Giorgio Armani

(http://media2.intoday.in)

Giorgio Armani (*1934) je v současnosti jeden z nejznámějších módních návrhářů světa, známý zejména v oblasti pánské módy. Po přerušených studiích lékařství začal pracovat jako dekoratér výloh až se propracoval na obchodního nákupčího jednoho pánského módního butiku. V 60. letech 20. století pak pracoval pro italskou módní značku Nino Cerruti, kde navrhoval pánské obleky. V roce 1966 se zde setkal se svým pozdějším životním partnerem Sergiem Galeottim. Mezitím pracoval na volné noze i pro značky jako Ungaro nebo Zegna aj. V roce 1974 pak konečně uvedl svou první samostatnou kolekci a o rok později založili s Galeottim firmu nesoucí jméno Giorgio Armani.

Asi nejvíc vzešel ve známost, když se Richard Gere v roce 1980 objevil ve filmu "Americký Gigolo" v jeho saku, což mu otevřelo dveře i do Hollywoodu. Ve stejném roce prosadil ve spolupráci s L’Oréal svou první dámskou vůni Armani, která byla na trh uvedena roku 1982, která dodnes patří mezi jednu z nejúspěšnějších vůní 80. let. O dva roky později následovala pánská varianta Armani Eau pour Homme.

(www.perfumemaster.org)

V průběhu let následovaly další a další vůně, v roce 2000 pak uvedl vlastní kosmetickou řadu s názvem Armani Cosmetics, které dnes spolu s vůněmi patří souhrnně pod "Giorgio Armani Beauty". Roku 2004 pak představil exkluzivní kolekci svých vůní s názvem "Armani Privé". Ta se v současnosti člení na řady Les Eaux (v průhledných skleněných flakonech), La Collection (v černých flakonech) a v roce 2010 přibyla ještě La Collection Des Mille Et Une Nuits (orientální kolekce v černých flakonech se zlatými vršky) a od roku 2011 pak uvádí každoročně na trh jednu superexluzivní limitovanou vůni pro sběratele (Les Éditions Couture), dostupnou pouze na vybraných prodejních místech po světě.

(www.moodiereport.com)

(zdroj: www.fragrantica.com, www.giorgioarmanibeauty-usa.com, http://de.wikipedia.org)

Rose Alexandrie

Vůně je údajně inspirovaná zahradami slavné Alexandrie a má evokovat sílu a zároveň křehkost této květiny. Já bych to trochu upřesnila, V případě Rose Alexadrie je to síla v té křehkosti. Nejprve osvěží jiskřícími citrusy, hořkým neroli a trochou mydlinek. Po chvilce mírně zesládne a začnou se na vás snášet křehké růžové okvětní plátky, následované lehounkým pudrovým závojem z mimózy a vanilky. Mydlinkový tón zůstává, ale už v krémovější podobě. Jemná, něžná, uklidňující a přitom dostatečně energická, přesně tak nějak podle mě mohla vonět královna Kleopatra po koupeli, takže tu asociaci s Egyptem beru.

Figuier Eden

Kromě inspirace středomořskou přírodou název vůně naznačuje i spojitost s Edenem z Bible, neboť jak všichni víme, Eva s Adamem se po snědení ovoce ze stromu rajského zahalili právě do fíkových listů. A vzhledem k tomu, že k tomu došlo vzápětí po snězení, existují určité teorie, které říkají, že tím plodem musely být fíky a označují fíkovník za božský strom a vylučují tak jiné teorie, které v souvislosti s ovocem ze stromu rajského hovoří o jablku.

No ano, fík je to boží, pořádně masitý a šťavnatě mléčný s trochou svěží zeleně a hořkých citrusů na začátek. I ten čaj k němu, prohřátý ambrou je osvěžující, no bohužel jako jerry se tam i mně na chvilku vkradá ta omítka. Po jejím zmizení fíky příjemně zesládnou, ještě víc zkrémovatí a přidá se k nim i několik větviček. Jenže ani za ten pěkný konec tomu tu zedničinu nemůžu odpustit.

Ambre Soie

No ano, zajímavě kořeněná ambrovka to je, jenže má v sobě dva aspekty, kvůli nimž bych ji nezvládla nosit. Tím prvním jsou pánské tóny, k tomu druhému se dostanu.

V začátku je díky nasládlému badyánu a prachově sladké skořici na povrchu horké husté tmavé čokolády skoro až gurmánská. Avšak díky zemitosti, která jde ruku v ruce s tímto, jasně hned ukazuje i svou „temnější“ stránku. Tu prohlubují dále suché pryskyřičnaté tóny a vůně černého semiše.

Potud by to bylo krásné, nebýt té věčné půlhodinové mezihry zelených bylinek a polévkového koření. Oproti tomu karamelu, co následuje hned poté a tlumí ty pánské tóny, je to tak trochu pěst na oko. V základu však veškerá sladkost téměř mizí a zůstává převážně jen hřejivá pryskyřičnatá ambra se suchým cedrem a jemnými dozvuky zemitosti.

Bois d´Encens

Giorgio Armani si chtěl údajně touto vůní připomenout vůni kadidla v jednom z italských kostelů, kam chodíval se svou babičkou. V tomto případě však nemůžu s kostelní atmosférou souhlasit. Tohle vypadá spíš na jeskyni staré čarodějnice, která se nás snaží přidusit pořádnou dávkou rozdrceného, suše štiplavého černého pepře a jehličí. Plamen pod kotlíkem s kadidlem už vyhasl, takže je už vlažné, než teplé a hodně voskově mazlavé. Její jeskyně je dost špinavá a prašná a chladně kamenná, ale na vlhké zemině v rohu najdeme i hromádku dřevěných polínek z drhnoucího cedru.

(www.medeaslair.net)

Pierre de Lune

Musím souhlasit s tím, co už o této vůni bylo řečeno. Tohle je skutečně jeden z nejchladnějších kosatců, co znám, takže spojení s měsíčním kamenem je na místě. Pro pohádkovou postavu jako víla, jezinka či elfka mi v ní však chybí stopa křehkosti. Tohle je skutečně ledová kosatcová královna, zprvu se studeným kyselým pohledem. V šatech ze zelených lístečků usedá na svůj trůn ze dřeva a mramoru. Na tvář se jí snese trocha květinového pudru, ale protože má v sobě nepatrný náznak hřejivosti, královna se otřese a zapojí svou chladnou sílu, aby tomu učinila přítrž.

Na závěr si přes šaty oblékne plášť ze zeleného sametu (fialkové listy) a vezme si svůj náhrdelník z ledových krystalků ze zmrzlé ranní rosy a vydává se do své palácové zahrady, kde se bosky prochází po zmrzlé půdě. Ano, je to chladné, ale zároveň je to přitažlivě odtažité, až je mi líto, že její vláda trvá v mém případě vždy jen hodinu.

"Ano, je to chladné, ale zároveň je to přitažlivě odtažité, až je mi líto, že její vláda trvá v mém případě vždy jen hodinu."

V mém případě možná ještě méně. Velká škoda.

Ambre Orient

Tato vůně má mít asi jako jediná přímou souvislost s příběhy Tisíce a jedné noci, které vyprávěla Šehrezáda sultánovi. Šlo o jeden z příběhů slavného námořníka Sindibáda, kdy ztroskotal na opuštěném ostrově a narazil na zvláštní fontánů, z níž prýštila ambra a vytékala přímo do moře. Snahou tedy bylo zachytit takto tekutou ambru, zlatou a zářivou jako sluneční úsvit a připomínající magický orient.

Šafrán byl tentokrát nahrazen bylinně štiplavějším tymiánem a pak už nastupuje ne zlatá, ale temná fontána, plná teplého kouřového kadidla, pačuli a oudu s koženo-dřevitými tóny, opět bez jen s nepatrným náznakem živočišnosti. Pak do fontány někdo hodí nasládlý růžový pepř, avšak ten se v té temnotě během chvilky zcela rozpustí a nezůstane po něm ani památky.

Teprve po rozvonění to ve fontáně začne bublat a ze sametově černé tmy vyplave na povrch zlatavá a hřejivá pryskyřičnatá ambra. Plave na záchranném polštářku vyplněném vanilkou, hustou tmavou čokoládou a prachově sladkou skořicí, který si podle všeho vypůjčila od Prive Ambre Soie, přikrytá pláštěm ze suchého kouřového labdana se nechává ukolébat ke sladkému spánku.

Cuir Noir

Inspirací pro tuto vůni se stal "Cordovan", způsob zpracování kůže známý z oblasti od španělské Cordoby, kde ji takto vydělávali Maurové a je typická tzv. vinnou patinou (tmavě rudý odstín). Dále to byla jemná a měkká Safián (tzv. marocká kůže), získávaná z kůže koz, kterou pak koželuh následně vydělal pomocí škumpy, vyčinil ji (zbavil srsti) a z jedné strany nabarvil a uhladil (nikoliv nalakoval!). Odtud tedy pochází spojení s Orientem. Ú

kolem byla pověřena parfumérka Nathalie Lorsonová, od níž můžete znát vůně jako např. Jaipur Saphir, Sicily nebo Perles de Lalique, a myslím, že se tohoto úkolu zhostila nadmíru dobře.

Jako značná část orientálních vůní začíná i CN směsí dřeva a koření, jmenovitě koriandru, špetičky muškátového oříšku a v poslední době tolik nezbytného šafránu - a proč ne, aspoň dodává vůni tu správnou bylinnou pikantnost. S růží zatím probíhá jen taková lehká koketérie.

Ke slovu se dostává i kůže, ale pokud čekáte nějaký pořádný kožeňák typu Japon Noir, budete nejspíš zklamáni, je totiž velice jemná a zakryje se stejně decentním kouřem z guajakového dřeva a oudu - juch, oud pro nás sraby - jakýsi nepatrný náznak živočišnosti oné kůže.

A konečně mi na ruce pořádně rozkvetla i ta růže, která dodává vůni onen zmiňovaný tmavorudý (malinko i šťavnatý) odstín. O finální změkčení této "kožené" kompozice se stará pudrová vanilka a krásně hebká balsamická vůně s excelentní výdrží je na světě.

Myrrhe Impériale

Dosud jsem všechny vůně z kolekce Tisíce a jedné noci s radostí chválila, ovšem tentokrát jsem dost rozpačitá. V podstatě jen vzali štiplavý šafrán z Oud Royal, přidali svěže pikantní pepř ponechali medicinální oud s koženo-dřevitými tóny a kouřové kadidlo, jenom zesílili volume u hořké bylinno-dřevité myrhy. No a aby toho nebylo málo, vzali hřejivý ambrově pryskyřičnatý základ s krémovou vanilkou ze stažené Ambre d´Orient a zahustili ho „medovým“ benzoinem. Intenzita i výdrž opět skvělá, vůně krásná, ale fakt už by to podle mě chtělo něco nového.

Oud Royal

(www.asrielcommunication.com)

Zatímco Cuir Noir byl utnut tipec v řádění a celá byla pojata jemně a měkce (zřejmě aby oslovila i něžné pohlaví), Oud Royal si už takové servítky nebere a jde na to maskulinně od samého počátku. Šafránová hlava sice není tak bylinně ostrá jako např. v NdN, zato oud (tolik oblíbená složka ve vůních v arabském regionu), který ji následuje, dává svým hřejivým medicinálním tónem o sobě vědět mnohem víc než ve všech ostatních vůních z této černozlaté řady.

Jo, tahle vůně není „noir“ jenom, pokud jde o barvu flakonu, ona i tak voní. A pomáhá jí k tomu i připojivší se kouřící kadidlo a myrha. Takhle vydrží dvě hodiny a nebýt drobných zlatavých záblesků hořkoslané ambergris, bylo by té tmy až moc. O jisté uhlazení se stará i pár okvětních plátků, troufám si říct černé růže. Jenže té to nevydrží moc dlouho, přece jenom tady jde hlavně o oud, že . Teprve v úplném dojezdu vůně trochu změkně jakoby do kožena, ale zároveň zůstává přítomná taková ta lehká živočišnost. Na muži musí podle mě vonět úžasně.

Rose d´Arabie

Oficiálně tato vůně vzdává poctu jedné z historických růží, tzv. damašské růži, jejíž původ se datuje až do dob perské říše a města Isfahán, v jehož zahradách byly hojně pěstovány. Do Evropy pak byla prý údajně přivezena křižáky během jejich výprav. Vyznačuje se nejen výjimečnou vůní, ale také tím, že vydrží kvést opravdu dlouho (různé zdroje hovoří o 3 až 6 týdnech).

Zpočátku se ve společnosti pomerančového květu a ostrého bylinného šafránu sladce rozzáří. Potom už však do hry vstupuje zemitost pačuli, tmavá zakouřená dřeva a oud se svými dřevitými a koženými tóny a naštěstí jen nepatrným náznakem živočišnosti jako v případě Cuir Noir a v prachovém oblaku z ambry vám růže ztmavne před očima.

(akafkaesquelife.files.wordpress.com)

Nezůstane však tmavá docela. Je to vanilka, jejíž zásluhou se růže opět rozsvítí, a možná i díky ní se stává medově nasládlou. Zásluhou fialky zase cítíte i zelené lístky oné růže, které jsou ze spodní strany měkce chlupaté a šimrají vás v nose. Temná a sametově hebká zároveň a právě citlivě použitý oud a pačuli jí budiž na rozdíl od takových Montalek přičten ke cti.

Tak za sebe bohužel nemůžu mluvit o citlivě použitém oudu... na mně několik hodin vystupuje a drží zejména medicinální oudový tón... teprve po několika hodinách, kdy tento tón vymizí, mám nádhernou růži, ne nepodobnou Portrait of a Lady... výdrž ohromná... Ale těch několik hodin... Škoda... hodně jsem si od ní slibovala... Závidím Ti, že na Tobě voní podstatně lépe... asi tak, jak jsem očekávala...

Nuances

(www.beautesse.at)

Už z názvu vůně lze odvodit, že vůně byla inspirována jemnými rozdíly, konkrétně hrou barvy a světla kolem dvou hlavních složek a tou je kosatec, jako v případě předchozích limitek. Armani jako v případě Privé Cuir Noir tentokrát zvonu zaúkoloval Nathalii Lorsonovou, což byl opět dobrý tah, protože ta mi už v případě takové Peut-Etre ukázala, že to s kosatcem umí a co teprve, když se jí k tomu dají ty nejlepší ingredience.

Tento kosatec je zpočátku bergamotově svěží, jeho svěžest je však vzápětí utlumena suchou, téměř nesladkou, lehce štiplavou skořicí a musím souhlasit se jerry, i tónem rozinek. A pak už přichází křehounký kosatec, rozpadající se do pudrových tónů. Chvilku to vypadá, že mizí, ale najednou přichází osvěžující blankytně modrá dešťová přeháňka a přináší s sebou nasládlý vetiver, který kosatci dodává vlhký zemitý odstín.

Vzápětí se pro změnu objevují prohřívající gurmánské tóny, balancující mezi jemnou vanilkou, prachovým kakaem a marcipánem. Jak už ovšem psala domenica v případě La Femme Bleue, nejedná se o žádný vyloženě gurmánský kosatec typu Iris Ganache, odehrává se to pouze v náznacích. V popředí se totiž stále neochvějně drží onen křehký pudrový kosatec a lehce drhnoucí suchý vetiver s téměř neznatelným kouřovým podtónem, protkaný jemnou mléčnou dřevitostí.

V samém závěru se pak ještě celá kompozice zahřeje na tělovou teplotu díky hedvábně hladkému pižmu a přilne ke kůži. A podotýkám, že tady se v případě nejedná o nějakou krátkou hodinovou procházku, nýbrž o poctivý půldenní výlet.

Cuir Noir

Hm, tak u této vůně jsem se musela nějakou chvíli překonávat, abych ji rovnou nezahrnula do kategorie nelibí. Začíná pořádnou dávkou oudu, který sice po chvíli zjemní, ale stále je výrazný ažaž. Děkuji Bohu, když se postupně začíná objevovat sladká smetana s vanilkou a lehká stopa santalu. Kůže se vytasí ve větší intenzitě jen na pár minut, nadále pak zůstává v pozadí. Je lehce drhnoucí a malinko zakouřená. Růži nějak necítím, pouze občasné květinově nasládlé záblesky. Pro mě je Cuir Noir vůně především oudovo smetanová, a po rozvonění jemná, držící se u těla (testováno ze vzorku ve vialce).     

...moc mě mrzí, že už není k sehnání Code Elixir.!

No a já s těmi konci budu pokračovat. Pokud někdo milujete Ambre Soie, udělejte si zásoby, protože po letošním vyšoupnutí Ambre Orient končí i tato ambrovka a nahrazuje ji nová Encens Satin. Oficiálně konec obou zdůvodňují tím, že prý je to tím, že používají pravou ambru a ne vanilkovo-labdanovo-dřevitou náhradu a protože ta je čím dál tím dražší, nejsou schopni udržet její cenu, proto jdou obě ven. No nevím, obě tyto ambrovky znám a o pravé ambře v nich si dovolím pochybovat. Každopádně ten konec opravdu bude, Ambre Soie už stojí stranou z těch stojanů a to jak v Galerie Lafayette, tak i v KaDeWe.

Nicméně nová Encens Satin mě potěšila velmi, jelikož je v ní krásně výrazný ten zázvor, jak jsem doufala, stejně tak kadidlo, není prašné a špinavé jako v Bois d´Encens a naopak bych řekla, že má v sobě ambru z Ambre Orient, což bylo pro mě ovšem skvělé zjištění, protože se z ní stal můj nový potenciální objekt zájmu.

V sobotu jsme s Irenou (pamětnice ji budou znát) očichaly v Douglasu na Příkopech víc než 20 vůní a to, co mi zůstalo v paměti, je hlavně Rose d'Arabie. Je to jedna z nejpůsobivějších růží ze současné produkce.

Z toho, co mám doma, mi připomněla Midnight Sun (Aqaba), tam je taky krásná damašská růže.

Zkušela jsem ještě dalších asi pět (nebo víc?) vůní z řady Armani Privé, hodně mě zaujala klidná něžná Cuir Noir. Tu bych taky mohla nosit a nic podobného zatím nemám. Ale Rose d'Arabie mě zasáhla mnohem víc. Její dostupnost v Douglasu (nebo na parfums) mě hodně zneklidňuje.

A mě moc těší, že to někdo má stejně jako já, protože mě Rose d´Arabie dostala úplně  a přímo na cíl, takže už je doma a  užívám si ji moc. Cuir noir mě zaujala také a také se mi líbí, ale krom jiného na mně drží výrazně hůř, než Rose. Pokud bys chtěla rose vyzkoušet víc a chtěla vzorek nebo odstřik, klidně se ozvi, pošlu.

Posílám soukromou zprávu :)

Cuir Noir na mě taky drží podstatně hůř. Máme to úplně stejné.

Tak zdá se, že konec roku je u Armaniho ve znamení lehkých vůní. Ještě teď v prosinci stačili představit v řadě Privé novou Pivoine Suzhou.

hlava: mandarinka, malina, růžový pepř

srdce: májová růže, růže, pivoňka

základ: pačuli, pižmo, ambra

K malině i pivoňce bývám normálně nedůvěřivá, nicméně ty ostatní složky naznačují směr k moderní květinové chypre, což by nemuselo být vůbec špatné, takže se i tentokrát těším na vyzkoušení(nejspíš zase v Berlíně, protože v pražském Douglasu ještě nemají ani Encens Satin z léta).

No a i když na mně osobně Si i Si Intense voní hrozně, zdá se nové jméno v armaniovském mainstreamu frčí, takže v únoru se chystají uvést Si (Eau de Toilette). Tentokrát má jít o lehčí, svěžejší a květinovější verzi. Mno nevím, jestli to do třetice riskovat a ještě navíc se svěženkou. Ale pokud uberou na sladkosti, třeba právě tudy povede cesta.

hlava: černý rybíz, hruška, mandarinka, bergamot, neroli

srdce: frézie, májová růže

základ: pačuli, pižmo, vanilka, ambra, dřevité tóny

Obě vůně už na vás čekají v připravované databázi.

Je to furt všechno na jedno brdo, zlatá moje police