Profumum Roma

Ke značce se váže příběh z rodinné historie... Po druhé světové válce odešlo z malé jihoitalské vesničky Sant'Elena Sannita, známé svými zručnými obyvateli, mnoho mladých lidí do Říma, aby se realizovali. Mezi nimi byli i Celestino a Luisa Durante. Ti si v Římě založili obchod s luxusním kosmetickým zbožím a časem se vypracovali až na pozici nejdůležitějších výrobců parfémů v Římě.

V jejich šlépejích šly i jejich čtyři děti: Giuseppe, Luciano, Maria a Felice. Ti ale, frustrovaní situací na trhu v devadesátých letech, kde se z produktů vytrácela kvalita a určitá osobitost, nahrazovány stále více syntetikou, založili v roce 1996 vastní značku - Profumum Roma.

Značka má poměrně široké portfolio  výrobků. Parfémy se vyrábí v balení 100 ml a kabelková 20 ml "pera", obojí v koncentraci extrait, k některým z nich je k dispozici i tělová řada a bytová vůně.

(zdroje: parfumo.de, profumum.com; obrázky: profumum.com, foxycheeks.com)

Battito d'Ali

Tak ještě jednou. Tohle je totiž jedna z těch vůní, které se v člověku zachytí a vrací se k němu ve vzpomínkách. Opravdu strašně zvláštní, neznám žádnou podobnou. O složkách už jsem tu psala, že je hlavně o myrze, sladké, líně tekuté jako hustý med. Kakaový poprašek s vůní méně sladkého granka, asi teda kombinace kakaa a vanilky. Složení udává pomerančový květ. No to už je na moje rozeznávací schopnosti v uhlazených, propojených složkách v extraitu trochu moc náročné
Název prý znamená „tlukot křídel“. Poetické, což? A v kombinaci s vůní samotnou docela slušně emotivní a obrazotvorné. Byť klasifikovaná jako unisex (teda tím pádem vlastně neklasifikovaná), kloní se podle mě spíš k dámské stránce. Vytváří dojem takové té ženské, skoro až bezbranné křehkosti a zranitelnosti, té, pro kterou tu jsou hrdinní, silní a čestní muži, aby ji ochraňovali. Alabastrová, hladká pleť, dlouhé havraní vlasy; možná Eva a možná Venuše.
No tohle by snad na chlapovi ani nešlo Je v ní něco tělesného, blízkého, ne pižmově nebo živočišně, ani vůně těla, jen pocit. Zajímavé, moc zajímavé…

Soavissima

Na oficiálních stránkách se dozvíte o vůní jen toto: Její přítomnost stále přetrvává. Její spodnička zanechala jasnou stopu. Stopu intenzivní vůně, která zapálila nekonečné plameny. A já vlastně nemohu jinak než souhlasit, hned při prvním přivonění se mi totiž vybavila tato scéna z filmu "Jak přicházejí sny":

(http://i.ytimg.com)

Žena ve vzdušných bílých šatech stojí ve slunečním svitu na květinové louce, vítr si pohrává s jejími dlouhými vlasy, chystá se ulehnout k odpočinku na deku plněnou prachovým peřím. Mlhavá vzpomínka na spřízněnou duši.

Dostupné složení hovoří sice jen o bílých květinách, kosatci a ambře, ale tentokrát si dovolím zatipovat, že je toho malinko víc a rozvést to. V úvodu přichází jemně štiplavé levandulové mýdlo. Po nich už před vámi defiluje kytice bílých květů: lehce živočišný jasmín s medovou nasládlostí (představte si ten z A La Nuit, naštěstí jen v pětinové síle/intenzitě), pomerančový květ a téměř neznatelná růže. Skrze ně už začínají zvolna prostupovat pudrově/prachově pryskyřičnaté tóny ambry. Ke květinám se přidává křehký kosatec a celá kytice padá do hromady prachového vanilkového peří.

V základu se pryskyřičnatost ambry trochu zintenzivní, vanilková sladkost mizí, místo toho se přidává trocha zemitosti (trocha pačuli nebo možná suchý vetiver) s nepatrným náznakem cherry likéru. A já už konečně vím, kde vzal Francois Demachy částečnou inspiraci pro Miss Dior Le Parfum, protože v téhle fázi mi okamžitě naskočila (a Soavissima je staršího data).

Vzpomínka na spřízněnou duši už ovšem pomalu mizí a zůstal jen vyhaslý krb se sušše pryskyřičnatým prachovým obláčkem. Chci znovu zpátky tu vzpomínku a cítit se zase andělsky krásná.

Battito d´Ali

Tlukot andělských křídel? No jak se to vezme, v tomhle smyslu jistě najdeme ještě něžnější pudrovější vůně, co ve vás vyvolají představu těch roztomilých buclatých andílků a vílích zjevení. Tady by se mohlo jednat spíš o archanděla v zářivé zlaté zbroji a s ohnivým mečem. Mává jimi a přináší nám zejména nahořklý pomerančový květ s našlehanou citrónovou pěnou.

Po chvíli hořkost ustoupí a kvítečky nám zesládnou a dopadnou na hřejivý, suše dřevitý podklad s prachovou ambrou. Opětovné mávání křídel s sebou přináší vanilkově nasládlé pudrové tóny, které pomerančovým kvítkům dodávají medově sladký nádech. a ony se opět vznesou do vzduchu. Tentokrát však po dopadu znovu zhořknou, ovšem takovým tím kultivovaným citrusově osvěžujícím způsobem.

Nakonec sladkost pudrových tónů postupně maličko ustoupí a je nahrazena prachovým obláčkem téměř nesladkého kakaa. Jednou stranou je to tedy osvěžující, křehké a něžné a druhou stranou nesmírně vřelé a sebevědomé, skutečně to vyvolává zvláštní směsici příjemných emocí. Není ani vyloženě tělová, ani přehnaně nekřičí do prostoru, prostě tak akorát a drží tedy neskutečně.

Battito d' Ali

...tu vuni znam.

Horky zacatek - jak zmacknuti pomerancove kury tesne pod nosem a v chripi mate jemne lepkavou hladce nahorklou pomerancovou citrusovost...

Pak, za chvilinku nekdo sype vanilkou nasladle kakao do na ctvrtky nakrajenych pomerancovych kostek, jez se pomalu ohrivaji, rozvareji v kotliku s rozpoustenym karamelem....

...nadychany karamelovy pomeranc s vanilkovymi lusky, a

Je to vune plna lehka a soucasne hutna a heboucka,

Podprahove necim osvezijici,

Vlacna a pudrova...

...tu vuni znam.

Protoze okamzite mi naskocila kombinace Baiser Vole Essence de Parfum, My Name Trussardi a Jasmin Noir Elixir v niche provedeni

Prosta jakychkoliv neprijemnych tonu ze zelenych stonku...

Podle me je v Battito d' Ali mnohem vic ingrdienci - Frezie, pyl, ruze, jasmin, lilie,  prachove pylova vzdusna medovost -

Ale zamerne je neuvedli, aby zustalo nejake tajemstvi...

...mela jsem tendenci vuni "odsoudit", ze je sice ihned krasna, ale ponekud linearni, bez vyvoje a mohla by treba zacit i nudit..?.

Pletu se.

Vune JE krasna, a i svym zpusobem jednotvarna,

Ale ma v sobe prave to nejake tajemstvi, snad schovaneho andela...

...a ten vas chrani, je kolem vas, vy ho nevidite, ale je tam...,

 A i ta vune tak voni - jen si tak kolem vas poletuje, vznasi se, chrani vas...

Tuhle vuni mohou nosit asi jen zeny andele...

...dekuji Andelovi...

" Podle mě je v Battito d´Ali mnohem víc ingrediencí. Ale zamerne je neuvedli, aby zustalo nejake tajemstvi...

...mela jsem tendenci vuni "odsoudit", ze je sice ihned krasna, ale ponekud linearni, bez vyvoje a mohla by treba zacit i nudit..?.

Pletu se.

Vune JE krasna, a i svym zpusobem jednotvarna,

Ale ma v sobe prave to nejake tajemstvi, snad schovaneho andela..."

Jo, přesně tentýž dojem mám z Battita i já. A nejen z něj. Z těch, co jsem zkoušela a nosila, to platí i pro Soavissimu, Albu, Confetto, Dulcis in Fundo, Vanitas, ale ony postupně odhalujou další stránku, čím víc je člověk nosí. Řekla bych, že především to je důvod, proč se v Paříži, Berlíně, Drážďanech a i jinde dobře prodávají a zároveň si zachovávají roli nikovky.

Vanitas

Ač by se někomu mohlo možná podle složení zdát, že jde o Battito d´Ali bez kakaa, není tomu tak. Ve Vanitas hraje hlavní roli vanilka a vskutku povedená. Znáte ten lehoulince připálený vanilkový cukr, který tvoří povrch každého crème brûlée? Tak přesně na vás v této vůni čeká.

(www.chowstatic.com)

Po chvilce jeho sladkost trochu ztlumí bylinně dřevitá myrha s nahořklým pomerančovým květem. To vám ale stejně nezabrání tuhle dobrotu v dřevěné mističce (trocha mléčného santalu) ochutnat, abyste si ověřili, že pod tou křehkou karamelovou krustou se skutečně nachází ten lahodný vanilkový krém.

Kromě trochy hebkého pižma se už tenhle dezert sice dál nevyvíjí, v tom ten název nejspíš odpovídá, ale když ono je to tak zatraceně dobré zvlášť, pokud milujete creme brulee tak jako já. Jde i příjemně do prostoru a na kůži vydrží jako zmiňované Battito několik hodin.

Alba

Voní po lískooříškových sušenkách Disco s najemno nasekanými mandličkami navíc, které poprášíme kakaem. Přesto bych Albu za vyloženou gurmánku neoznačila, jelikož tuhle její jedlou stránku vyvažuje vůně bílého pižma, hřejivé ambry a dřeva. Nicméně kdo rád Soavissimu, tomu by se mohla líbit i Alba, je sice bez kytek, je hladší, ale ta sladká pudrovost s ambrou a dřevem je jim příbuzná. Srovnatelné jsou i z hlediska intenzity a dobré výdrže.

Ambra Aurea

Tahle vůně rozhodně patří mezi ty zajímavější ambrovky. Souhlasím s andry, co se týče určité podobnosti s Ambre Sultan, ovšem bez toho odporného lutensovského polévkového koření, zatuchlé zeleně a voskově živočišných tónů. Tahle ambra jde ale kromě toho ještě o jeden krůček dál a to nemluvím o celodenní výdrži (přežije i sprchu!).

Není jen sladce vanilková, pryskyřičnatá a poprášená suchý prachovým kakaem, především zpočátku je v ní i drhnoucí bylinně dřevitá myrha, která je, jak se zdá, spojovacím bodem vícero vůní Profumum Roma, a studené "mramorové" kadidlo. A nejenom to, je zajímavá i tím, že se v ní střídá jak sladký, tak i hořkoslaný tón. takže tady bych i věřila tomu, že v první fázi použili i kapku pravé ambergris.

Dambrosia

Ježiš, tohle mohla být tak nádherná fíkovka, daleko lepší než Figue Fruitée, protože tady jsou ty fíky opravdu ovocné a šťavnaté, zkombinované se zcukernatělými hrozny a špetkou mléčného santalu. Kromě toho jsou posypané na jemný prach rozemletými bílými mandlemi a jemným pižmem. Jenže ona opravdu drží jen dvě hodiny a pak z kůže kompletně zmizí, ať už po ní nosem šmejdíte, jak chcete.

Arso

Tahle vůně je na oficiálních stránkách značky popsaná znovu velmi idylicky a musím říct, že najít se v ní z toho dá skoro všechno. Najít se tam dá jak odkaz na první padající sníh venku, protože jednou stranou z Arso stoupá chlad včetně borovicového jehličí, ale i ta dřevěná horská chata (cedr s lehkými sklony k ostrouhanotužkovosti) s praskajícím krbem (teplé kadidlo s propolisovou ambrou a sladkou borovicovou pryskyřicí) a nechybí ani to staré kožené sofa. Jen to červené víno jsem nenašla. Celkově bych ji označila za variaci na Fille en Aiguilles s kůží navíc a stejně výbornou výdrží s tím, že Arso je pro mne na rozdíl od Lutense nositelnější.

Santalum

I když to nejsou žádní dvojníci, pro mne je Santalum podobným typem vůně jako Fordova Santal Blush. Otevírá se najemno namletou, teplou, štiplavě živočišnou skořicí s kadidlem a sladce dřevitou myrhou jako nezbytnou složkou. Po chvilce se skořice umravní a zesládne a do popředí se pomalinku začne propracovávat santal.

A není to s ním žádná velká hitparáda. Není ani sladký a už vůbec ne mléčný. Obojí totiž místo něj obstarává tonka a kokosové sušenky, okořeněné palčivě dřevitým hřebíčkem. V tomhle ohledu by se mně osobně líbila dokonce víc než Santal Blush, kdyby mi to tady podobně jako ve Fordovi indolický jasmín nekazil tón chemické prádelny, za nějž je tuším zodpovědná molekula Iso E Super.

Wow, tak to na mne obe vône vyznievajú úplne inak. Santal blush je na mne ako púdrovejšia Samsara bez jazmínu, jemný, nežný, púdrový santal, vyslovene ženský, kdežto Santalum je na mne totálne čistý, surový, drevený, nádherný silný santal, skôr pánsky, ako dámsky, proste čerstvo odpílené santalové poleno bez akýchkoľvek úprav. Pravda, vývoj veľmi nemá.

Confetto

Už v prvních minutách zde najdete stejné svatební mandle s cukrovou polevou jako v Le Bouquet de la Mariée, avšak s tím rozdílem, že tyhle jsou zasypané vydatným množstvím větrově nasládlého anýzu a jsou víc ambrové. Během půlhodiny ale anýz zmizí a vystřídá ho chumlavé bílé pižmo s vanilkovým pudinkem se šlehačkou a pár stroužky kokosu, čímž Confetto působí mnohem víc gurmánštěji.

(http://cdn2.wsstatic.com)

(http://2.bp.blogspot.com)

Antico Caruso

Zírala jsem jako blázen, když jsem si na luckyscentu přečetla, že tahle vůně byla údajně inspirovaná atmosférou staromódního holičství s vykachličkovanou podlahou a koženými sedačkami. Kde by se tam podle složení vzalo? A hle, ono tam po nástřiku opravdu je. Přesněji řečeno úvodní kombinace větrového anýzu, šalvěje, chladivé levandule a citronového mýdla šikovně ve mně osobně vyvolává představu pěny na holení, břitvy, přejíždějící po pánské kůži a pánské kolínské.

A musím potvrdit i tu příbuznost s Gaultierovou Le Mâle, zmiňovanou v recenzích, jakmile se po rozvonění přidá osvěžující nesladký pomerančový květ jen s tím rozdílem, že tady náš pán na holení dostane za odměnu našlehaný sníh, obsahující na jemný prach rozemleté mandle. A sedačka, na níž sedí, není kožená, ale dřevěná.

Dulcis in Fundo

Otevírá se vůní šťavnatého červeného pomeranče s lehce natrpklou mandarinkovou kůrou, na níž se třpytí pár krystalků zkaramelizovaného cukru. Po pár minutách už se objeví už i samotná mexická vanilka, to když obojí polijeme krémovým hořkosladkým karamelem. K tomu pak přidáme stejnou misku vanilkového creme brulee jako ve Vanitas, jen tenhle posypeme větším množstvím bílého pižma a místo pomerančového květu jej osvěžíme citrusy a vynecháme myrhu se dřevem, čímž Dulcis in Fundo paradoxně vyzní oproti Vanitas jako lehčí, ale taktéž mimořádně povedená vanilková gurmánka.

Rosae Mundi

Byla jsem si skoro jistá, že růže a Profumum Roma bude sázka na jistotu. A sama růže o sobě tu je i celkem pěkná - v úvodu bergamotově svěží a posléze pačuliová a jemně kořeněná. Ale ten štiplavý cedr, který z ní začne vylézat po rozvonění z mojí kůže, ten opravdu není hezký. Zkrotí ho až kouřové tóny vetiveru v drydownu. Tahle růže tak podle mě nesahá po kotníky ani dvěma od Frederica Malleho a dokonce ani těm od Byreda.

Fiore d´Ambra

Andry tuhle vůni vystihla dokonale. Tady se opravdu pracovalo s pravou ambrou. Není jí sice moc, protože se schovává po nánosem koriandru s jeho nahořkle svěží bylinkovou vůní, drceného černého pepře, palčivě dřevitého hřebíčku, muškátového oříšku, najemno namleté živočišné skořice a dřevité myrhy, která je pro značku Profumum Roma asi nepostradatelná, ale je to ona. Po rozvonění se přidá ledové kadidlo, vyvolávající dojem staré, převážně zaprášené kamenné dlažby, na níž tu a tam najdeme pár vlhkých míst. Vůni pak v další fázi prosladí tonka, čímž ambra přejde do propolisové podoby tak, jak ji známe např. z Fordovy Amber Absolute. Jde krásně do prostoru a na kůži vydrží půl dne.

Olibanum

Ano, je to kostelní kadidlovka a velmi povedená. Je to typický kamený kostelík s jehličnatém lese (jedlová pryskyřice s cedrem). Kadidlo v něm je zpočátku studené, potom vlažné, až později jej zahřeje (znovu nezbytná) sladce dřevitá myrha. Od ostatních kadidlovek se však odlišuje téměř nesladkým (pro značku rovněž nepostradatelným) pomerančovým květem, který se přidá po rozvonění a přináší do kostela skrz okna sluneční jas a svěžest ranního vánku, jak už trefne vystihla v recenzi barbucha.

Alba

Vzhledem ke složení, které slibuje santalové dřevo, mandle a kosatec bych předpokládala, že z výsledku budu unešená. Na rovinu ale musím napsat, že Alba je sice pěkná, ale něco mi v ní chybí. Něco zajímavého, co by z vůně udělalo propracovaný kus parfémového umění. Takhle je to na mé kůži sice kvalitní parfém, ale to je tak vše. A to je u mě problémem už u více vůní této značky. Alba splyne s kůží a pohybuje se v hodně nízké tónině. Připomíná mi Teint de Neige a Chiu (nebo Caru?), ale tady je navrh hromada pižma, které mi nesedí a kysne. Škoda.

Acqua Viva

Na slunci dozrálý citron na úlomku větvičky s pár zelenými lístky. A jako když ho vezmeme do dlaní a zmáčkneme silně až tak, že kůra povolí pod tlakem, šťáva z dužiny se promísí s olejovitou aromatickou tekutinou z kůry a zavoní i rozdrcené zelené lístky a dřevo. Jedna z nejautentičtějších citronových vůní a navíc s dlouhou výdrží.

www.delange.org

Acqua Viva byla jednou ze tří vůní, které jsem dosud od Profumum Roma na rozdíl od 15 ostatních neznala, když ji před měsícem uváděli v Praze a musím potvrdit, že ač to není můj styl, ty citrusy v ní jsou opravdu v bio kvalitě.

Dolce Acqua

Je další gurmánkou jak poleno z produkce Profumum Roma. Voní jako křehoučký mandlový marcipán, který posypeme kokosovou moučkou. Ale to není jediná dobrota, jakou si pro nás připravila, jelikož to musíme něčím zapít. A co by mohlo být lepšího než našlehaný vanilkově mléčný shake s bíločokoládovou tonkou?

(https://img.washingtonpost.com)

(http://www.pinterest.com)