Amouage

Keby si náhodou zistila, že niektorý z tých extraitov musíš, ale fakt, že musíš mať, ale jeden malý odstrek si ochotná pustiť s batôžkom buchiet do sveta na skusy, tak chcem byť prvá v poradí :)

No já ten Lyric už mám od loňska, to byl můj veleúspěšný slepák a když za to bude stát i ten Memoir, tak se možná taky odvážím :) . O.K. Značím si tě ;) .

Ďakujem!!!

Některé dvojice: edp x extrait jsem měla možnost vyzkoušet a moje poznatky jsou následující:

Dia Woman - minimální rozdíl

Že jedno je edp a druhé extrait se dá spolehlivě určit jen podle odstínu a konzistence - parfém je tmavší a olejovity - a s trochou dobré vůle i podle delší výdrže parfému. Jinak jde o téměř identický dojem. Tady se investovat do parfému opravdu nevyplatí.

Gold Woman - minimální rozdíl

Parfém se drží víc u těla, barevnější a zajímavější mi přijde edp. Ani tady po parfému netoužím.

Jubilation Woman - znatelný rozdíl

Tady to začíná být zajímavější - parfém je totiž květinovější než edp a pro někoho může být ještě hezčí než chyprovější parfémová voda. Mně se líbí obě verze a nedokážu říct, která víc.

Lyrik Woman - znatelný rozdíl

I tady jde o těžkou volbu. Obě verze jsou úchvatné, parfémová voda staví víc na růži, parfém na pryskyřicích, ale vůbec to neznamená, že to parfému ubírá na ženskosti. 

Memoir Woman - ?

Bohužel, ten jsem jako jediný ve verzi extrait nezkoušela. Zrovna ten! :-) Jsou tací, kteří přísahají, že pokud si připlatit za extrait, tak ze jmenovaných vůní je nejlepší volbou právě Memoir Woman. Výdrž nekonečná. Kdo má rád Memoir Woman jako parfémovou vodu, požitek se prý jen prostě a jednoduše násobí. No, uvidíme. 

Tak ty extraity mě začínají zajímat. Ještě by mohl být v nabídce Ubar, to by mohla být lahůdka.

Na stránkách Amouage mají toto 100 ml limitované balení extraitu Lyric.

( zdroj www.amouage.com)

vďaka za postrehy!

Hm, koukám, že jsme v případě porovnávání extraitu a EDP Memoir četly stejné recenze :D . Doufám, že to v Ingreditens vyjde.

Také jsem to tak četla. Před pár měsíci jsem v inzerci hledala někoho, kdo by si odstřik Memoir č.p. vzal, ale nikdo se nenašel, tak jsem si koupila EDP. Ale stejně se na něj chystám.

A co Honour? Existuje vůbec ve formě extrait? Nemohu to nikde dohledat...

Existuje, ale bohužel nezkoušela jsem. 

Beloved Woman

Tahle vůně není jen pouhou květinovkou. Zahrnuje svěží závan aromatické levandule a uklidňujicího heřmánku, pikantního kardamomu a hřebíčku. Potom přichází doslova květinová exploze: lehce živočišný jasmín se mísí s "mýdlovým" ylangem, kovově chladnými aldehydy, "kandovanou" fialkou z Fordovy Black Violet, abychom uprostřed toho všeho našly slaměnku s mikroskopickými krystalky cukru. Následně nám celou kytici obláček kouřového labdana a dalších pryskyřic a převážeme ji koženým řemínkem. Dostaneme k ní i několik karamelek (pačuli?).

Postupem času nám kytice ustupuje do pozadí a víc prostoru dostává kůže s příjemnými hřejivě živočišnými tóny. I pačuli získává typičtější zemitější charakter. V drydownu se ovšem ona jiskřivá květinová mýdlovst opět vrací v doprovodu "pudrové" vanilky a velejemného pižma. Bezesporu jedna z nejpropracovanějších vůní od Amouage s úctyhodnou intenzitou a výdrží - v tomhle ohledu by se Fate od ní měla učit :) .

Journey Woman

Zařadila bych ji do kategorie květinově ovocná medová.

Na začátku dominuje osmantus a jasmínový čaj, který někdo osladil medem a troškou meruňkové marmelády. Med je asi mimózový. Jasmín se snaží prosadit, ale med ho drží zkrátka. Možná je tu i stopa kůže, ale nevím, jestli v tomto případě není spíš přání otcem myšlenky. Pak ještě jeden tabákový lístek a škoda, že dřevo nedostává větší šanci, byla by to povedená vůně. Místo toho je tu čistý, jemně vanilkový pižmový drydown. Výdrž  mnohahodinová, jak bývá u Amouage zvykem.

to som úplne prehliadla, až sa preň rozhodneš, hlásim sa!

Journey Woman som pri prvej skúške nerozdýchala, priveľa kriľavého ovocia, ktoré prevalcovalo všetky ostatné zložky vrátane mňa. Je možné, že nabudúce ucítim aj to ostatné :).

Možná. A i kdyby ne, je dost jiných pěkných A.  A stejně nemůžeme mít všechny.

Právě jsem sem chtěla hodit postřehy ze zkoušení Journey Man, ale po přidání fotky jsem si to celé smazala. Tak až večer.

Dobře, jen to asi bude v delším časovém horizontu, možná se k němu někdo dostane dřív.

ok!

Journey Man

(raději bez fotky)

Vůně tabáková kožená. Nebo jinak.

Anglický gentleman v tvídovém saku sedí v koženém křesle ve svém klubu. Dnes se navoněl po ránu kořenitou kolínskou. Teď si sedí u krbu, v ruce obligátní dýmku, a povídá si s přáteli o politice. Jalovec připomíná vůni lesa, asi dnes byl na programu i hon. Pak ještě probleskne nasládlá tonka, že by sklenka nějakého jemného likéru?

Po několika hodinách zůstává v klubu jen prázdné kožené křeslo.

Library Collection: Opus II

(http:2.bp.blogspot.com)

Tento Opus se drží jako jediný tématu Library Collection, neboť oficiálně má prý evokovat vůni starých knihoven, knih, tmavých dřevěných polic a antických kožených křesel. Až takhle jednoduchý ovšem ten obraz není. Je potřeba ho rozšířit.

Jde o knihovnu jako celý pokoj s otevřeným oknem. Venku právě prší a déšť ve šňůrách padá i do místnosti (směs štiplavě svěží nasládlé levandule, hořké zeleně a pikantně nasládlého růžového pepře). Uvnitř dále od okna se nachází stůl s vázou a v něm osamocená "ovocná" růže.

Po rozvonění vítr kromě levandule přivane dovnitř i trochu jehličí z venkovního cypřiše a konečně dochází i na zaprášené knihy (teplá, na prach rozemletá skořice). Zvenku je cítit vůně vlhké zeminy (pačuli), která se misí s hustým teplým kadidlem uvnitř knihovny. A ve finále tam najdeme i to staré kožené křeslo.

I když se mi dosud líbil nejvíc Opus III, tento díl podává zatím nejkomplexnější obraz z celé knihovny. A rozhodně bych ho nevyhrazovala pouze pánům. V jisté fázi mi totiž vzdáleně připomíná Lutensovu Encens et Lavande, protože v drydownu se objevuje i ten mramor, i když ne chladný, vůně hřeje pořád. Na druhou stranu tato paralela s Lutensem ovšem znamená, že přece jen asi bude mít na někom tendenci jít do pánska. Ale pokud ne, odměnou bude nadmíru zdařilá vůně s úchvatnou výdrží.

Library Collection: Opus III

Je z malinko jiného soudku než „klasické“ vůně Amouage. Tedy pořád je orientální, lépe řečeno květinově orientální, ale zároveň i jistým způsobem diskrétnější/in­timnější. Zásluhu na tom má zřejmě mimóza a fialka, o něž je celá kompozice zjemněná a vůně je tak celá sladce sametová.

Avšak je potřeba to vzít od začátku, kdy na vás dýchne jaro v podobě šťavnaté zeleně, „pudrové“ mimózy a špetky muškátového oříšku. Pak už si klestí cestu sametová fialka s bílými květy v čele s medově nasládlým a zároveň lehce živočišným jasmínem.

Po jeho odeznění fialka mění svou podobu a balancuje na pomezí mezi lahodným bonbonkem a krásným rtěnkovým akordem, což je pro mě velmi příjemná kombinace. S příchodem lehkého (chvílemi možná až průsvitného) dřevitého základu (hladký cedr a mléčný santal) se vůni vrací její květinová sametovost.

To je ten okamžik u vůní Amouage, kdy se všechny složky nádherně prolnou a který na nich zbožňuju. Jen nově příchozí vanilka vůni ještě zakulatí a dodává jí krémovost a pryskyřičnaté kouřové tóny zase podtrhnou jemné orientální vyznění. Jó, s touhle vůni se to krásně a dlouho čte 8) .