Amouage Figment
Už třetí den se trápím nad vzorečkem a přemýšlím nad tím, že mé očekávání asi bylo díky tomu nádherně modrému flakonu příliš velké. Že kdyby se mi flakon a složení dopředu nelíbilo a NIC jsem nečekala, rozebírala by se mi vůně samotná mnohem lépe. Čekala jsem totiž naprostou bombu, Amouage vůni šitou mně na míru. A můj pocit z ní - rozpaky.
Za prvé - po nanesení asi tak dvě hodiny cítím jasmín s pepřem a nic jiného. To by až tak nevadilo, protože jasmín mám ve vůních ráda. Jenomže tady je pro mně natolik indolický, že až hořkne a spolu se štiplavým pepřem je mi nepříjemný. Když se hodně snažím, tak někde daleko předaleko za tím jasmínem vykukuje i gardenie.
Za druhé - po těch asi dvou hodinách se jasmín konečně usadí, vůně zkrémovatí a ke slovu se konečně dostávají i jiné složky - slunečný ylang spolu s příjemně orientálním základem v podobě papyru a kadidla. A špetka skořice. Jenomže to už jsme prakticky na konci. Protože během další hodiny už necítím nic. Doluji nosem ze zápěstí poslední molekuly a říkám si, že ta druhá fáze byla vlastně moc pěkná, taková hřejivá a přitom letní (podobnou asociaci mám u Sunshine). Škoda, že netrvala déle.
Tuším, že Figment to umí rozbalit úplně jinak a mnohem lépe, pokud se setká se správnou chemií pokožky.
Já bohužel nejsem ten správný hostitel..