Amouage netřeba komentovat, prostě fenomenální.

Library Collection: Opus VIII

Inu musím uznat to, co už naznačila ntiti a to, že tímto zatím posledním svazkem se Amouage konečně vrací zpět do knihovny jako v případě dvojky. Začínáme jiskřivou svěžestí pomerančového květu a pikantního zázvoru, které ji krátce ozáří jako sluneční paprsky.

Knihovna je to stará s chladnými kamennými zdmi (kadidlo), lehce zakouřená od drhnoucího vetiveru. Svazky v policích jsou nepatrně navlhlé, ovšem narozdíl od Opusu II jsou zaprášené směsí popela a drceného bylinně štiplavého šafránu. Všechny mají koženou vazbu.

(www.mnm.com)

Zcela ponurá však místnost není, dovnitř nově pronikají krátké záblesky "krémově" sladkého tropického ylangu a vanilkového benzoinu. Je vyzdobená květináči s hořkými zelenými rostlinkami a v dřevěných policích se nám tu povaluje i několik čínských gum (jasmín).

Memoir Man

Jak víme, podle propagačních materiálů se inspirací pro oba Memoiry stala básnická sbírka francouzského básníka Charlese Baudelaira „Květy zla“ a hlavně báseň o černé labuti, která prý má představovat jakousi temnou stránkou člověka, má být jeho alter egem, vede ho do jeho memoárů, jenž byly napsány dávno před jeho narozením. Cílem tedy bylo především vytvořit temné vůně s květinovými a dřevitými aspekty. I když v případě pánské Memoir se zase až tak o květinách příliš hovořit nedá.

Začíná vůní nahořklých zelených bylinek, jehličí a osvěžující sladké máty. Netrvá však dlouho a jehličí s mátou nám zasype hromada černého popela („mramorové“ až „prachové“ kadidlo), smíchaného s rozdrcenou levandulí. S trochou fantazie bychom to přesto mohli považovat za popel, z něhož se nám černá labuť jako bájný Fénix teprve zrodí a jemně štiplavou levanduli za její hořké slzy.

Tuhle vábivě ponurou atmosféru umocňuje zemitý kouřový vetiver se špetkou sušeného tabáku a jemně drhnoucí kůže, stejně tak vlhké zemité a mechové tóny. Proti tomu pak jako paprsky ve tmě působí slaďounký mléčný santal s „pudrovým“ pižmem. Osobně mi sice víc vyhovuje dámská verze, kde jsou ta labutí křídla víc kompaktnější a mohutnější, nicméně se opět jedná o dokonalou souhru světla a stínu přesně jako v promo filmu k vůni.

....lepší opium plus něco....já bych to "něco" přirovnala k náběhu na Guerlainovské essence...konkrétně mi tam voní "něco" z Chamadé.

Memoir Woman

(http://my-parfum.net.ua)

Křídla černé labutě dámské verze jsou složena ze štiplavého kardamomu, hořké zeleně, nasládlého růžového pepře a palčivě dřevitého hřebíčku. Jejich mohutným máváním víří prach v podobě drceného černého pepře a rozdmýchává oheň z pálených dřev a kadidla.

I zde je mramorové až prašné jako v pánské verzi, jen dostává o trochu méně prostoru. A v Memoir Woman se do toho temna podařilo zapracovat kromě dřevitých aspektů i ty květinové - směs bílých květů a růže, které jsou působením ohně lehce sežehnuté.

Po rozvonění se pak dočkáme zase trochu jiné černé labutě. Její křídla jsou sametově chyprová, zpevněná teplou, malinko živočišnou kůží. A i tato jsou neustále v pohybu, jen tentokrát místo koření, dřev a kadidla s sebou přináší kouř z dalších pryskyřic včetně "nasládlého" labdana. S ohromující intenzitou se právem řadí k tomu nejlepšímu, co může Amouage nabídnout.